Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jen ty, já a dětské sny...

the-host


Jen ty, já a dětské sny...

Povídka, dějově spadá do NM, která popisuje Belliny pocity po odchodu Cullenových. Ale nečekejte Edwarda, ne. Belle totiž chybí Alice...*

Hezké čtení, henn.

(*je tam spousta věcí jinak, třeba to, že Bella s Al se znají od dětství - Al jako poloupírka)

Seděla v koruně stromu a bosýma nohama mávala sem a tam, tam a sem... Na klíně měla malý notýsek, v ruce držela tužku a dlouhé hnědé vlasy jí čechral vítr... 
Kadeře neposlušných vlasů jí, co chvíli spadly před obličej, ale ona je s téměř andělskou trpělivostí vracela na své místo.

Ta, na kterou však čekala marně, se nevracela. Nechala ji napospas osudu, raněnou, a proto zranitelnou, bez sebemenší vůle k životu... Tu si odnesla s sebou a vrátit ji mohla jedině svým příchodem... Bylo to jakoby řekla táhni tam, odkud jsi přišla a nech mě jít, já tě naučila dost, jsi jen přítěž, nic pro mě neznamenáš...

A každé z těch slov bylo jako rána do srdce... A ona byla terč, pro toho nejlepšího střelce, pro ... Zničili ji oba a to v té nejlepší souhře... On svými slovy, ona svým odchodem. Oba na svých bedrech nesli stejnou tíhu viny. A oba mohli za její nynější stav, protože právě oni vytvořili živoucí mrtvolu. Ji.

***

Často snila... Teď už si to mohla dovolit, měla fůru času, měla celý život, který se před ní rozprostíral tak, jako neznámá krajina čeká na svůj objev... Neměla ho, jak využít, protože nemohla dělat téměř nic. Jediný pohled na nákupní centro spustil potůčky slz, protože tam trávila čas s ní.

Toulat se otevřenou krajinou se ocitlo na pomyslném seznamu zakázaných... Procházky divokou krajinou jí znovu a znovu ukazovaly jejich podstatu. Stačilo vidět zrcadlo a v mysli jí utkvěl obrázek Rosalie, tak krásné, tak ochranářské... Rosalie, která pod pyšnou maskou schovávala své touhy po dítěti...

Jít do nemocnice bylo tabu, čím víc se snažila, tím víc se blokovala. Její strach z nemocnic se ještě víc znásobil, když už tam nebyl Carlisle. Hodný, okouzlující doktor Cullen, který byl jejím druhým otcem. Stejně tak nemohla vidět svou matku, milující, usměvavou, starostlivou a přitom kamarádku v jedné osobě. Když viděla ji, viděla Esmé.

Byli všude, pronásledovali ji na každém kroku. Vzali jí všechno, ať už svobodu, naději, štěstí či lásku. Ale její sny, představy jí nevzali. To bylo jediné, co střežila jako oko v hlavě... Pak by neměla nic... Už vůbec nic. A to nemohla dovolit, pod trpící maskou se stále něco skrývalo a to touha začít znovu.

Jinde, daleko od těch, kteří ví, jak na tom skutečně je... Dalekou od pokoutních řečí a nechápavých pohledů... Bylo tu však to ale. A v tomhle případě se jmenovalo Charlie... A tak raději dál trpěla, zatínala zuby a snažila se žít, sice marně a bezúspěšně, ale snažila... Nemohla ho opustit a ublížit mu tak, jako oni ublížili jí...

***

Zavřela oči a nechala se odnést daleko od myšlenek, žila jen pro vzpomínky, pro určité okamžiky... Naplno vnímala chvíle, kdy byla šťastná.

Dvě malé dívky poskakovaly po ploché černé střeše, na sobě dlouhé šaty a byly plné radosti, štěstí, plné důvěry dětem vlastní... Obě snily o princi na bílém koni, který je jednou odveze na svůj hrad a budou šťastné... Navěky.

A pak, z ničeho nic, jedna z dívek zvážněla a tiše, jako by ji něco trápilo, se zeptala...
„Nezapomeneš na mě?“
„Nezapomenu, nikdy
tě neopustím,“ řekla s úsměvem..
Na důkaz jejich přátelství vyryly do dřeva srdce, v němž malými kostrbatými písmenky stálo to proradné slovo.
Navždy, A a B.

Teď by dala cokoli... Cokoliv za to, aby směla postavit stroj času. Vše by bylo tak jak má, šťastné a veselé, ba přímo dokonalé. Jen ty, já a dětské sny...

***

Pomalu, plně uvědomujíc si svou neohrabanost, seskočila z větve a vydala se k domovu... Čeká ji další den plný přetvářky a ukazování falešných úsměvů, které navodí dojem radosti. Před sebou má další noc plnou zlých snů. Má před sebou celý život, který nikdy nedokáže využít tak, jak by měla... Ještě pár let a čeká ji smrt, tak sladká, očekávaná a vytoužená...
Už se nemůžu dočkat, pomyslela si a poprvé za dlouhou dobu její tvář zdobil upřímný úsměv...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jen ty, já a dětské sny...:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!