Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Čas všechno zahojí...

Stephenie Meyer


Čas všechno zahojí...Je to sedm let, co Edward odešel, ale Bella už není v depresi. Je šťastně vdaná, žije v New Yorku a navíc zjistila, že čeká miminko. Jak bude vypadat jejich shledání, když je Bella šťastná, ale Edward si nemůže odpustit, že ji opustil?

„Bude to jako bych nikdy neexistoval!“ pronesl a poté odešel.

 

O 7 let později…

 

V malé kavárně v New Yorku seděla mladá žena tak kolem dvaceti pěti let. Na tváři jí hrál šťastný úsměv. Právě se dozvěděla, že čeká své první miminko a chtěla to jako první říct své nejlepší kamarádce Abby.

Okolo stejné kavárny právě procházel mladý muž. Nemohlo mu být víc než sedmnáct, ale jeho tvář nebyla stejně šťastná jako tvář ženy v kavárně. Při pohledu přes sklo do kavárny se mu naskytl pohled pro něj už skoro nemožný. Při pohledu na onu těhotnou ženu musel zalapat po dechu, ačkoli on vzduch nepotřeboval.

Žena ucítila jeho nevěřícný pohled a zvedla své čokoládové oči od vypouklého bříška. Naskytl se jí pohled pro ni nezapomenutelný. Při pohledu do zlatých očí se jí vynořily všechny její vzpomínky ze střední školy. Možná by bylo lepší říct všechny vzpomínky z malého městečka Forks.

Chlapec s uhrančivýma očima se rozešel směrem k ženě.

„Bello?“ zašeptal tiše.

„Edwarde?“ zašeptala zase ona.

„Nemůžu uvěřit, že jsi to skutečně ty.“ Belle začaly z očí téct proudem slzy. Ale né slzy smutku. Byly to slzy štěstí, radosti… radosti ze shledání s její životní láskou.

„Nikdy bych nečekala, že tě ještě někdy potkám,“ zašeptala.

„To ani já ne,“ řekl šťastně. Poprvé za sedm let se zase usmál. Bella se vymrštila z křesílka a padla mu kolem krku.

 

„Bello, já… chci ti vysvětlit, proč jsem tehdy odešel…“ začal Edward.

„Dost, Edwarde! Já to pochopila. Vím, že jsi odešel pro mé dobro, a taky abych prožila plnohodnotný lidský život,“ řekla Bella s milým úsměvem.

„Promiň,“ zašeptal tak tiše, že to mohla slyšet jen Bella.

Zářivě se usmála. „A co, jak šel život?“ zeptala se.

Taky se usmál. „No, bylo to těžké. Každý den jsem se chtěl vrátit, ale vědomí, že budeš mít normální lidský život, mě držela na místě.“

„Ach Edwarde, kdybys se vrátil, asi bys mě ve Forks nenašel.“

„Proč?“

„No, hned v listopadu jsem přestupovala na New Yorskou střední.“

„Aha a proč?“

„Bylo dost těžké žít ve Forks. Sledovat všechny ty lítostné pohledy a na každém kroku se mi navíc vynořovaly vzpomínky na tebe, Edwarde. Popravdě, upadla jsem kvůli tvému odchodu do deprese. Musela jsem vypadnout!“

„Je mi to vážně líto, Bello,“ řekl úzkostně Edward.

Vzala ho za ruku a hladila ho po jejím hřbetu. „Edwarde, nesmíš se za to vinit. Prakticky vzato je to moje vina, kdybych se alespoň trochu snažila, možná bych byla šťastná i ve Forks.“ Edward zvedl jedno obočí a Bella se zamyslela a potom dodala. „Dobře, asi bych nikdy nebyla ve Forks šťastná… bez tebe. Ale vážně to nesmíš svalovat na sebe.“

„A na koho to mám podle tebe svalovat? Na Mika Newtona?“

„No… jo!“ Oba se tomu společně zasmáli, ale Bella najednou zvážněla. „Ne, ale teď vážně. Kdybys tehdy neodešel, nepřestěhovala bych se sem a nepotkala Johna. Všechny nešťastné události vedou k těm šťastným .“

„Aha.“ Nic lepšího ho nenapadlo. Netušil, co na to říct.

Bella zvedla levou ruku, pravou si poklepala na prsteníček. „Jsem vdaná… A těhotná.“  Edward se usmál a chápavě přikývl. Bolelo ho zjištění, že jeho jediná láska je šťastná s jiným, ale on si to vybral. Kdyby ji tehdy neopustil, byli by teď spolu a navěky.

Natáhla obě ruce a vzala ty jeho do svých. „Edwarde, ty jsi se nikdy nesnažil vrátit se zpět do starých kolejí, že ne?“ Zavrtěl hlavou. „Proč?“

„Já… nedokázal jsem to.“

„Nechtěl jsi říct nechtěl jsem?“ otázala se.

„Dobře máš pravdu, já nechtěl.“

„Edwarde, když jsem to dokázala já, tak ty taky. Musíš se začít dívat po jiných dívkách. Na světě je mnoho upírek. Pokus se znovu zamilovat. Nemůžeš se navždy utápět ve smutku.“

„Asi máš pravdu.“

„To si piš, že mám. Začni si užívat své věčnosti, ale bylo by super, kdyby sis ji užíval po boku tvé lásky.“

Otevřely se dveře a do nich vstoupila malá blondýnka. Zatvářila se zmateně, když spatřila Bellu bavit se s někým jako je on.

„Pokusím se splnit tvé přání, Bello.“

„Děkuju, Edwarde.“ Oba dva si stoupli a Edward si Bellu pevně přivinul do svého kamenného obětí. Je možné, že se dnes vidí naposled.

„Ráda jsem tě viděla.“

„Já tebe taky. Doufám, že se ještě někdy potkáme.“

„To já taky.“

Edward ji propustil z jeho kamenného obětí a odešel z kavárny. Přes výlohu kavárny jí věnoval poslední pohled a úsměv a odešel. Odešel ke své rodině a společně s nimi hledat novou lásku… snad ji najde.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Čas všechno zahojí...:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!