Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction poezie » Mat

16.07.2013 (16:00) • Rebekaah1606 • FanFiction poezie • komentováno 7× • zobrazeno 1572×

Jak nejvyšší domečky z karet křehcí jsou,

pánové, co nad vlastním peklem prosadí si svou.

Peklo je jako nášlapná mina bez vypínání,

můžete ho schovávat, ale tím se ráně neubrání.

Člověk už tolikrát o bolavém srdci skládal ódy,

což také dnes opět přišlo do módy,

ale nikdy neuměl nikdo složit k sobě řádky vět,

aby ukázal, jak cítí se upír, co zbořil se mu svět.

Starý byl už mnoho let a srdce sebráno mu bylo,

bratři, vojáčci, pomsta, toť vše, co mu tu zbylo.

Však po mnoha listech, co upadly z kalendářů,

bylo hledání zbytečné, jak dnes užívat kalamářů.

Tušil, co se tehdy stalo v zahradách růží,

tušil, čí ruce ho žalem neslýchaným sůží,

dlouho se rozmýšlel, jak udělat věc správnou,

až přišel na to, že s bratrovraždou rány neztmavnou.

Lapen ze strachu cizího do pavučin sítí z klamých vztahů,

nereálných, nesprávných, namalovaných ze špatných tahů.

Tak dlouhé roky nečinně setrval, však Vesuv se z něj stal,

němě vysedávající na moci trůnu jako moudrý král.

Každá žena se nudí, a když svá lana povolí,

dávné srdce se ozve nesouhlasem a se sítí zápolí.

Ztrouchnivělá lanka falše se jedno po druhém

trhají, orosené potem, zavazujíc se dluhem.

Chaos a neuvěřitelné věci následují předešlé,

činí sopka, co posly svého hněvu rozešle.

Oheň mířící k nevinnému nebi. Nevinnému?

Vrahovi, tyranu, šílenci zlému.

Den, co se zapsal do dějin lidského světa,

je dnes už každý druhý, ne-li každý prvý.

Tady se myslí jiná sféra, jiná života meta,

ta, podepisujíc se mrtvol krví.

Dva ze tří navzájem tento den,

ukradli si to, co ze života jim zbylo.

Pro některé noční můra a pro jiné sen,

všem to ale růžové brýle smylo.

Třínohou stoličku nenaučíte stát na jedné,

 vše popadá a zničí se, teď to chvíle následné.

Tady ale nepadají knížky, ale celá rasa,

přišli na řadu, teď náplní se kasa.

Před posledním úsvitem, než se poslední nožka zlomí,

jako proslulý Titanic, co prý nikdy ztroskotat neměl,

zpytují všichni, co chtějí přežít z té stoličky, svá svědomí.

Snad už jen já, vypravěč, kdybych zakročit směl.

Aro, starý brachu,

další z dalších dnů,

probouzí se z říše snů.

Světlo světa už na svět září,

pomalu i tma, co světlo světa maří,

mizí v dál vstříc jiným dnům,

mířící za říší ke svým snům.

Odnášejíc si poslední zrnka prachu.

Tak skončil jsi ty, ten mylný král,

co na krále králů si hrál.

Autor: Rebekaah1606 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie

Sdílet

Diskuse pro článek Mat: