Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home » Holka od koní - 15. kapitola

03.06.2011 (17:00) • Werunecka • • komentováno 9× • zobrazeno 2162×

„Co se děje?“ vyptával jsem se a posadil se vedle ní.

„Moje nohy…“ vydechla.

„Já vím, to bude dobrý,“ chlácholil jsem ji.

„Ale ne, Edwarde, ony mě brní,“ vybafla na mě a já jsem byl štěstím bez sebe.

„To je úžasný, zavolám sestru,“ odešel jsem se z pokoje a na chodbě potkal sestru.

„Pane Cullene, co tady děláte? Váš otec je v pracovně, před hodinou a půl mu začala služba,“ oznámila mi a já se vydal za ním.

„Carlisle, Bellu brní nohy,“ řekl jsem hned, co jsem vpadl do jeho pracovny.

Vstal a vydal se se mnou v závěsu za Bellou.

„Doktore, já cítím nohy,“ řekla Bells se slzami v očích.

„To je dobře, ale teď spi, potřebuješ nabrat nové síly. Ráno za tebou pošlu Nanu,“ zchladil její nadšení, zapsal zápis do papírů a odešel.

Avšak než stihl odejít úplně, poslal mi myšlenku.

‚Jdi domů!‘

To by mě zajímalo, co tomu bezstarostnému upírovi přeletělo přes nos. A zajímalo mě to tak moc, že jsem se mu podíval do myšlenek. Ani né před hodinou mu pod rukama umřel šesti letý chlapec.

Tak to se už ani nedivím, že má tak pochmurnou náladu.

Nechtěl jsem ho dráždit ještě víc, koukl jsem na Bellu, ale ta po léku na ztišení bolesti, který donesla sesta, přestože žádnou bolest neměla, usnula, a tak jsem vyrazil domů.

***Pohled Belly***

Po tom malém prášku jsem znovu usnula. Celkem mě udivilo, že v pokoji byl Edward. Ale to se dalo čekat, určitě ho sem poslal jeho otec. Kdyby se náhodou něco změnilo.

Spala jsem klidně, bez brnění a byla jsem ráda.

Ráno jsem se probudila, nasnídala se a samou nudou si pustila mp3ku. Mohla jsem čekat, že si ji půjčila Lucy. Byly tam její písničky. Celkem se to dalo poslouchat, ale po hodině mě začala bolet hlava, a tak jsem mp3ku vypnula.

Vytáhla jsem svoji oblíbenou knihu Na větrné hůrce a nalistovala záložku. Sotva jsem přečetla první slovo, knihu jsem zavřela.

Úplně jsem zapomněla, že v té knize je jméno Edgar, ale já četla Edward.

Zakroutila jsem očima a otevřela knihu znovu.

Četla jsem si asi tak půl hodiny, když za mnou přišla Nana.

„Slyšela jsem samé dobré zprávy,“ usmála jsem na mě a přejela mi perem po chodidlech. Mírně jsem ucukla, neboť to lechtalo.

„To je úžasné,“ pousmála se Nana a pokračovala ve vyšetření.

Klepla mi na každý prst a chtěla vědět, zda jsem to cítila. Byla jsem šťastná, že jsem jí všech deset klepnutí mohla potvrdit.

„Zkus nohama pohnout,“ poručila mi a já se začala soustředit.

Nakonec jsem s nohami o píď pohnula.

„Dobře, Isabello, nebudeme se přepínat, pro dnešek stačí,“ usmála se na mě a počala zapisovat cosi do papírů. Poté mi zamávala a odešla.

Zase jsem se začetla do knihy a přestala vnímat okolí. Vžila jsem se do děje.

Došla jsem až k mé oblíbené pasáži:

Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já. Kdyby tu ale zůstalo všechno ostatní a jen jeho stihl zmar, svět by se mi proměnil v úplnou cizotu.

Kateřina se svěřovala Nelly se svým zasnoubením s Lintonem. Jak já ji nechápala. Na tom muži bylo vidět, že je to idiot.

Byla jsem tam zabraná do děje, že jsem se až lekla, když na mě Edward promluvil.

„Bože, Edwarde, neděs mě,“ okřikla jsem ho a založila stránky v knize.

„Promiň, ale slíbil jsem ti, že ti pomohu s učením. Tak jsem přinesl potřebné věci,“ vysvětlil mi důvod jeho přítomnosti.

„A ty nemáš školu? Je dneska pondělí, že?“ dotírala jsem.

„Mám studijní volno,“ usmál se na mě a přisedl si.

„Studijní volno?“ přimhouřila jsem oči.

„Bello, místo toho, abys byla ráda, že ti chci pomoci s učením, mě tady peskuješ,“ obořil se na mě.

„Promiň, ale přijde mi to jako ta největší blbost, cos kdy řekl,“ vrátila jsem mu to, „a navíc se dnes nic učit nechci.“

„Ale, Bello, takhle si známky nezlepšíš,“ začal mě ponaučovat.

Já si ho nevšímala a i na zákaz Nany jsem s nohama začala pohybovat ze strany na stranu.

„Přestaň, máš se učit,“ usmál se na mě Edward a já zaúpěla. Ještě jednou se na mě takto podívá, tak…

„Takže mám upřednostnit učení před rehabilitací?“ optala jsem se ho podrážděně.

„Nepřetáčej všechno proti mně,“ upozornil mne a já se mu koukla do očí.

„Máš světlejší odstín očí,“ poznamenala jsem.

„To je… fluorescence,“ zakecával.

„Tak to je za dnešek druhá největší blbost, cos mohl říct,“ upozornila jsem ho.

„Můžeš se věnovat svému vzdělávání?“ Přisedl si za mnou na postel a položil mi na nohy pár knih.

Očima jsem se přejela a uviděla matematiku, dějepis a angličtinu.

Edward sáhl po učebnici algebry a za dvě hodiny se mu podařilo mě naučit rovnice s absolutní hodnotou a lineární rovnice i nerovnice.

Zkusil i rovnice se dvěma neznámýma, ale to mě přestalo bavit, knihu jsem mu vytrhla z rukou a švihla s ní na druhý konec pokoje.

„A tam taky zůstane!“ přikázala jsem a on se usmál.

Snažil se tedy sáhnout po jiné učebnici, ale já je shodila taky.

„Vyprávěj mi o tvé rodině,“ zaprosila jsem na drzo.

„Co bys chtěla vědět?“ optal se mě k mému úžasu.

Usmála jsem se a zkusila se posadit. Celou dobu jsem ležela a měla jsem přeležené záda.

Okamžitě mi pomohl a já se konečně posadila.

„To je lepší,“ brblala jsem si pro sebe a usmála se.

„Kolik máš sourozenců?“ Otočila jsem hlavu k Edwardovi, který si sedl na postel.

„Čtyři,“ odpověděl stručně.

„A něco bližšího mi o nich nepovíš?“ dotírala jsem.

„Alice znáš, je to takový malý maniak v nakupování a v módě. Jasper je její manžel. Přidal se k nám nedávno i se svojí sestrou Rosalie, která je manželka Emmetta. Rose a Jasper jsou Haleovi,“ vysvětlil mi. „Emmett je rodinný vtipálek, má rád, když si může z někoho dělat srandu, Jasper je takový sázecí typ a Rose je typická královna krásy,“ pousmál se nad tím, co právě řekl.

„A co rodiče?“ Nedalo mi to.

„Carlisle je doktor, jak jsi určitě poznala,“ pronesl a já se zakabonila.

„Hej, jsem nemocná, ale né blbá!“ bránila jsem se.

„Já ti to neberu,“ bránil se zase on.

„Tak pokračuj,“ vyzvala jsem ho.

„Esmé je starostlivý typ, má o nás velký strach. I o tebe, když tě viděla onehdy padat z Edieho,“ řekl a mně se vybavila ta osudná scéna.

Zamračila jsem se ještě víc a moje dobrá nálada klesla hluboko pod bod mrazu.

Jistě jste si všimli, že Bells je více všímavá a drzejší než v knihách či filmu, tak doufám, že vám to nevadí. A také chci upozornit, že její léčba je poněkud rychlejší. Opravdu bych nerada měla tři stránky jenom rehabilitaci, bylo by to nudné.

14. kapitola ** 15. kapitola ** 16. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 15. kapitola: