Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Doktor Láska zasahuje - Soutěžní povídka

26.12.2009 (17:11) • RosalieHale • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 10899×

Píseň: Tady

Doktor Láska zasahuje

Edward se k ránu dovlekl domů. Potichu našlapoval na schody, aby ho nikdo neslyšel. Nesnášel ty jejich poznámky na to, že s Bellou sice tráví noci, ale ona při tom spí. Že prý to moc nesvědčí o jeho mileneckých kvalitách. Pevně doufal, že všichni mají teď v soukromí svých pokojů jinou zábavu. Koukání na kabelovku nebo hraní mikáda, třeba.
Pod Edwardovou botou zavrzal schod. Strnul a poslouchal. Aby ten zvuk zakamufloval, stoupnul na rozvrzaný schod znovu. A znovu. A opět. A pak ještě šestapadesátkrát, přičemž posledních deset spojil v jeden dlouhý vrz. Nakonec heknul a zašustil papírovým kapesníkem.
Doufal, že to vyznělo dostatečně autenticky a že se každý domnívá, že to šlo z pokoje vedle. Rychle překonal posledních pár stupňů a zaplul k sobě do pokoje.
Něco se v temnotě hnulo. Náhle cvakla jeho hi-fi věž a místností se rozlily první tóny Edwardem tolik nenáviděné písně.

Edward zasupěl a rozsvítil. Po jeho pokoji se pohupoval Emmett a podivně se kroutil do rytmu hudby.
„Co tu děláš, Emmette?“ procedil Edward, vytrhnul Emmettovi dálkové ovládání k věži a tu ponižující písničku vypnul. Nesnášel ji.
„Co se čílíš?“ Emmett, protočil oči. „Doktor Láska ti přišel poradit s tvými problémy.“
„Nemám žádné problémy,“ zavrčel Edward.
„Ne?“ Emmett pozvedl obočí a cvakl čudlíkem přímo na věži. Místností se opět proplétal protivný hlas hlásající tu tolik nenáviděnou pravdu.
Edward cvaknul ovladačem, ale Emm čudlíkem na věži taky. Po desátém cvaknutí Edward naštvaně odhodil dálkové ovládání.
„Au,“ zakňučel Emmett a třel si naražené čelo.
„Fajn,“ prohlásil Edward a s povzdechem se svalil na sedačku. „Tak pověz, co máš na srdci, a vypadni.“
„Ale no tak, Ede, tobě snad nevadí, že si vrzneš tak akorát na schodech?“
Edwardovi poklesla ramena. Takže jeho kamufláž nevyšla. Bylo snad šedesát vrznutí málo?
Emmett si přisedl vedle Edwarda a spřízněně ho objal kolem ramen. „Víš, taky jsem býval stydlivý...“
Edward prudce zvedl hlavu a překvapeně se kouknul na Emmetta. „Co prosím? Ty? A kdy?“
„No jasně. Líbila se mi jedna holka ze školy, bylo nám tak dvanáct a -,“ jeho svěřování bylo přerušeno Edwardovým zafuněním, po kterém vyskočil ze sedačky a rozběsněně se na Emmeta kouknul.
„Dvanáct? Děláš si ze mě prdel? Jdi do háje.“ Edward se otočil k Emmettovi zády a zadíval se z okna do temné noci.
„No, tak to asi nebyl moc dobrý příklad,“ zabručel Emmett pro sebe. Pak ho osvítil nápad a v očích se mu zablýsklo. „Tak jinak, Ede, snad si vzpomínáš, jak to bylo ty první dny s Rosalií. Rozhodně mi nepadla k nohám a byl jsem jí jenom pro smích. Jednou, když už jsem nevěděl, jak na ní udělat dojem, jsem vpadnul k ní do ložnice úplně nahý. Chtěl jsem jí ukázat, o co přichází, a co myslíš, že udělala? Vysmála se mu přímo do oka. Další týden pak nestál za nic.“ Emmett se při té vzpomínce oklepal hrůzou. „A vidíš, dneska...“ prstem do vzduchu naznačil tři tečky a významně se na Edwarda zahleděl.
„Hm. Dneska máš na dveřích velkou kulatou značku s červeným okrajem, která určitě neplatí jen pro vozidla. A to nemluvím o té šipce s nápisem: „Můžeš tak akorát sem“, která míří mezi dveře a futro,“ ucedil Edward na půl koutku, ale Emmett to zaslechl a nasadil nasupený výraz.
„A čí je to vina?“ ublíženě se kouknul na Edwarda. „Kdyby nebylo tebe, tak by mě s nahou Jessicou nikdy nenachytala.“ Emmett chvíli sklesle seděl a utápěl se v sebelítosti, nakonec zvedl hlavu. „A vidíš? I přesto ti chci pomoci. Takže,“ Emmett vyskočil, spojil ruce a zamyslel se.
„Takže, začneme od začátku. Viděl jsi už někdy nahou ženu?“ vyčkávavě se na Edwarda zahleděl.
Ten na něj čuměl, jako kdyby se ho právě zeptal, kolik má nohou. Když ale viděl, že Emmett skutečně očekává odpověď, němě přikývl.
„Kromě Esme, Alice a Rosalie?“ řekl Emmett s nevěřícně zdviženým obočím.
Po mírném zaváhání Edward znovu přikývl.
Emmett stále nevěřícně zíral. Edwardovi už to začínalo být docela nepříjemné. „Jo, viděl,“ procedil mezi zuby.
Emmett zamrkal a konečně se probral z přemítání, kterou jinou mohl Edward vidět nahou. „A jak se ti to stalo?“ zeptal se nakonec zvědavě.
Edward se nervózně ošil. Rozpaky si zabořil ruku do vlasů. „Já jsem sldvlhlkvsprš...“
Emmett našpicoval ucho. „Cože?“
„Sledoval jsem holky ve sprše,“ přiznal Edward barvu. Emmett propukl v smích a plácnul Edwarda po rameni.
„Hochu, ty zase nejsi tak beznadějnej. Tak to je dobré, máme na čem stavět.“ Emmett přistoupil ke stojanu s flipčártovými papíry, kterého si Edward všiml až teď, a obrátil první list. „Takže tady je nakreslené ženské tělo.“
Na papíře byla postavička, která se skládala z jednoho velkého kroužku nahoře, pak dvou kroužků níž, jednoho trojúhelníčku ještě níž a pár čárek, které měly představovat nejspíše ruce a nohy.Edward jen pozvednul obočí.
„A ty už jsi někdy nahou ženu viděl?“ zeptal se drze.
Emmett se zašklebil. „No dobře, nejsem žádný Dalí, ale pro tyto účely by to mohlo postačovat.“ Otočil se zpět ke svému výtvoru, vzal si do ruky dlouhý klacík a začal ukazovat. „Ženy se můžeš dotýkat tady, tady a tady.“ Při každém tady klepnul klacíkem na jeden z geometrických obrazců.
„A tady třeba ne?“ zeptal se Edward a ukázal na kolečko nahoře.
„Tam taky, ale bude ti to na nic. Do tohohle se strká jazyk.“
Edward ukázal na trojúhelník. „A do tohohle se strká p... ehm, tedy p- předpokládám, že víš, co myslím?“ zeptal se rozpačitě Edward.
„Ne, co?“ zeptal se nechápavě Emmett. Hajzl.
Edward zafuněl, chvíli zvažoval odpověď, nakonec se naklonil k Emmettovi.
„No přece pimpásek,“ zašeptal mu do ucha.
Vedle z pokoje se ozval výsměšný řehot. Edward střelil pohledem směrem ke dveřím a zatvářil se vražedně. Pak se vrátil pohledem k Emmettovi. I tomu cukaly koutky.
„Co se tlemíš?“ obořil se na něj. „Jak mu jako říkáš ty?“
Emmettovi spadnul úsměv a rychle se snažil myslet na něco jiného. „O mě tady nejde,“ odpověděl vyhýbavě a taky střelil pohledem k zavřeným dveřím. Skrze ně slyšeli další výbuch smíchu.
Říká mu Maestro, ale já mu říkám Červíček, Rosalie Edwardovi v duchu promítla jeden obrázek.
Edward vybuchnul smíchy.
Emmett zavrčel. Tak tohle si s Rosalií ještě vyřídí.
„Zpět k výuce,“ prohlásil Emmett rázně a Edward zmlknul. „Ženu položíš do vodorovné polohy nejlépe na záda a pak zasu-,“ Emmetta přerušilo decentní zakašlání od dveří. Stál v nich Carlisle a rozpačitě se usmíval.
„Hoši, nebylo by lepší, kdyby to Edward viděl radši na živo?“ zeptal se zcela profesionálním tónem.
Emmett se přemýšlivě podíval za Carlisla směrem ke dveřím svého pokoje. Že by s Rosalií...?
„Tak na to zapomeň,“ ozval se Rosaliin rozběsněný hlas a vzápětí zvuk klíče otáčeného v zámku.
Edward se ušklíbl, zřejmě není v této rodině jediný, kdo dokáže číst myšlenky.
Emmett si povzdechl. Škoda, tohle mohla být skvělá příležitost s Rosalií zase zapr-, v duchu se okřikl, zapracovat na vzájemných vztazích. Pak se tázavě podíval na Carlisla. „No, jak vidíš, tak já mu to na živo neukážu, co ty?“
Carlisle s pokleslými rameny zavrtěl hlavou. „Esme bolí hlava,“ řekl smutně, čímž si vykoledoval dva vytřeštěné pohledy. „No, co tak čučíte? Vám se to snad nikdy nestalo?“ obořil se na ně.
Edward zavrtěl hlavou.
„No jasně, že tobě ne,“ odfrkl Carlisle a hodil pohledem k hi-fi věži, ze které stále vyřvávala ta dotěrná písnička. Když zavrtěl hlavou i Emmett, vydralo se z Carlislova hrdla zoufalé zasténání. Hadi, taky by mohli projevit trochu taktu.
„Takže jsi myslel Alici a Jaspera?“ zeptal se zmateně Emmett.
Všichni zmlkli a naslouchali. Ozvalo se tiché zasvištění následované bolestným zakňučením.
Carlisle si odkašlal. „Nemyslím si, že by to byl pro Edwarda dobrý příklad,“ prohlásil s vyhýbavým pohledem. „Pro začátečníka by to mohlo být trochu moc...“ tvrdé.
Edward se zakuckal.
Carlisle i Emmett po něm hodili podezíravými pohledy, ale snažil se tvářit nevinně. Nikomu se totiž nesvěřil s tím jediným experimentem, který s Bellou zkusili. Nedopadlo to moc dobře. Charlie se vrátil od Billiho dřív a Edward musel odejít dost na lehko.
„Tak jak jsi to tedy myslel?“ zeptal se Emmett s rozumem dočista v koncích.
Carlisle se rozpaky poškrábal za uchem. „No, myslel jsem si, že bys mu mohl půjčit nějaký z těch tvých filmů...?“ nadhodil nejistě.
V Emmettovi hrklo. Nevěděl, že o nich Carlisle ví. „Nevím, o čem mluvíš,“ zatloukal, ale při pohledu na Carlislovo pozvednuté obočí věděl, že už to má marné.
Sklesle se došoural ke dveřím na kterých visel velký zákaz vjezdu. Dvěma prsty potichu zaškrábal. „Zlato?“ Odpovědí mu bylo jenom ticho. „Zlato, prosím, pusť mě dovnitř. Potřebuji si vzít něco ze své knihovničky.“
Dveře se otevřely a objevila se Rosalie s posměšnými blesky v očích. „Tohle by mu mohlo stačit,“ řekla a podala Emmettovi dývídíčko. Na jeho obalu byla spousta neslušných obrázků.
„Děkuju. Poslyš Rose, nemohli bychom-,“ dveře se mu zabouchly před nosem. „Hm, tak asi ne.“
Vrátil se do Edwardova pokoje. Edward nervózně podupával a tvářil se natěšeně. Carlisle už se ztratil, zřejmě šel přemlouvat Esme, jestli si to s tou hlavou přeci jen nerozmyslela.
„Na, tady to je,“ řekl Emmett a předal film do Edwardových roztřesených rukou. „Mělo by to stát za to.“ Culil se  a významně mrkal pravým okem. Edward jen naprázdno polykal. „No, nechám tě tu o samotě. Tak si to užij,“ s těmito slovy za sebou Emmett zavřel dveře.
Edward vložil dývko do přehrávače a pohodlně se usadil před televizí.
Jeho oči se začaly pomalu rozšiřovat...

Po dvou hodinách sešel Edward dolů do obývacího pokoje.
„Tak jaký to bylo?“ ptal se hned Emmett zvědavě.
Edwardovy oči měly skelný výraz a jeho ramena se podezřele chvěla.
„Bylo to takový... dojemný,“ pronesl sevřeným hlasem a popotáhnul. Vnutil Emmettovi film zpátky a prchnul nahoru. Ozývaly se při tom dušené vzlyky.
Emmett jen nevěřícně zíral. Dojemný? Hluboká hrdla by neměly být dojemný! Otevřel obal a vložil dývko do přehrávače. Oči se mu zděšením rozšířily...
Na obrazovce se totiž objevila ubrečená Meg Ryan a mírně obtloustlý Tom Hanks.
Emmett se začal smát.
Takže nadupanej Edward si celou dobu nahoře pouštěl Lásku přes internet. A bulel u toho. Emmett zakroutil hlavou.
Tak s takovou zůstane milej Edík panic až do smrti.
Což je u upíra docela ošemetná záležitost.  

Autor: RosalieHale, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Doktor Láska zasahuje - Soutěžní povídka: