Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home » Holka od koní - 39. kapitola

31.01.2012 (21:30) • Werunecka • • komentováno 4× • zobrazeno 1795×

*** Pohled Lucy ***

Nechápala jsem, co se s ní děje. Nikde nemohla přijít na naše tajemství. Ale pokud byla na internetu, tak určitě něco objevila.

A pak na mě zakřičela, abych vypadla. Snažila jsem se jí domluvit, ale když jsem začala, došlo mi, že se se mnou bavit prostě nebude. V očích mě pálily slzy.

Sbalila jsem notebook a třískla dveřmi. Taťku jsem potkala na chodbě. Vzala jsem si kelímek.

„Počkám v autě, dej mi klíčky,“ řekla jsem a on mi je podal. Vydala jsem se do auta. Sedla jsem si na sedadlo spolujezdce a vyndala notebook.

Okamžitě jsem najela na historii a zjistila, že se naposledy zajímala o vlkodlaky. A pak tu byly stránky o upírech.

Okamžitě jsem vylovila telefon a vytočila Alice.

„El? Už něco víš?“ ozvala se hned.

„Ano, Al, vím. Opravdu musí něco tušitm nebo něco ví. Na internetu byla na různých stránkách o upírech a vlkodlacích. Pošlu ti odkazy na mail,“ odpověděla jsem jí a okamžitě to udělala.

„Říkala něco, když jsi tam byla?“

„Ne, jen na mě křičela, ať vypadnu a že jí všichni lžou. Nevím, co s tím. Nechci se s ní hádat a už vůbec jí nechci lhát. Co budeme dělat?“ Slzy se mi začaly samovolně kutálet po tvářích.

„My jsme měli poradu. Hlasovali jsme, jestli se budeme stěhovat a moc se nám odsud nechce, ale budeme muset. Jenže Edward prohlásil, že se Belly nevzdá… Že prý raději pojede do Volterry,“ řekla mi a já se zamračila.

„Do Volterry?“

„Jednou ti to vysvětlím, ale věř mi, že by zemřel,“ odpověděla a já se zamyslela. Měla bych to říct Samovi, měl by to vědět.

„Měla bych to říct Samovi, ale mám strach, že to bude považovat za porušení smlouvy. Z vaší strany,“ řekla jsem jí a dál nad tím uvažovala.

„Je to složité. Esmé, Carlisle a já chceme, aby se Bells dozvěděla pravdu, ale Rose, Emmett a Jasper jsou proti. Budeme to muset promyslet,“ odpověděla mi a já zaslechla v pozadí rozhovor.

„Lucy, Carlisle navrhuje, abys k nám přišla. Prý to vyřešíme taky. Myslíš, že by to šlo?“ optala se mě.

„Narážíš na Sama?“ optala jsem se pro jistotu.

„Ano,“ odpověděla.

„Tak ten nemusí nic vědět, mám s ním dohodu, že ohledně vás jsem uvolněná z pravidel smečky, ale musí to vědět dopředu,“ vysvětlila jsem jí a ona mi oznámila, kdy mě u nás vyzvedne a zavěsila.

Okamžitě jsem vytočila Samovo číslo, ale vzala to Emily.

„Lucy? Sam tu teď není, co potřebuješ?“

„Emily? Vyřiď mu, že s ním potřebuji mluvit. Tak za hodinu se zastavím,“ řekla jsem jí a položila hovor, neboť přišel taťka.

„Co jste si udělaly?“ vyptával se hned, jakmile nastoupil a já uklidila notebook. Sevřela jsem kelímek s vychladlým nápojem.

„Nic, poslední dobou je divná. Včera mi po Patty vzkázala, že mě nechce vidět. Asi z té nemocnice zmagořila,“ řekla jsem a napila se.

Na to taťka nic neřekl a vyrazil domů. Cestou se na nic neptal a my dojeli na statek v tichosti. Došla jsem do pokoje a notebook dala na postel.

„Patty, dneska ti nepomůžu, promiň,“ omlouvala jsem se, když jsem ji dole potkala.

„Dobře, jako výmluvu si něco vymyslím,“ řekla a já věděla, že ona taťku tak zabaví, že si ani nevšimne, že jsem pryč.

Vydala jsem se po cestě k městu, a když jsem byla z dohledu, rozběhla jsem se do lesa. Vysvlékla jsem se a šaty si připevnila na nohu.

Přeměnila jsem se a vyběhla k chatě.

‚Lucy?‘ ozval se mi v hlavě prvně Samův hlas, ale pak i ostatních.

‚Musím s tebou mluvit,‘ odpověděla jsem a dál mířila k chatě.

Asi mi prozkoumávali mysl, což jsem nenáviděla a odsuzovala je za to, ale nic neřekli.

Když jsem byla blízko chaty, přeměnila jsem se zpátky a oblékla se. Vyrazila jsem do chaty a tam už čekali všichni.

„Dneska pojedu ke Cullenovým. Jsem tam pozvaná,“ řekla jsem bez opletaček.

„Jsem rád, žes mi to řekla, ale co tam budeš dělat?“ vyzvídal Sam.

„No co, bude vykecávat s pijavicemi a nakonec se k nim nastěhuje,“ začal prskat Jacob a já na něj zavrčela.

„Tady se prát nebudete,“ řekla Emily a postavila před něj tác muffinů.

„Neboj, Emily, s takovým idiotem se zahazovat nebudu,“ řekla jsem a vyšla z chaty. Doufala jsem, že Jacob vyběhne z chaty, ale místo toho vyšel Embry.

„Bude to v pořádku, oni by mi nic neudělali,“ řekla jsem a objala ho.

„V to doufám,“ řekl a políbil mě.

„Měl bys jít nebo ti to všechno snědí, že jo, Paule?“ křikla jsem a políbila ho na rozloučenou.

„Moc si nevyskakuj, ty se tolik nepohybuješ,“ vrátil mi to jmenovaný z chaty.

Naposledy jsem se na něj usmála a rozběhla se do lesa. Zase jsem se přeměnila a vydala se domů. Z lesa jsem vyběhla v lidské podobě a utíkala domů.

Zapadla jsem do pokoje a vlezla do sprchy. Vydrhla jsem se, abych na sobě měla co nejmíň vlčího pachu a umyla si své ostříhané vlasy sestřiným šampónem.

Oblékla jsem si džinsy a tričko, na nohy obula converse a vydala se dolů.

„Mami, jedu ke spolužačce, abychom dodělaly poslední detaily na seminární práci, dobře?“ Hlavu jsem strčila do jejího pokoje.

„Někdy mi ji budeš muset ukázat. Mohu vám pomoci doladit detaily,“ řekla a odtrhla zrak.

„Mami, moc dobře víš, že já to mám zakázané. S ničím mi nesmíš pomáhat,“ usmála jsem se na ni a čekala.

„Dobře, ale ukážeš mi alespoň návrh,“ určila si podmínky a já přikývla.

„Tak jdi,“ řekla a já vyrazila dolů.

„Tati, jedu ke spolužačce, abychom dodělaly seminárku,“ řekla jsem a políbila ho na tvář.

„Dobře a Patty to ví?“ optal se.

„Jo, Charlie, já o tom vím. A jak dopadlo velice tajné dostaveníčko s Embrym?“ optala se a já pochopila, že na toto se vymluvila tentokrát.

„No, bylo to tajné,“ usmála jsem se a vydala se na příjezdovou cestu. Sotva jsem došla k bráně vedoucí k nám, Alice už zastavovala. Otevřela dveře spolujezdce a já nasedla.

„Všechno v pohodě?“ optala se mě.

„Jo, Sam to vzal v pohodě, jen Jacob zase prudil,“ řekla jsem a ona vyjela.

„Je tvá sestra vnímavá?“ optala se mě.

„Jo, občas až moc,“ přitakala jsem a ona přidala.

Když jsme dojely k nim před vilku, obě jsme vystoupily. Alice ke mně přišla a chytla mě za ruku.

„Nemáš se čeho bát, ostatní budou v pohodě. No, možná Rosalie bude nepříjemná, ale té si nevšímej. V hloubi je dobrá,“ řekla a vydaly jsme se do domu.

Byla jsem tu poprvé a tolik nasládlého pachu mi celkem vadilo. Začala jsem krčit nos.

„Hej,“ ušklíbla se Alice a vedla mě přes ohromnou místnost – asi obývací pokoj.

„Jsme tu,“ řekla do domu.

38. kapitola ** 39. kapitola ** 40. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 39. kapitola: