Na Slovensku jsem si po nocích zabásnila a vzniklo z toho tohle. Moc dobré to asi není, ale Nessienka mě donutila to sem dát. (Podle mě to nemá děj a je to tady už milionkrát.) Je to takový popis, jak se Bella cítí po Edwardově odchodu. No není to ohrané? Posuďte sami. :)
12.04.2010 (15:00) • Blotik • FanFiction poezie • komentováno 0× • zobrazeno 1948×
Osud je na své straně
Kdo ví, jaké to je,
když rodina tě opustí?
Kdo ví, jaké to je,
když váš sen se rozpustí?
Já znám to a zažila jsem,
když vezme někdo sebou váš sen.
Když vezme ho a na vás se neohlíží.
To vaše srdce potom hodně tíží.
Kde najít ho a vzít si zpět?
To prohledat by musel člověk celý svět.
Ale na místě vás někdo drží,
je to on anebo ona,
a náhle se nacházíte nad velkou strží.
Jít dál a opustit ty, které mám ráda.
Ne jako lásku, ale víc, než nejlepšího kamaráda.
Jít dál a ublížit jím víc,
než svým dosavadním chováním,
svou nepřítomností za měsíc?
Zůstat zde a srdce nechat v dáli,
Ale povězte mi zda-li,
srdce dokáže žít prázdné.
Jenom prázdno, žádný obsah,
i když to nejde, dál jenom chřadne.
Zůstat zde a ztratit poslední kousek vůle.
Své vůle, které zůstalo tu jenom půle.
Duše, která bez lásky nic není.
Bez rodiny, do které patří oni.
Bez jejich přítomnosti mi zbývá jenom snění.
Jsem jenom člověk, mám taky city,
Jako každý má je. I ty, i ty.
Nejsem perfektní, oni ano
Za dobu svého bytí najdou si zábavu.
To přijde samo.
Kdo by nechtěl být v jejich přítomnosti,
i když jsou v každém městě jen chvilkoví hosti?
S nikým se nebaví, nikoho k sobě nepouštějí,
každého odhání a hned si zprotiví.
Kdo ví, co vlastně chtějí?
Však já byla vyjímka,
ale vždycky je podmínka.
Podmínkou bylo mé zlomené srdce,
když odešli bez rozloučení
se slovy: „Vždyť zapomeneš lehce.“
Jejich slova však byla lživá.
Mě ale zněla jak pravdivá.
A já jim věřila,
když říkali, že k nim patřím,
že jsem jejich rodina.
Už nemám nikoho.
Já žila pro něho.
Ale on si mé srdce vzal,
daleko odnesl,
a potom roztrhal.
Teď v pokoji svém sedím,
z okna tupě hledím,
a čekám, až se stane zázrak
a on se vrátí zpátky.
Bože, dej mi aspoň náznak.
Náznak něčeho, že vrátí se zpět,
aby mi navrátil můj svět.
Však osud je na své straně,
nás lidí si nevšímá,
a neohlíží se na ně.
Autor: Blotik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Osud je na své straně:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!