Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jak Bellina k upírkovi Edovi přišla a jak vlkodlak Jacobek Hookem se stal

15.06.2010 (15:00) • Nikol18 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3931×

Tato parodie vznikla za spolupráce Lucyl a Nikol18 a obě doufáme, že se Vám bude líbit a pořádně se zasmějete. Přejeme Vám příjemné čtení.

Jak Bellina k upírkovi Edovi přišla a jak vlkodlak Jacobek Hookem se stal

Vypravěč: Upozorňujeme, že tato pohádka není vhodná pro děti a mladistvé. Takže jdem na to? Ještě jednou moje zkratka:

Vypravěč: Jednoho krásného dne, na malé mýtince u lese v domečku s červenou střechou se rozezněl křik:

René: Bellino, kde zase lítáš ty pometlo jedno? Máš tady dělat domácí koblihy! Mazej do baráku nebo uvidíš, máš je odpoledne donýst k bábí Swanové.

Vypravěč: Naše malá Bellina, která seděla před domem a hrála si s kupou hlíny (na jejích 17 let to bylo podivné a každý nad tím zakroutil hlavou), vzhlédla od svých báboviček.

Bellina: Já za bábí Swanovou nechci! *vykřikla uraženě* Pokaždý mi nacpe do pusy rybí tuk a přes les nejdu ani náhodou. Minule mě tam honil nějakej úchylák, co mi za zády dýchal jako muflon.

René: To mě nezajímá. Naklušej nebo budeš v noci spát na matraci s hrachem pod ní!

Vypravěč: A tak si Bellina unamula, že bez červeného pláště s kapucí nikam nepůjde.

René: Bellino, pojď sem. Tu máš košík a neztrať ty prachy. Tady máš červené jablíčko na cestu. Hezky ho spapej.*a lstivě se usměje*

Vypravěč: A práskne za Bellinou dveřmi. Lstivá mámá, pomyslí si Bellina a jablka se ani nedotkne, ví že je napuštěné jedem. Tohle už zkoušela mockrát. Na velké křižovatce u Zeleného stromu, potká 6 malých trpaslíků.

Trpaslíci: *dětskými hlásky* Ahoj, my jsme Cullenovi.

Vypravěč: Bellina celá šťastná je podaruje jablíčko s jedem. Trpaslíci jí přitom málem uhryznou ruku, ale jablíčko sní a všechny naráz raní mrtvice.

Bellina: *prozpěvuje si* Wí wá wí wá rok júúú. *poskakuje a imaginárními paličkami tluče do imaginárních bubunů až jí košík na lokti poskakuje* Jééééé wí wá wí wá rok júúúú *a zpěv vytáhne až do pištění*

Vypravěč: Bellina je tak zabraná do rockového zpěvu, že si nevšimne, že se za ní plíží jakýsi stín.

Bellina: *prudce se otočí, ale nikdo tu není, les ji tichý* Kdo je to? *zeptá se nevinným hláskem*

Vlkodlak: Nikdo, to jen větříček ve větvích. *zašeptá stín*

Vypravěč: A tak se Bellina v klidu otočí dál a začne divoce házet hlavou ve stylu metáál, až si skřípne krk. Hned na pomoc přihopsá malý roztomilý býlí králíček v oblečku a s hodinkami, na které se pořád netrpělivě dívá. Srazí Bellinu k zemi a začne ji brutálně mlátit zadní packou do krku, až má pohmožděniny, ale krk se uvolní a Bellina může vesele pokračovat ve své taneční kreaci.

Vlkodlak: Hm, ta holka má ale sakra páru *olízne se. Potichu se k ní přikrade a Bellina se zase otočí*

Bellina: Kdo tam?

Vlkodlak: To jsme my jeskyňky... Jen tři prstíky ti pod triko strčíme. Ohřejeme se a hned zase půjdeme *zakašle vlkodlak, když mu z toho kouření začne přeskakovat hlas*

Bellina: *složí ruce v bok a ostřížím pohledem se rozhlíží* Hele vylez ty pako. Žádný jeskyňky tu už nejsou, máti je už dávno opekla na rožni, tak si nehraj na náhradníka! *pohrozí pěstí do vzduchu* Vím, kdo seš!

Vlkodlak: Ty víš? *zeptá se překvapně, ale nakonec se lstivě usměje* Takže víš, co tě teď čeká?

Bellina: Zapomeň! Žádnou večeři si ze mně dělat nebudeš! *vztekle dupne nohou do země*¨

Vlkodlak: *začne se smát jak blázen, ale opět se zakucká a zlomí se v pase* Do háje musím přestat hulit, nebo na svůj hlas žádnou holku nedostanu!

Bellina: Vylez nebo po tobě hodím koblihy! A to ti tvrdím, že umřeš, dělala je máti!

Vlkodlak: Kdybych se ti ukázal, tak by to nemělo smysl. Hned bys mi skočila do náručí. *po tváři se mu roztáhne nadržený úsměv*

Bellina: Viděla jsem určitě i hezčí.

Vlkodlak: Určitě jdeš za babičkou, támhle roste konopí. Tak jí natrhej.

Bellina: *podívá se po směru, kde jí ukazuje ruka ze stínu* Co je to konopí?
Vlkodlak: *záhadně se zasměje* To je taková fajn tráva.

Bellina: Mám ráda fajn trávu... *oči jí zasvítí nadšením a nadšeně se rozběhne trhat trávu*

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: Do prdele, kde to je? *čuchá jak pomatený. Je totálně závislý na krvi. Musí ji mít, jinak si uhryzne prst na noze... Byl duševně nemocný a trpěl představami, že na jeho prstech na nohou žijí pidilidi, co mu našeptávají do hlavy strašné věci, jako například, že má utrhnout květinku. To přece nemohl udělat. Sebral by květince duši!*

Vlkodlak: *nespokojeně zavrčí*

Bellina: *už si požvýkala pár konopí jen tak, tak je v ráži* Hej frajere v tom stínu, vylez! Nebo ti naplácám na holou.

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: *běží jak střelený a šlápne Bellině do ksichtu. Přilepí se mu na nohu a ještě několik metru s ní dupe po zemi, než zjistí, že pidilidem na noze něco vadí. Přitepleným hláskem řekne Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda* Božínku *seškrábne ji z nohy* Ti červení kapucíni z těch zateplených Benátek jsou tady? *začne se paranoidně klepat a rozhlížet kolem*
Vlkodlak: To je debil *zasměje se, až se rozkašle a vyvrhne trs chlupů z žaludku*

Bellina: *otírá si z obličeje pochybnou věc, o které neví kam ji zařadit, kvůli podivné konzistenci* Ty vole! Nemůžeš dávat pozor kam šlapeš! Právě si tady pošlapal kytičky! *jak je v rauši, tak se málem rozpláče, ale místo toho se začne řechtat jako blázen*

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: Kytičky? Já, že jsem zašlapal kytičky? *na tváři se mu objeví naprosto zdrcený výraz, má kousek do pláče, ale kvůli tomu, že upíři nemůžou brečet, se jen rozvzlyká. Srdceryvně řve:* Bože odpusť, odpusť mi tuto neodpustitelnou chybu! Já jim nechtěl ublížit. *lehne k zemi a opatrně kytičky zvedá*

Vlkodlak: Tohle já poslouchat nebudu. Raději půjdu za bábí Swanovou, protože jinam ta holka nemůže jít. *naposledy se podívá po té dvojici a rozběhne se směrem k domečku bábí Swanové a zaklepe na dveře a řekne:* Ťuky ťuk.

Bábí Swanová: Kdo tam? *zakašle*

Vlkodlak: Tady kůzlátka, holátka, malá nevinná a opuštěná! *ďábelsky se usměje a pleskne do dlaní*

Bábí Swanová: Bellino, to jsi ty? Nech si tě vtipů a naklusej dovnitř nebo uvidíš. Nebudu tu ležet celý den jak lazar bez kusu žvance!

Vlkodlak: *rozrazí dveře a vpadne do pokoje a bez jediného hlesu slupne bábí Swanovou a mlsně se olízne, pohladí si břicho a lehne si do postele* To se to Jacobek nadlábnul.

Mezitím na palouku

Vypravěč: Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda se hádá s Bellinu.

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: Ty a ti tvoji rudoplášti můžete za smrt těch kytiček! *zběsile kvílí*

Bellina: Do háje, o čem to ksakru mluvíš? Jací rudoplášti? Jsi nadopovanej sunarem?

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: Jste zlííí! *ukáže na ní prstem a otočí se k ní zády. Začne se houpat*

Vyprávěč: Bellina jen hledí a pomalu přestává ostře vidět.

Bellina: Kam zmizely ty jeskyňky?

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: Jeskyňky? *otočí se na ní* Jsi zhulená nebo co? *postaví se a hrdě zvedne hlavu* S takovou ubohou chudinkou, jako jsi ty se bavit teda nebudu, pche. *naneštěstí Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda trpěl ještě k tomu všemu schizofrenií*

Bellina: Chci jeskyňky *rozbrečí se, teď už opravdu*

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: Podřadná úroveň toto, tse!

Vypravěč: Násilím jí sebere červený plášť. Bellina se vzpouzí, kope, drápe, řve, ječí, brečí, směje se - prostě je zhulená. Nakonec si ho Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda obleče a tajemně se rozesměje.

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: Muhaha! Svět je můj *roztáhne plášť, jako Batman a zmizí v lesích*

Bellina: No dobré, dost té komedie *vstane a jde dál, jako kdyby se nic nedělo. Vzala si sebou pro jistoto svou milovanou panenku Loch Nessičku. Vytáhne ji z košíku* Čau příšero *začne ji tahat po zemi a vesele si poskakuje*

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: *vyleze na strom* Musím ochránit Gotham před skrytým nebezpečíííím *hlídkuje jak sova a když spatří Bellinu, seskočí před ní na zem* Stůj vetřelče! Co tu pohledáváš lotře?

Bellina: Máš vyhulený mozek *strčí mu do ruky Loch Nessičku a míří k chaloupce bábí Swanové* Jů, to všechno je perník *začnou se jí sbíhat sliny*

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: Pche! *vyleze s Loch Nessičkou na strom a hraje si s ní. Pomalu se do ní zakusuje, protože si myslí, že má v sobě krev, ale když ji roztrhá a létají z ní chuchvalce vaty, které mu visí i ze zubů, vztekle Loch Nessičku odhodí a pohybuje hlavou jako sova* Já si tě najdu! Holko! *zakoulí očima a jímá se čistit si prsty od pidilidí*

Bellina: Já si tou svou cestičkou jdu... Nebo jak to je? Já si to štráduju? Ne! René já a Rudolf chodíváme na golf... To taky není ono! *dumá nad písničkou, že si nevšimne stromu před sebou. Narazí do něj a jak široká tak dlouhá se natáhne. Košík naštěstí padne dřív než ona, lehce do trávy*

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrou nahánějícím jménem Eda: Vidím tě! Můj milášku! *chce po ní skočit, ale plášť se mu zachytí za větev a on letí po hlavě dolů a visí z větve jako shnilé jablko*

Vypravěč: Bellina se po chvíli zvedne s obrovskou boulí na hlavě. Zvedne košík a bez řečí doběhne k domečku bábí Swonové, ve kterém vlkodlak Jacobek chrápe jako motorová pila. Bellina zaklepe.

Bellina: Bábí? To jsem já Bellina! Donesla jsem ti zkamenělé koblihy a medvědí krev!

Vlkodlak: *trhnutím se probudí div nespadne z postele. Z pusy si otře nechutné sliny* Jen pojď dál Bellino. *šveholí svým vyhuleným hlasem a rychle si oblékne košili a čapku bábí Swanové*

Bellina: Jdu dovnitř a nedívám se! Minule jsi tady měla nějakýho gigola a bylo to dost ošklivé. *při té představě se oklepe, vezme za kliku a vejde do domečku*

Vlkodlak: *schovává se pod peřinou* Můžeš dát tu ruku pryč, jsem tu sama.

Vypravěč: Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda se snaží dostat z větve, ale vůbec mu to nejde. Je to mudla, není se čemu divit.

Mezitím u bábí Swanové doma

Bellina: Bábino, jestli tu načapám nějakého floutka, co ti tu pobíhá jen tak, tak dostanu astmatický záchvat.

Vlkodlak: Neboj mé dítě. Pojď ke mě blíž. Nemůžu se už vůbec pohnout z té postele. To víš hemeroidy...

Bellina: Bábino, fuj! Že se nestydíš stěžovat si na hemeroidy. Jako bys nevěděla, že tisíckrát horší je mít kašel. To tě může i zabít, a co pak taková rýma! A chřipka!

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: *už sedí na střeše a když slyší slovo chřipka, hned zbystří* Někdo tady mluvil o chřipce? *přikrčí se a začne chrčet*

Vlkodlak: Prostě pojď sem Bellino! Makej, nemám na tebe celý den. Musím sežrat ještě další 2 děcka *přeřekne se vlkodlak*

Bellina: Bábino, prosím Tě *mávne rukou* To je nehygienické a neestetické v dnešní době. Vůbec nejdeš s módou. Musíš sledovat módní trendy *vytáhne Bravíčko z košíku a podá jí ho* Zjístíš tam, co je in a co je out.

Vlkodlak: *málem to Bravíčko rozdrtí v tlapě* Nevidím na tebe, mám šedý zákal. Pojď blíž *zavrčí*

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: *poznal, že to není bábí Swanová, ale to malé klubko chlupů Jacobek. Postaví se na střeše a propadne se dovnitř. Skončí tváři na zemi. Bellina a vlkodlak na něho blbě hledí, jestli je v pořádku. Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda se hned hbitě zvedne a vytasí hůl* Tohle je alabastrová hůlka s fénixovým pérem uvnitř! Třeste se, Digorry je zpět *ďábelsky se zasměje*

Bellina: *stále v omámení se začne smát jak smyslů zbavená* A to má jako z čeho? Z Červený knihovny?

Vlkodlak: Bellino, nevšímej si ho a pojď mi číst. *mlsně se olízne*

Kvežíznívý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: Pozor smažko! *ukáže hůlkou na vlkodlaka Jacobka* Nech tuhle pannu na pokoji. *plivne si do jedné dlaně a přejede jí po vlasech, aby si je uhladil*

Bellina: O co tady jde? *přitáhne si košík k hrudi*

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: Tohle není tvoje bábí Swanová, to je smažka vlkodlak Jacobek!

Vypravěč: Teď by asi mělo přijít nějaká akce což? Ale houby, prostě Krvežnívý, pomatený upírek... a tak dále, vykročil vpřed, aby zkusil na vlkodlaka Jacobka kletbu Avada kedavra, ale díky rozlitému vínu, které Bellina před chvíli upustila, což jsem zapomněl zmínit, na podlaze se natáhnul jak široký tak dlouhý a kletba se mu streila přímo do prsou, ale jak víme, tak upíři už nemůžou umřít, takže ta kletba se odrazila od jeho mramorové hrudi a zasáhla Bellinu do čela, nezabila ji, ale pouze vypálila do čela jizvu ve tvaru blesku.

Krvežíznívý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: A dop... *polkne poslední písmenka* Vedle. *vykulí oči a plíží se pomalu pryč*

Bellina: Co to ksakru? *skácí se k zemi v záchvatu smíchu, se slovy podobající se vzdáleně zpěvu*

Vlkodlak: Jsi blbej? Zbil jsi mi vnučku! *zařve na Krvežíznivého, pomateného upírka s hrůzou nahánějícím jménem Eda*

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: Ty nejsi bábí Swanová! Chodím k ní na večeři a ona nemá tak velký oči a uši a hlavně nemá takový tesáky jako ty! A to nemluvím o těch bombasticky opálenejch svalech. *roztomile na ně ukáže a olízne se. Přejede si prstem po rtech a rytmicky pohybuje pánví dopředu a dozadu až se červený plášť rozvlní*

Bellina: *směje se na zemi a když zpozoruje Krvežíznivého, pomateného upírka s hrůzou nahánějícím jménem Eda začně to v ní vyvolávat zajímavé pocity* Hele, ty dlouhý. Co to děláš? *zeptala se se zájmem*

Vlkodlak: Bellino, jsem tvá babička nezapomínej!

Bellina: Ale bábino, beztak tu máš někde toho gigola. Já chci taky svojeho. *pošle Krvežíznivému, pomatenému upírkovy s hrůzou nahánějící jménem Eda pusu*

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: Ona není tvá bábí. Je to Jacobek *stáhne z něho peřinu* Vidíš?

Bellina: *okamžitě pohledem sklouzne po Jacobkovi* Bábino, proč máš tak nafouknutý žaludek?

Bábi Swanová: Ah, to je hloupé děvče. Kde nechala to červené jablíčko. Leze mi krkem.

Vlkodlak: Přiznávám se. Jsem jeskyňka. To jsem byl já v těch lesích.

Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda: *pidilidi na jeho noze mu začali opět našeptávat, začal zrychleně oddechovat* Jsem jelen!

Vypravěč: Krvežíznivému, pomatenému upírkovi s hrůzou nahánějícím jménem Eda právě naprosto přeskočilo. Vrhnul se po Bellině a ukousl ji prst. Samozřejmě jeho heroinová závislost na krvi ho proměnila v... jelena*

Bellina: Jéé, to je krásný jelínek *celá nadšená vezme hůlku, co vypadla Krvežíznivému, pomatenému upírkovi s hrůzou nahánějícím jménem Eda*

Vlkodlak: *žduchne do jelena a už se chystá skočit na Bellinu*

Vyprávěč: Jelen se promění zpátky, když Bellině spadne hůlka zpátky na zem a celá zhulená se ji snaží zvednout. Krvežíznivý, pomatený upírek s hrůzou nahánějícím jménem Eda ji píchne Jacobkovi do oka a vyskočí s Bellinou na střechu perníkové chaloupky*

Krvežíznivý, pomatený upírech s hrůzou nahánějícím jménem Eda: A teď jsi má! *roztáhne červený plášť a odletí spolu s Bellinou do noci*

Vlkodlak: *který přišel o oko vztekle vyflusne bábinu Swanovou* Super a teď jsem Hook, ještě si musím najít hák. *říká nadšeně a sáhne po lampičce a našroubuje si ji na ruku a pobíhá s ní po domečku*

Bábí Swanová: Ta dnešní mládež. *a lehne si do postele a začne chrápat*

Vypravěč: Konečně jsme na konci. *sám si oddychnu* Tak skončila pohádka o Bellině, vlkodlaku Jacobkovi a Krvežíznivém, pomateném upírkovi s hrůzou nahánějícím jménem Eda. Bellina s Edou zmizeli někam na Kanáry, Jacobek lítá do konce svých dnů po lese jako Hook a bábí Swanová si dál do domu vodí gigoly. No a to je vše děti. Takže, vyčůrat, pomodli a spát. *řeknu smířlivým hlasem*

Pozn.: Televize PRIMA COOL se s námi domluvila, že za použití sloganu, po nás nebude chtít svá autorská práva. I když by je chtít měla. Ale to už je jiná pohádka.