Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstat či odejít 10

Ahojky, tak jste se konečně dočkali. Začínáme se s povídkou chýlit ke konci, tak prosím o hlasování. Chcete smutný nebo šťastný konec? Je to na vás, mám promyšlené obě verze, tak podle komentů se rozhodne. Za betaread patří mé díky Ell, a taktéž každému, kdo moji povídku čte a zanechá nějaký ten koment. Papa Nem.

Myšlenky jí vířily v　hlavě jedna za druhou jak na horské dráze. Pocity, které cítila, když si v　hlavě neustále přehrávala dnešní prapodivné setkání, ten zmatek jenom umocňovaly. I na dokonalý upírský mozek toho začínalo být trochu moc. Kdyby alespoň mohla spát. Dala by všechno co má, za to, aby se mohla zachumlat do peřin a zaspat všechen ten zmatek co v　sobě měla. Nálada byla na bodu mrazu... ne, byla hluboko pod ním.

Všichni byli veselí, ale ona ne. Nedokázala se odreagovat a radovat se. A z　čeho také vlastně? Proč by měla mít radost? Nechápala jejich veselí, ale to nebyl ten hlavní problém. Dalo by se říct, že to, že se neúčastní toho veselí, které právě na hradě probíhalo, ji trápilo nejmíň. Spíše litovala toho, že její dokonalý upíří sluch ji umožňuje i přes zavřené dveře slyšet hlasitý smích upírů a vyděšený řev jejich večeře.

Ten největší problém spočíval v　něčem úplně jiném, lépe řečeno v　někom jiném...

Neustále měla před očima obraz Edwarda Cullena. Byl nádherný. Nejkrásnější upír, kterého kdy viděla. Ale jeho oči a jeho reakce... Jako by sváděl vnitřní boj. V jednu chvíli vypadal nešťastně a v　jeho pohledu byla láska, bolest a touha. Ve zlomku vteřiny však tyto emoce vystřídala zuřivost a nenávist. Co to znamená? Nenávidí ji? Proč se tak chová? A to má být ještě k　tomu jejím manželem? Ne, to není možné, ale…

To už bylo na Isabellu trochu moc a tak udělala to jediné, co jí vždy trochu pomohlo vyčistit si hlavu a přijít na jiné myšlenky. Rozhodla se, že se vydá na lov. Stejně to už potřebovala, oči ji začínaly černat a nerada by se dostala do pokušení napadnout člověka. Brr... při té myšlence se zhnuseně otřásla.

Vyšla tedy ze svých komnat, znechuceně nakrčila obočí nad tapiserií zobrazující nějakého upíra, který právě vysával mladou dívku, a vydala se nejkratší cestou k　mramorovému schodišti vedoucímu na nádvoří. Cestou si umínila, že jakmile se vrátí, promluví s　Arem a nechá ten hrozný obraz přesunout někam jinam. Ona se na tohle dívat nechce. Hnusí se ji představa zabíjení lidí, a nechce mít podobenství těchto zrůdností před svojí komnatou.

Během svého uvažování dorazila až na nádvoří. Letmo přelétla celý prostor očima. Nic zajímavého ji neupoutalo a tak se vydala k　jednomu z　bočních východů z　hradu. Došla až k　hradbám a vzala za kliku menších, ale přesto neuvěřitelně bytelných dveří. Byly to staré a opravdu těžké dveře, nebýt upírem, asi by je jen tak snadno neotevřela. Na vteřinu ji proběhla hlavou myšlenka, jak ty dveře mohli kdysi lidé používat. Zavrtěla sama nad sebou hlavou. To jsou starosti, Bello… okřikla se v　duchu.

Vykoukla ven. Byla tam malá cestička, lemující hrad kolem dokola, a jen málokdy se stalo, že by po ní nějaký turista zabloudil. A když ano, byl to vpravdě jeho poslední výlet.

Opět se nad tou představou otřásla. Čím dál tím víc se jí život na Volterském hradě zajídal. Nebyla tu doopravdy šťastná. Všudypřítomný pach krve, bolesti a strachu... Pocity nejistoty z　toho, že si nic nepamatuje... Kradmé pohledy její údajné nejlepší kamarádky Jane... A podivný, přesto čím dál tím víc palčivý pocit, že sem nepatří, že by měla být někde jinde. S někým jiným...

Zatímco rozjímala nad svými pocity, došla až k　okraji lesa. Stromy zde byly vysoké a lesní porost hustý. Nadechla se. Úžasná vůně krve lesní zvěře se mísila s　tisíci vůněmi lesa. Bella se spokojeně usmála. Rychle zkontrolovala, jestli ji někdo nemůže vidět a bleskově skočila do lesa. Pro člověka by bylo naprosté bláznovství pokoušet se v　takto hustém lese běžet, aniž by se nepřizabil. Ale Bella si jako upírka mohla vychutnávat tu opojnou rychlost. Elegance a přesnost jejích pohybů byla neskutečná. Naprosto se poddala běhu, zavřela oči a nechala se vést jen instinktem. Přesto ji její dokonalé smysly umožnily bezproblémově se vyhýbat stromům, přeskakovat keře a vývraty. A i kdyby snad do nějakého stromu narazila, byla by to smůla pro strom.

Ještě několik okamžiků si užívala té naprosté volnosti, běhala po lese a smála se jako malé dítě. Pak se rozhodla, že začne lovit. Proto tady přece byla. Zastavila se, zavětřila a neomylně vyrazila za svojí potravou.

Možná za to mohla lovecká vášeň. Možná to byl důsledek jejího vnitřního trápení. Ovšem to, že si pachu cizího upíra všimla tak pozdě, byla obrovská chyba.

Letěla lesem za kořistí jako střela, když si náhle uvědomila jednu podstatnou věc. Ucítila cizího upíra. Byla neopatrná a všimla si ho až teď. Bylo však už příliš pozdě. Ve stejný okamžik, kdy si uvědomila svoji chybu, ji zasáhl do hrudi mocný kop. Byla to rána, jako kdyby do ní narazil rozjetý vlak.

Bella odlétla s　vyheknutím do nedalekého mlází. Zpřerážela několik stromků a zapadla do křoví. Ve zlomku vteřiny však stála na nohou a čelila nebezpečí tváří v　tvář. Nebyla sice trénovaným bojovníkem, ale nehodlala dát svůj život lacino. Chtěla se bránit do poslední chvíle. Ještě, že mám svůj štít, blesklo ji hlavou. Ten jí ale proti ranám a kopům moc nepomůže a před roztrháním ji také nezachrání...

Neznámý útočník byl evidentně novorozený upír. Obrovský hromotluk, s　šíleným výrazem v　rudých očích. Bylo jasné, že se neumí ovládat. Nemá cenu se s ním pokusit mluvit. Jeho jedinou touhou bylo zabíjení všeho, co bylo nadosah. A bohužel pro Bellu, si jako svůj cíl vybral právě ji.

Útočník k　Belle vystřelil obrovskou rychlostí a rozmáchl se rukou. Prsty měl jako spáry. Bella se pokusila uhnout, ale marně. Dostala těžkou ránu, která ji opět smetla na zem. Drtivému kopu nastavila ruce v　obranném gestu, ale i přesto ji rána připravila o zbytek vzduchu v　plicích. Neznámý upír se znovu napřahoval. Bella na poslední chvíli uhnula stranou a sama vykopla oběma nohama proti jeho hrudi.

Upírův let doprovázel zvuk, jako když se odstřeluje v　kamenolomu. Při svém dopadu udělal ještě větší paseku než Bella. Boj trval zatím jen několik sekund, ale už kolem nich bylo zdevastováno pěkných pár metrů lesa.

Bella se opět postavila do obranné pozice a ve skrytu duše doufala, že třeba někdo uslyší zvuk zápasu a přijde to prozkoumat. Jestli vydrží ještě chvíli, možná přijde pomoc.

Měla se však více soustředit na soupeře. Ten využil chvilkové nepozornosti své oběti a opět zaútočil s　rychlostí a razancí vystřelené rakety. Bella odlétla a těžce dopadla na nedalekou skálu. V　tu chvíli ji útočník chytil pod krkem a druhou ruku napřahoval k　poslednímu úderu. Úderu, kterým ji srazí hlavu, a pak roztrhá celé její tělo.

