Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Cullenovi a... výlet do budoucnosti

20.11.2009 (15:30) • Nikol16 • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 9905×

Cullenovi a…

Výlet do budoucnosti

Na první pohled normální den u Cullenů. Edward znuděně plácá do piana, zatímco Bella už přes 4 hodiny cosi škrábe do bloku.

Edward: „Bello, pojď se mazlit“ dělá asi po sté psí oči

Bella: zvedne oči z textu „Nejdu.“

Edward: „Já už se z toho zcvoknu, co tam furt děláš?!“

Bella: už se ani neobtěžuje pozvednout oči „Píšu.“

Edward: „Neříkej.“

Emmett: (za dveřmi) „Už?“

Edward: otráveně „Ještě ne.“

Bella: „Budu spisovatelka.“ nadšeně se usměje

Edward: se tváří nechápavě „Spis… co?“

Bella: „Spi-so-va-tel-ka. To je člověk, který píše knihy.“

Edward: „Aha.“ víc ze sebe nedostane a plácne sebou na zem

Emmett: (stále za dveřmi) „Už?“

Edward, Bella: „Ještě ne!“

Edward: (leží na zemi a je přesvědčený, že bude první upír, který usne) „Řekneš mi aspoň, o čem píšeš?“

Bella: „Ne. Ale až tu knihu vydají, budeš první, kdo si ji přečte.“

Edward: „A kdy to bude?“

Bella: „Brzy, už mám první kapitolu.“ dme se pýchou

Emmett: (přešlapuje za dveřmi) „Tak už?!“

Edward: otráveně „Tak pojď.“

Emmett: (rozrazí dveře a vběhne do pokoje. Na sobě má minisukni, černé punčochy, halenku, která jen tak tak drží na jednom knoflíku a na nohách má…)

Edward: (zvedne hlavu z podlahy a otevře pusu) „Říkal jsem sice lodičky, ale myslel jsem tím boty na podpatku. Ne lodě, ty idiote!“

Emmett: (se škrábe na bradě při pohledu na plastové hračky na nohách) „Nechápu.“

Bella: „Prostě vem Rose jakékoliv boty.“ řekne shovívavě a opět zaboří nos do bloku

Emmett: (nadšeně odchází vyrabovat Rose botník)

Edward: (sebou znovu plácne na podlahu a dál marně čeká, až usne)

***

Carlisle: (S křikem vyběhne z pracovny a letí do kuchyně, kde Esme utírá prach) „Mám to! Mám to!“

Esme: (se lekne a odhodí hadr, který přistane Carlislemu na rameni) „Menstruaci?!“

Carlisle: smutně „To se mi ještě nepovedlo. Ale mám elixír pro cestování časem!“

Esme: (se znovu chopí hadru) „To už tady jednou bylo. Nejenže jsme se místo v budoucnosti ocitli o sto let zpátky, ale navíc v nějaký Čínský republice.“

Carlisle: potichu „Český republice.“

Alice: (se právě vrátila z nákupů a za ruku táhne otrávenýho Jaspera) „To je pravda, neměli tam skoro žádný obchody. Tam už nechci.“

Jasper: neslyšně „Bylo to tam nááádherný.“

Carlisle: znovu nadšeně „Ale tentokrát to opravdu vyjde!“

(Esme si s Alicí vymění zoufalé pohledy)

***

Mezitím u Rose v pokoji

Rose: „Okamžitě vypadni z mého botníku!“

Emmett: „Bels říkala, že ti ho mám vyrabovat.“

Rose: „Odkdy ty posloucháš Bellu?? Okamžitě vypadni! Stejně z tebe nikdy nebude žena!“

Emmett: ublíženě „Proč jsi na mě tak zlá?“ (popadne první boty, které mu padnou do rukou a utíká do kuchyně, kde se mezitím Carlisle snaží ospravedlnit svůj nový vynález)

***

Carlisle: „Tenhle už bude určitě fungovat.“

Emmett: (se přiřítí do kuchyně a zlomí si přitom jeden deseticentimetrový jehlový podpatek) „Hele, hele, mám nový botičky, už je ze mě žena!“

Carlisle: (se zhluboka nadechne a vydechne) „Emmette, chápu tvojí touhu, a podle oblečení se už možná ženě podobáš, ale z biologického hlediska jsi pořád muž a mužem zůstaneš.“ (poplácá ho soucitně po rameni)

Emmett: (nakloní hlavu do strany a koukne na Esme) „Co to kecá?“

Esme: neví, jak se má správně vyjádřit „No, chybí ti ještě třeba… prsa, broučku.“

Emmett: (se plácne do čela) „Já věděl, že jsem na něco zapomněl.“ (a odběhne zpátky k Rose do pokoje)

***

Znovu u Edwarda v pokoji

Bella: „Jsem hrozně zvědavá, jestli se moje kniha bude prodávat.“ (zasněně cumlá propisku)

Edward: (stále leží na zemi) „To klidně můžeš zjistit. Carlisle vyrobil nový elixír, pro cestování časem.“ (mumlá v polospánku. Že by upír přeci jen mohl usnout?)

Bella: (odhodí blok, vyskočí z postele, cestou šlápne na Edwarda, napálí do dveří, pak si je otevře a letí do kuchyně)

Edward: (otevře oči a zmateně hledá Bellu)

***

V kuchyni

Bella: „Tati, tati!“ (zakopne na schodech a přistane Carlislemu u nohou)

Carlisle: (zvedne ji a postaví na nohy) „Bello, kolikrát ti mám říkat, že nejsem tvůj táta.“

Bella: „To je jedno, tati, já chci do budoucnosti.“

Carlisle: (nadšeně ji obejme) „Tak to mi klidně říkej tati. Asi tě taky adoptuju a tyhle nevděčníky strčim do děcáku.“ (zamračí se a ukáže na Alici s Jasperem)

Emmett: (přiběhne do kuchyně, jeden podpatek stále ulomený a téměř nevidí přes prsa z ponožek)

Alice: (zakrývá si oči a zkouší zmizet)

(z horního patra se ozývají hrozivé rány a hysterický řev)

Emmett: (škodolibě se usmívá) „Asi jsem trošku naštval Rose. Řekl jsem jí, že má moc malé podprsenky, protože se mi do nich nevejdou ponožky.

Alice: (vzdala pokus o teleport a zkoumá, jak dlouho bude její „oblíbený“ bratr ještě žít a otravovat jí život. Vzdala to u roku 3654)

Carlisle: (při pohledu na Emmetta raději vzdal další vysvětlování, proč nikdy nebude ženou a přešel na jiné téma) „Tak znovu, kdo se chce posunout o pět let dopředu?“ (zvedá ruku)

Bella: (prudce zvedne ruku a zavadí o Emmettova „prsa“)

Emmett: (rychle sbírá po podlaze levé prso a druhou rukou se hlásí)

Edward: (pomalu klopýtá ze schodů, stále ještě rozespalý, s rukou nad hlavou)

Esme, Alice a Jasper: (mají zkřížené ruce na prsou)

Rose: (buší hlavou do zdi)

Edward: „Myslím, že Rose nebude chtít.“

Emmett: „Super. Remíza. Takže jsme vyhráli!“

Esme, Alice a Jasper: (nechápavě kroutí hlavou nad Emmettovou logikou)

Rose: (přestala bušit a počítá)

Carlisle: (přemýšlí, jestli má být spravedlivý, nebo ne. Touha nad experimenty zvítězila) „Jo. vyhráli jsme.“

Jasper, Alice, Esme: (snaží se o teleport)

Rose: (probořila zeď)

Carlisle: „Šup šup. Dones Rose, půjdeme všichni.“

Emmett: „Rozkaz šéfe.“ (za vteřinu je zpět a v náručí drží zmítající se Rose, které z vlasů odlítávají kusy omítky a cihel)

Všichni: (se kryjí)

Carlisle: (vytáhne z kapsy malou lahvičku zeleného roztoku a mlsně se na ni usmívá)

Rose: „Já to nevypiju. Mě nedonutíš!“ (rozzuřeně kope kolem sebe až Emmettovi vyrazí druhou ponožku)

Carlisle: „V pohodě, na to jsem se připravil.“ (usměje se a z druhé kapsy vytáhne stejně zelený prášek vysype ho nad ostatní a sám se napije z lahvičky)

***

Místností se ozve hlasitá rána, záblesk a všichni Cullenovi stojí v kuchyni, stejně jako předtím. Než se stihnou vzpamatovat, v horním patře třísknou dveře a do kuchyně přiběhne asi patnáctiletá emo dívka. Posunkovou řečí naznačí cosi, co mělo znamenat ahoj a žene se ke dveřím.

Emmett: „Ááá! Upíří dítě!“

Ness: (zastaví se a protočí oči) „To už jsme si snad vyříkali ne?“

Emmett: (se podívá po rodině) „Ááá! Z Belly je upírka!“

Všichni zděšeně pohlédnou na Edwarda

Edward: „Já nic!“

Bella: nadšeně „Ze mě je upírka!“

Ness: „Mami? Je ti dobře?“

Bella: „Mami?“

Všichni: „MAMI?!

Ness: „Si ze mě děláte srandu? Kašlu na vás, jdu za Jacobem.“ (práskne dveřmi)

V kuchyni je hrobové ticho.

Bella: vyděšeně „Tohle byla naše dcera?“

Edward: „Ne, to byla tvoje dcera.“

Bella: nechápe

Rose: (prohlíží si Emmetta) „V tomhle převleku už ale vážně vypadáš jako žena.“

Emmett: (namalovaný, v minisukni a v lodičkách) „No jo!“ (pak se zvědavě podívá pod sukni) „Já jsem žena!“

Rose: je pryč

Esme: „Cože?! Tys byl na operaci?! Žádný takový! Až se vrátíme zpátky v čase, tak ti to šílenství zatrhnu!“

Carlisle: (kouše si spodní ret)

Emmett: (smutně kouká do země)

Rose: (se s nadějí vrací domů) „Co dělá ten dav lidí před našim barákem?!“

Všichni najednou se hrnou k oknu. To bohužel nepojme osm upírů a tak Emmett prorazí zeď a udělá si tak svoje soukromé. Venku stojí dav lidí, skandující jejich jména. Emmett se přidává.

Emmett: „EMMETT! EMMETT! EMMETT!“ (dav ječí nadšením a skanduje)

Jasper: (šťouchne Emmetta loktem, až odletí na druhý konec místnosti a začne skandovat svoje jméno) „JASPER! JASPER! JASPER!“ (dav mlčí a on s pláčem odchází)

Carlisle: „Jak to, že znají naše jména?“

Bella: (nadšeně ukazuje na plakáty Stmívání) „Vždyť to je moje kniha!“

Carlisle, Edward: „Tys psala o nás?!“

Bella: (udělala špičkou nohy důlek v podlaze) „Neptali jste se mě, o čem píšu.“

Edward: (mumlá něco o ženské logice)

Dav lidí se mezitím snaží dostat dovnitř. Vylamují dveře a rozbíjejí okna.

Esme: „Musíme se ihned vrátit. Emmett je Emmettka, v našem domě je Bellina ujetá dcera, u které ani nevíme, kdo je její otec a celé Forks vyvolává: miluju Edwarda Cullena!“

Carlisle: (stále mlčí a snaží se být neviditelný)

Esme: nervózně „Tak kde je ta lahvička?! Musíme to přece změnit!“

Carlisle: šeptem „Na stole v kuchyni.“

Všichni se otočí ke stolu a pak zpátky na Carlisleho. Na stole totiž nic není.

Carlisle: „Na stole v kuchyni před pěti lety.“

V tu chvíli dav prolomil dveře…

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovi a... výlet do budoucnosti: