Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » 14. února

Štěně


14. únoraAhoj :), po hodně dlouhé době zase přicházím s jednorázovkou :). Jak může Valentýn změnit Bellin život? A bude to změna k lepšímu nebo k horšímu?
Chtěla bych upozornit, že jsem to měla v počítači docela dlouho, takže to asi bude divné, protože když jsem to tenkrát psala, byla jsem ještě "mladá a blbá" =D. Doufám, že se Vám to bude aspoň trochu líbit a že zanecháte alespoň malý komentář :).

Tahle písnička mě inspirovala :). [Dost možná až trochu moc =D ]

Emily Osment - Average Girl

14. února

 

„Bells?“ ozval se ze sluchátka jeho sametový hlas. Srdce mi v hrudi poskočilo.

„A - ahoj, Edwarde,“ vypadlo ze mě se zakoktáním. Chodila jsem s ním teprve dva měsíce a přesto pro mě znamenal celý svět. Nedokázala jsem stále pochopit, proč si vybral právě mě. Navíc, vždy, když jsem ho uviděla, mi dalo dost práce, než jsem si zvykla na jeho přítomnost a mluvila bez hloupých přeřeků. Teď to bylo o to horší, protože jsem ho neviděla dlouhých čtrnáct dní, kdy byl s celou rodinou v Denali.

„Jak se máš?“ zeptal se po vteřince ticha.

„Fajn,“ usmála jsem se. „Slyším tě, takže skvěle, a ty?“

„Celkem to jde,“ odvětil ale v jeho hlase nebylo slyšet štěstí jako z toho mého. Nechtěla jsem se ptát přes telefon, takže jsem to pro teď nechala být. „Co máš dneska v plánu?“

„Je sobota, takže nic. Charlie je zase na rybách. Nechceš se stavit? Dlouho jsme se neviděli.“

„No, víš… Chtěl jsem se tě zeptat, jestli by jsi k nám nepřijela.“

„No jasně. Proč ne? Ráda vás zase všechny uvidím,“ znovu jsem se usmála. „Kdy mám přijet?“

„Třeba hned.“

„Dobře,“ odvětila jsem šťastně. „Za chvilku jsem tam.“

„Skvěle, takže… zatím,“ řekl a zavěsil.

V tu chvíli jsem začala panikařit. Podívala jsem se na mobil a zjistila, že je čtrnáctého února. Na tenhle den jsem se těšila od té doby, co jsem s Edwardem začala chodit. Marně jsem se snažila rozpomenout, kde jsem nechala to ručně vyrobené přání, s kterým jsem se patlala už minulý týden. Když jsem ho konečně našla, začala jsem hledat oblečení. Dlouhou chvíli jsem se přehrabovala ve skříni, než jsem našla svoji jedinou džínovou sukni a barevné dlouhé tílko.

V koupelně jsem strávila mnohem víc času než obvykle. Své nezkrotné vlasy jsem si vyžehlila a na obličej nanesla trochu make - upu. Přiznávám se, že mi to moc nešlo, ale s výsledkem jsem byla celkem spokojená. Usmála jsem se na sebe do zrcadla a v kuchyni jsem rychle něco snědla. Chuť jsem nevnímala, protože jsem spěchala tak, jako asi nikdy předtím.

Cestou jsem přemýšlela, co mě může u Edwarda čekat. Dostanu snad čokoládu a květiny, tak jako se to stává ve filmech? Myslím, že to by bylo na Edwarda moc laciné, ale přesto by se mi to moc líbilo. Jen obyčejný Valentýn, o kterém jsem tolikrát už jako malá holka snila. Valentýn s mým krásným princem na bílém koni, který patří jen mně a vždy bude.

Zastavila jsem u jejich nádherného domu. Tolik jsem se těšila, až ho spatřím. Zvonit jsem nepotřebovala, stejně už o mně dávno věděli. Otevřela jsem dveře a uviděla Alici s Jasperem na sedačce.

„Ahoj, kde je Edward?“ usmála jsem se na ně.

„Je v kuchyni,“ odvětila Alice a dál se věnovala Jasperovi, který jí právě něco ukazoval.

„Díky.“

Jistým krokem jsem se vydala do kuchyně, kam mě Alice poslala.

„Ahoj, Edwarde,“ usmála jsem se na něj a chtěla ho políbit. On však uhnul hlavou, aby mé rty zastavil.

„Ahoj, Bello,“ řekl stroze. Řekl to tak chladně, až mě zabolelo u srdce. Proč je tak odtažitý? Copak tohle může znamenat konec?

„Co se děje?“ zeptala jsem se ho zmateně. „A kdo je ta holka, co stojí za tebou?“ Té vysoké blondýny s černými konečky vlasů jsem si všimla až teď. Byla krásná. Dost možná krásnější než dokonalá, ale ledová Rosalie. Z očí jí planula zášť, kterou dávala jasně najevo výrazem svého obličeje. Rty, které mi připomínaly svou plností rty Angeliny Jolie, měla našpulené a lehce stáhnuté na pravou stranu. Na sobě měla černobílé šaty s hlubokým výstřihem a boty na vysokém podpatku.

Otřásla jsem se. Proti téhle krásce vystřižené jako z módního časopisu jsem neměla šanci. Hrdlo se mi začínalo svírat potlačováním vzlyku. Slzy jsem si chtěla nechat na doma, nechtěla jsem jemu ani té jeho blondýně ukázat svou bolest.

Když Edward promluvil, její výraz se změnil – z nenávistného na ledově litující. Nejspíš si myslela něco ve smyslu: „Uch, tak to je ta chudinka o které mi vyprávěl?“

„To je Tanya. Promiň, Isabello, ale je konec. Zamiloval jsem se.“ Na chvíli se odmlčel, jako by přemýšlel, co dál říct. „Mrzí mě to.“

Zhluboka jsem se nadechla. „To je v pohodě. Přeju vám to. Šťastného Valentýna,“ usmála jsem se na oba. Z mého hlasu číšela radost, která na první pohled zněla upřímně. Nedokázala jsem uvěřit, s jakou grácií jsem řekla tu největší lež svého života.

„Díky,“ řekla chladným ironickým hlasem Tanya, vzala Edwarda za ruku a táhla ho pryč ze dveří. Dívala jsem se za nimi a když se Edward na malou chvíli otočil, ještě jsem mu zamávala.

Několik nekonečných minut jsem stála a tupě zírala na místo, kudy odešel.

Když jsem si byla jistá, že mě nemůže slyšet, rozbrečela jsem se. Tomuhle hloupému upírovi jsem dala své srdce. Je to pitomec. Looser. Zneužil mé lásky jen pro jeho vlastní pobavení? Copak je to tak dobrý herec? Věřila jsem každému jeho doteku, každému vyslovení mého jména. Milovala jsem, když mi vyznával lásku. Milovala jsem jeho rty, které se vždy roztáhly do krásného úsměvu, když mě uviděl.

A teď to bylo všechno pryč. Všechno byla jen jedna obrovská lež! Až v tuhle chvíli jsem si uvědomila, že hranice mezi láskou a nenávistí je jen velmi tenká, a já ji právě překročila. Nenávidím Edwarda Anthonyho Masena Cullena.

Cítila jsem se odhodlaně. Všechna místa, kde jsem měla napsané jeho jméno, jsem přeškrtala. Dopis, který jsem mu chtěla dát a kterým jsem mu chtěla ukázat, jak hluboce ho miluju, jsem roztrhala. Kůru stromu, na kterém byly vyryté naše iniciály, jsem strhla. Společné fotky, které jsem měla na nočním stolku, jsem spálila, stejně jako všechny mosty, které mě k němu táhly a spojovaly mě s ním.

A především, vykašlala jsem se na tohle hloupé deštivé město, kde mě držel jen on a vrátila se tam, kam patřím. Na Floridu za mámou a Philem.

Přesto přese všechno jsem ale věděla, že Edwarda stále miluji, každým kouskem mého zlomeného srdce. Věděla jsem ale i to, že jednou někdo přijde a moje srdce slepí zpátky dohromady.

Věnováno právě všem lidem, kteří mají zlomené srdce :)


Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek 14. února:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!