Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Hračka

03.11.2010 (15:45) • ada1987 • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 1996×

Hračka

„Chci támhle tu,” řekl James a ukázal na dívku, která kroužila po parketu.

„Je tak krásná, tak čerstvá… tak velmi… čistá.”

Dívka se právě rozesmála něčemu, co jí do ouška zašeptal její partner. Byla nádherná. Nevinná. Byla mu předurčena. Musela být jeho. Věděl to.

„Hmm,” zavrněla Victoria a usmála se na svého milence.

„Ty labužníku. Dobrá, běž a vezmi si ji,” klepla ho vějířem po paži.

„Bav se, lásko.”

„Ne, dnes ne,” odpověděl James, oči stále upřené na dívku.

„Vždycky to skončí příliš rychle. Chci si s ní nejdřív trochu pohrát.” Tanec skončil a dívku odváděl její tanečník zpět ke stolu.

„Myslím, že pár týdnů pozorování a trocha zábavy s její rodinou nemůže uškodit. Myslíš, že když je uvidí postupně umírat, pěkně jednoho po druhém, dodá to její krvi trochu té peprné chuti, co mám rád?” Vypadala křehce, slabě a zranitelně, ve tváři lehce pobledá, jak to vyžadovala současná móda.

„Čas není náš problém, drahý.” Victoria rozevřela vějíř a začala se jím ovívat. Horko jí samozřejmě nebylo, ale vějířem se ovívaly všechny přítomné dámy a ona rozhodně nechtěla vzbuzovat přílišnou pozornost.

„Ale myslíš, že je v tom nějaký požitek?” Lehce se usmála a mávla na někoho na druhé straně místnosti.

„Co tím myslíš?” James vypadal překvapeně.

„Neříkej mi, že tě nudí mučit ty hloupé smrtelníky, Vicky. Myslel jsem, že je to tvá oblíbená zábava.”

„Dej si pozor na emoce, drahý,” řekla upírka.

Popadla ho za bradu a ne právě jemně si Jamese přitáhla k sobě. Vtiskla mu rychlý a tvrdý polibek.

„Nesmějí přijít na to, kdo jsme. Začali by utíkat a ječet, a kde by pak byla naše zábava?” Chytila ho za paži a pevně ho sevřela.

James zalapal po dechu, když cítil, jak se mu její ostré nehty zaťaly skrz látku do masa.

„Za tohle zaplatíš, Vicky,” předvedl James svůj pokřivený úsměv, který na něm tak milovala a olízl si rty.

„Později, v noci, až budeme sami.”

„S tím počítám,” usmála se líně.

„Ale teď, uzavřeme sázku?”

„Sázku?” zajímal se upír.

„Bude mě bavit?” zajímal se.

„Zatanči si se mnou, Jamesi,” řekla Victorie místo odpovědi.

Nabídl jí ruku a usmál se sám pro sebe, když vložila svou jemnou dlaň do té jeho. Jak malé, něžné prstíky. Kdo by hádal při pohledu na tuto oslnivou dámu, že má nejraději, když je celá pokrytá krví?

„Jak si má paní přeje,” řekl James a vedl ji na taneční parket. Uklonil se, Victorie odpověděla pokývnutím hlavy a tanec začal.

„Myslím, že bude,” navázala Victorie na předchozí hovor, když je tanec přivedl znovu blíž k sobě. James jen tázavě zvedl jedno obočí.

„Já si vezmu tamtoho,” řekla a kývla směrem k slavnostně oblečenému mladíku.

„Sir Trevor Sheninghen. Do sebe zahleděný, namyšlený pitomec. Bude mi potěšením zničit ho. A ty si vezmeš svou dokonalou debutantku.”

„A co s nimi?” Jedna z mladinkých tanečnic zakopla a vrazila do Jamese. Ten se na ni vztekle otočil a zavrčel. Dívka zbledla a vyděšená rychle běžela pryč. Její tanečník se Jamesovi začal koktavě omlouvat, ale nakonec zmizel směrem jako jeho partnerka.

„Přivedeme je k šílenství, samozřejmě. Pomalu, dáme si na čas. Zabijeme jejich rodiny, jednoho po druhém, přinutíme je trpět. Necháme je třást se hrůzou a čekat, až přijde řada na ně. Pak si vezmeme je.”

„Ale to budou mrtví. Na tom není nic zábavného,” odfoukl si James netrpělivě. „Tohle je nudná hra, Vicky.”

„Ale, drahý, trošku představivosti, nemusíme je hned zabíjet” řekla Vicky a pomalu se uklonila v taneční figuře. „Budeme mít nové hračky na hraní.”

„Vicky, miláčku, ty jsi ta nejlepší,” rozesmál se James skoro nahlas.

„Takže?” zastavila se Victoria, když hudba dohrála.

Koketně naklonila hlavu a usmívala se na Jamese vábivě zpoza vějíře.

„Uvidíme za… řekněme za rok?”

„Jó, to se teda uvidí!” zajásal upír. „A co dostanu, až vyhraju?”

Victorie mu stiskla ruku a nenápadně ho nakopla do holeně.

„Dávej si pozor, drahý! Začínáš opět sklouzávat do toho odporného irského přízvuku! A víš, jak jsou na to ti snobové tady hákliví!” syčela. Pak ale její hlas změkl. „Jeden druhému najdeme malou vesničku a necháme mu ji na hraní.” James nadšeně přikývl a oči mu při té představě hladově rozzářily.

„A teď,” zavěsila se do něj Victorie a vedla ho pomalu parketem, „můžeme se setkat s dívkou tvých snů, lásko?”

„Má paní,” koktala obrovská tlustá žena v neforemném modrém klobouku. Její manžel seděl ušlápnutě vedle ní a jen se zoufalým výrazem sklonil hlavu. „Victorie, drahoušku, je tak úžasné, že jste se tu dnes ukázala. Jsme tak poctěni,” nadskakoval ženské vzrušením podbradek. „Jste nádherná. Musím vám představit svou kmotřenku,” řekla a šťouchala do křehké dívky vedle sebe. „Elisabetho, vstaň,” syčela na dívku. „Neumíš se chovat?” pak se otočila zpátky na Victorii: „Drahá Victorie, pane, dovolte, abych vám představila slečnu Elisabethu Rewin.”

Dívka vstala a velkýma, zelenýma očima se zadívala nejdříve na Victorii, pak na Jamese. Poplašeně vyjekla, ale než stačila něco říct, strčila do ní její kmotra: „Mlč, huso. Na ty tvoje bláznoviny tu není nikdo zvědavý.” Elisabeth tedy sevřela rty a sklopila oči.

Hudba začala znovu hrát a James natáhl ruku: „Smím?”

Ještě než si odvedl Elisabeth na taneční parket, sykla mu Victorie do ucha. “

„Tu starou husu zabij jako první. Je příšerná.”

O rok později

„Vedl sis dobře,” řekla Victorie a upravovala si účes pocuchaný Jamesovým záchvatem vášně.

„Ten můj se zabil sám, ubožák. Byl to slaboch, skoro nic jsem si s ním neužila.”

James si jemným hedvábným kapesníčkem setřel krev z brady. Místnost protnul výkřik plný bolesti.

„Z tý holky jsem udělal jednou z nás.” Upír si zapnul košili, upravil manžetové knoflíčky a spokojeně se ušklíbl. „Nakonec.”

„Hm,” řekla Viki zaujatě. „To by mohlo být zajímavé. Mučil jsi ji? Týral? Přivedl na pokraj šílenství?”

„Nech se překvapit. Budeš na mě pyšná, drahá.”

Victorie najednou vyskočila, popadla Jamese a přitiskla ho ke zdi. Začala ho vášnivě kousat na krku a šeptat: „Pak jsi vyhrál, lásko. Mám pro tebe malou, útulnou vesničku, kostelíček, roztomilá fara, domečky plné chutných lidiček, dokonce má i sirotčinec. Líbí?”

Než stihl James jakkoliv reagovat, křik zmizel. Pak se otevřely dveře a v nich stála Elisabeth. Dlouhé tmavé vlasy jí splývaly kolem bledého obličeje a dívala se na ně doširoka otevřenýma očima, plnými krvi.

„Kdo jste?” dívala se tázavě na Victorii.

Dívala se na ni, ale upírka překvapeně zjistila, že její pohled je vlastně upřený někam hodně daleko. Nevypadala vystrašeně a Vicky pocítila uspokojení. Ne, Elisabeth se už nikdy nebude muset nikoho bát. Snad jen… kdyby udělala něco ošklivého a Victorie by ji musela potrestat, samozřejmě.

„Ach, drahoušku,” objala ji Victorie. „Maminka je tady.”

„Ty nejsi maminka,” odstrčila ji Elisabeth od sebe.

„Maminka tu není. Už nikdy nebude. Jen tatínek. Tatínek ano. Tatínek?”  Dívka se otáčela, jako by někoho hledala. Nakonec se pohledem zastavila na Jamesovi.

„Tatínek.” Udělala pár kroků do místnosti a začala se znovu rozhlížet.

„A kde je slečna Mandy? Ty nejsi slečna Mandy,” zamračila se na Victorii, která znovu otevírala pusu. „Slečna Mandy na mne byla hodná. Dávala mi sušenky.”

„Slečna Mandy?” otočila se Victorie na Jamese a zvedla obočí.

„Kdo je zase slečna Mandy a co je s ní?”

„Její guvernantka,” pokrčil bez zájmu rameny.

„Myslím, že jsem jí vytrhl srdce.”

Victorie se zvonivě rozesmála. „Hezké, ale bez kapky vynalézavosti. Lehce jsi mě zklamal.”

„To byl jen začátek, drahá,” řekl James. „Myslím, že Elisabeth by byla dobrou družkou pro našeho přítele Laurenta.“ Upír si stáhl vlasy hedvábnou stužkou a natáhl se pro vestu.

Elisabeth se začala rychle otáčet dokola. „Slečna Mandy? Slečna Mandy?”

Victorie došla trpělivost, popadla panenku, která ležela na nedaleké komodě. Byla oblečená do rudých šatiček s kloboučkem a její světlé vlásky se hedvábně leskly ve světle svíček.

„Tady je tvoje slečna Mandy, Elisabeth.” Dívka si panenku vzala a začala ji kolébat v náručí jako dítě.

„Chtěla byste čaj, slečno Mandy?” Elisabeth hladila panenčiny vlásky.

„Mám hlad. Ale nemám chuť na čaj.” Přitiskla panenku k sobě a zadívala se na Jamese.

„Mám hlad. Slečna Mandy a já jsme hladové.”

„Tak to abychom ti opatřili nějaké jídlo, drahoušku, Myslím, že tu mám ještě někde schovanou nějakou svačinku. V komoře je zamčený zahradník, Elisabeth, můžete se o něj se slečnou Mandy podělit.”

„To je milé,” odpověděla Elisabeth a usmála se.

„Slečna Mandy si má chuť hrát.”

Konec

venované Aalex a 4dd4

Autor: ada1987 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Hračka: