Rosalie zavolala Edwardovi novinu o Bellině smrti. Alice zavolala Rose, aby sehnala Carlislea, ale mezitím zjistila, co se stalo, a dala si to dohromady se svou vizí. Vynadala jí a típla telefon. Jak se pak asi cítila Rosalie? Tahle povídka zachycuje jen krátký časový úsek po té, co se Rose dozvěděla o Edwardově výletu do Volterry.
16.02.2011 (15:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 2751×
Vyděšeně se zadívala na mobil ve své ruce, vydávající už jen obsazovací tón. Alice jí zavěsila bez jediného slova podpory. Žádné ujištění, že se to dá napravit, že to dobře dopadne…
Realita na ni dopadla s razancí atomovky. Poslala Edwarda na smrt – a to jen kvůli své sobeckosti a sebestřednosti. Až příliš dobře si uvědomovala, proč mu volala. Obtěžovalo ji, jak jsou všichni smutní z jeho nepřítomnosti, a Alicina vize jí tedy přišla náramně vhod. Myslela si, že když přestane existovat důvod jeho žalu, vrátí se zpátky. Možná bude chvíli smutný, ale čas všechno spraví. I když se spolu věčně hádali, když byli poblíž, svým způsobem ho měla ráda a chyběl jí.
Jenže teď se to všechno pokazilo.
Začalo ji pálit v očích a na rty se jí draly vzlyky. Rychle vyběhla do jejich pokoje, doprovázena Jasperovým nesouhlasným pohledem. Nevěděl sice, co se stalo, ale její provinilost ho utvrdila v tom, že nic dobrého neudělala.
Rose se zhroutila na postel a zabořila tvář do polštáře. Jak by si teď přála, aby se ta bolest, která ji momentálně rvala na kusy, mohla odplavit slzami. Ale to už spoustu let nešlo.
V mžiku u ní byl Emmett. Vzal ji do náruče jako malou holčičku, a když mu zabořila tvář do ramene, hladil ji po vlasech, zatímco se prala se vzlyky.
Tichoučce ji utěšoval: „Klid, miláčku. Všechno bude v pořádku. Určitě! … Povíš mi, co se stalo?“
Rosalie se od něj trochu odtáhla. Při pohledu do jeho ustarané tváře ji napadlo, že si ho vůbec nezaslouží. On byl její anděl, nikdy ji nezklamal, vždycky jí stál po boku. Tak jak mu teď má říct, co je za bestii?
Čekal, že mu to vysvětlí, ale když viděl její vnitřní boj, rozhodl se ticho znovu přerušit. „Jsi můj anděl, Rosinko, to přece víš. Není nic, co bys mi nemohla říct. Víš, že ti pomůžu se vším. Postarám se, abys už nikdy nebyla nešťastná – to jsem ti přece slíbil už kolikrát i před Bohem.“
Potutelně se zazubil, když si vzpomněl na všechny ty svatby, ale na Rose jeho vtípek tentokrát neúčinkoval.
Párkrát vzlykla a pak se odhodlala promluvit. „Já nejsem anděl. Vůbec si tě nezasloužím. Jsem sobecká, krvelačná bestie, která…“
Emmett jí položil prst přes rty, znovu ji přitáhl k sobě a začal ji tišit pohupováním. „Ššššt, samozřejmě, že jsi krvelačná bestie – to já ale taky. Jsme přece upíři. A o tom, že jsi sobecká, se s tebou přít nebudu. To ale není důvod k tomu, abys pochybovala, jestli si mě zasloužíš. Vždyť já jsem spíš trest,“ opět se ji pokusil rozesmát.
Rose prudce zavrtěla hlavou a zadívala se mu do očí. „Až uslyšíš, co jsem udělala, nebudeš už mě chtít nikdy vidět.“
Emmett se na ni vyčkávavě zadíval a Rose ze sebe vychrlila: „Zavolala jsem Edwardovi a řekla mu, že je Bella mrtvá. Víš, jak měla Alice tu vizi...“
Slyšela, jak se Emmettovi zadrhl dech a rychle pokračovala: „Myslela jsem, že se konečně přestane schovávat a vrátí se k nám, ale on…“ ze rtů se jí vydral vzlyk. „Volala Alice, že se spletla. Bella je prý živá, ale Edward jede do Volterry. Chce požádat o smrt.“
Ticho, které nastalo potom, bylo pro Rose bolestivější, než kdyby ji Emm zasypal nadávkami. Zasloužila si je a věděla o tom. Tohle se ale nedalo snést.
Zadívala se Emmettovi do očí a zaprosila: „Tak řekni něco!“
Emmett jí pohled opětoval a pak bouchnul pěstí do polštáře. „Tak jo! Sbal se!“
Vstal a Rose leknutím zkameněla. Pak se ale otočil: „No, neseď tam jak pecka, máme málo času. Jedeme za Edwardem.“
Úleva, kterou Rose ucítila, byla jako rajský plyn. Cítila se tak lehce, že se málem vznášela. Nezavrhl ji. Řekl jedeme, to znamená, že s ní chce být dál. Chce jí pomoct napravit, co se dá. Vyskočila a vrhla se mu kolem krku. „Děkuju, děkuju, děkuju…“
Emmett se usmál a objal ji. „A co sis myslela? Že tě kvůli jedné chybě opustím?“
Zadíval se jí do tváře a s vážným výrazem, ale čertovskými plamínky v očích dodal: „Ale zpackala jsi to prvotřídně. Mám sobeckou, do sebe zahleděnou a na sebe myslící manželku – jenže ji i přesto miluju jako nikoho na světě.“
Tentokrát se usmála i Rose. „Nikdo tě nemůže milovat tak jako já. Nechápu, čím jsem si to štěstí zasloužila, ale jsem vděčná za každičký den, kdy jsi se mnou.“
Emmett se zazubil a vlepil jí mlaskavou pusu: „Prima a teď bychom si měli pospíšit. Na letiště je to kus cesty.“
Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Anděl nebo bestie:
fuuj ja sem se lekla
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!