Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home » Holka od koní - 34. kapitola

05.12.2011 (20:30) • Werunecka • • komentováno 5× • zobrazeno 1587×

Tušila jsem, že to nebyla moje přehnaná fantazie, neboť já žádnou neměla. Spíše to byla intuice, které jsem skálopevně věřila. Vždy, když se mi něco nezdálo před závody, nejela jsem na ně. To proto Jessica tolik vyhrávala. Vyhrála všechny závody, které jsem nejela.

Ale tuto intuici jsem nevěděla, jak si mám vyložit. Jediné, co jsem věděla bylo, že mám strach a nebudu schopna ho před těmi, které miluji, skrývat.

Co to mělo znamenat? Proč se z Lucy stal vlk a proč mě Edward kousl? Určitě to nebyla jeho erotická úchylnost, neboť by mi nejspíše nevysával krev.

V tu chvíli jsem otevřela oči. Upír… To bylo jediné, co mě napadlo a hned na to jsem pocítila hřejivé teplo – reakce na správnost.

Ale copak je to možné, ty staré historky, které Lucy tak milovala, aby byly pravdivé? A co se stalo s Lucy? Proč z ní byl vlk? Že by i ty nesmysly o vlkodlacích byla pravda? A já myslela, že to jsou nestvůry běhající po dvou, jsou vypelichaní a reagují na úplněk.

Do rána už jsem nespala, neboť jsem o tom přemýšlela. Ale nic jsem nevymyslela, potřebovala bych nejlépe prvotní, ale i sekundární zdroje. Poprvé v životě jsem potřebovala přístup k internetu.

Ráno za mnou přišla sestřička s teploměrem a změřila mi teplotu. Hned nato mi přinesla snídani a já ji po mém nočním zážitku snědla.

Asi půl hodiny od odnesení snídaně přišel doktor Cullen.

„Děje se něco?“ vyptával se hned, jakmile mě uviděl.

„N-ne, proč myslíte?“ optala jsem se ho a zařekla se, že jemu tykat už nebudu.

Jen se divně zatvářil. Byl to ten podezřívavý pohled a přešel k přístrojům. Začal zapisovat můj stav a přitom se mě ptal, jestli mě nic nebolí.

Srdce, chtěla jsem mu odpovědět, ale mlčela jsem. Moje srdce bylo plné zmatku jako moje oči.

Když se chystal odejít, optala jsem se ho: „Doktore Cullene, mohl byste vyřídit svému synovi Edwardovi, ať za mnou nechodí a i své dceři Alici?“

Jen se na mě starostlivě podíval a přikývl. Konečně odešel a já si uvědomila, že jsem se třásla, ale ne zimou.

Ne, nechci nikoho vidět. Jenom Charlieho, Patty a koně. Po ničem jiném jsem nyní netoužila.

A to mi připomnělo, že za mnou Patty určitě přijde. Napřáhla jsem ruku a přitom ignorovala bolest, kterou mi způsobovaly jehly v kůži. Vytáhla jsem mobil a vytočila Pattyino číslo. Vzala to po druhém zazvonění.

„Bells? Nemůžu ti zavolat za pět minut, právě jsem u Freeda,“ řekla a podle zvuku, který byl slyšet v pozdálí bych řekla, že se snaží Freeda odehnat.

„No, jenom jsem chtěla, abys mi donesla Lucyin notebook a dnes přijď sama,“ rychle jsem vymýšlela dobrý argument.

„Co? Proč?“ Ano, tuto otázku jsem čekala.

„Ať se i ona sama postará o koně.“

„Dobře, vyřídím jí to a za hodinu tam budu,“ řekla a zavěsila.

Pořád jsem měla smíšené pocity.

*** Pohled Carlislea ***

Musel jsem už domů, vzal jsem dvojitou směnu a ostatním už to bylo podezřelé, i když jsem se vymlouval na Bellu.

Ta její prosba byla divná a i to, že mi z ničeho nic začala vykat. A z jejího pohledu bylo snadné vyčíst strach. Mám pocit, že jí Edward něco naznačil.

Vyrazil jsem ve svém autě domů. Budu si s ním muset promluvit.

Zaparkoval jsem a vydal se do vilky. Promluvím si s ním hned.

„Carlisle, Edward je už v pracovně,“ řekla mi hned Alice a já jen přikývnul. Určitě měla vizi.

Vešel jsem do pracovny a Edwarda našel stát u okna.

„O čem se mnou chceš mluvit?“ optal se mě.

„Bella mi dneska řekla, že nechce, abys ty a Alice za ní nadále chodili,“ řekl jsem a do místnosti vtrhla Alice.

„Cože? Proč?“ vykřikla a Edwardova tvář zrcadlila ty samé emoce co Alicina.

„Nevím, k ránu se probrala s křikem, a tak mě noční sestra nechala zavolat, ale než jsem tam stačil přijít, oznámila mi, že mě Bella nechce vidět, že prý je v pořádku. Ráno jsem ji šel zkontrolovat a oznámila mi, že nechce, abyste za ní chodili. Dokonce mi i vykala,“ vysvětloval jsem.

„Proč by něco takového dělala?“ Alice to nechápala a Edwardovy oči byly plné utrpení.

„Edwarde, nenaznačil jsi jí něco? Její oči byly plné strachu a naznačovala se tam i hysterie.“ Otočil jsem se na svého syna, ale ten jen zakroutil hlavou a odešel.

„Alice?“ Vysvětlení jsem hledal i u ní.

„Taky nevím, její rozhodnutí jsem viděla, ale nechápala jsem ho,“ řekla a taky odešla. I ona byla smutná, v Belle viděla novou sestru.

Zajímalo by mě, co se jí stalo. Proč měla takový strach? Edward nic nenaznačil a já si byl jistý, že každý z rodiny velice pečlivě hlídal naše tajemství.

Co se té noci stalo?

33. kapitola ** 34. kapitola ** 35. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 34. kapitola: