Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Circulum vitae - Jane Volturi

02.03.2011 (18:45) • Teginka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1903×

Když o tom tak přemýšlím, nebyla jsem vždycky taková jako dnes. Ano, je pravda, že jsem ráda působila lidem bolest už jako dítě, ale to bylo jiné. Byla to spíše ochrana před okolním světem, který mně i mému bratrovi dával jasně najevo, že tu nemáme co dělat. Na hrubý pytel hrubá záplata, ne?

Nepamatuji si to dobře, je to tak dávno, ale vím, že jsem měla rodiče, kteří mě milovali, milovali nás oba a my je též. Maminka byla moc krásná a vždycky se mě snažila utěšit, když jsem byla rozlobená. Ona si ublížit nenechala, vždycky říkala: „Janičko, už zas na mě krabatíš to tvoje čelíčko. Ale na mě to neplatí, ty víš, že ne, protože jsi moje malá holčička a maminka tě nikdy neopustí."

Jaká ironie, že umřela, když mi bylo devět, že? Můj otec byl naopak... řekněme více jako já. Matku bil a mě s Alecem poslal po její smrti do sirotčince. Maminky mi bylo líto, ale nedokázala jsem ji ochránit, alespoň že na mě si otec nikdy nedovolil. Na něho můj hněv platil. Bál se mě, vím to, možná i proto se nás tak rychle zbavil.

Když mi bylo deset, začal k nám do sirotčince přicházet zvláštní pán. Byl černovlasý, velmi bledý a měl divné oči. Řekl mi, že se jmenuje Aro, a že se mu já i můj bratr moc líbíme, a že až přijde čas, vezme nás oba odsud a budeme s ním žít lepší život.

Navštěvoval nás často, já jsem si k němu vytvořila mnohem silnější vztah než můj bratr. Ten se nikdy moc o city nestaral, ale já ano. Chyběla mi matka a tak jsem si z pana Ara lehko udělala svého adoptivního rodiče. Milovala jsem ho celým svým dětským srdcem a vzhlížela k němu. Nikdy mu nezapomenu, co pro nás udělal a budu mu věrně sloužit až do skonání světa.

Pan Aro mi vyprávěl o životě, který vedl. Vysvětli mi, že upíři nejsou démoni podsvětí, ale bohové, že lidé jsou jen jejich hračky a nemají nad nimi žádnou moc. Řekl mi, že mě zná a ví, že ten život budu zbožňovat, že budu jedna z nejmocnějších upírů na světě a všichni se mě budou bát, protože moje moc se mnohonásobně zvětší a se svým bratrem budeme neporazitelní.

Musela jsem být s panem Arem velmi poslušná, což se mi ze začátku příčilo. Cítila jsem, že bych se ho měla bát, ale vznítil ve mně touhu po moci a té nešlo odolat. Chtěla jsem ovládat lidi. Chtěla jsem, aby dělali, co řeknu! Tyto své tužby jsem si ventilovala na ostatních dětech, na vychovatelkách, cizích lidech... na všech a můj bratr mi s tím často pomáhal.

Jednoho dne k nám přišel kněz. Věděla jsem proč. Lidé o nás s bratrem hodně mluvili. Už za lidského života nám říkali magická či proklatá dvojčata, ale co, vyčnívali jsme a to se nám vždycky líbilo.

Kněz z nás přišel vymýtit ďábla. Myslím, že je jasné, že mu jeho naivní plán nevyšel. Sama jsem mu dala okusit svého léku. To byla ovšem chyba.

Bylo mi pouhých třináct let, když fanatičtí křesťané rozhodli, že jsme s bratrem doopravdy prokletí, a ti podle starého zákona končí na hranici. Neměla jsem strach. Věděla jsem, že pan Aro nikoho nenechá, aby nám ublížil. První to zkoušel vyřešit po dobrém, to ale nevyšlo a my s bratrem doopravdy měli skončit na hranici.

Když oheň zaplál, myslela jsem, že je to jehorší chvíle mého života. Mýlila jsem se však. To, co přišlo po tom bylo milionkrát horší, ale stálo to za to!

Pan Aro nás s bratrem vysvobodil. Vyvedl nás ven z ohně a on osobně nás kousl. Kdybych jen tenkrát věděla, jaká je to čest!

Když jsem se probrala z očistce, byla jsem tak nadšená! Pan Aro se nás ujal a udělal z nás své nejbližší rádce a poddané. Moje i bratrovy schopnosti se zvětšily natolik, že by si nám jistě ani on nedovolil vzdorovat. Měl ve všem pravdu, lidský život nestojí za nic. Nikdy nebudu schopna vyjádřit, jak jsem šťastná, že jsem měla možnost zapojit se do tohoto světa, ale přeci jen si někdy v klidu v noci říkám, jaké by to asi bylo, kdybych byla jako ostatní...

Autor: Teginka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Circulum vitae - Jane Volturi: