Děj se odehrává, když se Belle stane nehoda a ne jenom jedna. Bells nesnáší blonďáky, a tak se rozešla se svým přítelem, který ji málem přejede a nechá ji ve štychu. Kdopak ji asi zachrání?
10.10.2010 (08:45) • Werunecka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2394×
Co to mělo znamenat?!
Jsem ráda, že to mám za sebou. Ty věci, co se staly za posledních 24 hodin, byly děsné. Jenom mi stále nejde na rozum, jak jen mohl?
Když jsem včera vstala, šla se nasnídat a chystala se vyrazit do školy. Sotva jsem sešla schody, mázla jsem sebou o zem. To jsem celá já, Isabella Swanová.
Asi jsem si pochroumala kotník, a tak se mnou jel Charlie na pohotovost.
„Neboj, Bello, doktor Cullen je ten nejlepší doktor. Určitě budeš moct jít do školy a napsat si tu písemku,“ uklidňoval mě Charlie.
„Super,“ prohlásila jsem otráveně.
Ano, měli jsme psát písemku z algebry. Já a matematika? To nejde k sobě. Šrotila jsem ji celou noc, ale stejnak ji neumím. Doufám, že Eric ji bude umět.
Ano, Eric, můj ex přítel. Rozešla jsem se s ním, jen co se obarvil na blond. Moc dobře ví, že blonďáky nesnáším. Vzal to celkem s klidem a teď jsme kamarádi.
Můj tok myšlenek se musel vrátit do reality, neboť jsme parkovali před nemocnicí. Vpajdala jsem dovnitř a Charlie šel na evidenci. Cosi tam říkal sestře, ta zvedla sluchátko a volala kamsi.
Za chvilku se vynořil jakýsi takový blonďatý doktůrek. Byl by pěkný, jenomže ty blond vlasy!
„Doktore Cullene, jsem rád, že máte službu,“ přišel k němu táta a potřásl si s ním rukou.
„Zdravím, Charlie, tebe tu jeden jen tak nepotká,“ oplatil mu stisk doktůrek a otočil se na mě.
„A šerifova dcera, Isabell, že? Copak tě trápí?“ řekl mi a zavedl mě do jeho ordinace.
„Jsem Bella, a asi jsem si vyvrkla kotník,“ odpověděla jsem mu a sedla jsem si na lehátko.
Vyzula jsem si botu a sundala ponožku. Kotník jsem měla mírně nateklý, ale jinak nic moc. Té písemce se nevyhnu, řekla jsem si v duchu.
Doktorovy studené ruce dělaly mému kotníku dobře. Asi ho budu muset ledovat.
„Není to nic vážného, jenom to zafixujeme a můžeš jet do školy,“ vyřkl ortel a začal mi fáčem omotávat nohu.
Jakmile bylo hotovo, Charlie poděkoval a odvezl mě do školy. Tam mě nechal vstříc mému osudu.
Došla jsem až do třídy, kde ještě nebyl učitel.
„Ahoj, Bello, kdes byla? Co se ti stalo?“ pozdravila mě Jessica a samolibě se usmála.
Mám ji ráda, ale je tak namyšlená!
„Čus, Jess, ale... náledí,“ usmála jsem se a šla si sednout vedle Erica.
„Ericu, musíš mě zachránit. Víš, jak je to se mnou a algebrou. Prosím,“ zaškemrala jsem.
„Promiň, Bello, ale toto je moje místo,“ ozvala se za mnou Corin.
Střelila jsem pohoršeným pohledem po Ericovi a šla si sednout na jediné volné místo, co tu bylo. Bohužel to bylo vedle Edwarda.
Usadila jsem se a vytáhla učebnici. V tom do třídy vešel učitel, který nesl stoh papírů. Každému rozdal po třech kusech a na tabuli napsal čas, kdy toto trápení skončí.
Koukala jsem do toho a nevěděla si s tím rady. Očka mi spočinula na vedlejší polovině lavice. Edward měl už tři příklady vypočítané.
Vzdychla jsem a začala přemýšlet, jak asi by to mělo být.
Po deseti minutách se mi pod písemkou objevil papír.
Chceš pomoct?
Koukla jsem na Edwarda, ale ten se dál věnoval příkladu. Jenom na maličký okamžik se na mě podíval.
Jasně, vůbec to nechápu.
A papírek zase zmizel. Nebylo vidět, že by se Edward koukal do mého papíru, ale najednou jsem měla výsledky i s popisem na papírku, a tak jsem to jenom přepsala.
Stihla jsem to jen tak, tak, ale musela tam udělat chyby, neboť by bylo asi podezřelé, že by céčkařka jako já dostala najednou Ačko.
„Díky. Zachránil jsi mi život,“ usmála jsem se na Edwarda a on mi úsměv oplatil.
Bylo na něm dosti zvláštní, jak se mu mění barva očí. Najednou mu začaly černat.
„Promiň, už musím,“ řekl mi a zmizel v davu.
Ano, Edward byl jediný, na kom se mi jeho vlasy líbily. Měly nádherný bronzový nádech a vždycky je nosil do mírného rozcuchu.
Po celou školu jsem si nevšímala blbých narážek od Corin, že určitě rupnu. Bylo to děsný, a potom ještě ten tělocvik. Díky Bohu jsem nemusela cvičit, jenom jsem seděla a koukala, jak ostatní běhají.
Měla jsem toho dost, ale nejvíce jsem byla zklamaná tím, že mě Eric nechal v maléru a nepomohl mi.
Abych nemusela poslouchat Corinino kecání, zapnula jsem si MP3ku a vydala se k autu. Hodila jsem batoh na kapotu náklaďáčku a hledala klíče.
V tom i přes hudbu jsem uslyšela kvílení brzd, a tak jsem se otočila. Přímo na mě se řítil Eric s Corin. Chtěli přijet blíž, ale brzdy jim selhaly na náledí, a tak se plnou rychlostí řítili na mě.
Cosi mě chytlo kolem pasu a srazilo mě na zem. Klepla jsem se do hlavy, a tak jsem zavřela oči. Když jsem je otevřela, koukala jsem do očí mého zachránce. Byl to Carlisle.
S křikem jsem se posadila na posteli.
„Děje se něco, Bello?“ ozval se Edward, který tu jako každý večer leží u mě už nějakou dobu.
„To bylo děsný,“ lehla jsem si vedle něj a hlavu si opřela o jeho hruď.
Až teď mi došlo, že to byla ta vzpomínka na nehodu, která se mi stala před měsícem. Ale místo Carlislea tam byl Edward, nechápu to, proč tam byl on? Co to mělo znamenat?!
„Už je to v pohodě, co se ti zdálo?“ vyptával se dál.
„Nechci na to myslet, miluji tě,“ zašeptala jsem a znova usnula.
Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Co to mělo znamenat?!:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!