Bella zavřela oči. Prohrála. Věděla to. Nikdo nepřišel. A nikdo již ani nepřijde. Je konec. Naposledy se nadechla. Chtěla si zapamatovat tu nádhernou vůni lesa, svobody a života, který brzy skončí. Chtěla si tuto vzpomínku uchovat na cestu do nicoty...

Útočníkova ruka vystřelila. Už jen setina vteřiny. Brutální sílu jeho úderu nevydrží. Moc dobře to věděl. S　čím ovšem nepočítal ani on, ani Bella, byl pohyb nejrychlejší z　nejrychlejších. Drtivému dopadu upírovy ruky zabránilo ocelové sevření. Vztekle otočil hlavu ve stejném okamžiku, kdy Bella otevřela oči a tak mohli oba naráz spatřit Bellina zachránce.

Edward svíral útočníkovu ruku v　drtivém sevření. Z　jeho černých očí sálala zuřivost. Obrovskou ranou upíra odmrštil desítky metrů daleko. Tím však neskončil. Všechny ty dny beznaděje, samoty a nenávisti, které se v něm nahromadily, vytvořily obrovskou hrozivou temnou energii, kterou teď vypustil ven. Z　jeho hrudi se ozvalo to nejtemnější vrčení a jediným skokem byl u druhého upíra. Několika ranami ho srazil znovu na zem a roztrhal na kusy. V　tu chvíli se tam objevili Jasper a Emmet.

„Skončete to s　ním,“ pronesl Edward bezbarvým hlasem a vydal se zpět k　ohromené Belle. Za sebou slyšel už jen praskání čerstvě rozdělaného ohně.

Chytl Bellu do náruče. Ta se zprvu chtěla odtáhnout. Bála se ho. Ale v　okamžiku, kdy se jí dotkl, projela její myslí další série obrazů.

Edward ji objímá... Edward ji pomáhá vstát... Edward ji brání před rudovlasou upírkou...

Zcela ochromeně se na Edwarda dívala. Ten, jelikož si její pohled vyložil po svém, ji okamžitě pustil. V　jeho očích se opět odrážela nesmírná bolest, ale i láska. Bella udělala krok zpět. Chytla se rukama za hruď. Pak si s　nimi zajela do vlasů. Byla ještě zmatenější, než když odcházela z　hradu. Podívala se znovu do Edwardových, teď již opět zlatých očí.

„Děkuju,“ hlesla.

Edward chtěl udělat krok směrem k　ní a znovu ji obejmout, ale ona opět couvla. Ruce před sebou.

„Ne, já nevím... já nemůžu.“ Zmateně zadrmolila. Otočila se a rozeběhla se pryč.

Chvíli po té, co od Edwarda utekla, doběhla až na kraj lesa. Bylo jí jedno, jestli ji někdo uvidí nebo ne. Aniž by se alespoň krátce rozhlédla, zamířila rovnou ke hradu. Rozrazila vstupní bránu, ignorovala nechápavé pohledy stráží a proletěla jako střela do svého pokoje. Tam si sedla a opět se nechala unášet svými myšlenkami.

Byla zoufalá, frustrovaná a vůbec si už nevěděla rady. Potřebovala pomoc, o tom nebylo pochyb. Ale vůbec nevěděla komu věřit. Netušila, co si má o tom všem myslet. Po několika hodinách přemýšlení zjistila, že už svítá. Strávila nad svými myšlenkami mnoho času, ale stále si ničím nebyla jistá. Zhluboka se nadechla a vydechla.

Napadlo ji jediné možné řešení. Byl to sice risk, který se jí šeredně nemusel vyplatit, ale při rozhodování se nechala vést svým instinktem a proto se rozhodla nic neodkládat. Vstala, vyšla ze své komnaty, a už v　naprostém klidu došla až před dveře, stroze zdobené tepanou ocelí.

Zaklepala, počkala na zdvořilostní vybídnutí a vešla.

„Demetri, musíš mi s něčím pomoci…“

kapitoly:

1.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit

2.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-2

3.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-3

4.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-4

5.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-5

6.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-6

7.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-7

8.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-8

9.  http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-9

10.http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-10

11.http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-11

12. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-12

Autor: Nemesis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstat či odejít 10:

Přidat komentář:

Nick:

Text: