Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Bílý Vetřelec

02.04.2010 (14:00) • LittleSonny • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1990×

Jacob:

Byl slunečný den a já a Sam jsme zrovna byli na rutinní obchůzce někde na sever od LaPush, když jsme ucítili upíří pach. Normálně by nás to nevzrušilo. Ale tenhle pach jsme neznali a proto jsme se vydali za ním. Hnali jsme se zběsile za pachem, ale dohnat jsme toho zatraceného upíra nemohli. Už jsme byly kousek před Vancouverem, když pach zmizel. Chvíli jsme se Samem pátrali, ale rozdělit jsme se nechtěli. Bylo to moc riskantní. Už už jsme se chtěli se Samem otočit a vyrazit zpět, když mě do čumáku praštil pach vlkodlaka. Sam, který byl kousek za mnou, ten pach ucítil také. S čumákem u země jsme postupovali rychle vpřed až jsme doběhli na nádhernou lesní mýtinu, kde jsme uviděli…

Stál tam obrovský bílý vlkodlak, větší než Sam. Třásl se. Když nás spatřil, zoufale se na nás podíval a začal výhružně vrčet.

„Do čerta, co to je, Same?!“ ptal jsem se ho a můj hlas se na konci zadrhl zděšením.

„Kruci, já nevím Jaku,“ pomyslel si Sam a okem zavadil o něco třpytivého. Nenápadně, abych nezpustil toho vlka z očí jsem si ten kámen prohlížel. Sam, v duchu sledující to, co já si lehce pro sebe odfrkl strachem. Dál jsem se zabýval  tím předmětem. Až po chvíli mi došlo, že je to kus toho upíra, kterého jsme pronásledovali… Vyslal jsem k Samovy zoufalou myšlenku.

Bílý vlk využil naší nepozornosti, stále vrčel a začal se přibližovat.

„Co teď?!“zeptal jsem se svého Alphy.

„Zdrháme,“ zařval na mě v duchu Sam. Prudce jsme se oba otočili a vyrazili jak nejrychleji to šlo. Cítil jsem, jak se mi šlachy chvatně napínají a stahují.

Asi to pěti minutách běhu začal Sam hlasitě uvažovat, co dál: „Sakra. Sakra. Sakra. Co budeme dělat ?! Uh. Jaku. Poběžíme k LaPush. A ty pak svoláš ostatní, jasný?! Já ho zdržím a pak ho obklíčíme.“ Tiše jsem přikývl. Se smrtící hrozbou za zadkem se mi docela těžce myslelo. Po několika dalších kilometrech jsem zaslechl Samův tichý rozkaz: „Dělej!“

Beze slova jsem sklonil hlavu kvůli menšímu odporu vzduchu, přidal a nechal Sama za sebou. Rychle jsem se ohlédl. Tak tohle bylo špatný. Ten vlk byl za Samem sice 50 metrů, ale jejich vzdálenost se zkracovala. Přidal jsem ještě více. Když už jsem byl dost blízko LaPush, začal jsem štěkat a výt jako o život. „Sakra Same! Pohni!“ řval jsem na něj v duchu protože ten vetřelec se začal nebezpečně přibližovat. Vlk začal cenit zuby a chystal se Samovy zakousnout do hrdla. Úskočný manévr mu naštěstí ale zachránil život.

Běžel jsem zoufale dál a snažil se nemyslet na nebezpečí smrti. Chvíli poté, jsem už slyšel ve své hlavě zmatené myšlenky Setha, Paula, Embryho, Quila, Jareda a nakonec i Leah. Rychle a krátce jsem jim vysvětlil situaci:

„Už od Vancouveru za náma běží ňákej magor vlkodlak. Jde po Samovi! Musíme mu pomoct!“ Stále jsem běžel a snažil se zahlédnout někoho ze smečky. Po chvíli se mi to naštěstí podedlo.

Koutkem oka jsem zahlédl Sama. „Jdeme na to!“ zařval náhle. To, co se seběhlo poté, bylo tak rychlé, že se to ani nedá popsat… V jednu chvíli jsme běželi, v tu druhou už jsme stáli okolo toho vlka.  Ten začal vrčet ještě víc než předtím na mýtině. Nervózně přešlapoval. Snažil se mezi námi najít skulinku. Útočil na naší obranu. Po chvíli snažení to vzdal. Pokorně si sedl a sklonil hlavu na znamení porážky.

Chvíli poté nám Sam řekl: „Přeměním se. Jaku, kdyby se něco stalo, víš co máš dělat.“ Odfrkl jsem si a řekl: „Ale Same, neblbni!“ To už ale neslyšel, protože se z něj stal člověk…

Sam:

Přeměnil jsem se tak rychle a plynule, až sebou ten vetřelec trhl. Rychlím pohybem jsem si oblékl kraťasy, které jsem měl přidělané na noze. Zvedl jsem ruce vzhůru na znamení toho, že vetřelci nechci ublížit. Tiše, ale výhružně zavrčel. Na odpověď se ozvalo vrčení sedmi statných vlků z mé smečky. Vetřelec okamžitě ztichl.

„Klídek, jasný?! Nechceme ti ublížit.“ Vlk jen tiše přikývl.

„Víš, pravděpodobně jsi se proměnil ve vlka poprvé, že?!“ Jeho odpověď byla víc než jasná. Smutně přikývl a zakňučel.

„Dobře. Víš, my jsme vlkodlaci…“ začal jsem mu to vše vysvětlovat, „… rozumíš?! Musíš se uklidnit aby z tebe byl zase člověk,“ ukončil jsem svoje vysvětlení. Opět pouze přikývl. Smečka se za tu dobu trochu uvolnila. Hlavně Leah viditelně spadl kámen za srdce, když na mě vlk nezaútočil. Na krátkou chvíli jsem se na ni vděčně podíval. Byla to asi vteřinová nepozornost. Ale za ten krátký okamžik už vedle mě nestál ten obrovský bílý vlk, ale drobná blonďatá dívenka. Nemohla měřit víc než 165 centimetrů a vážit víc než 55 kilo. Tak tohle má být ten obrovský vlk ?? Tahle malá, roztomilá dívka, které nemohlo být víc než 15 let?! Byl jsem trochu zaskočený.

Po chvíli mi došlo, že tam stojím s pusou otevřenou a zírám na ní. „Ehm… Hmmm… Jak se jmenuješ?!“ vykoktal jsem stále překvapený.

„Já… no... ehm… jmenuju se Hillary,“ odpověděla dívka nesměle.

„Dobře, já jsem Sam. Jak se ti to vlastně stalo?!“ zeptal jsem se se zvědavostí v hlase.

„No… byla jsem se projít. Tam na té mýtince, kde jsem se potkali. Najednou mě začalo strašně štípat v nose kvůli nějakému divnému pachu. Byl to vážně nepříjemný smrad. Někde za mnou zapraskala větvička. Rychle jsem se otočila. Stál tam nádherný muž. Bylo mu okolo 20 let. Měl blonďaté vlasy rozježené na všechny strany. Byl tak krásný až se mi tajil dech. Stál ve stínu obrovské borovice. Když vystoupil ze stínu na slunce, neuvěřitelně nádherně ale zároveň děsivě se začal třpytit jako diamant. Prudce se mi rozbušilo srdce a začala jsem se třást. „Ahhh. La Tua Cantate.“ Řekl jen. V tu chvíli jsem se tak rozzuřila až jsem doslova vybuchla. Ten člověk sebou trhl ale utéct nestačil. Ani jsem se nenadála a už byl roztrhaný na kusy. Pak už jste přišli Vy…“ ukončila svoje vyprávění Hillary.

„Dobře. Už se nemusíš bát Hillary. Můžeš zůstat a námi.“ S úsměvěm na rtech přikývla. „Sethe?! Jarede?!“ řekl jsem.

„Ano?“ řekli oba sborově ihned po své přeměně zpět do lidské podoby.

„Postarejte se o to,“ řekl jsem jen.

Seth:

Přeměnil jsem se spolu s Jaredem zpátky v lidi, abych se mohl se Samem lépe domluvit. „Postarejte se o to.“ Řekl nám…

Pouze na krátkou chvíli jsem pohlédl na tu dívku, Hillary, kterou jsem doposud viděl pouze ze zadu. Zalilo mě náhlé teplo, rozbušilo se mi srdce a v břiše jako by mi létalo tisíce motýlů.V tu chvíli jakoby mě někdo odstřihl od dosavadních závazků. Od mého já. Teď už nic neznamenalo to, že jsem Seth Clearwater. Nic neznamenala moje máma ani moje milovaná sestra Leah. Prostě jsem mohl být čímkoli, čím mě právě Hillary potřebovala. Přítel, kamarád, bratr. Usmál jsem se na ni a bylo mi jasné, že už nikdy nebudu nikoho milovat  více než ji. Najednou jakoby mě k ní poutalo několik tisíc ocelových lan. Všechno kromě jí bylo rozmazané. Udělal jsem k ní jeden opatrný krok. Hillary se na mě povzbudivě usmála. Překročil jsem těch pár metrů co nás dělilo a něžně ji políbil…

Ruku v ruce jsme odešli vstříc naší společné budoucnosti. A bylo nám jedno, že na nás celá smečka kouká s otevřenými ústy. Bylo mi jedno, že mi dal Sam rozkaz… V tuhle chvíli jsme byly jen já a ona. Seth a Hillary, Nic víc, nic míň. Ale mě to v tu chvíli stačilo! Miluju jí a ona mě. Naše budoucnost možná nebude růžová. Ale mi dva to společně překonáme. A to je to jediné na čem doopravdy záleží!

Autor: LittleSonny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Bílý Vetřelec: