Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstat či odejít 11

New Moon- Edward

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Zůstat či odejít 11Ahojky, tak po delší neplánované pauze přidávám další dílek. Doufám, že jste na mě nezanevřeli a kapitolka se vám bude líbit. Jako vždy komentujte kritizujte :-)betareadu se opět ujala Ell, za což ji patří veliký dík.

16.02.2010 (18:45) • Nemesis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1414×

Kapitola 11. Těžká volba

 

 

Slunce už pomaličku začínalo nabírat na své síle. Pomalu, jakoby se ještě bálo a pralo se s ranním chladem, postupovalo po chodnících, zdích, trávě a zalévalo okolní krajinu svým životodárným teplem. Jeho hřejivý dotek postupně objímal všechno živé a halil ho do své náruče.

 

Bylo však místo, kam jeho paprsky nikdy nedosáhly. Bylo místo, kde nemělo svoji moc. Místo, kde vládla temnota, chlad a věčná noc. Bylo to místo smrti.

Prastarý, honosný a zároveň hrůzu nahánějící hrad už celá staletí ukrýval ve svých útrobách tvory, pro které nebylo slunce darem života. Sluneční svit je obtěžoval, bránil jim v　jejich tajemné a temné existenci a proto se před ním ukrývali na　tomto místě. V　děsivých prostorách katakomb a honosných sálů, kam lidská noha vkročí pouze na pozvání a to jen jednou jedinkrát za celý život. Těsně před jeho bolestným koncem.

V　jedné z　těchto tmavých, sychravých chodeb stály dvě postavy. Dívaly se jedna druhé do očí. Pro člověka naprosto nehybné, dokonalé, jako kus kamene. Jako mramorové sousoší, zdobící jinak ponuré chodby.

Postavy stály naproti sobě. Klidnou a prázdnou chodbou se neslo tíživé až bolestné ticho, které nenarušovalo ani dýchání obou postav. Okamžik, jakoby zastavený v　čase.

Stály naproti sobě, dveře do místnosti byly jako rám prapodivného zrcadla. Na každé straně zobrazovalo rozdílnou, přesto však v　něčem podobnou osobu. Mladá drobná dívka a statný muž. Ostré rysy, tvář nesoucí kamenný výraz, stejný jako celé tělo.

Dívka byla oblečena do bílých hedvábných kalhot a bílé haleny. Její bledá pleť soupeřila s　bělostí jejího oblečení a nebylo jednoznačné, kdo bude mít nakonec navrch. S　tou až panensky bílou čistotou kontrastovaly její po pas dlouhé vlnité hnědé vlasy a nádherné zlaté oči. Oči, které jediné z　celého jejího těla prozrazovaly život. Nesly v　sobě emoce. Emoce tak silné, že se zdálo až nemožné, že by tento anděl mohl být schopen je pojmout do svého nitra a kamenného srdce.

Mohutný muž v　černých kalhotách z　pevné hrubé látky a v　hedvábné černé košili ji pozoroval a hodnotil. V　jeho karmínově rudých očích se odrážela inteligence a zkušenosti získané staletími, kterými prošel po tomto světě. Hlavou se mu honilo mnoho otázek a byl jen jeden způsob, jak na ně dostat odpovědi.

Po nekonečně dlouhé době, která však ve skutečnosti byla dílem jen několika sekund, muž odstoupil a vpustil tak drobnější dívku dovnitř svých komnat. Ta s　elegancí vlastní jejímu druhu, ani v　nejmenším neprozrazující její skutečnou nervozitu, vplula do stroze a účelně zařízené místnosti.

 

Přelétla místnost jedním rychlým pohledem. Přesto si však všechno automaticky ukládala do paměti. Dokonce i teď, když byla na pokraji svých psychických sil, její podvědomí pracovalo, a kdyby zavřela oči, mohla by přesně říci, co kde je.

Starodávná vyřezávaná postel, která stála v　rohu u stěny naproti dveřím, nevypadala moc používaně. To ovšem neplatilo o knihovně, zabírající celou protější stěnu. Tak trochu ji knihy u jejího společníka překvapily. U stěny vedle dveří stál poctivý dubový stůl a stejně robustní židle. Uprostřed místnosti byl oválný perský koberec a na něm stála dvě křesla a stolek.

Počkala, až ji muž vyzve posunkem ruky a ladně se usadila do křesla. Ozvalo se jemné vrznutí zavíraných dveří a dívka na sobě ucítila pátravý a lehce zmatený pohled jejího hostitele.

Nyní už mohla dát své pocity, které ji rvaly nitro na kusy, najevo. Uchopila svou hlavu do rukou a bezmocně se svezla do opěradla nečekaně měkkého křesla.

 

 

***

Demetri byl zmatený. Uslyšel spěšné, ale přesto lehké a tiché upíří kroky, které se zastavily za jeho dveřmi. Poté, co někdo zaklepal, a on otevřel, spatřil mezi dveřmi stojící Isabellu.

„Demetri, musíš mi s　něčím pomoci…“

Bylo to jediné, co ze sebe vypravila. V　mžiku stál u ní, zahleděl se jí do jejích nádherných zlatých očí a opět na setinu vteřiny zalitoval.

Několik málo sekund na sebe hleděli. Bez hnutí, bez dechu. Demetri jí pohlédl do očí, a emoce, které z Isabelly doslova prýštily, ho nenechaly na pochybách, že budou potřebovat trochu soukromí.

Ustoupil zpět do místnosti a udělal jí tak místo, aby mohla vejít. Ladně, jako kočkovitá šelma kolem něj prošla a zastavila se uprostřed místnosti. Otočila se na něj a on jí pokynul, aby se posadila do jednoho z　křesel.

Rychle za sebou zavřel dveře a zahleděl se znovu do té nádherné tváře. Sotva se dveře se zavřely, jakoby to byl nějaký skrytý signál. Jakoby Isabella ony několik centimetrů silné dveře považovala za bránu do jiného světa. Světa, kde se nemusí přetvařovat, kde je mezi přáteli. Její maska ihned spadla. Vypadala zničeně, strhaně a sklesle.

Demetri si se smíšenými pocity uvědomil, že mu je Isabelly líto. Opravdu jí chtěl pomoci. Tento pocit byl pro něj nový, a nevěděl, co si s　ním má počít. Isabella ho považovala za přítele, věřila mu natolik, že se za ním vydala pro pomoc. Může ji zklamat? Odpověděl si dřív, než mu v　hlavě ta pitomá otázka dozněla. Je loajální k　Arovi, ale Isabellinu prosbu o pomoc, ať už bude jakákoliv, neodmítne. Nemůže. Nechce.

Demetri popošel do místnosti, opřel se o druhé křeslo a pak se s　lehkým povzdechnutím posadil naproti Isabelle.

Bella nervózně těkala očima po místnosti. Bezmyšlenkovitě si kroutila jedním ze svých dlouhých pramenů vlasů a nevěděla, jak začít. Chtěla toho Demetrimu tolik říct, a přitom tu teď sedí a mlčí. Odhodlala se mu alespoň podívat do očí.

Demetri trpělivě vyčkával, byl si vědom Isabellina napětí a nechtěl na ni příliš tlačit. Dnes měl volno a tak se nemusel bát, že ho odvolají kvůli povinnostem v　gardě. Sledoval nervózní Isabellu a v　duchu přemýšlel, o co ho asi tak může požádat.

Když se ani po chvíli Isabella k　ničemu neměla, pochopil, že bude muset začít sám. Přisunul se blíž ke stolu a položil si na jeho masivní desku obě ruce. Zahleděl se jí do očí a opatrně začal.

„Isabell, víš, že mi můžeš věřit. Pokud to bude v　mých silách, rád ti pomohu, opravdu. Jen mi musíš říct, o co se jedná. Já neumím číst myšlenky, mohu jen hádat, co tě ke mně přivádí, musíš se mnou mluvit.“

Bella se na Demetriho krátce podívala. Proč váhat, vždyť kvůli tomu sem přišla. Přišla ho požádat o pomoc a teď tu sedí jako zmoklá slepice. Není důvod to mlčení dále protahovat, takhle se nikam nedostane. Jestli opravdu chce uskutečnit to, co ji napadlo, bude potřebovat něčí pomoc. A jediný, komu na celém hradě věří, je právě Demetri. Tak proč tu už nějakou dobu sedí a mlčí? Tak jo, pomyslela si, jdeme na to. Upřela na Demetriho pohled svých zlatých očí, orámovaný hustými hnědými kadeřemi a spustila.

„Demetri, jde o jednu věc, která mě trápí už delší dobu. Vím, že jsem jiná. Nejsem jako vy ostatní, nelovím lidi. Příčí se mi násilí. Nelíbí se mi tady. Ale problém je, že nic jiného neznám. Naprosto nic si nepamatuju. Občas, vždy, když to nejméně čekám, se mi objeví v　hlavě útržky vzpomínek. Alespoň doufám, že to jsou mé vzpomínky. Obrázky z　mého minulého života. Nejdřív to byly jen nesouvislé útržky, ze kterých nešlo nic poznat, ale jsou čím dál častější a jasnější. Demetri, já vidím sebe a... a Cullenovi. Je to... já nevím, vypadá to, jako bych s　nimi někdy žila, jako kdybychom se znali. Nevím, co si o tom mám myslet. Nevím. co s　tím dělat. Děsí mě představa, že celý můj dosavadní život tady je jedna velká lež. Prosím, řekni, že to není pravda, že to, co mi tenkrát říkali v　hlavním sálu, není doopravdy. Že jsem na ně nezapomněla a že vy mi celou dobu nelžete. Prosím!“

Poslední slovo skoro vykřikla, ale na poslední chvíli se ovládla, aby je nikdo nezaslechl. Ihned, jak to ze sebe Bella dostala, se jí udělalo lépe. Už se necítila tak bezradná a zbavila se části napětí, které v　sobě dlouho dusila.

Na okamžik ji napadlo, jestli to přeci jen nebyla chyba, se Demetrimu svěřit, vždyť vlastně obvinila Ara, jejich vůdce, ze lži. To by se jí ani jako Arově chráněnkyni nemuselo vyplatit. Ale už to bylo venku a nedalo se s　tím nic dělat. Musí prostě Demetrimu věřit, stejně jako svému instinktu, který ji sem dovedl vydat se mu na milost a nemilost.

Netrpělivě a s　tělem napjatým k　prasknutí se dívala do Demetriho tváře.

Ten celou dobu, co Isabella vyprávěla o tom, co ji poslední dobou trápí, seděl naprosto nehnutě. Tiše a trpělivě poslouchal a přemýšlel. Ne však o tom, jestli ji udá Arovi, jak se mylně Isabella domnívala, ale o tom, jak jí může pomoci. Přemýšlel, co všechno jí může říct. Jestli jí může povědět celou pravdu a jestli by mu potom, jak jí všichni lhali, uvěřila. Musí jí pomoci, to ano, ale úplné pravdy se musí dopátrat sama, musí si vzpomenout.

Uvolnil výraz na svém obličeji a ve stejnou chvíli se uvolnilo i napětí v　Belle. Hluboce vydechla doposud zadržovaný dech a lehce se na Demetriho usmála.

„Isabell, myslím, že nejlepší, co můžeš udělat, je znovu se setkat s　Culleny. Je tu pár věcí, které ti mohu říct a pomoci ti je pochopit, ale to hlavní je mezi tebou a jimi. Pomohu ti. Domluvím ti s　nimi schůzku. Nejlépe někde dál v　lese, aby vás náhodou neobjevil nikdo z　gardy. Tam si v　klidu promluvíte. Až budeš vědět všechno, sama se můžeš rozhodnout, jak dál.“

Demetri se lehce usmál. Už v　duchu plánoval strategii. A tak ho Bellina otázka zastihla naprosto nepřipraveného a pořádně ho zaskočila.

Bella na Demetriho vděčně pohlédla a poděkovala mu kývnutím hlavy. Byla moc ráda, že se nespletla, že důvěřovala té správné osobě. Co jí ale neustále vrtalo hlavou, bylo proč. Proč jí chce pomoci, proč kvůli ní riskuje celou svoji existenci? Nedalo jí to a nakonec, když viděla, že Demetri už nic dalšího neřekne, zeptala se.

„Demetri, proč?“

Vzápětí se opravdu upřímně rozesmála. Vidět vždy vážného a seriózního Demetriho s　vykulenýma očima se nepovede každý den. Když se trochu uklidnila, vstala a přistoupila k　němu. Položila svoje drobné ruce do Demetriho obrovských dlaní. Zahleděla se mu do očí a znovu zopakovala svoji otázku.

„Demetri, proč?“

 

Demetri na okamžik pohlédl na Belliny drobné ruce ve svých dlaních. Tolik je toužil stisknout. Proplést prsty jejich rukou, přitáhnout si je k　sobě a políbit. Ale neudělal to. Ne, to nebyly Isabelliny ruce, které chtěl schovat ve svých dlaních. Nebyla to Isabella, kterou toužil obejmout.

Bylo to už dávno, dávno i pro něj. Ale ačkoliv byla minulost přikryta rouškou mlhy a staletím zapomnění, v tento okamžik měl opět vše před očima. Vybavil si každičký detail toho dne, jako by to bylo teprve včera, co ji naposledy políbil, obejmul, pohladil po vlasech a podíval se do jejích nádherných očí. Zatoužil alespoň na malý zlomek věčnosti znovu pocítit to, co kdysi ztratil. Zavřel oči a vydechl. Potom, aniž by cokoliv řekl, vstal a přešel ke knihovně. Zahleděl se zkoumavě na tituly jednotlivých svazků a chvíli to vypadalo, jakoby je studoval, nebo něco hledal.

Bella však moc dobře věděla, že se jen snaží získat čas na rozmyšlenou, jestli a co jí odpoví. Kdyby nějakou knihu chtěl, byla přesvědčena, že by ji našel během sekundy i poslepu. Znala to moc dobře od sebe. Proto na něj nenaléhala a jen se zaujetím pozorovala jeho mohutnou postavu.

Demetri její pohled moc dobře vycítil, ale byl rád, že na něj netlačila. Chovala se jako opravdová kamarádka, možná proto v　něm uzrálo rozhodnutí.

Otočil se k　Belle a po chvilce pronesl.

„Budu ti vyprávět jeden starý příběh, Isabello.“

 

 

kapitoly:

1.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit

2.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-2

3.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-3

4.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-4

5.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-5

6.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-6

7.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-7

8.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-8

9.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-9

10.http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-10

11.http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-11

12. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-12

 

 

 

 

Autor: Nemesis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zůstat či odejít 11:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře