Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home » Holka od koní - 29. kapitola

22.09.2011 (17:30) • Werunecka • • komentováno 11× • zobrazeno 2126×

*** Pohled Belly ***

Dárce? To jako pro mě? Takže potom už budu zdravá? Přijde Edward i přes zákaz? Moje myšlenky byly zběsilé.

Chtěla jsem ho vidět… Stal se ze mě závislý člověk, když nepočítám koně.

Natáhla jsem se po telefonu, který ležel na stolečku. Vytočila jsem Edwardovo číslo.

Vzal to hned.

„Bello, jsi v pořádku?“ optal se mě hnedka.

„Ano jsem,“ odpověděla jsem mu.

„To je dobře,“ řekl a znělo to, jako by se mu ulevilo.

„Carlisle mi řekl, že i pro tebe platí návštěvní hodiny. To je proto, že jsem znovu na přístrojích?“ optala jsem se ho.

„Ne, je to moje chyba. Řekl mi, že není zrovna dobrý nápad tě brát do stáje,“ vysvětlil mi to a já začala protestovat.

„Ale byl, přišla jsem na lepší myšlenky.“

„Bello, uklidni se, to pípání jde slyšet až sem,“ řekl mi a já si teprve uvědomila, že pravidelný rytmus pípavého tónu se zrychlil.

Začala jsem pravidelně dýchat, až se zase ten zvuk ustálil.

„Už víš něco bližšího o tom dárci?“ zeptal se mě po chvilce, ale v jeho hlase šel poznat podtón smíchu.

„Ano, prý dorazí zítra. Přijdeš za mnou?“ zaprosila jsem.

„Nevím, Carlisle mi to zakázal, ale to jistě víš,“ odpověděl mi.

„Tak mu pověz, že se můj stav během našeho telefonování zhoršil a že tě potřebuji vidět, aby mi bylo zase lépe,“ řekla jsem první, co mě napadlo a on se začal smát.

„Pokusím se ho zeptat, ale nic neslibuji. Povídal, že se mám domluvit s tvojí sestrou a otcem.“

„Charliemu to vadit nebude a Lucy to pochopí,“ řekla jsem rychle.

„Přijdou za tebou?“ optal se.

„Snad jo,“ odpověděla jsem a v tom mi do pokoje vešla Lucy s Patty.

„Už jsou tady, tak já se zeptám a pak ti napíšu, dobře?“ vyhrkla jsem.

„Dobře, miluji tě,“ řekl mi a Lucy se zašklebila.

„I já tebe,“ odpověděla jsem mu a položila hovor.

„Nech mě hádat, Edward,“ rýpla si Patty a posadila se na postel.

Jen jsem se usmála a podívala se na Lucy, která tam stála.

„Bude ti vadit, když zítra přijde Edward?“ optala jsem se jí.

„Ne, ale ať přijede i Alice, potřebují s ní mluvit,“ usmála se a posadila se za námi na postel.

„Kde je taťka?“

„Je u doktora, prý dorazí ten nový dárce. Jsem tak šťastná!“ křikla Patty a objala mě.

„Jo, to já taky, ale mám z toho strach,“ přiznala jsem se.

„Nemusíš, doktor mi řekl, že to nebude bolet.“ Vešel dovnitř taťka a sedl si na židli u postele.

„Doufám, že Jasperovi nic není,“ řekla jsem.

„Ne, nic mu není a co ty?“ zeptal se taťka.

„Mně je dobře,“ odpověděla jsem mu.

„Nerada vás ruším, ale slečna už nesmí nic jíst a měla by už spát.“ Nakoukla dovnitř noční sestra. Ani jsem si nevšimla, kolik je hodin.

„Dobře, děvčata, už půjdeme,“ řekl taťka a doslova je začal vyhazovat.

„Taťko, bude ti vadit, když sem zítra přijde Edward?“ zeptala jsem se ho, než stihli odejít.

Naklonil se ke mně a políbil mě do vlasů: „Jistě, že nebude.“ A odešli.

Vzala jsem mobil a napsala Edwardovi esemesku: Zitra te cekam, dobrou noc.

Za chvilku mi přišla odpověď: I tobe krasnou noc, Isbell.

Nad tím oslovením jsem se zamračila a mobil odložila. Zakryla jsem se peřinou a zavřela oči.

Byla jsem na kvetoucí louce… byla jsem tam já a Freede… a Edward… jezdili jsme na Freedem a užívali si přítomnost toho druhého…

„Slečno?“ Počal mě budit hlas sestry.

„U-hum?“ Probrala jsem se.

„Potřebujeme vám provést ještě jedno vyšetření a nový dárce vás chce vidět,“ oznámila mi.

„Dobře,“ přikývla jsem a ona mě začala odpojovat od přístrojů. Přivezla vozík a pomohla mi, se na něj posadit.

Vyrazily jsme z pokoje do nějaké ordinace. Tam byl mně neznámý doktor. V první řadě mi změřil teplotu a tlak. Všechno bylo v pořádku. Začal mi odebírat krev.

„Kdyby ti bylo špatně, pověz mi to,“ upozornila mě sestra, ale za chvilku mi tu jehlu z ruky vytáhla.

„Hotovo, takže teď budeš akorát čekat na dárkyni. Sestra ti mylně oznámila, že dárkyně tu již je, ale byl to omyl. Musíš počkat, právě teď je paní Charisonová v letadle,“ objasnil mi to a já se vydala zpátky do pokoje.

Už mě naštěstí na přístroje nepřipojila, a tak jsem se na posteli posadila.

Doufala jsem, že Edward přijde. Nevím proč, ale začala jsem být nervózní. Doufala jsem, že až mě ta dárkyně uvidí, nerozhodne se od dárcovství ustoupit. Vím, že myslím na blbosti, ale jsem nervózní.

Někdo zaťukal na dveře a srdce mi poskočilo, když do pokoje vešel Edward. Nic neřekl, jen mě políbil.

„Jak ses měla?“ řekl hned poté, co se naše rty oddělily.

„Špatně, ale teď se mám už dobře,“ řekla jsem a pousmála se.

„Neměl bych tu být, nejsou návštěvní hodiny,“ zašeptal mi do vlasů.

„Fakt? A to někomu vadí?“ dotázala jsem se ho a on se pousmál.

„Carlisleovi to vadit bude,“ odpověděl mi.

„To mi je jedno,“ řekla jsem mu a pohodlněji jsem se mu zavrtala do náruče.

Nikdo jsme nepromluvili, jen jsme si užívali přítomnost toho druhého.

„Přijela s tebou i Alice?“ optala jsem se ho.

„Ano, ale svá sestra na ni čekala před nemocnicí a pak odjely, asi nakupovat,“ vysvětlil mi to.

„Mám strach,“ zašeptala jsem do jeho košile.

„Z operace?“ optal se mě.

Jen jsem přikývla a on mě pevněji objal.

„Nemáš z čeho, nebude to bolet a pak už budeš konečně zdravá. Pak jen znovu začneš chodit a začneš jezdit,“ řekl mi a já se zasnila. Tak krásně to zní.

28. kapitola ** 29. kapitola ** 30. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 29. kapitola: