Já vím, že takových povídek na téma „Jak se Jake otiskl" je tu víc než dost, ale nedalo mi to a svou první jednorázovku věnuji jim. :) Krátké je to, ale doufám že se to bude alespoň pár lidem líbit. :)
Vaše MartinaBlack
16.11.2010 (18:45) • MartinaBlack • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 2991×
Stál jsem tam jak pako a koukal na tu holčičku. Byla pořád ve stejné poloze, jak ji držela Rosalie. Dívala se na mě svýma velkýma a patrně chápavýma očima. Pak se usmála a začala se ke mě natahovat.
„Copak je, Renesmé?“ zeptala se jí bloncka tím něžňoučkým hlasem matky – pijavice.
Renesmé jí přitiskla ručičku na krk.
„Co? Ale ne, za tím čoklem nepůjdeš, je nebezpečný a pitomý, neboj hned odejde.“
Renesmé se zamračila a hned na to se rozplakala. To byste nevěřili, jak mě ten zvuk bolel. Vrýval se mi do mozku a já měl najednou potřebu ji utěšit. Obejmout ji a hladit po vláskách a udělat všechno proto, aby se zase smála.
„Dej mi ji,“ řekl jsem.
„To si věříš,“ otočila se na mě. „Proč bych to měla dělat? Co ty s ní máš společného?“ ptala se. Renesmé pořád brečela.
„Sakra, ty pitomá bloncko! Dej mi ji, nebo si mě nepřej!“ rozkřikl jsem se na ni. Už mi ti pitomí upíři pili krev. Renesmé se lekla a rozeřvala se ještě víc. To mě vyděsilo, a tak jsem si k ní klekl a začal se jí omlouvat.
„Promiň, prcku, já nechtěl. Odpustíš mi?“ ptal jsem se půl hodinu staré holky. Zajímavé.
Rose na mě čuměla jak vyvoraná myš.
„Ty ses do ní otiskl?“ zeptala se nevěřícně.
„Já to neudělal schválně,“ vrhl jsem na ni smutný pohled.
„No to budou mít ti novopečení rodičové radost. Holka se narodila a už si má brát čokla. Super. Půjdu za družičku.“
„Sakra jak to takhle můžeš brát? Vždyť zrovna vylezla z břicha,“ řekl jsem.
„Fajn, ale Edwardovi to řekneš ty,“ usmála se při pomyšlení, co se mnou asi provede.
„Ani nemusí, já to vím,“ ozval se za náma Edward.
„Edwarde…“
„Ticho,“ přerušil mě. „Co se stalo, to se stalo, řekl bych, že za to nemůžeš. Belle to asi bude vadit, a mě to taky vadí, ale asi ti něco dlužím. Netušil jsem, že ti budu muset dát svoji dceru, ale něco se stát muselo. Bylo by ode mě asi sobecké, kdybych tě teď vyhodil. Protože chápu tvoje city k ní, můžeš tu zůstat," dokončil svůj monolog.
Nezmohl jsem se na slovo. Edward se na mě povzbudivě usmál. Najednou se Renesmé zase rozbrečela. Asi chtěla pozornost, nebo co já vím. Všichni tři jsme se vrhli na utěšování té malé potvůrky. Edward si ji na minutku pochoval, ale pak ji dal mně, protože jsem trpěl jak pes. Už jsem ji chtěl mít u sebe. Ve chvíli, kdy jsme se dotkli, to bylo ještě skutečnější. Opatrně jsem ji držel v náručí a díval se jí do očí. Usmívala se na mě. A já nemohl jinak než taky. Byla moc roztomilá.
Moc jsem nevnímal čas, ale všiml jsem si, že Edward je u Belly. Potom se vrátila celá ta rodina a Renesmé si půjčovali z náručí do náručí, až ji celou unavenou vrátili mně. Pohodlně se mi uvelebila na klíně a po chvilce usnula. Všichni jsme byli šťastní, že ji máme. A já se těšil na to, jak mě Bella zabije… sakra!
Autor: MartinaBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Já to neudělal schválně!:
A já se těšil na to, jak mě Bella zabije ..... sakra! ... to my vyrazilo dych !!
Krásná povídka. Je to sladké, jak se Jake změnil a jak se s Rose "milují". Renesmé všechny spojila.
Úžasné! Když se Jacob nesnaží sbalit Bellu, naprosto ho miluju.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!