Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home » Holka od koní - 18. kapitola

19.06.2011 (21:15) • Werunecka • • komentováno 12× • zobrazeno 2653×

*** Pohled Charlieho ***

Už jsem se rozhodl a zavolal prodejci. Nového koně na rehabilitování a drezuru pro Bells mám vyzvednout za hodinu v Chusqui. Jak moc se těším.

Připojil jsem převozník a nasedl do auta. Vyrazil jsem na cestu. Tak moc jsem se těšil na nový přírůstek do naší rodiny. Cestou jsem se ještě zastavil v potřebách pro koně a vzal pár balení vitamínů.

Na nového koně jsem si musel vzít půjčku, ale nelituju toho. Navíc ten chlápek ke koni daruje sedlo i s uzdou. Ale pro Bells bude asi lepší uzdečka.

Pustil jsem si nějaké country písničky a usmíval se na celý svět. Jsem šťastný.

Po hodině jízdy jsem konečně našel onen ranč a začal ho obdivovat. Byl asi třikrát větší než ten náš a tolik koní na pastvě a ve venkovních jízdárnách, kde trénovali. Tady by se Bells líbilo.

Zaparkoval jsem a vydal se do kanceláře.

„Dobrý den, jmenuji se Ashley a jsem tu místo otce, který je momentálně mimo stáj,“ pozdravila mě celkem milá černovláska.

„Charlie Swan, jsem tu skrz toho drezuráka,“ představil jsem se.

„Jistě, následujte mě,“ vyzvala mě a já se za ní vydal.

Prošli jsme dvorem a zamířili ke stájím. Vešli jsme dovnitř a prošli kolem nádherných parkuráků a drezůráků. Mezi nimi jsem poznal i pár šampionů.

„Tak toto je Jasper 366,“ ukázala na frísana.

„Je úžasný,“ zašeptal jsem.

„Ano, to je,“ řekla a vyvedla ho z boxu ven. Zavedla ho do kruhovky.

Jasper byl svalnatý Fríský kůň. Měl dobře stavěné tělo a krásné prostorné chody. Klidně by to mohl být plemeník, ale nemohl jím být, neboť neměl moc dobré předky. Každopádně měl široký hřbet a pružné chody, přesně to co potřebuji. Koníček akorát pro mou dcerušku, který jí bude vyhovovat právě na drezuru a rehabilitaci.

„Beru ho,“ řekl jsem se samozřejmostí a ona toho krasavce zavedla zpátky.

„Dobře, v kanceláři je připravená smlouva.“ Vydali jsme se zpátky.

V kanceláři jsem podepsal všechno potřebné a také si to důkladně přečetl. Nechci přece kupovat zajíce v pytli, ne?  Vzal jsem si papíry a zamířil k autu.

Nakonec Ashley dovedla Jaspera a já ho mohl hravě zavést do přepravníku.

„Nesu to sedlo a uzdu.“ Podala mi je a já je dal na zadní sedadlo. Nasedl a spokojeně odjížděl z toho ráje.

Cesta trvala o něco déle, ale nevadí.

Když jsem dojel, zavedl jsem Jaspera do nového boxu a začal se starat o koně. Během chvilky došla Angela a po ní i Mike.

„Dobrý den, Charlie,“ pozdravila Angela a šla se také kouknout na Jaspera.

„To je ten nový přírůstek? Je úžasný,“ optal se Mike.

„Děcka, to je Jasper 366, myslím, že se bude Bells líbit. Za chvilku za ní pojedu,“ usmál jsem se na ty dva. Byli jako moji vlastní, v podstatě tu fungujeme jako rodina.

„Tak ji pozdravujte,“ oplatila mi úsměv Angela a vydala se pro Agapeho a Mike si vzal Sira Lovariho. Věděl jsem, že projedou všechny koně, jsou to dobří koňáci.

Nasedl jsem do auta a vydal se do nemocnice.

*** Pohled Belly ***

„Zdravím, Bello, tak jak se máš?“ vyptávala se Nana.

„Dobrý den, mám se fajn,“ odpověděla jsem a začala s nohama pohybovat.

„Dobře, zkus je zvednout.“ Posadila se na židli a zkoumala mne.

Po značném úsilí a přemlouvání jsem je přeci jenom, samozřejmě jednu do druhé, zvedla. Nana se usmála a začala cosi zapisovat. Vážně by mě zajímalo, jestli si jenom nemaluje.

„Když to takhle půjde dál, brzo začneme s chůzí. Jen tak dál a nepřepínej se.“ Přitom posledním slovu se koukla na Edwarda a odešla.

„Jak to myslela?“ dělala jsem nechápavou a usmála se na Edwarda.

„Nevím,“ oplatil mi úsměv a políbil mě.

Někdo zaklepal na dveře. Edward si decentně odsedl na židli, kterou tu měl jenom pro okrasu. Asi to divadlo s Renée stačilo.

„Dále,“ vyzvala jsem nově příchozího. Dovnitř vešel Charlie.

„Ahoj, Bells. Edwarde,“ pozdravil nás a posadil se na volnou židli, kterou tu nechala Nana.

„Co nového ve stájích?“ optala jsem se ho hned.

„Máme nový přírůstek,“ usmál se na mě. Moc dobře věděl, jak ve mně vzbudit zvědavost.

„A dostanu z tebe něco víc?“ dobírala jsem si ho.

„Koupil jsem nového koně, domluvil jsem se s doktorem, že lze u nás ve stáji rehabilitovat. Ta sestra Nana to taky potvrdila.“ Jak to tak povídal, vycítila jsem z něj nehoráznou radost, ale já měla obavy.

Zase sedět na koni, kterého navíc ani neznám. Po tom všem, co se mi všechno stalo?

„Neměj strach, není to žádný parkurák. Jmenuje se Jasper 366 a je to frísan,“ řekl a mně neunikl letmý úsměv na Edwardově tváři. Jasper… no jasně! Tak se jmenuje jeho nejnovější bratr.

Taky jsem se usmála.

„Drezůrák? A kdo na něm bude jezdit?“ zeptala jsem se se zájmem. Nikdo ze stáje, teda až na minimum od Angely, ale to táta neví, neměl zkušenosti s drezurou.

„Ty a neboj, naučíš se to,“ přisvědčil a byla z něho cítit ještě vetší radost, která mě děsila.

„Ale co když to nezvládnu, co když ho nezvládnu? Celý život jsem se učila parkúr a najednou se mám přeorientovat na drezuru?“ začala jsem se vymlouvat.

„Ty a něco ohledně koní nezvládnout? To se mi nechce věřit,“ přisadil si Edward a já ho popravila pohledem.

*** Pohled Lucy ***

Když mi to mamka řekla, nevěřila jsem. Ne, to se Belle nemohlo stát. Nemohla se zamilovat do mého úhlavního nepřítele, to nejde. Stačí, že jsem přišla o Alice.

„Lucy, vnímáš nás?“ ozval se Sam.

„Co?“ vytrhl mě z mých úvah.

„Probíráme, jak to půjde dál s těmi pijavicemi, co se tu už párkrát vyskytly,“ vysvětlil mi Jacob.

„Aha, jdu na vzduch,“ řekla jsem a vstala.

Vyšla jsem ven a sedla si na schody do chaty. Zase jsem se začala zaobírat Bellou.

„Co tě trápí?“ přisedl si Embry a já si položila hlavu na jeho rameno.

„Bells se zamilovala do jednoho Cullena,“ řekla jsem a on ucukl.

„Opravdu?“ vyptával se nechápavě. Copak mě neslyšel?

„Jo, zamilovala se do upíra a mám ten pocit, že o tom neví. Teda o tom, že je upír.“ Snažila jsem se potlačit slzy, ale zradily mě.

„To bude v pořádku, až se to dozví, nechá ho být,“ snažil se mne uklidnit.

„Ale co když ne? Co když z ní udělá sobě rovnou? Proč se to všechno děje? Proč zrovna my? Ona má leukemii, učí se znovu chodit a já tu běhám po lese jako měnič a hlídám území místo toho, abych s ní byla častěji. Chci, abychom byly zase sestry a né vzdálené příbuzné.“ Teď už jsem brečela.

Embry mě objal a nechal vybrečet.

„Co se děje?“ začal vyzvídat Jared.

„Průšvih,“ řekla jsem mezi vzlyky.

Na to slyšeli i ostatní. Začala jsem jim vykládat vlastní mega problém.

„Bells se zamilovala do upíra,“ ukončila jsem výklad.

„Vy jste teda ségry. Jedna se otiskne do vlka a druhá se zabouchne do upíra,“ konstatoval Paul a já jen přikývla.

„No nic, je načase vyrazit k nám, matka mi už psala,“ utřela jsem si slzy a vstala. Byl čas Embryho představit jako mého přítele.

Rozhodla jsem se hned, co mamka ztropila scénu ohledně Belly a té pijavice.

„Tak si to užijte,“ usmála se na nás Emily a objala Sama.

Rozloučili jsme se a nastoupili do propůjčeného auta, které patřilo otci Embryho a vyjeli jsme k nám domů.

V autě vládla nervozita a atmosféra by se dala krájet. A ještě víc zhoustla, když jsme zastavili před domem.

Vystoupili jsme a já jsem svůj otisk chytla za ruku. Je to vlkodlak, ale v této situaci, soudě podle jeho výrazu, by nejraději zdrhal.

„Bude to v pohodě, táta ti hlavu neutrhne, ale u mámy to není jistý,“ rýpla jsem si do něj a zcela zapomněla na Bells a ‚náš‘ problém.

Dveře se otevřely a v nich stála mamka. Zkoumavě na Embryho pohlédla a nakonec, k mé úlevě, se usmála.

17. kapitola ** 18. kapitola ** 19. kapitola

Všem se omlouvám za to „vydírání", ale vy, co píšete své povídky, tak znáte ten pocit, když vám komentáře klesnou až na minimum a vy nevíte, zda je povídka stále taková skvělá či už upadla na dno. Ještě jednou se omlouvám...

A teď k Jasperovi - Frízskému hřebci. Toto jméno není vymyšlené, ve skutečnosti existuje holandský plemeník Jasper 366.

Zde ukázka jeho drezury, která vážně stojí za to.

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 18. kapitola: