Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Arabella aneb Když kouzelný prsten chybí

19.01.2011 (18:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2010×

Cullenovi se pohodlně usadili v prostorné místnosti, která byla sloučením haly, obývacího pokoje a kuchyně. Jejich hostitelka – tmavovlasá upírka se zlatýma očima se potěšeně usmála, když přehlédla, zda je vše v pořádku. Nakonec se usadila vedle Esmé.

Vyměnily si zářivý pohled – bylo vidět, že se rády vidí.

Carlisle je počastoval podobným pohledem: „Děkujeme za pozvání, Bello.“

Bella se usmála: „To já děkuji. Jsem moc ráda, že jste se ozvali. Určitě nebude problém najít poblíž vyhovující dům, ale kdybyste chtěli zůstat, rozhodně bych nebyla proti.“

Máchla rukou: „Stejně je pro mě tenhle dům příliš velký. Koupila jsem ho proto, že se mi to zdálo jako výhodná investice.“

Esmé jediným máchnutím obsáhla celý pokoj a pochvalně kývla: „Vypadá skvěle. Nejspíš jsi to tu nechala dost zrekonstruovat, že?“

Bella se usmála a vesele na ni mrkla: „Vidíš svoji školu? Baví mě vdechovat starým věcem nový život – ať už jde o domy nebo zařízení.“

Carlisle na ni spiklenecky mrkl: „A nebo o lidi.“

Bella se usmála a lehce kývla: „Je to práce, která mě těší.“

Emmett nesnášel, když do něčeho nebyl zasvěcen, a tak bez přemýšlení skoro drze vypálil: „Ty jsi samá záhada, Bello. Najde se už konečně někdo, kdo nám o tobě řekne víc?“

Rose po něm šlehla pohledem, který jasně říkal, že se chová jako nevychovanec, ale Alice s bratrem výjimečně souhlasila. Rozčilovalo ji, že o své hostitelce nevědí vůbec nic – skoro stejně jako skutečnost, že když se pokusí vidět budoucnost, nevidí dál než pár minut dopředu. „Omlouvám se za Emmetta, občas mluví rychleji, než myslí, ale v zásadě souhlasím. Carlisle s Esmé byli tajemní jak hrad v Karpatech.“

Všichni tři známí si vyměnili pohled a rozesmáli se.

Carlisleovi vesele zablýskly oči: „Legrační, že jsi jmenovala právě ty. Tam jsme se totiž seznámili.“

Od chvíle, kdy ji poprvé uviděl, se Edward nepřestal mračit. Pokoušel znovu a znovu zaslechnout její myšlenky, ale teď si konečně přiznal, že to, co slyší – nebo spíš neslyší, není jeho vina. Žádná chyba na straně přijímače. Ta dívka mu byla záhadou, kterou hodlal brzy vyřešit. Výjimka potvrzující pravidlo – její mysl byla pro něj naprosto tichá a tím spíš toužil po tom dozvědět se o ní co nejvíc. Nevědomost ho znervózňovala. Byl až příliš zvyklý vědět vše, nebo téměř vše.

Pokusil se posadit pohodlněji a ostřeji, než původně zamýšlel, je pobídl: „Prima, proč nezačít třeba tím, jak jste se seznámili?“

Carlisle se otočil na Bellu: „Začneš sama?“

Bella přikývla a její rozesmátá tvář zvážněla: „Asi už jste si vydedukovali, kdy jsme se potkali.“

Edward přimhouřil oči: „Nejspíš tehdy, když jsem se rozhodl vyzkoušet život na vlastní pěst.“

Bella mu věnovala krátký pohled a znovu kývla: „Ano. Bydleli ve vedlejším apartmá. Jednou v noci se ke mně někdo vloupal. Tedy to jsem si aspoň myslela. Je dost možné, že mě už nějakou dobu sledoval, ale já byla pouhý člověk… a navíc dost důvěřivý. Nikdy jsem se moc nerozhlížela, takže to muselo být dost jednoduché. Šla jsem si lehnout jako obvykle. Sotva jsem stačila tvrději usnout, probudila mě bolest na krku. Zaječela jsem, jako když mě na nože berou – ještě dřív, než jsem otevřela oči. Z rány se mi do těla rozléval oheň, který mě ochromoval. A když se mi konečně povedlo otevřít oči, spatřila jsem dvě postavy, které se snažily odvléct třetí.“

Všichni se tázavě zadívali na Carlislea. „Když jsme zaslechli Arabelin křik, mysleli jsme, že potřebuje pomoc. Nenapadlo nás, že je u ní upír. Ten by to přece mohl ukončit jednoduše a bezhlesně. Tenhle se ale rozhodl jinak. Jakmile jsme byli uvnitř, nemohli jsme ji tam nechat. Navíc… ten upír nám nebyl neznámý. Někdo, kdo nám cosi dlužil. Zaútočil i na nás. Měli jsme co dělat, abychom ho zvládli.“

V Belliných očích se objevil vděk: „A nikdy vám za to nepřestanu být vděčná.“

Edwarda však zaujalo něco jiného: „Arabela?“

Bella se na něj zamračila: „Bella nebo Ari. Jestli mi ještě jednou řekneš mým plným jménem, utrhnu ti ruku.“

Emmett se začal uculovat, ale Bella ho předešla, než stihl promluvit: „To platí pro všechny. Nechtěj mě naštvat – litoval bys,“ dodala a její pohled zledověl.

Rose si se svým milým propletla prsty, aby se pojistila, že neudělá nějakou hloupost, a pobídla Bellu, aby pokračovala: „No a jak to bylo dál?“

Bellina tvář se opět uvolnila do příjemného výrazu, trhla rameny: „Dál to nejspíš znáte – zažili jste to na vlastní kůži. Jakmile se mi jed začal šířit po těle, nebyla jiná možnost než mě zabít nebo nechat přeměnu dokončit. Carlisle s Esmé mě vzali k sobě. Zůstali se mnou, a když jsem se vzbudila, všechno mi vysvětlili. Donutili mě naučit se ovládat …“

Esmé vesele mrkla: „Což s tvým temperamentem nebylo vůbec jednoduché…“

To ale nebylo nic urážlivého. On byl sám od chvíle, kdy ho Carlisle přeměnil. A vlastně i předtím. Soustředil se na nadcházející vojenskou kariéru a za dívkami se neotáčel. Nijak zvlášť mu to nechybělo ani v jeho upírském životě. Možná ho někdy trochu bodl osten lítosti, když viděl sourozence a rodiče, jak je jim spolu dobře, ale tím víc byl rozhodnut počkat na tu pravou. Proč ztrácet čas s někým, s kým nebude chtít zůstat?

Dost po půlnoci se společnost začala rozpadat. Dvojice nenápadně mizely do svých pokojů a Bella se rozhodla užít si noční vzduch. Když otevřela dveře na terasu, objevil se u ní Edward. Málem na něj zapomněla.

Jeho tichý hlas byl příjemný. „Můžu se přidat?“

Bella se na něj rychle podívala a pokrčila rameny: „Proč ne.“

Vyšli společně ven. Vzduch byl sice chladnější, ale jim to nevadilo. Lehký větřík k nim donesl vůně ze zahrady. Na nebi zářily tisíce hvězd, které trochu rušil světelný smog města za nimi.

Edward dokázal ocenit krásu – a tenhle výjev byl krásný. Ta noc, vůně a dívka vedle něj, lehce se opírající o zábradlí. Chtěl o ní vědět víc.

A tak, i když to hraničilo s nepřípustným slíděním, neodolal a zeptal se: „Milovala jsi někoho?“

Bella se na něj podívala, aby se ujistila, že to myslí vážně. Pak se znovu zadívala do ztemnělé zahrady: „Ano.“

Původně nechtěla pokračovat, ale Edward trpělivě čekal. Najednou ji zaplavily vzpomínky a slova jí splývala ze rtů tak lehce, jako by chtěla být vyřčena stůj co stůj. „Než jsem měla tu upíří návštěvu, nebyla jsem sama, víš? Byla jsem šťastná. Můj život byl skvělý. Nechtěla jsem na něm v dohledné době nic měnit. Měla jsem úžasného přítele, který mě před mým odjezdem na turné požádal o ruku.“
Všimla si, jak se překvapeně zadíval, a tak vysvětlila: „Byla jsem operní pěvkyně. Ne zvlášť známá, ale měla jsem před sebou slibnou kariéru.“

Bolestně se usmála: „Aspoň tak to popisovali hudební kritici.“

Edward ji tiše pobídl: „A co bylo dál?“

Bella trhla rameny: „Co myslíš? Když jsem se probrala, byla jsem upír. Jak by to asi dopadlo, kdybych se ho pokusila vidět? Byla jsem přece novorozená. Mé zmizení bylo pár dní senzace místních novin, myslím, že o něm byla dokonce zmínka i v celostátním deníku, ale to bylo vše. Když se nezjistilo nic nového, přešly noviny brzy na jiné – čerstvější zprávy. Moje jméno upadlo v zapomnění… a já už ho neviděla.“

Edward zaprotestoval: „Mohla jsi ho přece změnit. Mohla jsi mu dát šanci… Pokud tě opravdu miloval, zasloužil si mít možnost se rozhodnout…“

Bella zavrtěla hlavou a protočila oči: „Je vidět, že jsi ještě nemiloval. Jinak bys věděl, že bys nikdy neobětoval svou lásku kvůli svému sobectví. Kdybys mohl, přál bys někomu život, jaký máme? Já ne. Takhle mohl truchlit, uchovat si hezkou vzpomínku na naši lásku a mě samotnou a po čase jít dál. Pořád doufám, že našel někoho, kdo mu dal šťastný život a děti.“

Edward zašeptal: „Nebyla ses na něj ani podívat?“

Bella prudce zavrtěla hlavou, až se jí vlasy rozlétly kolem a potlačila vzlyk – i po těch letech cítila stejnou bolest… a touhu sevřít ho opět ve svém náručí: „Asi bych nezvládla vidět ho s jinou.“

Edward z ní nemohl spustit zrak. „Miluješ ho i teď,“ spíš konstatoval, než se zeptal.

Bella pokrčila rameny: „Teď už se to nejspíš těžko změní. Jenže je to láska, která nemůže dojít naplnění.“

Podívala se na Edwarda a omluvně se usmála: „I taková může láska být.“

♦ THE END ♦

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Arabella aneb Když kouzelný prsten chybí: