Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Arova tajná zbraň - vzpoura

01.03.2013 (15:15) • petruss11 • FanFiction jednodílné • komentováno 6× • zobrazeno 1643×

Abyste pořádně pochopili děj, přečtěte si drabble Arova tajná zbraň. Pokud nechcete:

V drabblu jsem vysvětlila, že Aro a Faith jsou sourozenci. Ale bylo by lepší, si drabble přečíst.

Můj bratr vyšel z místnosti a já jsem zase mohla zůstat sama a starat se o jeho úspěch. V noci jsem slyšela lomcování dveří a jekot upírů zde nedobrovolně přežívajících.

Proč tady vlastně trpím? To je jednoduché. Aro je můj bratr a já mu chci pomoci. Mám tu všechno, na co si vzpomenu. Jen jedna věc mi tady chybí. Aro už mockrát básnil o Sulpicii. Já bych taky jednou chtěla potkat svou životní lásku. Vlastně bych chtěla ještě jednu věc. Vidět znovu své dvojče Didyme.

Byla tady za mnou jen párkrát před mnoha lety. Říkala, že se zamilovala do nějakého Marcuse. Ach, jak já jí závidím tu volnost.

Mít možnost se zamilovat, nechat své srdce trpět pro jiného. Být připravena za něj zemřít. To jsem zatím znala pouze z knížek. Didyme mi také vyprávěla, jak by pro Marca umřela. Myslím však, že to by Aro pro Sulpicii nikdy neudělal. Miluje ji, ale mnohem více miluje sebe.

Večer přišel Aro i se slíbenou večeří. Přivedl mi asi patnáctileté děvče. Nenáviděla jsem zabíjení dětí. S puberťáky to bylo o trochu lepší, ale pořád to nebylo tak dobré jako zabíjení dospělých či starců. Děti mají ještě celý život před sebou. Dospělí už alespoň něco zažili.

Nemohla jsem však protestovat. Mohla jsem být pouze vděčná za to, že přivedl alespoň někoho.

„Přijde ještě někdy Didyme?“ optala jsem se ho.

„Ne, má drahá, ta je již doopravdy mrtvá.“ Sám se pak zasmál vlastnímu vtipu. Mrtvá! Kdy mi to sakra chtěl oznámit?! Pokusila jsem se ovládnout svůj hněv a pokračovala v otázkách.

„Co se jí stalo?“

„Zabil jsem ji,“ odpověděl chladně. Chtělo se mi brečet. Jak mohl zabít vlastní sestru? Všiml si mého výrazu a radši pokračoval. No, byla jsem pro něj dost důležitá osoba. „Chtěla se mě zbavit. Úplně přeorganizovala mysl svého druha Marca. Chtěli od nás odejít. A co bylo nejhorší – chtěli tě vzít s sebou!“

Cože?! Takže on zabil mou sestru jen kvůli moci? To je pro něj moc důležitější než krev? A nemohl by se mě také takto zbavit, až najde „výkonnějšího“ upíra, než jsem já?

Tak to teda ne. Už moc dlouho jsem to tady zvládala. Uteču. Sice nevím kam, ale hlavně co nejdále odtud. Najdu si lásku a zůstanu s ním. Jestli mě Aro bude chtít zpět, poštvu na něj svým darem celou gardu. To mu, mému laskavému bratříčkovi, garantuji.

„Vidím, že si to musíš srovnat v hlavě, sestro. Nechám tě proto přemýšlet. Pozítří tě znovu navštívím, doufám, že už budeš mít lepší náladu,“ řekl bez mrknutí oka. Otočil se na pomyslném podpatku a odešel.

V mé hlavě už se začínal rýsovat plán. Mnohem lepší než ten předchozí. Díky své moci přiměji Aleca a Jane, aby od Ara dostali klíče. Ti je pak předají Marcovi, který mě vysvobodí. Nakonec se pomstíme Arovi a já za něj usednu na trůn jako třetí vládce. Měla bych už však začít jednat. Mám na to necelé dva dny.

První jsem Alecovi a Jane vsunula myšlenku, že bez těch klíčů nemůžou žít. Ale že se Aro nesmí dozvědět, že je mají. Pak jsem změnila myšlenku na to, že ty klíče potřebuje Marcus.

Marca už jsem měla předpřipraveného, takže to nebyl moc velký problém. Když získal klíče, poslala jsem mu, že jeho největším přáním je jít k Arově cele. A kvůli své zvědavosti ji i otevřít.

To se stalo večer před Arovou návštěvou. Něco mi však vyrazilo dech. Athenodora vyprávěla, jak Marcus vypadá božsky a jak je překrásný. Tohle jsem však nečekala. Přede mnou se zjevil anděl v upíří podobě.

Vlasy světle hnědé. Oči plné nezájmu, přesto však vševědoucí. Plné bolesti a ztráty. To všechno se v nich odráželo. Oba jsme ve stejný den ztratili nejmilovanější osobu. Já sestru, on lásku své věčnosti. Měli jsme toho tolik společného, a to mi o sobě přesto zatím nic neřekl.

Pohled Marca

Já už jsem se snad zbláznil, vždyť ona vypadá přesně jako Didyme. Avšak nemůže to být ona. Ta je již mrtvá. Sám Aro ji zabil. Avšak tato žena je jí tak podobná. Jako kdyby byly sestry, nebo dokonce dvojčata. Ale ona měla jen Ara, nikoho jiného.

Didyme jsem měl hodně rád, ale na této ženě mě něco velice přitahovalo. Konečně jsem se cítil znovu naživu. Bylo to jako tenkrát s Didyme, ale mnohem silnější.

Pohled Faith

„T-ty jsi Didyme?“ ptal se mě roztřeseným hlasem.

„Ne, já jsem Fai… tedy Elesa.“ Nebudu se přeci představovat jménem, který mi dal bratr. Začnu znovu používat své pravé jméno.

„Moc mě těší, Eleso, já jsem Marcus. Neznáme se odněkud?“

„Nemyslím si, to se však změní. Já jsem sestra Didyme. Aro, můj bratr, mě zde schovává a drží proti mé vůli. Chtěla jsem utéct, ale přežívala jsem tu. Poslední kapka bylo chladné oznámení, že je má sestra mrtvá. Mám velice mocný dar, díky kterému tu teď stojíte.“

„Proč jste se prvně chtěla představit jako Faith?“

„To jméno mi dal bratr. Používám ho již hodně dlouho. Pravým jménem mi zde říkala jen sestra. Ta je však mrtvá. Stejně jako má přezdívka od bratra. Chci se mu pomstít za to, co sestře udělal. Za to, že mě tu držel. První se však musím dostat ven.“

„Pomohu vám. Se vším. Pomstíme se společně Arovi. Jestli jsem správně pochopil váš dar, mohli bychom na svou stranu dostat gardu a nechat zatknout oba vládce. Mohu se však zeptat, proč jste si vybrala mě jako osvoboditele?“

Poměrně složitá otázka. Proč vlastně? Asi jsem chtěla poznat lásku své sestry.

„Nevím. Asi proto, že jsem chtěla poznat muže, do kterého se zamilovala má sestra. Muže, se kterým chtěla strávit věčnost. Kvůli tomu vás také nezabiji. Kvůli ní,“ špitla jsem na konci. Chtělo se mi brečet. Zase. Moje sestra, rádkyně a nejlepší kamarádka už tady nikdy nebude.

Ona měla všechno. Byla chytrá, hodná, milá a hlavně měla výborný vkus na muže. Marcus je vážně pěkný. Kdyby si ho nevybrala ona, také bych se ho snažila získat.

„Velice mi připomínáš tvou sestru. Jak je to možné?“

„Je to prosté, my nejsme jen sestry, ale také jednovaječná dvojčata. Ona byla o pár minut starší. Mohl byste mi, prosím, další otázky pokládat na jiném místě? Můj bratr za chvíli dorazí. Nejspíše by nebyl nadšený, že tu nejsem sama, ale že jsme tu dva,“ snažila jsme se zachránit svůj pomalu se bortící plán.

„Ano, omlouvám se, Eleso. Pojďte se mnou do mého pokoje,“ pokynul mi rukou, abych ho následovala. On je tak krásný. Didyme je už přeci mrtvá a asi by byla ráda, že si i já někoho najdu. Také určitě nechce, aby její milý trpěl. Zkusím Marcovi vyjevit své city a počkám, jak zareaguje. Také nesmím zapomenout na svůj plán.

Později toho dne

Stála jsem u Marca ve sprše a dělala ze sebe trochu člověka. Když jsem vylezla, oblékla jsem si šaty, které mi tu Marcus nechal. Nakonec jsem vyšla vstříc svému osudu. Vstříc své lásce.

„Marcu, musím ti něco oznámit.“ Tím jsem si získala jeho pozornost. „Vím, že jsi miloval mou sestru, ale já ti musím vyjevit své city. Miluji tě.“ Chvilinku jen tak nerozhodně postával a nakonec ke mně přešel. Zastavil se pár centimetrů ode mě a ještě jednou si něco rozmýšlel.

Pak mě políbil. Snažila jsem se do toho polibku dát všechno, možná to nebude jen náš první, ale i poslední.  Po chvíli se ode mě odtáhl a šeptl:

„Didyme jsem měl rád, tebe však miluji.“ Pak mi věnoval další polibek. Ach, jak já ho miluji. Nemohla jsem se ho nabažit. Jako hlavní hrdinka své právě rozečtené knížky jsem cítila mravenčí šimrání v břiše. Tak tohle znamená doopravdy se zamilovat, najít lásku své věčnosti.

Nesmím však ztratit hlavu. Stále před sebou mám nelehký úkol. Musím se pomstít Arovi.

Odtrhla jsem se od Marca a začala se mu tiše omlouvat.

„Promiň, ještě si to s ním musím vyřídit. Dnes přesně v 18:00 na něj musíme zaútočit. Bez dvojčat je naprosto bezbranný.“

Ještě později toho dne

Na svou stranu jsem dostala Aleca, Jane, Demetriho a pro všechny případy i Felixe. Během boje mohu získat další. Doufám však, že na boj nedojde. Je přesně 17:59. Teď je čas vejít a překvapit mého „drahého“ bratříčka.

Vešla jsem dovnitř a v sále zavládlo hrobové ticho. Úplně všichni v místnosti se na mě otočili. Většina se tvářila nechápavě, jen Aro překvapeně a vyděšeně.

„Co tady děláš?!“ sykl.

„Jdu vykonat pomstu. Oko za oko, zub za zub. Smrt sestry za smrt bratra, ztracená láska za zrozenou,“ řekla jsem s ledovým klidem.

„Mě nedostaneš!“ zařval na celý sál. „Já mám na své straně dvojčata. Alecu, Jane, na ni!“ Nic se nestalo. Oba dva se sice zvedli, ale nezaútočili. Místo toho se postavili na mou stranu. Bratříček vypadal dost překvapeně.

„Copak, copak, bratříčku? Ty máš snad sklerózu? Zapomněl jsi snad na mou moc?“ ptala jsem se ironicky. „Máš teď na výběr smrt, nebo věčnost v cele. Tohle dělám jen proto, že jsi můj bratr. Jinak bys měl tu první možnost zajištěnou,“ řekla jsem ďábelsky. Z minuty na minutu se z tiché vody stal smrtící plamen. Nebo alespoň to jsem si o sobě myslela.

Aro sevřel rty do nesouhlasného gesta. Po mém dalším zlém pohledu sklopil poraženecky ramena a zašeptal:

„Změnila ses. Vybírám si druhou možnost.“

„Jestli mi chce ještě někdo vzdorovat či ubližovat, můžete jít s Arem. Od této chvíle se ujímám jeho trůnu i postavení,“ pronesla jsem slavnostně. Pak jsem Ara odvedla do cely. Ne však do té, v které jsem pobývala já. Odvedla jsem ho do té nejšpinavější a nejhorší, co ve sklepení máme.

„Odteď budeš živen jen zvířecí krví,“ řekla jsem a poslala ho dovnitř.

„Budeš litovat,“ zavrčel na mne.

„To je za Didyme,“ zašeptala jsem a zabouchla jeho celu.

Pro RuskaVodka, Agule99 a kajuli. Doufám, že se vám to alespoň trochu líbilo. Doufám, že se tu nějaký komentář objeví. On i obyčejný smajlík dokáže dost povzbudit.

Petruss11

Autor: petruss11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Arova tajná zbraň - vzpoura: