Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jak Emmett našel seznam aneb... Vánoce, Vánoce přicházejí

31.12.2009 (18:15) • Elliri • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 4542×

Všichni už věděli, že jsem našel seznam, ale já ho odmítl vydat. Od té věci s Mikem se nezměnilo prakticky nic, akorát to, že se mnou Edward dva měsíce nemluvil. A pomalu se blížily Vánoce. Dárky jsem už měl nakoupené, ale nebyl jsem jediný. Alice se tím doslova chlubila.

„Já už jsem všechny dárky nakoupila, a nikdo nepřijde na to, kam jsem je schovala!“

„Alice…“ chtěl říct Edward, ale Alice ho přerušila.

„To, že se mi hrabeš v hlavě neznamená, že to můžeš všem prozradit!“

„To jsem neměl v úmyslu,“ bránil se Edward

„Možná jsi zapomněl, že nejsi v tomhle domě jediný, kdo má zvláštní nadání.“ Usmála se Alice, ale stále vrhala na Edwarda zlý pohled.

Zrovna, když probíhal tenhle rozhovor, vybavila se mi další část papíru.

Říct Jasperovi, že Alice schovala dárky do Edwardova klavíru.

Naštěstí v tu chvíli byl Edward zabraný myšlenkami Alice, takže si ani nevšiml, jak se raduji, ale mohl si toho všimnout, tak jsem se snažil na to nemyslet.

Nejprve jsem se musel ujistit, že tam ty dárky vážně nejsou. Když Edward nebyl poblíž, pomalu jsem ke klavíru přistoupil a otevřel ho. Žádné dárky na obzoru, naštěstí. To by mi zkazilo srandu. Celou noc jsem přemýšlel jak to provést, a jelikož se do pokoje nepřiřítil rozzuřený Edward, tak mě asi neslyšel. Po chvilce jsem to měl do puntíku vymyšlené. Musel jsem ale zjistit, kdy mají v plánu jít na lov. Alice jsem se radši neptal, ta už to stejně všechno věděla, ale myslím, že si myslela, že Jasper není tak blbej aby mi na to skočil, tak mu to neřekla. Zjistil jsem to ale od Esme.

„Esme, kdy je v plánu další lov?“ Ptal jsem se.

„No…“ A jelikož její oči byli skoro černé, řekla mi, že pozítří. To se mi přesně hodilo.

Snažil jsem se na to moc nemyslet, a jelikož jsem si pořád dokola opakoval scény z Titanicu přeložené čínsky, tak bych řekl, že Edward už něco tušil. Druhý den už bylo v plánu jen vytáhnout Jaspera na lov.

„Čau brácho, půjdeme na lov?“ Přiřítil jsem se k němu.

„Nejde se náhodou zítra?“ Ptal se, tušíc něco strašného.

„Jo, ale jen pojď.“ Snažil jsem se.

„Ne, já půjdu až zítra.“ Řekl Jasper s ledovým klidem.

Musel jsem nasadit těžší kalibr.

Chytnul jsem Jaspera za ruku a táhnul ho k autu. Jasper se bránil, ale přeci jen jsem nejsilnější upír v rodině já. Narval jsem ho do auta, a jeli jsme.

„Emmette, co to bylo?“

„Jen chci trávit odpoledne se svým bratrem,“ řekl jsem nevinně.

„Bože…“ Povzdechl si Jasper.

To odpoledne jsem mu nic neprovedl, aby si myslel, že to vážně bylo jen protože jsem s ním chtěl trávit čas. Pořád ale něco tušil.

Druhý den se samozřejmě jelo na lov a já nadšeně souhlasil, jen aby Jasper řekl, že tady zůstane, a taky se povedlo.

„Já nejdu, já byl s Emmettem na lovu včera.“

„Super, strávíme spolu den, já taky nejedu!“

„Ale vždyť si říkal…“

„To je jedno, nejedu!“

A tak všichni odjeli. Můj plán se zdařil skvěle, a Edward nic netušil. Jasper se mě ale rozhodl ignorovat, a zalezl si do svého pokoje. Dal jsem mu pět minut, a pak jsem se tam přiřítil jako neřízená střela.

„Ahoj brácha, jdem něco dělat, né?“

„Ne.“ Řekl jen.

Tak jsem musel udělat to, co včera. Vzal jsem ho i s křeslem na kterém seděl a nesl jsem ho do obývacího pokoje. Mezitím se snažil zdrhnout, ale já ho držel. Byl jsem si jistý, že tohle je omezování osobní svobody, ale to přežije, tím jsem si jistý. Položil jsem ho a jeho křeslo k televizi a zapnul jsem jí. Běžel nějaký zápas, ale ten jsem nevnímal. Pořád jsem jen myslel na svůj plán. Když už se Jasper půl hodiny nepokusil zdrhnout, byl čas.

„Jaspere, víš, kam Alice schovala vánoční dárky?“

„Ne, to nevím.“ Řekl a neodtrhnul oči od obrazovky, i když se na zápas zjevně vůbec nedíval.

„Já jsem se je pokoušel najít, a našel jsem je v klavíru.“

„To určitě. To bylo na tom papíru.“ Řekl Jasper. Ale i na tohle jsem byl připraven.

„Jo, to bylo, ale Alice je tam schovala schválně, aby mi potom nikdo nevěřil.“

„To by Edward nedovolil.“ Přesvědčoval Jasper, ale zdálo se, že přesvědčuje sám sebe. Možná mi trochu věřil.

„Když myslíš,“ řekl jsem, a dál jsem se věnoval zápasu.

„Tak fajn.“ Řekl naštvaně Jasper. Vstal a mířil si to ke klavíru. Otevřel ho, a strčil tam hlavu. I ta krátká vteřina stačila na to, aby se mi v hlavě zrodil další nápad. Nemohl jsem odolat. Upírskou rychlostí jsem k němu přiběhl, vzal jsem ho za nohy a narval ho do klavíru. Než mohl něco namítat, zaklapl jsem víko a sedl si na něj.

„Pusť mě ty blbče!“ ozývalo se z klavíru a já umíral smíchy. Mohl se klidně dostat ven, ale asi nechtěl zničit Edwardovi klavír.

Za chvíli tu stejně bude rozzuřená Alice s Edwardem po boku připraveni zachránit Jaspera i klavír, a já ho nemínil pustit.

POHLED JASPERA:

Blbeček! Teď tady s ním musím sedět a koukat na nějaký stupidní zápas. Že jsem nešel na lov s ostatními. Už jsem se radši ani nepokoušel utéct, stejně by mě zase odtáhl zpátky.

„Jaspere, víš, kam Alice schovala vánoční dárky?“ ozval se Emmett.

„Ne, to nevím.“ Řekl jsem a dál předstíral, že se dívám na televizi.

„Já jsem se je pokoušel najít, a našel jsem je v klavíru.“

Vybavil jsem si ten papír, kvůli kterému si Mike doteď myslí, že je Edward gay. Tohle byl druhý bod, namluvit mi takovouhle blbost.

„To určitě. To bylo na tom papíru.“ Řekl jsem a dál předstíral sledování obrazovky.

„Jo, to bylo, ale Alice je tam schovala schválně, aby mi potom nikdo nevěřil.“ Kecal Emmett dál.

„To by Edward nedovolil.“  Řekl jsem, ale už jsem se na něj díval. Co když je to pravda?

„Když myslíš,“ řekl Emmett s potutelným úsměvem na rtech a otočil hlavu zpět na obrazovku.

„Tak fajn.“ Řekl jsem a vstal jsem. Šel jsem ke klavíru a měl jsem v plánu e tam podívat a zjistit že tam nic není, abych měl konečně pokoj. Otevřel jsem klavír a strčil tam hlavu. Nic tam nebylo. Už jsem se chtěl otočit a zdrhat pryč, aby mě už nenutil se dívat na tu blbost, ale ucítil jsem za sebou vítr. V tu chvíli mě něco popadlo za nohy a narvalo do klavíru. Ani jsem se nestihl bránit, a už Emmett zaklapl víko, na které si sedl.

„Pust mě ty blbče!“ začal jsem křičet. Měl jsem chuť ten klavír rozmlátit a poté zabít i Emmetta, ale to by mě potom zabila Rosalie a Edward by jí ještě pomohl za rozbitý klavír. Takže jsem byl zavřený v klavíru a Emmett se smál. To jsem to dopracoval…

POHLED ALICE:

Zrovna jsme dolovili a chtěli jsme už jet domů, když mi hlavou probleskal strašná vize.

Emmet strká Jaspera do klavíru, následně si na něj sedá.

„Můj bože, Jasper!“ Zakřičela jsem

„Můj bože, klavír!“ Ozvalo se z křoví.

To ale ke mně běžela celá rodina, ptajíc se co s děje.

„Emmett strčil Jaspera do klavíru a odmítá ho pustit.“ Řekl jsem naštvaně. Až se mi Emmett dostane do rukou…

Carlisle s Esme se tvářili ustaraně, Edward se bál o svůj klavír, Bella soucítila s Edwardem a Rosalie musela stisknout rty, aby se nerozesmála.

„Rosalie Haleová, to není k smíchu!“ Řekla jsem a vydala jsem se směr náš dům, nakopat Emmettovi pozadí.

EMMETTŮV POHLED:

Seděl jsem na klavíru a smál jsem se při představě Jaspera v něm. To už jsem ale ucítil, že se sem rodina blíží. O pár vteřin později se do dveří vřítila rodinka s Alice a Edwardem v čele.

„Okamžitě ho pusť!“ Vrčela Alice.

„Fajn. Řekni mi, kam jsi schovala dárky.“

„Tak to ti neřeknu!“

Jasper už ale byl také nervní.

„Jestli mě odsud už brzy někdo nepustí, tak ten klavír rozmlátím!“ Křičel z klavíru

„Jsou na půdě v té největší truhle.“ Ozval se Edward ve strachu o svůj klavír.

„Idiote!“ Zakřičela Alice a snažila se Edwarda praštit.

NIKDO

Jasper vylézal z klavíru, Alice k němu hned přišla, Edward ladil svůj klavír, ale to už Emmett nevěděl. Běžel na půdu a s napětím otevřel truhlu. Tam ale nic nebylo, všechno to bylo jen divadélko.

„Pomstím se ti, Edwarde Cullene!“ Zakřičel Emmett na celý dům, ale nic mu nemohlo zkazit náladu z Jaspera v klavíru, kterému od té doby říkal. Mr. Piano.

Autor: Elliri (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Jak Emmett našel seznam aneb... Vánoce, Vánoce přicházejí: