Bella, Edward, ostrov Esmé a jeden velký trapas při svatební noci...
25.02.2011 (20:00) • Neyimiss • FanFiction jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 4446×
Co je mé, to je i tvé...
„Ať ti to netrvá příliš dlouho, paní Cullenová. Budu na tebe čekat ve vodě.“
Byla jsem nervózní. Strašně nervózní. Ale kdo by taky nebyl? Přece jen, tohle je naše svatební noc… Věc, na kterou jsem se z celé svatby těšila nejvíce…
Ovšem tohle se vymykalo všem mým představám. Ano, předpokládala jsem, že na to hned hupneme. Ano, moje představy byly představami nadržené panny. Ne, Edwardovo chování se nepodobalo chování novomanžela. Jak divné, že?
Čekala jsem cokoli, ale ne to, že si Edward bude chtít o naší noci jít zaplavat. No, řekněte, je tohle normální chování ženicha? Ačkoli jsem se vdávala poprvé, uměla jsem si na tuhle otázku odpovědět i bez předchozích zkušeností – ne, nebylo.
Ale možná to bylo tím, že Edward nebyl normální ženich. Byl to upír se silným sklonem ke zdrženlivosti. Byl to upír, který se narodil v jiné době.
A když už o tom tak přemýšlím, vážně by mě zajímalo, jak to tehdy dělali… Taky si chodili zaplavat, i když měli k dispozici tak krásně měkkou a neuvěřitelně velkou postel? No, hned po návratu domů si budu muset pořídit nějakou příručku o minulém století a přelouskat ji tak rychle, jak to půjde. Snad se dozvím něco víc o době, kdy se můj manžel narodil…
Manžel… To slovo znělo tak zvláštně. Avšak, přiznávám bez mučení, manželka zní podstatně hůř. A navíc se mi to pojmenování nelíbí… Ovšem, líbí se mi jméno Isabella Cullenová. Taky vám přijde, že ta dvě slůvka jednoduše patří k sobě?
A právě v tuhle chvíli jsem si nepřála nic jiného, jak zpečetit posledním krokem svoje manželství (opět to ošklivé slůvko, fuj) s Edwardem. A jelikož to vypadalo, že mi nezbývá nic jiného, vydala jsem se pomalými krůčky k moři, kde už můj choť jistě netrpělivě čekal.
A bylo to. Po neskutečně dlouhé době (a divíte se? Šla jsem opravdu velmi pomalu…) jsem se konečně ocitla u toho modrého lánu, který v dálce splýval s oblohou. Byl to krásný pohled, avšak když jsem se podívala na svého manžela, shledala jsem ho daleko krásnějším.
„Kde jsi byla tak dlouho, lásko?“ zapředl sametovým hlasem Edward a doplaval blíž ke kraji, aby mi byl blíž. Bylo to neskonale sladké a tak romantické, až mě píchlo u srdce.
„Já… Ehm… Nemohla jsem najít plavky,“ přiznala jsem se zahanbeně a špičkou nohy vyzkoušela teplotu vody. Byla tak akorát, ale přesto se mi do ní nechtělo.
„No tak, pojď ke mně, maličká,“ lákal mě Edward a vpíjel se mi přitom do očí. Stěží jsem zvládla zakroutit hlavou.
„Ale, ale, Bells. Tak ty nepůjdeš? A co když ti řeknu, že tam v té zátoce je celé hejno delfínů?“ oznámil mi tajuplně, jako by vyzrazoval nějaké hodně střežené tajemství.
Když jsem uslyšela, co řekl, celou mne pohltilo nadšení. Plavat s delfíny, to byl vždy můj největší sen. Tedy, až po přání být navždy s Edwardem, samozřejmě.
„Tak co? Už půjdeš?“ zeptal se znovu a tentokrát se mu dostalo kladné odpovědi. Neaplikovala jsem žádnou metodu osmělování, rovnou jsem skočila do vody a už si to jako blesk metla směrem, který předtím Edward ukazoval. Jeho jsem, jen tak mimochodem, slyšela plavat za mnou.
„Už vím, jak na tebe,“ řekl mi s vítězoslavným úsměvem, když mě doplaval. Pousmála jsem se, a tak, abych nevdechla vodu, jsem mu odpověděla.
„Ano, ty vždycky víš, jak mě přemluvit.“
Pak jsme plavali mlčky bok po boku, slov nebylo potřeba. Byla to dokonalá ukázka rodinné idylky. Pokud by celé naše manželství probíhalo tímhle způsobem, vůbec, ale vůbec bych se nezlobila.
„Jsme tady,“ zašeptal mi do ucha Edward a já se ho tak lekla, že jsem se málem utopila. No, nebyla by to skvělá ironie, utopit se o svatební noci? Tohle se vážně může stát jenom mně…
„Nádhera! Je to tu přímo božské!“ rozplývala jsem se a přitom jsem už svým ostřížím zrakem hledala ony slibované delfíny. Netrvalo to dlouho a uviděla jsem prvního.
„Hele, Edwarde, koukni! Jak je roztomilý…“ cukrovala jsem a stále hleděla na toho modrošedého tvora.
„Chceš jít k němu blíž?“ zeptala se moje drahá polovička s vědoucím úsměvem. Přikývla jsem, nedočkavá jako malé dítě na dárky pod stromečkem.
„Tak plav… Já tu na tebe počkám. Vždyť víš – lekl by se,“ řekl a gestem ukázal k tomu roztomiloučkému cukrouškovi.
„Dobře. Ale počkáš tady, že ano?“ ujišťovala jsem se, avšak na odpověď jsem nečekala a už jsem se rychlými tempy stále více přibližovala ke svému vysněnému cíli – k delfínovi.
Už jsem byla poměrně blízko, když mě zpozoroval. Nejprve jsem si myslela, že uplave, ale on se zachoval jako pravý gentleman – zůstal na místě a čekal, až k němu doplavu.
„No, ty jsi sladký, drahoušku,“ zašeptala jsem a přitulila jsem se k němu. Nevypadal, že by mu to vadilo.
Po chvíli jsme už spolu dováděli jako malé děti. Edward nás z dálky pozoroval se shovívavým úsměvem, ale nezdálo se, že by mu vadilo, že on je tam sám, zatímco já si tu hraji s delfínem.
Vyzkoušela jsem už tucty možností, jak plavat s delfínem po boku. Dokonce jsem si i zkusila, jaké je to plout na delfínovi.
Najednou mi kamsi upláchl. Prostě se ponořil a už ho nebylo. A ať jsem se dívala, jak jsem chtěla, neviděla jsem pod hladinou ani jeho obrys.
Zamračila jsem se a už jsem chtěla zavolat na Edwarda, když vtom mě něco začalo šimrat na boku. Ihned se moje tvář opět rozzářila a já jsem čekala, co ta záludná potvora z říše mořských živočichů provede tentokrát. V podstatě mi to bylo jedno, hlavně, že se opět vrátil.
Po chvíli jsem ucítila šimrání i na druhém boku. Hlavou mi vrtalo, co tam dělá. Nic mě ovšem nenapadalo, tak jsem to vzdala a trpělivě čekala, až si delfín pohraje a vyplave zase ven.
To se ovšem nestalo. Místo toho jsem za chvíli sledovala, jak odplouvá pryč a přitom se směje tím typickým delfínským smíchem. Zamračila jsem se na tu podívanou před sebou a už jsem chtěla začít volat, aby se vrátil, když v tom jsem si něco uvědomila…
Ve svých dolních partiích jsem cítila jakýsi divný pocit. Jako by pocit… nezahalenosti, ano, to je to správné slovo. Najednou mi to všechno došlo a začala jsem vřískat.
„Edwarde! Lásko, ta svině mi ukradla spodek!“
* První řádek použit z knihy Rozbřesk.
Věnováno Nef za její ochotu a Twilightkacert (na zpříjemnění dlouhých večerů na lyžarském výcviku).
Autor: Neyimiss (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Co je mé, to je i tvé... :
,,Edwarde! Lásko, ta svině mi ukradla spodek!" z toho nemůžu
Odrovnáno! Já nemůžu! Jinak to je moc pěkné! Opravdu moc skvělý nápad
Já málem upadla ze židle Skvělí
Fakt super.... Chcela by som vidiet Eda, ako sa zatvaril
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!