Ani se mi tomu nechce věřit, ale je to tak... Já jsem napsala poezii. Ano! A co je nejzajímavější? Že mě napadla ve spaní. Pořád jsem nemohla usnout, ale když už jsem začínala být gumová a spokojená, že usnu, najednou mi v hlavě začaly skákat slova a ty daly dohromady věty. Pak mi teprve došlo, že se rýmují. Rychle jsem rozsvítila lampičku a napsala si to na papír. Pak jsem zase nemohla usnout, ale nic mě nenapadlo. =D Asi polovinu jsem dopsala ráno, takže ta bude trochu horší. Ani nevím, jak to popsat. Dalo by se říct, že Bella píše Edwardovi (asi rok po tom, co odešel) dopis, jak ji ranil nebo že to jsou její myšlenky. Spíš ten dopis.
08.09.2010 (16:00) • Amicale • FanFiction poezie • komentováno 0× • zobrazeno 2437×
Černá vdova
Můj milovaný Edwarde,
už dlouho snáším tu bolest tupou,
a tak ti píši, co odloučení dovedou.
V černé díře pluji
a tvou tvář si vybavuji.
Tak krásná jako anděl,
že to snad musí být sen.
Není to sen, jsi to opravdu ty,
jen před několika lety.
Tvář máš – a budeš mít – ovšem stejnou,
stejně jako barvu očí – zlatou.
Pozdravuj celou tvou rodinu,
že jsem pořád ještě naživu
a čekám na tu rudovlasou ženu,
Victoria – k tomu má se jménu.
Strach o mě ani trochu nemáš?
Vlastě ne… ty se o mě už nezajímáš.
Edwarde, já jsem tě milovala
a srdíčka do sešitů malovala.
Tak proč jsi ode mě musel odejít
a velkou díru do mého srdce otevřít?
Prý, že lidská mysl je mlhavá.
Ano! Ale na největší lásku nezapomíná!
Budu tě milovat i nenávidět
i za těch dlouhých šedesát let!
Jsem si jistá, že mě Jacob jako ty nezradí
a s vlčím instinktem si jako do teď poradí.
Vím, co si myslíš, Edwarde,
že smradlavému psu co je láska nedojde.
Ale on mě miluje
a jako ty rozhodně neodejde.
Jen ty nevíš, co je to láska…
Edwarde, to je cit!
Ale tvá osobnost to nikdy nepozná
a ta část srdce nikdy nespatří sluneční svit.
Kolem tvého srdce je jen černá temnota,
asi proto každý jen kámen nahmatá.
Krása a chytrost nestačí,
a to se většina lidí naučí.
Jenže ty nejsi člověk
a navždy máš ten samý věk.
Upíři jsou chladní a tvrdí,
třeba proto se jim děti nenarodí.
Naposledy ti říkám sbohem, Edwarde,
díky tobě mám nové zkušenosti.
Nedávat naději vždy, když někdo něco nabídne,
protože tebe si v srdci ponesu do věčnosti…
No mějte na paměti, že je to má první poezie a mě nikdy nenapadlo, že bych nějakou napsala, takže to opravdu není žádná sláva. ;) Řekla mi to i mamka. =D
Budu ráda za JAKÉKOLIV komentáře. Možná víc za kritiku. =) (já vím, jsem hrozná =D)
Autor: Amicale (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Černá vdova:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!