Další díl. Doufám, že budete spokojeni s délkou kapitolky. Proč Bellu zavolají do ředitelny?
01.01.2011 (16:15) • piromaan23 • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 5277×
5. kapitola - Pohled Belly
Velkou silou jsem rozrazila dveře a dívala jsem se na Brumbála, Minervu a Popletala.
„Dobrý den, pane ministře,” řekla jsem a mírně pokynula hlavou.
„Přišel jsem vám oznámit, co bude zítra v Denním věštci,” řekl a hodil po mně novinami. Rozbalila jsem je a dívala jsem se na článek, který mě vyděsil a překvapil.
Vloupání u Gringottových – Žert či čistá pravda
31. července se v Příčné ulici stalo něco nemožného. Banka Gringottových je v našem světě nedobytná pevnost, ale přece jen byla vykradena. Podle našich tajných zdrojů by mělo být nemožné banku vyloupit. Vždyť banka Gringottových je zabezpečena mnoha kouzly. Zjistili jsme, že banka má větší zabezpečení než budova ministerstva. Policie si myslí, že za vloupáním stojí neznámí zlí černokněžníci nebo čarodějové. Skřeti z Gringottovy banky nám řekli, že lupič, který se vloupal do banky, poškodil jen dva zámky u trezorů. První trezor, který prohledal, totiž jeho vlastník právě toho dne vyprázdnil. Náš tajný zdroj nám řekl, co v trezoru bylo. V trezoru se nacházel kouzelný předmět od Nicolase Flamela. Druhý trezor obsahoval dokumenty, které objasňovaly, co se v trezorech vyskytuje a jejich majitele. Nové informace o této události Vám budeme sdělovat.
„Všechno jsem vám řekl, a proto mě omluvte. Rád jsem vás viděl, Brumbále,” řekl, vzal si plášť a odešel.
„Víte, co to znamená, slečny,” řekl Brumbál a sedl si do křesla.
„Isabell, chtělo by to zjistit více informací. Převlékněte se a prověřte to. Mám takový divný pocit,” řekl Brumbál.
„Co bude s vyučováním?” zeptala jsem se.
„Budu učit místo tebe,” řekl Brumbál a ďábelsky se usmál.
„Zítra jsem zpět,” řekla jsem a běžela do svého pokoje. Oblékla jsem se a navlékla si bundu. Popadla jsem rukavice a běžela ze školy. Vběhla jsem do temného lesa a rychlostí blesku běžela za mým dávným přítelem. Po hodině běhu jsem se objevila před domkem. Došla jsem ke dveřím a třikrát na ně zaklepala. Dveře se otevřely a vykoukla hlava čaroděje, jakmile mě spatřil, hned chtěl dveře zavřít, ale já je stačila chytit. Rychle ode dveří utekl a chtěl se schovat jinde, a proto jsem ho přivázala k židli.
„Buď zdráva, Isabello," řekl můj přítel John Zlaster.
„Nech toho," řekla jsem.
„Někdo ti vykradl konto?" zeptal se s úsměvem. Otočila jsem se k němu a chytla ho pod krkem.
„Co o tom víš!" zařvala jsem, až se okenní tabulky zatřásly.
„Už se to jednou stalo, akorát s někým jiným," řekl.
„Co tím myslíš?" zeptala jsem se ho.
„Podle jedné knihy jsi to zažila v roce 1556," zašeptal a já ztuhla.
„Ty mi chceš říct, že se historie opakuje?" zeptala jsem se ho a kopla do stolku.
„Lord Voldemort je potomkem Bada Lodmarta," řekl.
„Musím je varovat," zašeptala jsem a rozeběhla jsem se zpět do Bradavic.
„A co já!" křičel John. Tiše jsem se zasmála a běžela zpět. Otevřela jsem dveře a běžela do svého pokoje. Všichni budou na obědě. Rychle jsem se svlékla a vzala si šaty. Běžela jsem do hlavního sálu a prudce otevřela dveře. Svým pohledem jsem našla Brumbála a rychlým krokem k němu došla. Stoupla jsem si před něj. Všude bylo ticho.
„Potřebuju s tebou mluvit," řekla jsem.
„Nepočká to po obědě?" zeptal se mě.
„Za pět minut musím být někde jinde," řekla jsem mu.
„Pojď," řekl, vstal a vydal se se mnou na chodbu.
„Co se stalo?" zeptal se.
„Musím do Azkabanu," řekla jsem a podívala jsem se na něj.
„Nepustí tě tam! Musíš mít povolení!" tiše křičel Brumbál vztekle. Usmála jsem se na něj.
„Vloupám se tam," řekla jsem a všimla si rytíře Nicolase.
„To je úplná hloupost," řekli oba najednou.
„Dostanu se tam, ať se stane, co se stane," řekla jsem a vydala se do svého pokoje.
„Sama to nezvládneš!" křičel na mě Brumbál.
„Sama do toho nepůjdu!" zakřičela jsem na zpět. Otevřela jsem dveře a dívala jsem se do černých očí mé přítelkyně Lilith. Lilith měla na obličeji černou škrabku. Byla připravena na akci. Sama jsem rychle vběhla ke skříni, ze které jsem vytáhla kalhoty, triko, vestu, boty a škrabošku, pro jistotu jsem si vzala paruku a mohly jsme vyrazit. Pomocí letaxu jsme se dostaly do jedné chalupy asi kilometr od vězení. Vydaly jsme se obrovskou rychlostí do Azkabanu.
„Lilith, přenes nás," řekla jsem jí. Objevily jsme se v chodbě před celou, do které jsem potřebovala vstoupit. Kouzlem jsem ji otevřela. Vstoupila jsem a zavřela jsem za sebou dveře. Někdo mě odhodil a přitiskl na zeď. Dívala jsem se do očí mému přítelovi.
„Siriusi," zašeptala jsem a objala ho.
„Bello, co tu děláš?" zeptal se mě.
„Přišla jsem tě varovat. Nemám moc času. Historie se opakuje. Požádej, zda by ti mohli přinést knihu Dedrabel. Harry je v nebezpečí. Nastoupil na Bradavice," řekla jsem a otevřely se dveře.
„Bello, musíme jít," zašeptala Lilith. Kývla jsem na souhlas a rychle vyběhla z cely. Ještě jsem stihla Siriusovi zamávat. Ozval se alarm.
„Mdloby na tebe!" zakřičel někdo. Otočila jsem se v tu chvíli, kdy mě zasáhl rudý paprsek, který mě odhodil na protější zeď. Příšerná bolest z ramene mě probrala z krátkého bezvědomí. Lilith se mnou běžela pryč.
„Přenes nás," zašeptala jsem. Lilith udělala, co jsem řekla, a my se objevily před chatkou. Dovedla mě do chatky a pomohla mi dostat se pryč. Objevila jsem se v mém pokoji. Musím za Brumbálem, ale jak?
Pohled Edwarda:
První hodinu jsem měl s Bellou, která mě posadila před sebe, a to byl problém. Uvědomil jsem si, že od první chvíle, co jsem ji spatřil, ji miluju. Nedokázal jsem se na ni nedívat. Miloval jsem ji víc jak svůj vlastní život. Všem se představila a sedla si na židli naproti mně. Usmíval jsem se na ni. Četla naše jména a my jsme se měli představovat. Hodina s Bellou utekla velmi rychle. Byl jsem smutný, že s ní už dneska nemám jinou hodinu.
Všichni jsme vstali a chtěli odejít, ale zastavilo nás nepříjemné pípání a chrčení.
„Prosím, profesorku Swanovou, aby se ihned dostavila do ředitelny," ozval se hlas z rozhlasu. Společně s rodinou jsme se vydali na dvě hodiny lektvarů, kde Snape ohromně seřval Harryho Pottera. Byl to takový hlupák. Občas jsem mu pošeptal zezadu správnou odpověď, kterou jsem našel v učebnici. Po hodině mi Harry poděkoval a odešel. Díval jsem se ve všech myšlenkách, ale Bellu jsem nikde nezahlédl až do oběda. Všichni obědvali, když v tom se otevřely dveře a trefily Filche, který se sesunul k zemi. Bella rychlou chůzí dorazila k Brumbálovi. Chvíli se o něčem bavili a nakonec společně odešli. Po pár minutách se Brumbál vrátil a byl velmi rozzuřený. Všichni se na něj překvapeně dívali.
Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Diskuse pro článek Cullenovi vs Bradavice 5. kapitola:
Začínam sa zamotávať
Už jsem přečetla pět kapitol a stále hledám smysl. Popravdě jsem se dostala až sem, protože jsem chtěla pochopit to neuvěřitlné množství kladných komentářů. No, nevím, co na to říct. Občas mi způsob jakým jsi to napsala připadal neuvěřitelně směšný! Miluji Stmívání i Harryho Pottera! Nápad je podle mě skvělý, ale už si nejsem tak jistá z provedením. Mrzí mě jestli tě to nějak urazí, ale ten konec s Edwardem mě totálně odrovnal! Nicméně 100% za originalitu
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!