Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Bezvýznamný polibek

15.02.2010 (15:30) • MrsDaisy • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3091×

V mém životě není krásnější ženy. Po celou tu dobu, kterou jsem tady na světe, jsem nepoznal opravdovou lásku. Nenašel jsem nikoho, kdo by pro mě byl tak důležitý, jako je ona. Ona je mým smyslem života a já ji nade všechno miluji.

Proto tu teď stojím před zrcadlem a zkoumám každou svoji chybičku, které by si mohla všimnout. Chtěl jsem být alespoň tolik perfektní jako ona. Trochu se přiblížit té kráse, která mě oslňovala.

Dnešní den bude rozhodující. Ať se stane cokoliv, slibuji ji věrnost a lásku do konce svého života. Od teď bude jenom a jenom moje. Jsem asi trochu sobecký, ale vůbec mi to nevadí. Co se týče Belly, nedokázal bych přenést přes srdce, kdybych jí viděl v náruči jiného muže.

Trochu mě děsí, že je opravdu jediným sluncem v celém mém světě… Párkrát mi hlavou prolétla myšlenka, jaké by to bylo, kdybych Bellu nepotkal. Teď mi přijde, že bych nedokázal ani existovat, ale je to blbost. Přišla by jiná, co by mě zahřála u srdce tak, jako ona? Ne, jsem si jistý, že ona je ta jediná. Jediná na celém světě, která dokáže roztlouci i to mé studené srdce.

Dnešní den bude jenom náš. Chci jí dokázat, jak moc ji miluji a že bych pro ni udělal všechno na světě. Nikdy jsem moc nevěřil, že někdo tyhle slova může myslet vážně, ale já je myslím smrtelně vážně. Je romantické a magické, jak se naše duše propojí v jednu v tento den. Já budu patřit jenom jí a ona bude mou jedinou.

Cítil jsem vzrušení v každém kousku mého těla, prostupovala mnou nervozita. Představoval jsem si svoji nevěstu, jak asi vypadá. Musela být krásná jako vždycky.

Tak to stačí, dost úvah nad mým rozhodnutím. Tohohle dne nikdy litovat nebudu! Měl jsem dost času na to, se připravit na tenhle den a koneckonců jsem byl já ten, kdo ji požádal o ruku, takže tohle všechno byl můj nápad.

Vyšel jsem z koupelny na chodbu a čekal na svoji princeznu. Místo toho se přede mnou objevila Alice a hned mě začala peskovat, že nevěstu v šatech může ženich vidět až u oltáře.

„Jdi se připravit, všichni už čekají,“ šťouchala do mě.

Alice nezapřela organizátorského ducha. Celá naše svatba byla dokonale připravená pod jejím ostražitým dohledem. Všechno bylo perfektní. Tohle je totiž náš den, naše pohádka.

Čekal jsem na chodbě, až přijde můj čas a uchváceně si prohlížel tu nádheru. Všude byly rozprostřené svíčky a po červených kobercích, které ležely na zemi, byly poházeny lístky růží. Všude kolem krásně voněly čerstvé květy a po zdech byly rozvěšené naše fotky.

„Edwarde! Už je čas,“ usmála se na mě Esme, která mě popadla za ruku a doprovodila mě k oltáři.

Cestou ze mě opadávala nervozita a zmocnil se mě pocit naplnění, který se navršil v okamžiku, kdy začaly hrát varhany a já spatřil Bellu. Kráčela pomalinku po bílém koberci směrem ke mně a její úsměv dokázal celý svět rozzářit. Ve vlasech měla zapletené květy lilií, stejně nevinných, jako byla ona, můj anděl.

Podala mi ruku a pevně mě stiskla. Její oči jiskřily štěstím a byla v nich vepsaná její důvěra ve mně. Všechno, co teď dělala, bylo pro mě. Celý její život jsem byl já stejně tak, jako je ona můj. Přistoupila ke mně blíž a zadívala se mi do očí. Byla ještě víc okouzlující, než kdykoliv předtím.

„Isabello Swanová, berete si Edwarda Cullena za svého právoplatného manžela a budete ho milovat a ctít dokud vás smrt nerozdělí?“ Zeptal se kněz na otázku, která pro mě byla životně důležitá.

A má drahá odpověděla s naprostou samozřejmostí a přesvědčením. „Ano!“

Stejně tak jsem i já následoval jejího souhlasu a hned jak jsem vyslovil své ano, musel jsem ji políbit. Byl jsem lačný po jejích rtech a po Belle celé. Nemohl jsem se nabažit toho pocitu, že je moje, že mě opravdu miluje a že jsme svoji.

Nejradši bych se s ní zamknul na nějakou dobu ve svém světě a užíval bych si její dokonalosti. Staral bych se o ni jako o princeznu, protože to ona byla. Ale nemohl jsem. Byla tu spousta hostů, tak jsem se ze slušnosti s každým pozdravil a vyslechl si gratulace a nějaké ty žárlivé myšlenky, což mě ješitně potěšilo.

Poodešel jsem dál od hostů a šel do domu. Dneska byl první den, kdy jsem si uvědomil, že se opravdu směji upřímně. A to všechno jenom díky Belle. Změnila můj život. Ukázala mi cestu tam, kde bych ji nikdy nehledal. Byla mým životním světlem.

„Ahoj, takže ty jsi ten šťastný ženich?“ Ozval se za mnou něčí hlas.

Otočil jsem se na ni. „Jo, to jsem já,“ řekl jsem pyšně.

Mladá blondýnka se na mě rozpustile usmála a pogratulovala mi. V jejích myšlenkách jsem však slyšel, že toho litovala.

„Já jsem Jane,“ začala se mnou nenápadně koketovat.

„Teší mě, já jsem Edward,“ představil jsem se. Musel jsem si přiznat, že se mi tahle hra začínala opravdu líbit.

„Přijela jsem jenom na pár dní, ale moc to tu neznám, myslíš, že by hodně vadilo, kdybych tě poprosila, jestli bys mi neukázal jenom okolí?“ zasmála se Jane a naklonila laškovně hlavu na stranu.

„No, možná bych se vám chvíli mohl věnovat, slečno.“ Přemýšlel jsem nahlas.

Věděl jsem moc dobře, co má v úmyslu a přesto jsem s ní šel do zahrady. Procházeli jsme se a pozorovali květiny, motýly a všechnu tu romantiku kolem nás. Její touha po mě se stále zvyšovala a já stejně zůstal s ní.

Bella byla moje slunce, ale i v noci je zapotřebí k životu měsíc.

Zapřemýšlel jsem a zahleděl se do země. Její ruka se otřela o moji a já jsem pochopil, co chce. Nepotřeboval jsem Jasperovu moc, abych uhodl, jaké pocity ji ovládají.

Otočil jsem se na její roztomilý obličej. Ještě měla dětské rysy, usmál jsem se. Vzrušení v jejích očích mě mělo varovat, jenže bylo pozdě. Nahnula se ke mně a spojila naše rty do jednoho polibku. Nejdřív se jenom jemně otřela rty o moje, ale když viděla, že se nebráním, zajela jazykem do mých úst v dravém polibku.

Na chvilinku se odtáhla a podívala se mi do očí. Projelo mnou vzrušení a touha po něčem novém. Asi vytušila moje pocity, vzala mě za ruku a vedla nenápadně do svého pokoje.

Netušil jsem, co to dělám nebo proč, ale šel jsem za ní. Potichounku jsem vešel do jejího pokoje a zavřel za námi dveře. Otočil jsem se na Jane a chtěl odporovat. Ale ona si stihla svléknout triko. Ladně se okolo mě protáhla a políbila mě na hruď. Potom svoje ruce propletla za mým krkem a začala mě znovu vášnivě líbat. V duchu jsem srovnával její polibky s tím, jak mě líbá Bella. Bylo tam něco jiného, ale nevěděl jsem co.

Pak jsem přestal myslet úplně. Mé smysly se soustředily jenom na tělo přede mnou. Touha mě ovládla a já se jí poddal. Svalil jsem Jane na postel a začal ji polibky oplácet. Přidával jsem na intenzitě, ale ani to mi nepomohlo a neukájelo to mé touhy. Jediná, která byla v mých snech a představách, byla Bella.

„Ách!“ vykřikla Jane slastí a vrátila mě tak zpátky do reality. Co jsem to sakra jenom provedl? Zděšeně jsem vyvalil oči na dívku pode mnou. Rychle jsem se zvednul a posbíral svoje věci. Nebránila mi, jen ležela v posteli a pozorovala mě.

Rychle jsem se oblékl a vrátil se zpět mezi hosty. Snažil jsem se usmívat jako předtím, ale už jsem nedokázal být tolik upřímný. Jak jsem to mohl udělat? Bella je jediná koho já miluji a Jane je člověk, kterého ani neznám. Jediné, co o ní vím, je její jméno. Sklesle jsem si sednul na lavičku a promnul si spánky.

„Tak doufám, že ti to stálo za to,“ špitnul někdo.

Vylekaně jsem se otočil na Alici, která měla vyčítavý výraz. V očích jí jiskřilo a kdyby mohla, uhodila by mě. Zamračeně mě pokárala a odešla pryč.

Venku se mezitím zešeřilo a hosté už postupně odcházeli. Bella si sedla vedle mě a šťastně si povzdychla.

Teď teprve přicházela má neopakovatelná noc s Bellou a spolu s tmou mě zahalovaly do svých spárů i sžírající výčitky svědomí.

Teprve teď jsem pochopil, co pro mě Bella znamená… Jediná ona je v mém srdci ta, která dokáže zahřát a rozesmát mou posmutnělou dušičku. Pozdě jsem litoval svých činů. Nedokázal jsem říct, proč jsem to udělal. Musel jsem si zkusit, jaké jsou jiné ženy? Nejdřív to byl jen jeden bezvýznamný polibek… A i ten mi dokázal, že Bella je mým životem.

Zničil jsem tu jedinou pohádku, v kterou jsem věřil. Zkazil jsem svůj život s Bellou.

(*)

Díl 2

Autor: MrsDaisy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Bezvýznamný polibek: