Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Hluboká propast mezi námi

22.07.2011 (17:00) • Roxana • FanFiction jednodílné • komentováno 20× • zobrazeno 3390×

Hluboká propast mezi námi

V den, kdy jsem tě poprvé viděl, nevěřil jsem, že bychom mohli být spolu. Dnes už nevěřím, že bychom mohli být bez sebe...

Se slzami v očích se díval na západ slunce a čekal, jestli přijde jeho milá. Bolelo jej, když jí musel dát sbohem, ale bylo to pro její dobro. Teprve teď pochopil, že on je pro ni bytostně největší nebezpečí, které by ji mohlo potkat. Stačila by byť malá chvíle a mohl jí učinit takové zranění, kterého by litoval do smrti života.

Možná měl odejít už v té době, kdy přišla na svět. Neměl hledět na to, že je k sobě vážou silná pouta lásky, která se nazývají otisk. Dost dobře si dokázal vybavit chvíli, kdy ji spatřil poprvé. Jak se malá zmítala v náruči Rosalie; malý uzlíček radosti, jenž vnesl do domu opět život.

Bronzové lokýnky měla slepené krví a velká zelená kukadla na něj hleděla s takovou intenzitou a zvědavostí. V tu chvíli cítil takovou zlost, že onen nebezpečný tvor vzal Belle život, ale smělá tvářička, červená líčka a našpulené rtíky jej přesvědčovaly o opaku. Ona byla důvodem jeho bytí, ona byla důvodem toho, že se po celou dobu těhotenství zdržoval v Bellině společnosti. Už jako maličká nad ním měla velkou moc a teď jej trápilo, dralo mu srdce, že jí musí učinit bolest.

Mohl zůstat i nadále s ní a vychutnávat si do sytosti lásku, kterou mu Nessie nabízela, ale chtěl pro ni jen to nejlepší. A byl přesvědčený, že rozchod bude nejlepším činem, co pro její dobro může udělat – zmizí z jejího života a nechá ji, aby žila normálním životem. Bez tajemna a spousty zla.

Uslyšel za sebou tiché krůčky a vehementně si začal otírat nezbedné slzy. Poznal, že je to jeho milá, neboť jen ona měla tak tiché našlapování. Jen ona svou přítomností dokázala Jakovi rozbušit srdci a zapříčinit to, že se mohlo radostí zbláznit. Zůstal otočený čelem ke břehu a pozoroval poslední paprsky hřejivého slunce.

Už jen chvíli a zmizí z jejího života – už jen chvíli a všechny city pohřbí hluboko v sobě.

Na rameni ucítil Nessin dotyk, pomalu se k ní otočil a musel sklonit hlavu, aby lépe viděl do usměvavé tváře. Už to nebyla ta maličká holčička, která se na vše vyptávala. Už to byla dospělá žena s hlubokými city k jeho osobě, což bral jako špatnou volbu.

„Přišla jsem tak rychle, jak jen to šlo,“ špitla skoro neslyšně. „V telefonu jsi zněl ponuře, děje se něco?“ Pohlédla na něj a Jake spatřil v jejím obličeji stopu strachu a zoufalství. Jeho prsty se volně propletly s jejími a pevně je stiskl. Když tak hleděl do její tváře, všechna odhodlanost učinit mezi nimi konec byla pryč. Otevíral pusu, ale nevyšla z něho ani hláska.

„Chtěl jsem tě vidět,“ vypadlo z něj – naposledy, pomyslel si smutně a křečovitě sevřel oční víčka. Měl jen takhle malinko, aby se rozplakal před Nessie. Možná že navenek vypadal jako silný muž, kterého nic nezlomí, ale v nitru byl úplně jiný. Ona z něho udělala jiného člověka.

Krásně se na něj usmála a objala jej kolem pasu. Díval se, jak si počíná, a v duchu si nadával, že je už na vše pozdě. Jak bude reagovat, až jí poví, že je mezi nimi konec?

Z nepříjemného přemýšlení jej vytrhly Nessiny polibky. Otočila se k němu čelem a měkkými rty slíbala každou odhalenou část na jeho hrudi. Byl to pro něj šok a další rána, která zasáhla střed jeho bolesti – zničené srdce. Bezmyšlenkovitě jí ovinul ruce kolem pasu a vyzvedl si ji výš. Nessie Jakovi ovinuly nohy kolem těla a pevně si jej přitáhla za zátylek.

Ještě nikdy ji takovou neviděl a ani nic takového necítil. Proplétal se vlasy a drtil jí holá záda. Zmocňoval se ho dosud nepoznaný pocit, popustil uzdu svému tělu a ono smyslně reagovalo na Nessie. Mocný žár jej spaloval od hlavy až k patě. Měl nutkání si ji přivinout do náruče, líbat ji všude možně a nikdy ji nepouštět.

„Jaku,“ oslovila jej zlomeně a podívala se mu do očí, v nichž se zračila vášeň. Tělo se mu nekontrolovatelně třáslo a jedině on byl svědkem toho, že se s ním děje něco nového. Pomalu se k ní sehnul a vdechoval její omamnou vůni. Nessie pootevřela rty a čekala na další zničující dávku žáru, která ji spalovala. Horký dech, jenž se odrážel od obličeje, ji zbavoval veškeré kontroly. Byla tady jen ona a on… její láska od narození.

V jeden moment se jejich rty setkaly a svět jakoby pro ně zmizel. Byli tu jen oni dva a jejich nepřekonatelná láska. Přilnul si ji co nejvíce k sobě, chtěl cítit její blízkost, dotýkat se jí, dát jí okusit to nejlepší z něho. Špičkou jazyka obkroužil spodní ret a jemně jej skousl. Zmítala se v jeho náruči, ale chtěla stále víc. Jake pro ni byl nejdůležitější osobou na světě, ani rodiče pro ni nebyli tolik důležití jako on.

Bylo jejím snem, že se spolu odstěhují do malé chaloupky v lese, budou si navzájem vyznávat lásku a po nocích se dívat na hvězdy. Romantická atmosféra z pouhého přání nabourala realitu a Jake Nessie něžně položil na zelenou trávu pod velikou vrbu. Podepřel ji svými svalnatými pažemi a nalehl na ni tak, aby nepocítila žádnou bolest. Ani na chvíli neopustil její rty, za což si v duchu nadával.

Měl její trápení zmírnit, chtěl, aby se rozešli s úsměvem a jako přátelé, ale nechal se řídit svými instinkty, které tak dlouho držel v sobě zamčené, a jedině ona je dokázala probudit. Rozum halila touha po ženě, jež znamená celý jeho život. Ačkoli si za to nadával, nedokázal přestat. Nessie pro něj byla pokušením, kterému podlehl. Ani ona mu moc nepomáhala, když se dobrovolně podvolila. Chtěla víc a on byl ochoten jí to nabídnout, ačkoli oba byli v této situaci neznalí, nezkušení.

Nessie se zhluboka zvedal hrudník, a tak se Jake přemístil rty o kousek níž. Okusoval kůžičku krku a jazykem ji lechtal. Nessie se pochechtávala a putovala dlaněmi po jeho obnažené hrudi. Hladila jej a sem tam mu vtiskla polibek na svalnaté bříško. Užívala si jeho nahotu a krásu celého těla, když jí došlo, že je to trochu nevyvážené. Ona na sobě má letní šatičky, zatímco Jake je před ní jen v potrhaných kraťasech.

Jake vycítil její napětí a zřejmě i tušil, co se jí vrtá hlavou. Něžně ji plácl přes prsty, když si chtěla šaty sundat sama.

„Já to udělám,“ zavrněl jí do ouška a jal se lemu šatu. Nessie byla oslepena mužským odérem a vášní, že se ani nevzpouzela. Poslušně zvedla ruce a nechala si je sundat. Když Jake odhalil její nahý dekolt a viděl ji jen ve spodním prádle, polkl tlustý knedlík a křečovitě zavřel oči.

Nessie jej pohladila na prsou a rty se otřela o jeho napjatou čelist. „Nemusíš zavírat oči, lásko, oba víme, co k sobě cítíme, nemusíme se před sebou stydět,“ nabádala ho tichým, ale velmi přesvědčivým hlasem. Těkal víčky, až je otevřel dokořán a pohlédl na ni. Viděl ji nespočetněkrát, ale každý pohled do její tváře mu bral dech a činil jej ještě více zamilovaným bláznem.

Usmála se na něj a začala jej hladit na prsou. Pokračovala stále níž, až se dostala k přezce pásku, kde se zastavila. Pohlédla do jeho očí a zoufale prosila, žádala, aby se Jake nechal vést svými instinkty.

„Uvolni se,“ šeptala. Políbila ho na nos, rty, oči, do vlasů. Rozptylovala ho.

„Jak?“ vydechl přerývaně a přivřel oči. Myslel si, že je Nessie nezkušená a stále se v ní schovává dětská dušička, ale teď to byl právě on, kdo nechápal podstatu toho všeho. Zdráhal se, obával se toho momentu, kdy jí dokáže, jak je jeho láska k ní veliká, a pak by ji měl opustit. Copak má srdce na to, aby jí tolik ublížil? Byla tak křehká a šťastná a on nechtěl být ten, co jí ten krásný úsměv odstraní z tváře. On jej chtěl stále udržovat a pečovat o něj. Byla to jeho povinnost, jeho jediné přání, které jej každý den nutilo vstávat z postele.

„Zapomeň na vše kolem,“ špitla skoro neslyšně, „nechej realitu realitou a řiď se jen svými city.“ Položila svou malou dlaň na Jakovo srdce, které začalo splašeně bít. Nepotlačila veselé uchechtnutí, které Jakovi znělo v uších jako tisíce zvonů. Ztratil nad sebou kontrolu a on moc dobře věděl, že za to vše bude pykat, ale láska a touha na něho utočily zároveň a on, i když byl silný a vůdce vlčí smečky, nedokázal jim čelit se zdviženou bradou. Položila ho na lopatky, pomyslel si s úsměvem…

Odepnul jí sponu z vlasů a pohodil ji na zem. Leželi před sebou tací, jak je Bůh stvořil. Byť měli rozdílnou barvu pleti a jejich původy mezi sebou válčili odjakživa, právě v této chvíli si připadali oba rovnocenní. Nebyl mezi nimi žádný rozdíl. Ovinula mu nohy kolem pasu a natiskla se na něj.

„Opravdu chceš, abychom zašli tak daleko?“ zeptal se zastřeně a políbil ji na šíji. Aniž by o tom přemýšlela, přikývla na souhlas. Už se nechtěla cítit tou hodnou, malou holčičkou, na kterou všichni dohlížejí. Chtěla se stát ženou a milovat svou lásku tak, jak to bývá ve světě vlků i upírů.

„Chci být jen tvá a ty zas budeš můj,“ odpověděla šeptem. Jake si bezmocně povzdychl a zatnul čelist. Teď už nemá sílu na to, aby couvnul zpět. On sám si přeje zajít tak daleko, ačkoli ví, jaké to představuje nebezpečí, ale je ochoten jej riskovat – už jen kvůli tomu, že si to přeje právě ona.

Zmocnil se jejích rtů a hladil ji od paží, až po vnější stranu stehen. Smyslný sten zachytil dravým polibkem. Snažil se, aby byla chvilka, jež pro ně znamená mnoho, tou nejúžasnější v jejím životě. Chtěl být něžný a opatrný, nic neuspěchat a chovat se shovívavě. Vůbec nevěděl, jak pokračovat dál, ale vzal si k srdci radu své milé a řídil se jen svými instinkty a pocity.

Až bolestně si uvědomovala jeho blízkost… žár jeho pevného těla, dotek svých citlivých prsou na jeho hrudi. Srdce jí bilo jako o závod a utíkalo neznámo kam. Jake zvedl ruku, zezadu ji vzal okolo dlouhé šíje a přitáhl si ji blíže, tak blízko, že na svých rtech cítila jeho horký dech. Pak ucítila pevnost jeho horkého jazyka, který jí něžně vklouzl mezi rty, a omámeně zasténala.

Když se mírně posunul a přitáhl si ji na sebe, cítila pevnost a sílu, svalnatá stehna a širokou hruď, žár, který ji spaloval a pohlcoval. Právě teď si nepřála nic jiného než se rozpustit a vpít se do jeho kůže. Ztěžka oddechovala a celým tělem jí proudily žhavé vlny touhy. Bolestně po něm toužila, stejně tak moc jako po ní.

Líbal ji tak, jako by se rozhodl odhalit každé její tajemství. Srdce jí začalo bít ještě zběsileji a Nessie měla dojem, že jí vyskočí z hrudi. Přerušil jejich polibek a podíval se na ni. Vypadala jako bohyni a byla jen jeho. Hladil ji a mazlil se s ní, dokud se nechvěla touhou. Už ji nechtěl dál trápit, věděl, že trýzní nejen ji, ale i sám sebe. Nechtěl na ni spěchat, a proto se choval tak, jak se choval.

Jake se vzepřel, kolena vsunul mezi její stehna a dlouze, hladově ji políbil. Nessie v tom polibku cítila i podtón bolesti, který si neuměla vysvětlit. Ten polibek jí připadal jako poslední, který od své lásky dostane. Jejich horká, zpocená těla byla přitisknutá k sobě a Nessie žádala víc, když vyklenula boky dopředu.

Naléhavě, kousek po kousku si ji bral a spojil jejich těla v jedno. Nejprve cítila tlak, po kterém následovala slabá, ostrá bolest, ale když si Nessie zvykla na jeho přítomnost, ohromilo ji štěstí a nepopsatelná rozkoš. Nikdy se s nikým nebavila o tom, co by od prvního milování měla čekat, ale podle knížek, které četla, si představovala mnohem horší bolest.

„Ach Jaku,“ vzdychla a zasněně se usmála.

„Přivádíš mě k úžasu,“ zavrčel Jake smyslně a podíval se jí hluboko do očí. Vnímal její rozpálené tělo a pohyby boků se zrychlovaly. Nessie položila dlaně na jeho ramena a soustředila se na dýchání. Přesto mysl stále upínala k tomu, že pokročili se svou láskou ve svém vztahu o kousek dál, Jake ji přesvědčil o tom, že ji dostatečně miluje. Byla si tím jistá. Toužila po splynutí těl dlouho, ještě před tím, než tušila, o co vlastně půjde. V tuhle chvíli její pozornost, tělo, srdce a touha patřily pouze jemu, on byl pro ni smyslem života.

Nedokázala potlačit výkřik deroucí se jí z hrdla. Pohltily ji plameny rozkoše a ona se pod jeho mohutným tělem zmítala. Výkřiky utichly v jejich neskonalém polibku a oba se společně vznesly do nebes rozkoše. Bylo to něco neobyčejného. Jake jí letmo skousl ušní lalůček a slíbával jí slzičky štěstí, jež unikly ze slzných kanálků.

„Neplač, beruško, bolí mě srdce, když tě takhle vidím,“ zapěl jí do ouška a přivinul si ji do náruče. Přehodil přes ni deku a kolébal ji v náruči. V jednu chvíli to byla žena, kterou spaloval žár a touha po jeho těle, ale v druhé to byla zas a opět ta samá Nessie – maličká holčička, kterou je potřeba chránit, a to vehnalo slzy Jakovi do očí. Byla schoulená v jeho náruči přesně tak, jako když ji poprvé držel v náruči; od krve a maličkou, přímo do dlaně, ale miloval ji stále stejně a intenzivně jako teď.

Vše, o co se snažil, než přišla, pokazil. Už nemá šanci, aby od ní odešel, nemůže, když se s ní spoutal.

„Pláču, protože jsem šťastná.“ Zvedla uslzený pohled a zadívala se mu do očí. „Jaku,“ chytila jej za ruku a vtiskla mu do dlaně polibek, „miluju tě a nikdy nepřestanu.“ Ta slova se Jakovi zařezávala do srdce a vyryla tam svůj otisk. Otisk, který ani on nedokáže odstranit.

Políbil ji na čelo a znovu ji začal kolébat ze strany na stranu. „Cítím totéž, zlatíčko,“ vyznal se jí a sledoval, jak se jí spokojeně klíží očka. Byla tak roztomilá a krásná, pomyslel si. Chtěl ji opustit, ale teď, když se stala jeho ženou, o tom nesměl ani přemýšlet, protože teď už byla jen jeho! A nikdy jiný by ji držet v náruči nesměl, to by on nedovolil…

(...)

Ranní paprsky slunce Nessie probudily a příjemně ji hřály. Zásluhu však neměly jen sluneční paprsky, ale Jakovy paže, které ji objímaly s takovou náruživostí. Podívala se mu do očí a spatřila v nich smutek a lásku zároveň.

„Dobré ráno, křehulko.“ S těmito slovy ji políbil na spánek a více si ji přivinul do náruče. Uvelebila se v jeho náruči a matně vzpomínala na to, co se mezi nimi včera stalo. Cítila zvláštní horkost a vzpomínky jí hnaly červeň do obličeje, ale bylo to příjemné. V zápalu pocitu štěstí Jaka políbila na hruď a dělala mu uklidňující kolečka na hrudi, když se jeho hrudník začal zvedat rychleji a jeho sevření povolilo.

Vyděšeně se na něj podívala a z nevysvětlitelného důvodu se jí do očí draly slzy. Měla pocit, jako by ta včerejší schůzka měla dopadnout jinak, mnohem hůř. Bála se jej zeptat, jaká je pravda, ale zároveň se bála, že zůstane v nevědomosti, a tak si dodala odvahy a zdvihla vzdorovitě bradu.

„Proč jsi mě sem včera zavolal, Jaku? Mám takové tušení, že jsi mi chtěl říct něco důležitého,“ zahuhlala a více se k němu přitiskla. Ucítil její nátlak a povytáhl koutky, avšak tolik do smíchu mu nebylo. Teď měl jedinečnou možnost jejich vztahu udělat konec a tlustou pevnou zdí je oddělit. Věděl, že by ho Nessie nenáviděla a zlost by si na něm vybila, což by byl jen maličký trest oproti tomu, co jí udělal on. Vypořádal by se s tou bolestí a nechal by ji žít s někým jiným, ale…

„Ano,“ zachraptěl. Ruce se mu potily a v hlavě se mu rojilo mnoho obrazů, jak jí to sdělit, avšak ani jeden se mu nezamlouval. „Chtěl jsem s tebou mluvit o našem vztahu.“ Zpozoroval poblednutí v Nessině tváři a ostrý šíp bolesti jej zasáhl tam, kde bilo neskutečnou rychlostí jeho srdce. Na prst si natáčel pramen bronzových vlasů a pohrával si s ním. „Víš, přemýšlel jsem o tom, že ne každý se k sobě hodí, a když je jeho původ odlišný od toho druhého, tak je to ještě mnohem těžší. Pakliže proti sobě od začátku válčí, je to jasné znamení, že by spolu neměli nic mít. Nessie, já… chtěl jsem včera odejít a už se nevracet. Chci tě chránit před nebezpečím, ale právě včera jsem zjistil, že to jsem já, před kým by ses měla chránit. Chtěl jsem v našem vztahu udělat pořádek a odejít tady odtud –“ zarazil se. Po tváři jí tekly proudy slz a hrudník se jí zvedal v návalu pláče.

„Co-že?“ zakoktávala se. „Ty mě chceš opustit, to už mě nemiluješ, nebo sis našel jinou? Jaku, já to nechápu,“ křičela na něho a do toho vzlykala. Pevně ji objal a záporně kroutil hlavou. Měl na jazyku další slova, ale nedokázal je vyslovit.

„Miláčku, takhle to není! Přísahám, že nikoho nemám, ale Edward měl pravdu už tehdy, když ode mě držel tvou matku, jsem nebezpečný, nechci tě ohrozit!“ Vyčítal bych si to do smrti, jen tak bych to nepřešel, říkal si v duchu.

Hřbetem ruky si utřela oči a zadívala se na Jaka. „Myslíš si, že jsi pro mě nebezpečný?“ řekla hystericky. „Myslíš si, že by mi udělalo dobře, kdybys odešel? To, že bys mě opustil, by mě vystavilo nebezpečí.“ Chytila ho za ruku a položila si ji na tvář. „Jaku, sám jsi včera v noci zjistil, že jsme jeden pro druhého stvoření. Nemusíme se řídit podle toho, co bylo, nám jde především o to, co bude, nemýlím se?“ Další teplá slza, co mu dopadla na kůži a vpila se do něj. „Nesmíš mě opustit! Nesmíš!“ Dívala se Jakovi do očí a on to vnímal jako rozkaz.

Když o všem znovu a znovu přemýšlel, v jednom měla pravdu – jim jde o to, co bude, ne bylo. Přeci se nemusí řídit podle toho, jaký kdo má původ. Důležité je, že se milují. A právě dnes v noci zjistil, že ona je ta pravá. Neublížil jí ani tehdy, kdy nechal svou vášeň vyplout na povrch.

„Slib mi to,“ prosila jej zoufale a plakala. Byly to slzy velké jako hrách. Každá slza, která padla nazmar, Jaka bolela. Plakala pro něj a to si nezasloužil. Vzal její obličej do dlaní a rty putoval od čela, až po bradu.

„Ach Nessie,“ povzdychl si zlomeně, „nevím, co mě to včera popadlo, ale když teď vidím, co mezi námi je, nedokázal bych odejít. Já tě miluju a vždycky budu. Příčila by se mi představa, že tě drží v náruči někdo jiný, protože ty jsi moje!“ Chtěla něco navrhnout, ale zastavil ji vášnivým polibkem. Chtěl cítit její rty na svých. Chtěl ji. Deka z Nessie spadla a ocitla se před Jakem nahá, ale ani to jim nezabránilo, aby svůj polibek ukončili, alespoň do té doby, než se Nessie odlepila od Jaka. Podívala se mu do očí a on stále viděl ten skelný pohled.

„Zůstaneš?“ pípla a zdatně se držela, aby neplakala. Povytáhl koutky a silně ji objal.

„Jsem jen tvůj… alespoň do té doby, dokud mě budeš chtít mít při sobě,“ řekl jí rozhodně a přivinul ji do své náruče. Přesně tam padla. Cítil se znovu celý, když byla v jeho objetí. Tak moc ji miloval, až by byl schopen se jí vzdát.

„Navždy, lásko,“ zavrněla Jakovi do ucha a spojila jejich rty v něžný, zdrcující a vášnivý polibek…

V den, kdy jsem tě poprvé viděl, nevěřil jsem, že bychom mohli být spolu. Dnes už nevěřím, že bychom mohli být bez sebe...

Autor: Roxana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Hluboká propast mezi námi :