Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home » Holka od koní - 11. kapitola

06.05.2011 (16:30) • Werunecka • • komentováno 0× • zobrazeno 2098×

***Pohled Carlislea***

Když mi zavolal, zděsil jsem se, ale to se dalo čekat, že bude mít tak velké teploty.

„Hlavně, ať neusne,“ apeloval jsem na něj.

Sebral jsem tašku a vyběhl k autu. Všichni na mě koukali, ale takto jsem se choval vždy, když jsem měl vážný případ, takže jim to nepřišlo divné a nikdo se mne na nic neptal.

Jel jsem, nedbaje na silniční předpisy. Sám jsem se nad sebou zhrozil, že svým synům a dcerám dávám přednášky a sám jsem stejný jako oni.

Dorazil jsem do nemocnice, kde mě sestra za pochodu informovala o Bellině stavu.

„Dobře, připravte Ofirmev a studené zábaly,“ zaúkoloval jsem ji a otevřel dveře.

Naskytl se mi pohled na Edwarda, který držel Bellu a chladil ji svoji tělesnou teplotou.

„Usnula,“ hlesl a já hned začal kontrolovat, co bylo třeba.

Během dvou minut přiběhla sestra a já jí vpíchnul přípravek na potlačení horečky. Hned na to jsme aplikovali zábaly. Celou dobu se od ní Edward nehnul na krok.

Až k ránu se nám podařilo teplotu snížit na přijatelnou hranici. Teď jenom počkat, zda se probere.

Probrala se asi hodinu po snížení teploty.

„Bello, toto nám nemůžeš dělat,“ káral jsem ji.

„Omlouvám se,“ zašeptala, na víc neměla sílu.

„To je v pořádku, teď odpočívej, potřebuješ nabrat nové síly,“ usmál jsem se a šel do své pracovny.

Začíná se to zhoršovat, potřebuje kostní dřeň a to co nejdříve. Vím, co udělám. Zaplatíme tomu dárci dvakrát tolik. Snad potom povolí.

„Doktore Cullene, přišel za vámi pan Swan,“ nakoukla dovnitř sestra.

„Ať jde dál,“ odpověděl jsem jí a ona ho pustila.

„Doktore, jak to vypadá s tím dárcem?“ zjišťoval hned Charlie.

„Charlie, ten dárce odmítá přijet,“ řekl jsem mu pravdu.

„Ne, on musí přijet…, zaplatíme mu víc,“ snažil se něco rozumného vymyslet na záchranu své dcery.

„A ty máš potřebné peníze?“ koukl jsem na něj, ale stejně jsem pochyboval.

„Prodám koně, statek,“ usnesl se najednou a já jen nesouhlasně kroutil hlavou.

„Když se Bella uzdraví, nikdy by ti neodpustila, že jsi kvůli ní zaprodal koně, natož celý statek,“ vymlouval jsem mu to a navíc si nedovedu představit, jak tento chlap dělá jinou práci než okolo koní.

Jen si povzdychl a dál nic neříkal.

„Zkusím mu zavolat, uvidíme, co se dá ještě dělat,“ navrhnul jsem mu a on přikývl.

„Mohu jít za svou dcerou?“ zeptal se mě a já přikývl.

Vstal a vydal se ke dveřím. Vyšel ven a místo něho přišel Edward.

„Ještě se neozval, že?“ optal se mě.

„Ne, a Charliemu jsem taky neřekl, že jsme mu zaplatili víc,“ odpověděl jsem mu.

Zazvonil telefon. Nahnul jsem se a vzal ho.

„Doktor Carlisle Cullen,“ ozval jsem se.

„Doktore, máme špatnou zprávu,“ ozval se na druhé straně hlas muže.

„Kdo volá?“ nechápal jsem.

„Omlouvám se, tady Nicolas,“ představil se a já věděl, že se jedná o muže, co zajišťuje dárce dřeně.

„Co se děje?“ vyzval jsem ho.

„Ten dárce vaší nabídku přijal, ale hasiči teď uhašují poslední zbytky požáru jeho domu. Ten dárce uhořel,“ oznámil mi Nic a já se koukl na Edwarda.

Můj syn se tvářil jako by ho mučili. Položil jsem telefon a začal přemýšlet. Než jsem mu stačil něco říct, vyrazil z mé kanceláře a já věděl, že nemá smysl za ním teď chodit.

V první řadě to musím oznámit rodině.

***Pohled Belly***

Doktor odešel a já se začala cítit líp.

„Odkdy jezdíš?“ optal se mě Edward a já na něho zůstala zírat. Pořád seděl na tom samém místě, naše prsty byly propletené.

„Odjakživa,“ řekla jsem a usmála se.

„Potřebuješ něco?“ zeptal se mne po chvilce.

„Jo, podal bys mi pití?“ odpověděla jsem mu otázkou a on mi ho podal. Když jsem mu ho vrátila, zvedl se a chystal se odejít.

„Jdu na záchod, odpočívej,“ usmál se a odešel.

Netrvalo ani tři minuty a do pokoje vešel taťka.

„Ahoj, Bells,“ pozdravil mě a líbl mě na čelo.

„Ahoj, co je nového?“ vyzvídala jsem.

„Freede už chodí,“ oznámil mi šťastnou novinku a já se rozhodla, že mu taky povím něco, co ho rozveselí.

„Tati, rozhodla jsem se, že budu rehabilitovat,“ oznámila jsem mu a on mě objal.

„Já to věděl,“ radoval se.

Chvíli jsme se radovali, ale potom vešel doktor do pokoje.

„Mám pro vás špatnou zprávu, dárce před dvěma hodinami uhořel. Je mi to líto.“ Díval se na mě a potom na otce.

10. kapitola ** 11. kapitola ** 12. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 11. kapitola: