Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jeden okamžik ovlivní vše

14.04.2011 (20:45) • Myfate • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2273×

Emmett

Alice říkala, že sem přijde. Pro její dobro doufám, že měla pravdu.

Seděli jsme s Jazzem v baru a čekali, až dorazí. Pokaždé, když se otevřely dveře, jsem se k nim s nadějí otočil.

Už mě to tu vážně začínalo nudit. Vždyť jsem si nemohl dát ani nic k pití.

Nechápu, proč musíme trčet zrovna tady. Kdyby bylo na mně, byl bych doma s Rose nebo šel na medvídky. Úplně nejradši bych šel na medvídky s Rose. Ta představa se mi líbí víc, než by měla.

Místo toho trčím v nejzapadlejším baru v Itálii a mám takové tušení, že jestli se čas ještě zpomalí, tak půjde pozpátku. A to bych už asi vážně nevydržel. Rád Bellu uvidím, ale nechat na sebe čekat je nezdvořilé, i když jsem upír. To, že mám spoustu času, neznamená, že ho strávím čekáním.

Dveře se znovu otevřely. Tentokrát vešla nějaká slečna v oblečení na snowboard. Vyhodnotil jsem ji jako neodpovídající mé představě aktuální Belly a chtěl jsem se zase otočit zpět, když mě zaujalo její počínání.

Jakmile ji barman uviděl, zmizel kdesi za barem ve dveřích pro personál a po chvíli se vrátil s černými botkami na podpatku a malou černou kabelkou.

Ona se začala svlékat.

Nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Bylo to, jako kdybych pozoroval motýla, jak se líhne z kukly.

Nejdřív odložila bundu a hned nato mikinu, čímž odhalila nahá ramena a ruce. Potom barmanovi podala i kalhoty, boty a čepici.

Přímo před mýma očima se objevila nádherná dívka v černých šatech na úzká ramínka, které jí sahaly sotva kousíček pod ten její rozkošný zadeček a odhalovaly nohy, které by jí mohla závidět kdejaká modelka. Mahagonové vlasy se jí vlnily v loknách po zádech až do pasu.

Po celou dobu k nám byla otočená zády, takže jsem nevěděl, kdo by ta krásná neznámá mohla být.

Od barmana si vzala botky a kabelku, ve které něco hledala, když přecházela bosá k baru. Ani tehdy jí nebylo vidět do tváře, protože jakmile sklonila hlavu, prameny vlasů jí přepadly přes ramena dopředu a skryly její tvář.

Posadila se na barovou židli, kabelku odložila na vedlejší a vzala do ruky jednu botku. Své nádherné nohy vystavila všem na odiv a mírně se předklonila, aby si ji mohla obout. Když její elegantní ruka s dlouhými, štíhlými prsty botku opustila, začala se jemně sunout přes kotník a lýtko až k okraji šatiček. V tu chvíli jsem netoužil po ničem jiném, než aby to byla moje ruka, která ji bude hladit.

Přál jsem si být u ní a mít celou věčnost jenom na to, abych ji mohl poznat lépe. Chtěl jsem se jí věnovat tak intenzivně, že by zapomněla i své jméno.

Myslel jsem si, že už mě nemůže nic vyvést z míry, ale to jsem se těžce mýlil. Když si obouvala druhou botku, musela se předklonit ještě trochu víc, takže jí vlasy spadly přes jedno rameno dopředu a schovaly zčásti obě nohy. Když si toho všimla, pohodila hlavou a záplava loken se opět ocitla na jejích zádech, čímž odhalila své nohy i ruku putující po jedné z nich nahoru.

V tu chvíli jsem si byl naprosto jistý, že se v tomto baru nenachází jediný kus nábytku, na kterém bych ji nechtěl pomilovat.

Barman před ni postavil sklenici s nějakým pitím. Do jedné ruky vzala kabelku, do druhé sklenici a potom se otočila a rozhlížela se po baru.

Mé překvapení bylo nelíčené, když jsem jí poprvé uviděl do tváře.

Já se zamiloval do Edovy Belly.

Ještě že má Edward Tanyu, protože tuhle Bellu mu rozhodně nenechám.

Musí být moje. Chci ji. Potřebuji ji.

Téměř tanečním krokem došla k nám.

„Ahoj. Co tu děláte?“ zeptala se překvapeně.

Přišel jsem si pro tebe a nikam neodejdu, dokud mi nedovolíš, abych tě nosil na rukou po zbytek naší věčnosti.

Jasper

Netuším, co pro nás Alice přichystala. S určitostí vím jen to, že když mi oznamovala, že s Emmettem pojedeme do Itálie za Bellou, byla smutná. Připisoval jsem to faktu, že se nějakou dobu neuvidíme a že si mě nejspíš Aro bude chtít nechat u sebe, a tak se bojí, že bych se nemusel vrátit.

Seděl jsem s Emmettem v tom zvláštním baru a díval se na krásnou dívku, která svým počínáním vzbuzovala v lidských mužích touhu.

Emmett na ni také zíral a s každým dalším okamžikem ji více a více miloval.

Měl jsem co dělat, abych pod záplavou emocí všech přítomných našel sám sebe.

Jsem si jistý, že Alice je láska mé existence. Pouze pro ni bych zemřel, kdyby ji to udrželo naživu. Snesl bych jí modré z nebe, pokud by to zahnalo chmury na její tváři. Dal bych dohromady nejlepší návrháře světa a přiměl je, aby vytvořili kolekci oblečení pouze pro ni, kdybych věděl, že právě tohle ji učiní šťastnou.

Ovšem tahle nová Bella ve mně vyvolala zcela odlišné pocity.

Věděl jsem, že na ni nesmím ani pomyslet. Naše osudy nepatří k sobě, a pokud se to pokusím změnit, mohlo by to dopadnout špatně nejen pro nás dva. V sázce bylo příliš mnoho.

To vše jsem si uvědomoval.

Přesto jsem neodolal a na okamžik se zasnil.

Chtěl jsem vzít její ruku do své a utopit se v jejích čokoládových očích. Představil jsem si, jak by asi chutnaly její rty při letmém polibku. Přál jsem si mít nekonečně mnoho času na to, abych se mohl dívat, jak tato víla noci jde ladným krokem ke mně a neuvědomuje si svou krásu. Toužil jsem být jediným obdivovatelem tohoto anděla bez křídel…

Ale to je přesně to, co jsem nemohl. Pro vyšší dobro bylo právě mým posláním dokázat, že oni dva byli určeni jeden pro druhého dávno předtím, než se vůbec poprvé setkali. Alice řekla, že je na mně, abych pomohl znovu oživit jejich lásku.

Tak proto byla tak smutná.

Moje milovaná Alice, od prvního okamžiku, kdy jsem tě uviděl, tě miluji až do těch nejmlhavějších hlubin mé temné duše, jak jen je toho mé mrtvé srdce schopné. A to se nikdy nezmění.

Autor: Myfate (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Jeden okamžik ovlivní vše: