No,tak v téhle kapitolce už se to trochu rozjede. Sestry Swanovi se seznámí s Culleny.
30.06.2010 (12:15) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6934×
2. kapitola – Seznámení
(pohled Belly)
Bylo brzy ráno, když jsem se probudila. Nemělo ještě smysl vstávat nebo budit sestry. Kdybych Rose probudila takhle brzo, prohodila by mě za to oknem.
Je právě polovina září a dnes mají nastoupit ti nový studenti, Rose a Alice se na ně těší a doufají, že budou vypadat aspoň trochu k světu. Mně to bylo upřímně jedno. Žádný kluk mi ještě nikdy nepadnul do oka.
Když jsem uznala, že už je dost hodin na to, aby se vstávalo do školy, přešla jsem k oknu a roztáhla závěsy. Opět pršelo.
„Tady snad nikdy nesvítí slunce!“ Zanadávala jsem potichu a vešla na chodbu, směrem k pokoji Alice. Holky budíky nikdy neměly, protože nesnášely ten protivný zvuk. Tak jsem tady jako budík sloužila já.
Alice byla pořádně zachumlaná do deky. Asi jí byla v noci zima, napadlo mě. Přešla jsem až k ní.
„Vstávat, Alice. Jde se do školy,“ řekla jsem to celkem nahlas, ale Alice vesele spala dál. Naklonila jsem se k ní a jemně s ní zatřásla. Cukla sebou a otevřela oči. Chvilku se ještě rozkoukávala, než jí došlo, co asi dělám v jejím pokoji.
„Dobré ráno,“ řekla zvesela a ihned vyrazila k šatníku, vybrat nám ty nejvhodnější šaty na dnešek. Nechala jsem ji na pokoji a šla probudit Rosalii.
„Vstávat, Rose, ranní ptáče dál doskáče!“ zakřičela jsem na ni už ode dveří, protože s ní, ani kdybych třásla půl hodiny, neprobudila bych ji.
„Ale brzo chcípne…,“ zamručela Rose v odpověď, překulila se na druhý bok a spala dál.
Docela mě tím naštvala a měla jsem chuť po ní něco hodit. Otočila sem se a chtěla vyrazit pryč ze dveří, když v tom jsem nadskočila 10 centimetrů vysoko. Za mnou stála Alice s lišáckým úsměvem na tváři a připraveným polštářkem v rukách. No, jasně! Musela to vidět, došlo mi. Mrkla jsem na ní a rty němě naznačila díky. Otočila jsem se zpět do pokoje a hodila ten polštářek po Rose.
Ihned byla pryč z postele, ruce připravené k obraně, jako kdyby na ní zaútočil démon. Když nás s Alicí uviděla stát ve dveřích, zablesko se jí v očích pochopení. Ten její výraz byl k nezaplacení, a tak jsme se v těch dveřích sklátily s Alicí na zem smíchy.
To už po nás ale také hodila polštář, a tak začala bitva. Asi tak po 5 minutách jsem ze svého pokoje uslyšela budík a vyhlásila konec války. Alice odcupitala k sobě do pokoje a my s Rose do našich koupelen. Když jsem vešla zpátky do mého pokoje, už jsem měla na posteli připravené oblečení. Oblékla jsem se a rychle zamířila do kuchyně. Z ovocné mísy jsem si vzala pouze jablko. Holky už stály u Alicina Porsche. Čekaly na mě. Nasedla jsem dozadu a vyjely jsme ke škole.
Přijely jsme trochu pozdě, ale moc to nevadilo. Tady nám každý všechno odpustil. Na parkovišti jsem viděla mě neznámé auto. Jeep. Napadlo mě, že bude těch nových.
Jakmile jsme vystoupily, už jsme běželi na první přednášku. A tak to šlo až do oběda. Většinu hodin jsme měly se ségrama společných. Akorát ty dvě po obědě jsme měly každá něco jiného. Když jsme dorazily na oběd, sedly jsme si k našemu obvyklému stolku. Nikdo jiný tu s námi nesedí, ne že by nechtěl, ale my tu jiný lidi nechceme. Zvedla jsem pohled o talíře a rozhlédla se po těch nových, nikde jsem je tu ale neviděla. Po obědě jsem měla tělocvik, Alice občanku a Rose trigonometrii. Rozešly jsme se na své hodiny.
Běžela jsem se převléct do šaten, a když jsem vyšla, už na mě všichni čekali. Všimla jsem si jednoho kluka, kterého jsem tu ještě neviděla. Byl hezký a byl to pěkný svalovec, to se musí nechat. Napadlo mě, že tenhle kluk by asi zabodoval u Rose.
Trenér nám nařídil rozdělit se do dvojic, že budeme hrát tenis. Bohužel na mě vyšel zrovna ten svalovec! Ach jo. Mám to ale smůlu. Svalovec si to namířil ke mně. Zastavil se kousek přede mnou a natáhl ke mně ruku.
„Ahoj, já jsem Emmett Cullen,“ řekl se širokým úsměvem, až jsem uvažovala, jestli si neprotrhne pusu. Potřásla jsem mu jí, ale překvapilo mě jak je ledová. Nechala jsem to plavat. Byl milý. To byla příjemná změna od těch týpků, co se mě snažily dostat jenom na rande. Chvilku jsem si s ním povídala a byl fakt milý. Zjistila jsem, že jeho bratři se jmenují Edward a Jasper. Jakmile ale začala hra, jasně vyhrával a dělal si ze mě srandu, jak jsem pomalá a nemotorná. Zvláštní bylo, že mi to tolik nevadilo. Na jeho neustálé kecy jsem jen odvětila.
„Co se ale týče inteligence, sotva pokulháváš.“
„To bych se hádal,“ řekl, ale nechal to být. Začínala jsem si myslet, že bych mohla mít docela super kamaráda a jak se zdálo, ani jemu bych jako kamarádka nevadila.
Po škole jsme jeli domů. Alice básnila o Jasperovi, který s ní seděl na občanku. Jen Rose byla naštvaná, že žádného z nich ještě neviděla. Nechala jsem Alici básnit, Rose se užírat a docela jsem se těšila na zítřek, pokud jsou Emmettovi bratři jen z poloviny takoví jako on, budeme super kamarádi!
Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Čarodějky - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!