Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jedno kousnutí a je konec? 2. část

01.01.2010 (13:45) • RobSten13 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2886×

„Víš on potom co si utekla, no nebyl vůbec k použití. Zavřel se do pokoje a vůbec nevycházel, dokonce ani na lov nechodil Emm ho musel přímo vykopat z domu, aby s námi na ten lov šel. Pak to bylo nějaký čas dobrý, zase chodil do školy, ale nedávno přijela nějaká dívka-upírka- a od té doby byl jako vyměněný. Usmíval se, nebyl skoro vůbec doma byl pořád někde s ní. Až pak jednou přišli ruku v ruce k nám domů a představil nám jí jako jeho přítelkyni Sandy. Od té doby jsem na něj několikrát vyjela, jak na tebe mohl tak rychle zapomenout, že jste se milovali a i když si mu řekla to co si mu řekla, když jste byli spolu, byli jste šťastni, ale kdykoliv jsem se o tobě zmínila, říkal o kom to mluvím, že žádnou Bellu nezná a že mu mám dát pokoj. Ale bylo na něm vidět, že ho něco trápí, že není dokonale šťastný jako býval s tebou. Poslední dobou hodně přemýšlí no vlastně od té doby co si tu byla. Přemýšlí nad tím co si mu řekla, nad tím, že by si mohla být jeho žena. Svým způsobem tě pořád miluje a ví o tom, že k sobě patříte, ale nedokáže si to vybavit jako by si mu zmizela z paměti.“ Možná ještě něco chtěla Alice říct, ale já už nemohla déle čekat.

„Alice je nějaká šance, že bychom mohli být zase spolu?“ Potřebovala jsem vědět jestli není zbytečné se o to snažit.

„Bello vždycky jsem tebe a Edwarda viděla spolu a nadále vidím!“ To jsem potřebovala slyšet.

Sebrala jsem se a běžela k nim domů. Zajímavé bylo, že když jsem přišla k nim všichni čekali venku před dveřmi. A když myslím všichni tak opravdu všichni. Kromě Edwarda a Sandy ke mně všichni přiběhli a začali mě objímat. Začínala jsem být po dlouhé době šťastná. Když jsme se poobjímali a já byla volná koukla jsem se na Edwarda. Měl zvláštní výraz a pak mi došlo proč, měla jsem minisukni s tím upnutým tílkem, toto všechno vysvětluje. Byla jsem ráda, že se mu líbím i když mě nezná. A i když mě pálily oči od slz, na Edwarda jsem se usmála  a po Sandy jsem šlehla nenávistným pohledem. Než jsem udělala to co jsem měla v plánu roztáhla jsem okolo Edwarda svůj štít, abych se přesvědčila, že na něj používá dar. Edward byl obalený v mém štítu a já cítila jak na něj působí Sandyn dar. Než jsem stihla vyrazit Edward mi vlezl do cesty a objímal mě, kdybych byla stále člověk, stal se ze mě mastný flek. Ale Edward mě tak vykolejil, že jsem stáhla štít a v ten samý okamžik Edward stál pár kroků před Sandy a snažil se jí bránit. Nechtěla jsem bojovat ještě s Edwardem a tak jsem pohlédla na Jespra s Emmettem, aby mi pomohli. Pochopili to a jelikož Edward byl tak zaměřený na mě, že si neuvědomil, že po něm skáčou ti dva. Mohla jsem sice Edwarda zaštítit, ale potřebovala jsem sílu a tak mi nic jiného nezbývalo. Jakmile byli s Edwardem pryč z mého pole, rozeběhla jsem se proti Sandy a povalila jí na zem. Ve stejném momentě do mě kopla a já odletěla a nabourala do stromu, který se zlomil a spadl mi přes hlavu. Chvíli jsem byla mimo a ona mi utrhla ruku. Vykřikla jsem bolestí a odhodila ten strom na ní. Tentokrát byla mimo ona, o něco déle než já a tak jsem měla možnost to ukončit. Když už jsem měla v ruce její nohu stačilo jen škubnout a byla by pryč, jenže do mě něco narazilo. Byl to Edward, hrozně vrčel a cenil na mě zuby. Nechtěla jsem mu ublížit, ale neměla jsem na vybranou. Pokud chci, aby už Sandy nepřekážela, musím nějak porazit i Edwarda. S Edwardem to půjde snadno nemůže mi číst myšlenky. Ale pak mě něco napadlo. Roztáhla jsem okolo Edwarda svůj štít a šla jsem k němu. Chvíli se na mě šokovaně díval, asi se mu moc nezamlouvalo, že nemám jednu ruku a než jsem stačila cokoli udělat nebo říct, Edward mi podával mou ruku. Chvíli trvalo než srostla, ale pak jsem udělala něco co jsem chtěla, políbila jsem Edwarda. Byl to krátký polibek, ale byli v něm všechny moje pocity za těch posledních několik měsíců. Když jsem polibek ukončila. Díval se na mě tak zamilovaně, že jsem musila uhnout pohledem a v ten moment jsem se střetla s rozzuřeným pohledem Sandy. Ještě jsem se podívala na Edwarda, aby pochopil, že ho miluji a ať se stane cokoli, bude to tak navždy. Pak jsem štít zase stáhla a vyrazila na Sandy. Nečekala mě tak rychle a tak jsem jí utrhla ruku a za ní pak druhou. Rychle jsem na ní skočila a utrhla jí hlavu. Jen co byla hlava oddělená už mě Edward drtil ve svém sevření nechápala jsem jak dlouho ten dar ještě funguje a tak jsem bleskově koukla na Carlisle a Alici, oba pochopili a rozdělali oheň. Jelikož jsem její hlavu držela já kopla jsem do Edwarda vší silou a on mě pustil pak jsem se střetla ještě se Sadyným pohledem a už jsem cítila pouze to jak ze mě mizí život a upadám do hluboké tmy. Po několika okamžicích jsem se dostávala opět do normálu, ale pořád jsem ještě nemohla otevřít oči.

„Bello? Bello,lásko slyšíš mě?“ Byl to Edward měl tak neodolatelný hlas. Ale já se pořád nemohla ani hnout. Až po několika minutách jsem cítila, že už se mohu hýbat, ale moje oči pořád neposlouchaly. Taky jsem postřehla, že mě někam přenesli nejspíš k nim do domu, protože tu bylo tepleji a ležela jsem na posteli. Pak už jsem zase nic nevěděla.

...O PÁR DNÍ POZDĚJI ...

Slyšela jsem jak se někdo baví za dveřmi. Muselo to být za dveřmi, protože hlasy byly tlumené. Ale to o čem mluvili bylo i tak dobře zřetelné.

„Edwarde je mi to líto, ale je slepá!“ Nejdřív jsem nevěděla o kom mluví, ale došlo mi to poměrně rychle. A když mi to došlo Edward mi to potvrdil.

„Bello!“ Řekl a svezl se na kolena. Už je mi jasné proč jsem nemohla otevřít oči. S tím, že už neuvidím nikoho ze své rodiny jsem se mířila poměrně rychle. Jen mě mrzí, že Edwarda jsem jako poslední viděla, když mě sevřel ve svém obětí a vrčel. Ale hlavní je, že jsem s nimi. Zatímco jsem takhle přemýšlela někdo vstoupil.

„Bello je mi to líto, nám všem je to líto, ale jsi slepá.“ Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval

„Víš, když jsi se podívala do jejích očí, nevím jestli sis toho všimla, ale z jejích očí vyšlehly paprsky, které vypadaly jako blesky a to je důvod tvé ztráty zraku.“ Říkal to velmi opatrně, jako bych se každým dalším slovem mohla rozpadnout, ale já to tak už necítila nevadilo mi, že nevidím. Jsem šťastná, že jsem opět se svou rodinou.

„Carlisle nevadí mi, že jsem slepá. Ale byla bych ráda. Kdybych mohla opět patřit do vaší rodiny... prosím.“

„Bello pořád tě považujeme za člena naší rodiny a navždy jím budeš!“ Tohle jsem přesně potřebovala slyšet.

„Děkuju. Jo a Carlisle? Myslíš, že je nějaká možnost, která by mi vrátila můj zrak?“ I když jsem se s tím smířila, tuhle otázku jsem prostě položit musila.

„Já nevím myslím si, že nějaká možnost by měla být, ale nemám ponětí jaká.“ S těmito slovy odešel.

„Děkuji, mockrát za všechno děkuji!“ Řekla jsem, když se zavřely dveře, ale věděla jsem, že mě slyší.

Uplynulo několik hodin a já už se cítila hodně silná a tak jsem se rozhodla, že se půjdu podívat dolů za ostatními. Vylezla jsem z postele a díky své paměti a svým smyslům, i když můj zrak se někam poděl, dveře a poté schody jsem našla bez problémů. Sešla jsem schody a šla se posadit na gauč. Vedle mě si sedla Esme, a přitáhla si mě k sobě a začala mě hladit po vlasech. Byla jako opravdivá maminka.

„Esme kde jsou všichni? Kde je Edward?“

„Neboj se o ně jsou v pořádku jen si zašli na lov“ Odpověděla s naprostým klidem.

„Myslíš, že mě vezme Edward zpátky?“

„Určitě ano zlatíčko, miluje tě o tom nikdy nepochybuj!“

„Ale co když jsem mu ublížila tolik, že mě už nebude chtít?“

„Bello, každý někdy dělá chyby a ani upíři na tom nejsou jinak jak vidíš. Ale nemusíš se bát Edward ti to určitě už odpustil.“ Když to dořekla ucítila jsem vánek na tváři a ty, na které jsem čekala. V tom momentě mě všichni objímali. Zatetelila jsem se štěstím. A když mě objímal Edward, najednou jsem necítila zem pod nohama a už jsem seděla na posteli.

„Edwarde mrzí mě to co jsem ř…“ Nenechal mě ani se mu omluvit a políbil mě. Lehl si na postel a mě stáhl s sebou. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a vnímala jeho dokonalou vůni. A Edward pak řekl něco za co jsem mu byla vděčná a mnohem šťastnější.

„Bello? Přemýšlel jsem nad tím jak se ti omluvit a přišel jsem na několik způsobů, ale žádný pořádně nevystihuje to kolik sis vytrpěla a tak by byly k ničemu. Rozhodl jsem se, tedy pokud budeš souhlasit, že bychom předstírali, že se tyto poslední měsíce nestaly. Vím, že paměť neztrácíme, ale přál bych si abychom se k tomu nevraceli co ty na to?“ Při tom když řekl, neztrácíme paměť jsem s sebou trhla. Ale nemohla jsem nic než s Edwardem souhlasit.

...O MĚSÍC POZDĚJI ...(Bella  má 1. upírské narozeniny)

Seděla jsem s Edwardem na gauči a poslouchala kdy se ostatní vrátí z lovu. Edward říkal něco o tom, že na mě něco chystají a já se bála co to zase bude. Konečně jsem je ucítila, ale s nimi byl někdo další. Ucítila jsem Samuela a všechny moje svaly se napjaly. Edward mi začal přejíždět po ruce, aby mě uklidnil docela to pomohlo. A pak jsem slyšela…

„Všechno nejlepší k tvému 1roku Bello!!!“ A pak se všichni začali smát na plné obrátky a já s nimi. Nejvíc byl slyšet Emmett, jak jinak! A Pak najednou bylo hrobové ticho a já jediná se smála bylo to opravdu trapné. Ale na to se zase všichni rozchechtali a já opět s nimi. Pak když už jsem se dál smát nemohla tak jsem to prostě musela říct.

„Emme vážně vtipný si takhle střílet z někoho kdo nevidí!“ Všichni ztichli, mojí slepotu brali až moc vážně dokonce i Emmett a to už jsem nevydržela a jediná se rozchechtala na celé kolo. Postupně to nevydrželi ani ostatní a přidali se ke mně, ale nejspíš to bylo v tom, že jsem Emmetta odhalila.

„Stačí stačí už jsme se zasmáli a teď dárky“ Zavýskla Alice. Už jsem jí něco chtěla říct, ale začala mluvit a tak jsem to nechala být.

„První já s Jasperem! Je to náhrdelník.“ A podala mi ho. Otevřela jsem krabičku a sáhla dovnitř cítila jsem jak je jemný a určitě musel být ze zlata.

„Alice, Jaspre moc vám děkuji určitě je nádherný“ A usmála se. Edward mi ho jedním pohybem zapnul a políbil mne.

„Teď já a Rose!“ Zařval Emm až jsem se skoro lekla. Podal mi to a já se to snažila rozbalit. Emmett si ze mě udělal pěknou srandu zabalil to snad do tří papírů a dvou krabic. Když jsem ten dárek držela v ruce, myslila jsem, že se rozvzlykám. V rukou jsem držela knihu. Zase si udělal srandu, ale mě to moc vtipný nepřijde, když si jí nemůžu ani přečíst, ale mohl by mi jí číst Edward. Knihu jsem odložila vedle sebe na pohovku, a smutně se usmála.

„Bello jsme s Esme rádi, že tu jsi s námi, ale nemáme pro tebe reálný dárek, ale věříme, že se ti bude líbit! Jenom bychom tě poprosili, jestli by si stáhla oba své štíty!… Samueli?“ Řekl Carlisle a já vůbec nic nechápala. Stáhla jsem oba dva svoje štíty a čekala co se bude dít. Pak se Samuel dotknul mých zavřených víček a já cítila jakoby mi do očí prostupoval nějaký zvláštní pocit. V okamžiku, kdy sundal prsty z mých víček jsem otevřela oči a viděla to nejúžasnější na celém světě. Svou rodinu. Ihned jsem vstala a objímala Esme s Carlislem. Pak jsem se otočila na Samuela a poděkovala jsem mu. Chtěla jsem na něj vyjet proč mi lhal proč mě chtěl předat Arovi a vykopnout ho z domu, ale nemohla jsem se zlobit na někoho kdy mi pomohl.  Pak mi dal dárek Edward. Jak já ho miluji.

„Na tady je dárek ode mne.“ A s pokřiveným úsměvem mi podal balíček. Když jsem uviděla co v něm leží objala jsem Edwarda a dala mu velkou pusu. A tentokrát jsem se už rozvzlykala. Hrozně mi to připomnělo moje 18. narozeniny.

Letenky od Edwarda měli omezený datum a tak jsem na Floridu odjeli ještě tento týden, jelikož Alice říkala, že nebude svítit slunce, což je pro nás ten pravý čas.

Když jsme s Edwardem vystupovali z letadla a uviděli nás rodiče, spadla jim brada. Možná nečekaly takovou změnu. Ale s Edwardem jsme jim slíbili, že když nebudou pátrat po tom co se mi stalo tak je pojedeme zase navštívit, takže jsme se nemuseli loučit na dobro.

Po několika dnech co jsme se vrátili zase domů, mě Edward úplně zaskočil.

„Issabello Marie Swanová Cullenová miluji tě celým svým srdcem a jsem ochoten za tebe položit svůj život, slibuji, že už tě nikdy neopustím, vezmeš si mě?“ A nádherně se na mě usmál. Takovému Bohu co tu přede mnou klečí prostě člověk-v mém případě upír- nemůže říct ne!

„Ano, vezmu si tě.“ A hned jsem ho políbila. On mi mezitím nasadil další prstýnek a já byla ta nejšťastnější bytost pod sluncem! A ještě jsem někde z povzdálí zaslechla jak na nás Emmett křičí: „Teprve druhá? Máte co dohánět!“ A začal se neuvěřitelně smát, ale nevěnovala jsem mu další pozornost a vrhla se na Edwarda.

Shrnutí

Autor: RobSten13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Jedno kousnutí a je konec? 2. část: