Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Edward u psychologa

06.02.2011 (18:00) • EleanorBrandst • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 4157×

Edward u psychologa

Seděl jsem v ordinaci a čekal. V posledních letech už jsem začínal ze své schopnosti šílet. Carlisle už neví, co se mnou. Snažil se mi všelijak pomoct, ale prostě být mezi lidmi je pro mě těžké. Vidět myšlenky všech je hrozné. Už mi z toho hrabe.

Carlisle mě dohodil k nejlepší psycholožce ve Státech. Prý bude schopná rozdýchat to, když jí řeknu, že umím číst myšlenky. Jmenuje se Isabella Swanová a má čerstvě vystudováno, ale dělala praxi u nějakého génia a prý dokonale pochopila, co každý chce, a jak každému pomoct. Co si budeme říkat. Nikdy bych na takovou návštěvu nepřistoupil, ale rodina to odhlasovala. Buď psycholožka, nebo si mám najít něco svého a přestat na ně bručet. Prý můžu jezdit na časté návštěvy jen s dobrou náladou. Dost mě zlomilo, když jsem zjistil, že i Esmé s jejich podmínkami souhlasí.

Z ordinace vylezla patnáctiletá dívka. Vypadala poměrně šťastně a její myšlenky taky byly šťastné, dokud neuviděla mě. Koukala na mě, jako kdyby spadla z višně, a nakonec začala hystericky v hlavě řvát, že jí ti hezounci zničí život. Zavrtěl jsem nechápavě hlavou a vešel do ordinace.

Vevnitř se nacházela žena ve věku dvaceti šesti let. Prohlédla si mě a chvíli na mě zírala. První její myšlenky patřily komentování mému krásně tvarovanému zadku, a když si uvědomila, jak o mně smýšlí, tak si v hlavě vymetla. Pak, aby se vzpamatovala, zatřepala hlavou. Proběhla jí v hlavě myšlenka:

„Co jsem mohla čekat? Jaký otec, takový syn,“ odfrkla si.  Měla delší hnědé vlasy a krásné čokoládové oči. Pozoroval jsem ji a čekal, co bude dál. To snad bylo poprvé, co jsem z nějaké ženy byl nervózní. Pak nahlédla do diáře, usmála se a vyšla ke mně.

„Mé jméno je Isabella Swanová. Vy budete asi Edward Cullen, že?“ ujišťovala se.

„Ano,“ odpověděl jsem jí. Svým postojem a její vymetenou hlavou od myšlenek mě naprosto vyvedla z míry. Prostě očekávala, že se nějak projevím a nepřemýšlela nade mnou jako ostatní holky. Nezajímal jsem ji? Nelíbil jsem se jí? A neměl bych být rád? Nechápal jsem se.

„Ten asi nebude moc výřečný,“ pomyslela si.

„Uvelebte se, prosím,“ vyzvala mě a poukázala rukou na kanape. Poslechl jsem ji, ale vadilo mi, že jí nevidím do očí, tak jsem se na ni neustále otáčel.

„Když jsem mluvila s Carlislem, tak říkal, že vás trápí něco, co není tak obvyklé. Proto vás prý posílá za mnou. Jsem velmi zvědavá, s čím přijdete,“ uvedla a nedočkavě mě pozorovala.

„Tak ven s tím,“ pobízela mě.

„To jsem zvědavá, s čím přijde,“ uslyšel jsem v její mysli.

„Umím číst myšlenky a už mi ze všech těch myšlenek začíná hrabat,“ vyklopil jsem jí najednou. Ona se zarazila a v hlavě měla naprostý bordel a zmateně si vybavovala, na co myslela, když jsem přišel a trochu se při prvních myšlenkách začervenala. Ten ruměnec jí tak slušel. Posadil jsem se a pozoroval ji. V jejích krásných očích se objevila zmatenost, děs a snaha se uklidnit.

„Celou dobu mi čteš myšlenky?“ vyjekla hystericky a začala mi rovnou tykat.

„Ano,“ odpověděl jsem stroze. Slyšel jsem, jak jí začalo bít rychleji srdce a začínal jsem mít o ní strach.

„Když Carlisle říkal, že jsi něco extra, tak měl rovnou říct, že trpíš paranoiou. Poslala bych tě k mé kamarádce do nemocnice, která se jimi zabývá.“ Nevěřila mi a má mě za blázna, co jsem taky mohl čekat?

„Ale já mluvím pravdu!“ bránil jsem se. Chvíli přemýšlela, a pak se rozhodla mě otestovat.

„Dobře, budu si myslet číslo a ty ho máš za úkol uhodnout,“ přikázala mi. Začal jsem se soustředit na její mysl a ona si v hlavě opakovala číslo dva tisíce dvě stě třicet jedna.

„Dva tisíce dvě stě třicet jedna,“ řekl jsem jí. Jakmile jsem číslo vyslovil, tak povyskočila a přecházela ze strany na stranu.

„Takže ty opravdu čteš všem myšlenky?“ zeptala se se zaujetím.

„Ano,“ odpověděl jsem zase stroze.

„Proč leze k psychologovi, když se mu s ním nechce mluvit?“ ozvalo se v její mysli a pak se hned začervenala, jakmile si uvědomila, že jí čtu myšlenky.

„A co vlastně po mně chceš?“ zeptala se zvědavě.

„Já vlastně ani nevím. Doma všem lezu na nervy a návštěva u vás byla podmínkou, abych s nimi mohl zůstat. Prý se se chovám jako bručoun a není se mnou k vydržení,“ informoval jsem ji. Chvíli uvažovala, co se mnou a pak zvolila jednoduchou metodu. Přemýšlela nad tím, kde je zakopaný pes. Podle jejích myšlenek už jsem musel být na všechno kolem sebe tímto způsobem zvyklý.

„Nechtěl bys mi povědět něco o tvé rodině?“ vyklopila najednou a já začal na její popud vyprávět. Popisoval jsem náš život, tak aby vypadal lidsky a vynechával naše neustálé rvačky s medvědy a pumami. Prostě o mém upírství vědět nemusí. To už by jí pak mohlo hrábnout opravdu a to bych nerad.

Celou dobu, co jsem povídal, tak jsem cítil, jak se mi na hrudníku uvolňuje tíha, kterou jsem na něm cítil. Bylo fajn se někomu aspoň částečně svěřit. Skončil jsem s popisem a čekal, s čím přijde.

„Najdi si holku,“ vyklopila bez přemýšlení. Otočil jsem se na ni a pohlédl jí do očí.

„To bych rád, ale víte, jak moc je každá povrchní? Všechny mi jen koukají na hrudník a na zadek. Nic jiného je nezajímá.“ Při mých slovech se začervenala.

„To vy jste se vzpamatovala ještě rychle,“ zalichotil jsem jí a pozoroval její krásné čokoládové oči. Nevím proč, ale nemohl jsem se jich prostě nabažit. Ona byla skvost v mém životě, který mě vyslechnul, a snažil se mi pomoci. Chtěl jsem ji poznat víc, a proto jsem udělal něco, co jsem ještě nikdy neudělal.

„Já…mohl bych vás pozvat třeba na večeři?“ vyklopil jsem přímo. Její srdce se rozběhlo tempem, který jsem nepovažoval ani za lidské a tváře jí zčervenaly. Kochal jsem se její reakcí a viděl, jak se v této ordinace role obrací. To já byl ten, který ji chtěl poznat a vyslechnout ji. Chvíli mlčela a potom nakonec souhlasila. Udělala mě v ten moment nejšťastnějším upírem na světě. Pak jsme si chvíli povídali a já za nějakou dobu odcházel z ordinace šťastně s jejím číslem a domluvenou večeří na další večer. Konečně jsem chápal Aliciny svítící oči, když mi říkala před odchodem:

„Užij si to!"

Shrnutí

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Edward u psychologa: