Napadlo mě, že by se Belle něco mohlo stát, protože většinou vždy, když bylo vše perfektní, se něco pokazilo. Tento příběh navazuje na Rozbřesk. Moje fantazie zapracovala a vzniklo tohle. Snad se to bude líbit. Byla bych moc vděčná za komentáře, protože mě zajímá, jak se vám povídka líbila/nelíbila. Pěkné čtení. Kubicmar
03.06.2012 (16:15) • x0kubicmar0x • FanFiction jednodílné • komentováno 7× • zobrazeno 2025×
Už uběhl rok od nečekané návštěvy Volturiových. Bella a já jsme byli konečně šťastní, spolu s naší dcerou Renesmé. Měl jsem všechno. Milující manželku a dceru, milující rodinu a příbuzné. Když byla Bella upírkou, nemohl jsem se přimět k litování, že se tak stalo. Spíš jsem si až teď uvědomil, jak bych litoval, kdyby tady Bella nebyla.
Seděl jsem ve svém bývalém pokoji a přemýšlel, co všechno se tady za tu dobu změnilo. Nic, usoudil jsem. Bella s Renesmé seděly v obýváku se zbytkem rodiny a Ness kousala Bellinu ruku. Milovala to ze všeho nejvíc a my jsme jí to dovolili v domnění, že se nikomu z nás nic nestane. Proč by taky mělo, když jsme upíři s nejtvrdší možnou kůží na světě.
Seděl jsem ještě chvilku a dál přemýšlel. Ale z mých myšlenek mě vytrhlo silné křupnutí a následné syknutí bolestí. Rychle jsem běžel do obýváku, abych zjistil, co se stalo. Už z dálky jsem cítil krev a myslel si, že je to Jacob, kterého jsem už dlouho neviděl. Ale to, co jsem uviděl, mě šokovalo. Renesmé byla v náruči Rosalie a na pohovce seděla zkamenělá Bella s prasklou rukou, ze které jí tekla krev. Moment… krev??? Vždyť je přece upír! Ona nemá krev!
„Bello?“ promluvil jako první Carlisle. Bella se ani nehnula a pořád pozorovala svou ránu na ruce. „Bello!“ zkusil znovu a trochu zvýšil hlas. Bella opět nic neudělala. Carlisle jí zatřepal rameny, ale Bella pořád jen hypnotizovala své zranění. Přišel jsem k ní a pohladil ji po líčku. Nic. Carlisle se začal věnovat její ruce a samotnou Bells nechal na mně. Upřímně, vůbec jsem nevěděl, co mám udělat. Zkusil jsem to přes polibky. Opatrně jsem se dotknul jejích rtů, které začaly odpovídat. Odtrhnul jsem se od Belly a snažil se ji přimět, aby se podívala na mě. Několikrát zamrkala a podívala se. Potom sykla a podívala se znova na svou ruku. Nic neříkala, jen nevěřícně zírala na krev, která se pořád linula z její pravé paže. Na kývnutí Carlislea jsem Bellu odnesl do jeho pracovny a snažil se zastavit krvácení. Což se mi nepovedlo. Bella nakonec omdlela. Carlisle vytáhl chirurgickou jehlu a nit.
„Nejsem si jistý, jestli jí to zašiješ,“ podotknul jsem.
„Alespoň to zkusím,“ odpověděl a její bezvládnou ruku položil na pracovní stůl.
Když začal svůj proces šití a pokusil se jehlu propíchnout skrz Bellinu kůži, oba jsme vydechli úžasem, protože jehla neměla s ní žádný problém. Carlisle udělal poslední steh a ránu obvázal fáčem. Já Bellu odnesl do svého pokoje a položil na postel. Vrátil jsem se do obýváku za zbytkem rodiny.
„Můžete mi říct, co to bylo?“ zeptal se Emmett, pořád v šoku, jako zbytek rodiny.
„Tušil jsem, že je něco špatně,“ promluvil Carlisle, všechny pohledy se upřely na něj.
„Bellina proměna trvala nějak moc krátce,“ vysvětlil. Mezitím se nahoře ozvalo zběsilé bušení srdce, lapání po dechu. Všichni se nasáčkovali do mého pokoje a sledovali vyděšenou Bellu, jak se snaží dostat z postele. Přišel jsem k ní a natlačil ji zpátky do peřin.
„Jak ti je?“ zeptal se jí Carlisle.
„Špatně,“ odpověděla.
„Víš, kde jsi?“
„Ano.“
„Co si pamatuješ z upírského života?“
„Já jsem někdy byla upír?“ vydechla Bella.
„Takže si nic nepamatuješ?“ zeptal jsem se pro tentokrát já. Záporně zakývala hlavou.
Bylo nám už jasné, že se z ní opět stal člověk. A já si myslel, že je všechno perfektní. Nechali jsme Bellu o samotě, protože si potřebovala něco uspořádat v hlavě. Tedy takhle nám to řekla.
Carlisle zatím přemýšlel nad tím, co se mohlo stát. Až mi problesklo hlavou. Morfin. No, jasně! Měla ho v sobě tolik. Hned jsem to řekl Carlisleovi, který s mým tvrzením souhlasil. K Belle jsme se vrátili už jen my dva. Ležela schoulená to klubíčka a plakala.
„Bello?“ oslovil jsem ji. Rychle si utřela slzy, potáhla a otočila se k nám.
„Co se stalo?“ zeptal jsem se.
„Když… já… sice si nepamatuji dobu svého upírství, ale jedno si pamatuji moc dobře,“ začala a vypadalo to, že se nemá k pokračování.
„Nám to můžeš říct, Bello,“ snažil se Carlisle.
„Pamatuju si, že jsem byla těhotná s Edwardem, ale nejjasněji si pamatuju den porodu. Pamatuju si nekončící bolest, která mnou prostupovala. Jak se Edward snažil, aby mě pomocí morfinu nic nebolelo. Ale stejně nezabral. Ne úplně. A potom jsem ucítila bodnutí do srdce a následnou spalující bolest, která se od srdce dostávala dál do mého těla. Bylo to skoro k nevydržení a já potom litovala, že jsem se nepoddala té tmě, která se mi nabízela. Takhle to bylo celou dobu… až do teď,“ dokončila a její oči se opět zaplnily slzami. Bylo mi jí líto.
„Takže za to asi může ten morfin,“ řekl Carlisle nahlas. Bella přikývla na souhlas a z hrdla se jí vydral vzlyk. Vůbec jsem neměl v úmyslu ji nechat takhle trpět.
Byla teď člověk a já si opět musel dávat pozor na její krev a na to, že byla křehká. Nemohl jsem se nechat unášet svými city k ní. Štvalo mě to, ale nic jiného mi nezbývalo. Políbil jsem ji na čelo a byl pevně rozhodnutý začít od začátku.
Začít ve škole, pokračovat na svatbě, zdržet se na líbánkách a pokračovat v našem životě s EJem a Renesmé v domečku, který nám zařídí Esmé.
Autor: x0kubicmar0x (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek „Co se stalo?“:
Nádhera!
zlaté! najma ten koniec s EJ-om!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!