Dlouho před Stmíváním. Krátká jednorázovka o dvou záporných postavách. Jména neprozradím, ale je to taková úvaha o bezstarostnějším životě - vlastně neživotě - před Bellou, jejíž existence jim to pořádně zavařila a dovařila.
Už víte?
15.06.2011 (17:00) • SaDiablo • FanFiction poezie • komentováno 13× • zobrazeno 3029×
Černé šaty s vysokým rozparkem jí obepínaly štíhlé tělo, rusá hříva jí spadala do půli pasu a koutky plných, rudých rtů měla zvlněné do nádherného, tajemně lživého úsměvu. Podpatky lesklých lodiček s otevřenou špičkou klapaly na mramorové podlaze, boky se jí vlnily v rytmu chůze.
Blízko slyšela smyslnou hudbu, odvázanou, tak, jak to měla vždy ráda. Bylo šero, ale mraky na obloze stále byly vidět, plynuly s klapotem jejích bot. Stahovaly se nad místo, kam měla namířeno. Melodie byla stále hlasitější, živější a vyzývavější.
Nadechla se a ucítila směs svíček, noční oblohy, kamene a chtíče. S výstupem na první schod odhalila bledou pokožku své průsvitné kůže a někdo za ní zalapal po dechu.
Pomalu se otočila, neměla na spěch. Pouliční lampy šířily pouze matné světlo, vzduchem se začal mísit odér z dalších podniků…
„Promiňte?“ Zadívala se na muže, který byl o pár centimetrů vyšší než ona, jeho jemný obličej v našedlém světle zářil.
„Já,“ nadechnul se, „jdu dovnitř. Takže co kdybyste vyšla těch pár úzkých schodů, aby se lidé, kteří mají zájem o zábavu uvnitř, mohli dovnitř vůbec dostat?“
„Je to zvláštní,“ pohodila hlavou tak, že jí kratší prameny splynuly kolem obličeje.
„A co, madam?“
„Že někdo, kdo vypadá na muže hodného ženy, jako jsem já, se tak nechová.“
„To bych ale tu ženu, kterou zřejmě jste, musel alespoň trochu znát.“ Napřímil se a přešlápnul z nohy na nohu.
„A co vám v tom brání?“ Naklonila se k němu a do nosu ji uhodila vůně drahé kolínské, smíchaná s vodou po holení.
Dívali se navzájem do očí, ale muž mlčel. Rusovláska se ušklíbla, otočila se na podpatku a ladně vyběhla schody. „Jak se jmenujete?“ zvolal za ní muž, odpovědí mu však bylo jen bouchnutí vchodových dveří, za kterými hrála hlasitá hudba. Poupravil si červenou kravatu a po schodech vystoupal s letmým úsměvem na rtech.
ɤɤɤ
Na parketu bylo mnoho párů, většina nevěnovala pozornost tomu, co se dělo kolem. Nikdo netančil sám, nikdo sám nebyl. Až na…
„Promiňte?“ ozvalo se ženě u ucha. Napřímila se a při otočení nakrčila obočí.
„Myslela jsem, že situace už byla vyřízena,“ snažila se překřičet hlasitost dunivých tónů.
„Jako by na tom záleželo, madam.“ Ta slova byla jako blesk, plná síly, nabitá, rychlá, nespoutaná, burácející… Cítila záchvěv chloupků na tváři, kam jí je poslal. A přitom se to její poslední reakce vůbec netýkalo, ale to moc dobře věděla.
„Co chcete tentokrát?“ zadívala se do prázdna.
„Myslím, že slyšíte, co chci.“
Chytil ji kolem pasu a silou přitáhnul k sobě. Cítil její překvapení, její vzdouvající se hruď. Ale když mu rukou zajela do světlých vlasů a hlavu mu naklonila na stranu, nejistota narostla v něm. Voněla po růžích, po žhavém slunci, teplém létě, její sebejistý výraz ho mučil. Proč mu to dělá? Chtěl jí ukázat, jak se má chovat správná žena, chtěl, aby mu klečela u nohou a podřídila se jeho hlasu, jemu.
Prostupovalo jím jemné chvění, když mu na krk přitiskla své rty a na perleťové pokožce jazykem zanechávala cestičku vlhkou a svěží jako ranní rosa.
„Jak se jmenujete?“ Odtáhl ji od sebe, ale ruce nechával nestydatě zaklesnuté kolem jejích boků. Polknul, chvěla se mu víčka, ale ignoroval to. Její žár jím proudil a probouzel v něm to, co…
„Victoria, pane.“ Bylo to, jako by z jejích pootevřených rtů vyšlehl plamen, oheň se jí točil kolem oválného, hebkého obličeje, malých, kulatých ňader, obklopoval černotu, jež ji halila v temný šat. A on ji stále držel, vtáhla ho s sebou, do svého světa, do svého krvežíznivého pohledu. Cítil to, poslední vteřiny vnímal pouze svou podstatou, která mu byla předurčena. „A jaké je vaše skutečné jméno, pane Jak se jmenujete?“ ušklíbla se.
Pozvednul pravé obočí a odhalil zářivý chrup. „Měli bychom to tu konečně přivést k nějaké akci, co říkáš, kočičko?“
Prohrábla se v hustých pramenech vlasů a vycenila ostré tesáky.
„No konečně, Jamesi,“ zapředla. „Už jsem si myslela, že tě to snad začalo bavit.“
ɤɤɤ
Přemýšlela jsem, co budu dělat, až konečně něco vložím jako OP po x mesících... Ta omáčka kolem odchodu už na talíř dána byla, takže budou stačit jen jména.
Emie, Roxí, Čučmud
Na věnování je to až příliš krátké a bezvýznamné, tak to považujte alespoň za velký dík, který je stále stejně nedocenitelný jako poprvé.
Autor: SaDiablo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Jako by na tom záleželo:
Pane božé! Tak to bylo neuvěřitelné. Už mě vůbec nepřekvapuje, že to bylo dokonale napsané, to je u tebe samozřejmost. No ale tahle! Dokonalý příběh, dokonalé postavy... Já slintala, napětím nedýchala, hltala... no prostě všecho. Jsaem vyřízená, dokonalý
Pizlinka, anndulinka: Děvčata, děkuju moc, neříkám naposledy ani poprvé, že si takových ohlasů nesmírně cením.
Úplně mě to dostalo! Píšeš úžasně. Ať bych teď napsala cokoliv, jen bych opakovala tu chválu, kterou tu napsali ostatní. Takže zbývá jen:
Děkuju moc za krásné komentáře, vážím si toho, a jsem ráda, že se líbilo...
Skvělý nápad. Jsem moc ráda, že ses rozhodla přece jen něco svého talentu "vyplýtvat" na Stmívko a nenechat ho všechen jen na tvůj projekt. Jsem si jista, že takovouhle hru si oba užívali. Originalita a neočekávanost je jejich.
Tačmude...
Řekni mi: proč je svět tak nespravedlivý? Proč existují takové ztracené případy bez talentu, jako jsem já, a neuvěřitelně nadaní spisovatelé, mezi které patříš ty? No kde je spravedlnost, hm?! Pche, asi si půjdu stěžovat k Nebeskému soudu, abys věděla.
Ale k povídce... Dokonalost. Od začátku až do konce. Každý krok jako kdybych dělala s Victorií, splynula jsem s její bytostí, cítila jsem a slyšela úplně všechno. Zvláštní, jak mě to dokázalo tak úžasně vtáhnout do děje, byť je to povídka velmi krátká. Hrozně se mi to líbilo, vůbec jsem neměla tušení, že je to hra. Až při té poslední větě... Emoce, které z toho vyzařovaly, byly neuvěřitelně krásné popsané, jako všechno ostatní. Ta atmosféra, James, ona... Tanec. Máš nádherný styl psaní, Tačmude můj, to teda ano.
Abych se přiznala, mám v plánu tě začít přesvědčovat k další jednorázovce, protože tohle... SLINT! Připrav se na nátlak!
A jako poslední... Děkuju za věnování, Tačmude. Opravdu moc díky, zahřálo mě to u srdíčka.
Zvláštna poviedka, ale aj veľmi pekná. A naozaj ma prekvapil ten koniec. Čakala som, že neznámy bude James, ale myslela som, že je to noc, keď ho Victoria premenila a namiesto toho... Naozaj krásne
Tato povídka mě oc zaujala Victorii mám docela ráda a v téhle povídce je opravdu vystižená její osobnost . Podle mně se ti to moc povedlo
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!