Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Byla to chyba?

06.05.2010 (19:00) • Nikiii • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2017×

Vrazila jsem Edwardovi do jeho nahé hrudi.

„Edwarde! Otevři oči... jsem tady! Jsem na živu!” Snažila jsem se s ním třást, ale on tam stál jako špalek.

„Nebe,” vzdychl a pousmál se.

„Musíš se posunout... Otevři oči!” Konečně je otevřel a pochopil.

Stáhl mě s sebou do stínu a začal mě líbat. Drtil mě svými rty, ale potom už byly jeho polibky něžné.

„Musel jsi mě vidět živou... Teď už tě můžu nechat jít.”

„Bello, co to povídáš? Nedokázal bych bez tebe žít, proto jsem se chtěl nechat zabít.”

Co to povídám? Spíše co on to tady říká? Copak si myslí, že po tom všem mu dokážu odpustit?

„Ale, vždyť jsi říkal-”

„Lhal jsem... Musel jsem lhát! Nechápu, jak jsi mi tak rychle mohla uvěřit. Copak jsem ti několikrát neříkal, jak moc tě miluju?” Vzdychl a začal mě znova líbat.

„Ne! Nechej toho!” Odtlačila jsem jeho tělo od mého.

„Já to nechápu-”

„Pššš...” utěšovala jsem ho. „Už musím jít, ale můžeš mi něco slíbit?”

Jen nechápavě přikývl.

„Už nedělej takové hlouposti. Ano?”

„Jak bych mohl nedělat-”

„Sbohem.” Políbila jsem ho na čelo a odcházela jsem z věže.

Když jsem seděla v letadle cestou zpět, přemýšlela jsem, jestli bych mu dokázala odpustit. Možná časem, ale už bych mu nemohla věřit.

„Crrrr...” Zvonil mi telefon v kabele přes rameno, kterou jsem měla na vedlejším sedadle.

„Prosím?” Z telefonu na mě začala ječet Rosalie.

„Jak si to představuješ, jen tak říct Edwardovi, aby si neublížil... copak ho neznáš?”

Byla jsem v šoku.

„Rosalie, pokud si dobře vzpomínám, tak tohle mi řekl, když mě opustil. Takže se prosím tě uklidni.”

„No a... to jako se k němu nevrátíš?”

To jako myslí vážně? Skoro půl roku jsem se z toho dostávala, a teď mu mám prostě za jeden den odpustit?

„Rosalie, já... musím si to ještě promyslet.”

„Aha... No, tak mi potom prosím tě dej vědět!” Zavěsila.

Celou cestu domů jsem na to musela myslet. Dokonce jsem uronila i nějakou tu slzu.

„Crrr...”

No to snad ne, kdo to bude tentokrát? Jasper?

„Prosím?” řekla jsem sklesle.

„Ahoj miláčku, tak jak to šlo?”

„Ahoj Jaku, no moc dobře ne. Á... ještě jednou se moc omlouvám, ale musela jsem ho zastavit.”

„To je v poho... Já to časem pochopím.” Zasmál se.

„Kde teď jsi?”

„Čekám na tebe, takže zatím pa.” Zavěsil.

Zastavila jsem na odbočce k ulici, kde je náš dům a podívala se do zrcadla. Měla jsem fialové kruhy pod očima a rozteklou řasenku.

Dala jsem si pudr, řasenku.

Zhluboka se nadechni... Nádech, výdech.

Odbočila jsem a uviděla Jaka, jak čeká před dveřmi.

„Aho-” nemohla jsem dokončit větu, protože mě začal líbat. Pustila jsem kabelu na zem a oplácela polibky.

„Ahoj.” Povedlo se mi konečně říci.

„Promiň, ale hrozně se mi stýskalo. Tak, jak to jde?” Pohladil mě po tváři a vzal kabelu ze země.

„Mě se taky stýskalo... a jsem docela unavená,” vymluvila jsem se, nechtěla jsem o tom mluvit s nikým a už vůbec ne s Jakem.

„Tak pojď.” Zvedl mě a nesl do domu.

Už jsem se chtěla postavit, ale nesl mě dál do mého pokoje.

„Hm...?” Zvedla jsem obočí a šla si lehnout do postele.

„Říkala jsi, že jsi unavená.”

„To ano, ale...” nechala jsem větu odeznít.

„Nechám tě tady.” Mrkl na mě a zavřel za sebou dveře.

Jake:

„Crrr...” Zazvonil v kuchyni telefon.

„Haló? Dům Swanových.”

„Ahoj Jaku, je Bella už doma?” Volal Charlie, aby se ujistil, že Bella dojela v pořádku domů.

„Ano, je v pořádku... Budu tady.”

„Dobře, tak se měj. Přijdu kolem sedmi.”

Podíval jsem se automaticky na hodiny. Bylo půl páté.

„Nashle, Charlie.”

Jakmile Charlie zavěsil, zazvonil telefon znovu.

„Ano, Charlie?” Nebyl to Charlie, ale byl to někdo, koho bych nikdy nečekal.

„Ahoj Jaku, můžeš prosím na chvíli do lesa?”

„Jasně... Hned tam budu.”

Když jsem doběhl do lesa, přeměnil jsem se na vlkodlaka. Hledal jsem ho, ale nikde nebyl.

„Tady jsem.” Vyšel z lesa.

Edward byl naprosto zřízený. Pod mrtvýma, černýma očima měl tmavě fialové kruhy. Oblečení měl celé potrhané, asi z té cesty.

„Co chceš?” Prohlédl jsem si ho od shora dolů.

„Ty jsi teď s Bellou?” Maska, kterou jsem si pamatoval byla pryč. Teď vypadal ještě hůř.

„Jo, asi jo. Proč jsi tady?” Nedal jsem se.

„Já... jen jsem se chtěl ujistit, že se ji nic nestane. Teď... už můžu jít.”

„Jo, to je asi dobrý nápad.”

„Pokud to není moc troufalé... můžeš mi něco slíbit?” kývl jsem na souhlas.

„Nikdy Belle nesmíš řict, že jsem byl tady. Myslím, že víš, co by jí to udělalo.”

„Na to se můžeš spolehnout. A... no už musím jít. Sbohem.” Otáčel jsem se na odchod.

„Řekl bych spíše nashledanou,” zašeptal. Otočil jsem se zpět, ale už tam nebyl.

Jak to myslel spíše nashledanou? Uvidíme se snad ještě někdy? Cullenovi se vrátí?

Je to spousta otázek a já se obávám, že brzy na ně najdu odpověď.

Autor: Nikiii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Byla to chyba?: