Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Anděl nebo netvor?

Dakota


Anděl nebo netvor?Kratší jednorázovka na téma zrození poloupíra Nahuela. Z pohledu Huilen. Jen pro připomínku - Pire je Nahuelova matka. Pěkné počtení, Nuougil. :)

Anděl nebo ďábel?

„Pire!“ zavolala jsem do houstnoucí noci. V hlase mi byl slyšet jen slabě zastíraný strach. Vracela jsem se právě z lovecké výpravy – Pireina chuť k jídlu, nebo spíš lépe řečeno její neustálá žízeň, den ode dne rostla. Stejně, jako rostl ten netvorek v ní… I když samozřejmě, ona ho nazývá andělem, že?

„Pire?“ ozvala jsem se znepokojeně znovu, když mi neodpovídala. Zrychlila jsem do běhu tiše drmolíc její jméno. V tom se mi až do morku kostí zařízl křik. Její. Ne křik, ale řev. Takřka nelidský, nasycený bolestí a tak děsivý, že mnou projel strach jako ledová dýka a přimrazil mě k zemi.

Nebyla jsem schopná pohnout jediným svalem. Hleděla jsem před sebe na vzdálené jiskřičky ohně, vylétávající z ohně na naší mýtině. Na mýtině, kde se nejspíš právě chystá Pire porodit své démonické dítě.

K životu mě probral a ze zděšeného omámení doslova vytrhl až další zvuk. I na tu dálku jsem dokázala rozeznat praskot kostí, jak se z ní to novorozené monstrum dralo ven.

„Ne!“ zakřičela jsem. Mrtvý jelen mi vypadl z rukou a jeho krev zabarvila mech u mých nohou. Všimla jsem si toho jen okrajově. Bez dalšího zaváhání jsem se rozběhla co nejrychleji na lesní mýtinu, která nám byla dočasným domovem. Běžela jsem tam s odhodláním zachránit svoji milovanou sestru.

Přestože jsem věděla, že by mě za to Pire nenáviděla, byla jsem odhodlaná tu malou stvůru zabít. Zabít ďábla, jehož první čin na tomto světě bude usmrcení vlastní matky. A také to bude jeho poslední čin, na to přísahám u jména mého otce.

Vtrhla jsem na tábořiště. Stačil mi však jediný pohled, abych s klopýtnutím zůstala stát v podivné směsici děsu, strachu a také… ano, úžasu. Nevěřícnosti. Z Pireina těla vytryskla krev a začala šířit hnědočernou skvrnu na dece pod ní. Uslyšela jsem další praskání, o němž jsem radši nechtěla nic vědět. A najednou se v té rudé změti, která kdysi byla břichem mé sestry, objevil kotouček černohnědé barvy. Hnědá kůže, černé vlasy. Démon, jehož samotný vzhled dával jasně najevo černotu jeho duše. Než jsem vůbec dostala nějakou šanci vzpamatovat se, vyrazilo to děcko ven celé. Pireino tělo sebou konečně přestalo zmítat. Zůstala ochable ležet. Tváře nabraly sinalý nádech, rty bledly. Příliš pozdě. Příliš pozdě na záchranu osoby, kterou jsem milovala. Světlo v jejích očích pohasínalo.

„Pire,“ zašeptala jsem zlomeně. Zoufale jsem k ní poklekla. Po tvářích mi stékaly tiché slzy. Chytila mě za ruku, navzdory jejímu stavu až neuvěřitelnou silou. Upřela ke mně pohled, který byl snad… vítězný?

„Postarej se… o mého… Nahuela,“ zachraptěla.

Co jsem mohla dělat? Neměla jsem co jiného bych své umírající sestře dala. Ona chtěla slib. Slib, že se postarám o to, co ji zabilo. Měla bych se postarat? A mám vlastně vůbec na výběr? „Postarám se o něj,“ slíbila jsem.

Slabě se usmála. „Nahueli, miluji tě.“ Její ruka sklouzla z mé paže, oči poklesly a rty se zachvěly v posledním výdechu. A tak zemřela žena, či spíše ještě dívka. Padla v oběť lásky.

Otočila jsem se k dítěti. Jeho oči v barvě týkového dřeva byly v obličeji novorozence děsivě pozorné a vnímavé. Po snědých tvářích se mu kutálely slzy a v pláči ukazoval kompletní sadu sněhově bílých zubů. Žádné tesáky, ale i přesto. Zuby v puse nemluvněte byly strašidelné a přízračné, ať si vypadaly jak chtěly.

Přesto mě však zachvátila silná – a zcela jistě hloupá a nebezpečná – potřeba to kouzelné dítě utěšit, ochránit ho. Možná to byl démon, ale vypadal dokonale. Malý, baculatý a rozkošný.

Váhavě jsem se sklonila a pokusila se ho vzít do náručí. Chtěla jsem ho odnést od těla jeho mrtvé matky dřív, než si z ní udělá svačinku. Ale jak jsem se po něm natahovala, ohnal se s nečekanou rychlostí a kousl mě. Tělem mi proběhl šok a vzápětí bolest. Vyděšeně jsem se zapotácela a ucukla. S očima přilepenýma na to dítě jsem od něho ustrašeně couvala. On si mě však dál nevšímal. Otočila jsem se. Navzdory slibu, který jsem Pire dala, nehodlala jsem čekat zde, než zemřu. Chtěla jsem utéct, ale bolest byla příliš silná – srazila mě na kolena. Padla jsem na všechny čtyři a plazíc jsem se zoufale snažila dostat pryč. Nechtěla jsem, aby se mé mrtvé tělo stalo jeho dalším chodem. Odplazila jsem do džungle. Zemřít.

 

A mě to jen přesvědčilo, že svět skončí jako oběť lásky spíš, než jako oběť nenávisti.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Anděl nebo netvor?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!