Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction poezie » Stmívání - 1. kapitola

24.01.2010 (20:30) • Pekulka • FanFiction poezie • komentováno 1× • zobrazeno 4084×

Stmívání - 1. kapitola

Bella nechce žíti v lese,

Přesto do Forks stěhuje se.

Proč? Páč nechce dělat křena.

Navíc – vždyť život je změna.

Sice má strach o svou mámu,

Že ji nechává tak samu.

Ta však má teď svého Phila,

Kdyby někde zabloudila.

Otec už se na ni těší.

Budou teď žít ve Forks spolu.

Ušetřil jí cestu pěší

Druhý den na místní školu.

Náklaďáček červený

Má pro ni připravený.

Tak se Bella snaží žíti

Tam, kde slunce nezasvítí.

Je tu chladno a pak taky

Ty věčné deštivé mraky.

V noci do peřin se stulí

A nad svým osudem bulí.

***

Ráno s Charlliem posnídali,

Pak se svojí cestou dali.

Tak když místní šerif Charlie

Mizel se svým autem v dáli,

Odhodlala se i Bella

A do školy směle jela.

Venku naštěstí nelilo,

Jenom slabě mrholilo.

I když se jí to fakt hnusí,

Ohlásit se v škole musí.

A tak šla do kanceláře,

Kde dostala formuláře.

Odpoledne - to je dané -

Má to vrátit podepsané.

Tak hodinu po hodině

Plyne dopoledne líně.

A přesně jak předvídala,

Kuriozitou se stala.

„Ahoj. Ty jsi Isabella?“

Ptal se kluk s mastnými vlasy.

Kde to vzal, to nevěděla.

Charlie o ní mluvil asi.

Chtěl se s ní víc poznat. Inu,

Dovedl ji na hodinu.

„Já jsem Eric,“ ještě dodal.

Divný pocit v Belle hlodal,

Že na ni ti kluci zdejší

Víc, než snese, jsou hodnější.

V jídelně už halí Bellu

Parta obdivovatelů.

Jak tam mezi nimi sedí,

Do koutku místnosti hledí.

Tam, u vzdáleného stolu

Sedělo pět lidí spolu.

Všichni mladí, krásní, bílí,

Nejedli a nemluvili.

„Kdo jsou tamti?“ ptá se Bella

Holky, co seděla vedle.

Její jméno nevěděla.

Odpověděla jí hnedle:

„To jsou přece Cullenovi.

Jsou tu více méně noví.

Doktor Cullen s ženou svojí

Adoptovali je kdysi.

A ač je rodina pojí,

Nejsou volní, nemysli si.

Emmett, ten je poután láskou

S Rosalii, tou blond kráskou.

Alice, ta drobná, malá,

Do Jaspera se zakoukala.“

„A ten s nazrzlými vlasy?“

„Ten je pořád singl, asi.

Šetřím síly, na tvém místě.

Nechce žádnou, to vím jistě.“

,Tebe, zdá se, odmít taky,´

Pomyslí si v duchu Bella.

S obtíží odtrhne zraky

Z jeho svalnatého těla.

S očima na jeho háru

Dumala, proč není v páru.

Dnešní předposlední lekce

Měla by proběhnout lehce.

Bižuli, tu Bella znala.

Do třídy se přiloudala,

Profesor jí podškráb list

A ukázal jedno z míst.

Bylo to poslední místo.

Musí tam jít, to je jisto.

Vedle Edwarda si sedla,

Zčervenala, potom zbledla,

Když viděla v jeho tváři,

Jak se znechuceně tváří.

Sotva dýchal, ztuhlý celý,

Zaťal pěsti, až zbělely.

Proč si ji se zlobou měří?

Přeběh jí mráz po páteři.

Odkláněl se, jak seděla,

Dále od jejího těla.

Se zvoněním rychle zmizel.

Tak to byla vážně svízel.

Přemýšlela, co mu asi

Vadí. Smrdí jí snad vlasy?

Už jen tělák, to snad zvládne,

Když přes něco neupadne.

Ještě v kanceláři vrátí

Formulář, a pak se ztratí.

Jak vešla do kanceláře

Zas jí zčervenaly tváře.

Byl tam Edward, stál k ní zády.

Uplatňoval svoje vnady

Na chudinku sekretářku.

Byla celá mimo. Jářku,

Takový hlas, tvář a oči

To s každou ženou zatočí.

Z jeho mluvy pochytila

Že by se mu moc líbila

Jistá změna rozvrhu.

Podle jeho návrhu

Nechce už bižuli mít.

,Může to kvůli mně být?´

Přemýšlela v koutku Bella.

Recepční odpověděla,

Že to prostě jinak nejde.

Jinam už se prý nevejde.

Pak si Edward všiml Belly.

Rysy mu zas zkameněly.

„Vidím, že to možné není.“

Pak odešel bez prodlení.

Bella přemýšlení vzdala,

Tupě papír odevzdala,

Zamířila k parkovišti

A už si to k domu sviští.

Jak tak známou cestou jela

Usilovně přemýšlela.

,Nenávidí mě tak brzy?´

Sotva přemáhala slzy.

Autor: Pekulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie

Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání - 1. kapitola: