Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home » Holka od koní - 33. kapitola

12.11.2011 (13:00) • Werunecka • • komentováno 5× • zobrazeno 1661×

„Co je? Já mám taky povinnosti,“ řekla jsem, když jsme k nim došli, ale nezastavili jsme.

„Fajn, ale já si chtěl promluvit o věcech smečky a ty si přivedeš přátele.“ Ukázal Sam na ostatní, kteří se otočili a jeli k nám.

„Fajn, tak za hodinku u chatky, když se vám to nelíbí,“ řekla jsem a koukla na Embryho.

„Jedeš se mnou?“ Zastavila jsem Edieho.

„C-co?“ vykoktal.

„No tak, Lucy, jeli jsme sem, abychom prohnali koně a ne abychom si povídali s místními,“ kárala mě Patty.

„Patty, já už jdu… my už jedeme,“ odpověděla jsem jí a koukla na Embryho.

Ten se otočil na Sama a vůdce se nijak neprojevil. A tak jsem k němu natáhla ruku a on mě uchopil. Málem jsem se převrátila, když jsem ho táhla nahoru, ale vybrala jsem rovnováhu, a tak jsme mohli vyrazit na cestu domů.

„Embry, toto je Patty, Angela a Mike. Lidi, toto je můj přítel Embry,“ představila jsem je a dál jsme šli ve vodě.

Nakonec jsme se vydali k lesíku. Když jsme stoupali do toho malého kopečku, Embry se mě chytil mnohem pevněji a já se pousmála.

Dojeli jsme k nám na statek a Embry slezl. Já ho následovala, a když jsme stála na zemi, mohla jsem ho políbit.

„Jaj, ušetřete mě toho,“ řekla Patty a čistila R-Mary.

Protočila jsem oči a znovu Embryho políbila. Došla jsem pro věci a vrátila se zpátky k Ediemu.

Embry si povídal s Charliem a já se pustila do čištění. A že jsem nikam nepospíchala. Když jsem ho vyčistila, zavedla jsem ho na pastvu ke všem ostatním koním a vydala se za těmi dvěma.

„Tati, my teď ještě musíme za Samem, ale co nejdříve se vrátím,“ řekla jsem a táhla Embryho pryč, než se taťka stačil zeptat, kdo je Sam.

Došli jsme k domu a já vběhla dovnitř.

„Mami, mohu si půjčit auto?“ Vešla jsem do její pracovny.

„Nerozbij ho,“ odpověděla mi a podala mi klíče. Byla zažraná do práce, a tak se na nic nevyptávala.

„Díky.“ A už jsem sbíhala schody.

S Embrym jsme nasedli a vyrazili k Samovi.

*** Pohled Belly ***

V noci se mi zdál sen. Znovu mi bylo pět a znovu jsem byla na onom hrozném místě ve Forks.

… Následovala jsem svoji sestru k její ztracené hračce. Lucy prolezla mezi mřížemi a já se tentokrát nezastavila. Pokračovala jsem za ní.

Znova jsem ho tam uviděla. Byl opřený o strom, téměř pohlcen stíny. Dokonale se vyhýbal slunečním paprskům, ale už nekoukal na Lucy, která se blížila ke své hračce. Ne, zaujatě… téměř láskyplně se díval do mých očích.

Ale ty jeho začaly nabírat rychle odstíny černé.

„Edwarde?“ Můj hlas zazněl do prázdna.

Jakmile jsem promluvila, on se usmál. Ale Lucy si všimla, že ji pronásleduji, a otočila se na mě.

„Isbell! Nechoď k němu!“ Její křik byl naléhavý, ale já bych kvůli těm očím a tomu úsměvu šla kamkoliv.

Otočila jsem se na sestru, abych ji ujistila, že mi od mé lásky nic nehrozí, že se nemá bát, ale v tu chvíli jsem měla strach spíše ze své sestry.

Jednu chvíli tam stála v noční košilce a zajíčka svírala v náručí... a v té druhé byl zajíc i košilka na cáry a místo mé milované sestry tam stál pes. Ne, na psa to bylo moc veliké… byl to hnědo-béžový vlk.

Otočila jsem se na Edwarda a zadívala se mu do černých očí. Bylo v nich i něco víc… něco podobné lačnosti.

Kleknul na kolena a otevřel náruč. Věděla jsem, že je to nebezpečné, ale jeho náruč jsem znala. Byla studená, ale bezpečná. Rozběhla jsem se k němu.

„Nikdy nemůžeš vyhrát,“ řekl a objal mě. Ten vlk za námi zavrčel a dlouze, teskně a zoufale zavyl.

Edwardovy dlaně uchopily můj obličej a já se zase dívala do těch onyxových očí.

„Miluji tě, Bello, na to nikdy nezapomeň. Ale nehodlám se o tebe dělit,“ řekl a já si uvědomila, že v tu chvíli mi už nebylo pět, ale sedmnáct.

„Taky tě milu…“ nedořekla jsem, neboť se sklonil a kousl mě do krku. Hlavu jsem zvrátila dozadu a vykřikla.

Tu noc nebyly na nebi hvězdy, nebyl vidět ani měsíc. Všechno se podobalo prázdnotě. Nicotě.

Probudila jsem se s křikem.

Když jsem si uvědomila, kde jsem a že nade mnou stála sestra, přestala jsem křičet.

„Isabello, uklidněte se. Za moment přijde doktor Cullen,“ řekla a já si nebyla jistá, zda chci někoho z jejich rodiny vidět.

„Ne, to je v pořádku. Nic mě nebolí, jen se mi zdál sen, tedy spíše noční můra,“ koktala se jsem ze sebe a znovu si lehla.

„Opravdu? Neměl by se raději ujistit doktor?“ vyzvídala, ale já zavrtěla hlavou a zavřela oči.

„Dobře, řeknu mu, že se nic nestalo a že nechcete být rušena.“ S tím sestra odešla.

Co tu ještě dělá? Neměl by mít už dávno po službě? A co znamenal ten sen?

Najednou jsem ze všech měla strach. Z Lucy a z Cullenů… hlavně z Edwarda.

32. kapitola ** 33. kapitola ** 34. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 33. kapitola: