Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Hračka Gianna

29.09.2010 (17:00) • TwoFaceLady • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1763×

„Tak bude to?“
Klečím před jeho trůnem, hlavu sklopenou. Cítím na sobě jeho zuřivý pohled.

„No tak, dívej se na svého pána, když k tobě mluví!“ Poslechnu.

„Neměla bys zapomínat, že pokud nebudeš poslouchat, zabiju tě. Nebudu se ohlížet na tvůj mimořádně mocný dar ani na to, jak skvělou jsi mi společnicí, rozumíš?“
Cloumá mnou strach.

„Ano, pane, rozumím.“

„Skvěle,“ zašeptá. „A teď se už konečně pusť do práce“
Soustředím se. Používám svůj dar na vytvoření obrazu reality. Buď silná, nepřestávej, opakuji si stále dokola.
Potěšeně se zasměje. Osudová chyba. Ztrácím nad vytvořeným obrazem kontrolu a on se slije do nesmyslného výjevu a zmizí. Pán zuří.

„Znovu! S takovou snahou bys nám klidně dál mohla dělat recepční. Koukej se soustředit! Jinak víš, co tě čeká...“ dodává do ticha.
Jediný pohled do jeho očí mi vlije do žil novou vůli. Vstávám a zavírám oči. Když je znovu otevřu, vznáší se mezi mnou a mým pánem dokonalý obraz. Malá černovlasá upírka vesele poskakuje kolem pohledného muže. Co chvíli mu daruje polibek a pak zase pokračují v chůzi. Zjevně se jen tak procházejí podzimní přírodou.

„Drž se toho muže až do chvíle jeho stvoření,“ slyším hlas svého pána. „Měl by sice zajímavý dar, ale také by byl velice dobrý v boji. To by zhatilo mé plány. Nedovol, aby byl přeměněn!“

Okamžitě ho uposlechnu a celý obraz se rázem mění na rozmazanou šmouhu. Po chvíli se však opět zostří a vidíme toho samého muže, jak cválá na koni přes vyprahlou pláň. Vypadá znaveně, když v tom se jeho tvář rozjasní úsměvem. Nedaleko spatří tři ženy. Okamžitě za nimi vyráží. Teď nastává má chvíle. Pomocí svého daru donutím jeho koně vyrazit opačným směrem. Muž se vzpouzí a křičí na něj, ale všechno je marné. Tři upírky tak přišly o svou oběť a zdají se být velmi nespokojené. Znovu používám svůj dar a upírky se náhle také otáčí na druhou stranu a utíkají za obzor. Už nikdy toho vojáka nespatří. To bychom tedy měli.

Silou vůle se opět vracím do současnosti. Opět spatřuji šťastný pár, když vtom se cosi mění. V mužových očích se objeví prázdný výraz a v příští vteřině se z něj stává prach, který rozfouká podzimní vítr. Nechci vidět zmatený pohled jeho partnerky, proto ihned nechávám obraz zmizet a čekám na rozsudek svého pána.

„Skvělá práce!“ zvedá se ke svému trůnu a po schůdcích schází ke mně. „Budeš  po zásluze odměněna.“ Cítím jeho ledový dech na své šíji. Ví, co se mnou dělá jeho blízkost. Toužím po něm a jeho to baví. Lehce mi dlaní přejíždí po krku, ale pouze aby se nakrmil mým vzrušením. Nechce mi dát to po čem touží, alespoň ne do té doby, dokud nesplním jeho příkazy. Ale ta chvíle už brzy přijde.
Vrací se na svůj trůn a s lehkým úšklebkem mi dává další pokyny.

„Teď hledáš plavovlasého muže. Měl by být po boku hnědovlasé ženy, která vypadá starší než on. Určitě jsou někde nedaleko. Stejně jako před chvílí musíš zabránit mužově stvoření. Pusť se do díla.“

Znovu se začínám soustředit a znovu se mezi námi vytvoří obraz. Vidím prázdnou lesní pěšinu, po které se před chvílí procházel šťastný pár. Vydávám se opačným směrem, až dojdu k prosklenému domu. Pomocí mého daru nahlížíme dovnitř a v příští chvíli se nám nabízí pohled na hnědovlasou ženu, která sedí na klíně muži, jenž v jedné ruce drží nějakou odbornou literaturu a druhou hladí ženu po stehně. Ta má hlavu položenou na jeho rameni. Oba vypadají tak šťastně. Na chvíli se neubráním toužebným myšlenkám, ale okamžitě mě z nich vytrhne další příkaz mého pána.

„Pospěš si, na pozorování tohoto nemáme čas!“
Okamžitě donutím obraz k pohybu zpět, až je z něj jen barevný pruh. Hned se ale znovu skládá a dokážu rozeznat dva muže. Jeden leží na zemi, tělo podivně zkroucené. Druhý se nad něj naklání - chystá se ho kousnout.

Neocitla jsem se v tomto momentě náhodou. Vím, že až upír svou oběť kousne, stane se z něj také upír. A tomu musím zabránit. Snažím se přimět upíra, aby muže vysál, aby do něj nevpustil svůj jed. Podařilo se! Upír pije a pije. Muž je mrtvý a obraz se znovu rozlévá a ukazuje přítomnost.
Hnědovlasá žena se právě chystá svého muže políbit do vlasů, když s žuchnutí dopadá do křesla a po odhalené paži se jí sypou drobné částečky prachu. Zmateně se rozhlíží, ale hned nato i ona v podobě prachu padá vedle svého manžela, kterým byla proměněna.
Pán je nadmíru spokojený.

„Výborně, teď už zbývá jen Edward - adoptivní syn toho plavovlasého upíra. Zařiď, aby nezemřel na španělskou chřipku a později se setkal s Alice - tou černovlasou. Ta ho musí přeměnit. Tím dokonale změníš budoucnost. Budou žít spolu, jen sami dva a to nebude problém se jich zmocnit. Dva proti celé naší gardě! To bude hračka.“ Dává se v hrozivý smích. Pak zpozoruje můj vystrašený pohled.

„Ničeho se neboj, má drahá. Věřím v moc tvého daru, dokážeš to. A pak už nic nebude bránit tomu, abychom se poddali naši radovánkám.“

I já jsem teď nadmíru spokojená. Hned se pouštím do svého posledního úkolu, ale je těžké soustředit se na něj a nemyslet na svého pána. Nakonec ho přeci jen vyháním z hlavy. Už brzy si ho do sytosti užiju. Teď je však čas plnit jeho příkazy.

Soustředěně přivírám oči a hned nato před sebou spatřím další výjev a v něm další oběť mého daru. Řídím se pokyny svého milovaného pána a měním minulost podle jeho přání, vše probíhá úspěšně. Pán opět sestoupí ke mně a zezadu mě obejme. Cítím jeho vůni a v místě, kde se mě dotýká, silné jiskření. Konečně! Je mi tak blízko jako nikdy dřív. Líbá mě na krk a rukama přejíždí po bocích. Pak je spustí a šeptá mi do ucha: „Své sliby plním, přijď dnes večer do mé komnaty, čeká tě odměna.“