Ahojky mám tento web moc v oblibě a chci také zkusit přidat nějakou povídku, jestli se bude líbit a má cenu psát dál. Povídka se jmenuje Zůstat či odejít a je to o Belle a Edwardovi, po jejich svatbě. Edward nechce Bellu přeměnit a ta po hádce ujíždí aby se uklidnila a všechno se začne trochu zamotávat.
24.05.2009 (12:03) • Nemesis • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3326×
Kapitola 1. Prosím neodcházej
„Krucinál, Edwarde, o tomhle už jsme mluvili několikrát!“ vykřikla Bella. Byla opravdu naštvaná. Také měla důvod. A to hned několik... Před několika měsíci konečně zdárně ukončila střední školu ve Forks. S celou rodinou překonali všechny nástrahy jejího křehkého smrtelného života i Edwardovy nesmrtelnosti. Jen tak tak se štěstím přežila útok Jamese. Edward od ní odešel, aby prý byla v bezpečí a málem tím způsobil zkázu celé rodině. Jeho záchrana, když přijela do Voltery... Nakonec Edward přede všemi slíbil, že ji přemění a Bella splnila všechny jeho podmínky a pak, i přes Charlieho nemalé protesty, se stala oficiálně paní Cullenovou. Od té doby uplynuly téměř tři měsíce a on stále odmítal splnit svoji část dohody. A sice to, že jakmile Bella dokončí školu a stane se jeho ženou, uvolí se a přemění ji na upíra.
Myslela si, že to udělá ihned po jejich svatbě, že i on bude chtít prožít svatební noc tak, jak by měla u normálních párů vypadat, ale to on ne. Místo nádherného milování ji jen políbil a začal broukat ukolébavku. Tak to vypadalo celý týden, strávený na ostrově Esme.
Bella vzpomínala na svatební den. Svatba byla nádherná, Alice se opravdu vyřádila. Její nakupovací maratóny a kosmetické dýchánky, kterých se na střídačku účastnily jak Esme, tak Rosalie, a kde byla ke svému "nadšení" středem pozornosti, nebraly konce. A pak tu byl konečně den D. Přijela Renné i s Philem, Charlie se nakonec smířil s tím, že si bere Edwarda a dorazili i Jackob, Seth a Leah.
Alice se ukázala jako neocenitelná organizátorka, bez ní by se sotva podařilo udržet pohromadě tolik upírů, lidí a vlkodlaků v jedné místnosti. Dorazili i přátelé Cullenových z Denali. Svatba tak proběhla v poklidné atmosféře a to nejen kvůli Jasperově schopnosti manipulovat s náladou, ale i proto, že jim ostatní prostě přáli štěstí….
Tak to vypadalo před třemi měsíci. Po oficiálním návratu ze svatební cesty se všichni začali chystat na cestu do Darthmoundu, kde měla s Edwardem nastoupit na vysokou.
To Charliemu trochu zvedlo náladu, i když neustále mručel nad výší školného, které musel Carlisle zaplatit. Stěhování do nového domu proběhlo bez větších problémů a všichni už byli zabydlení ve svých nových pokojích a Esme nadšeně dodělávala poslední úpravy na zahrádce za domem.
Dům byl opravdu krásný, podobný tomu starému ve Forks, ale přeci jen o něco větší, vždyť nyní tam bude bydlet o jednoho člena rodiny více.
Ostatní Cullenovi Bellu přijali s obrovskou radostí. Emmet skákal do vzduchu a točil se s ní, že teď už prý konečně nepřijde o žádnou legraci, když ji bude moci sledovat při jejích nešikovných trapasech. Alice celý den pobíhala po domě a vypočítávala, co všechno spolu musí nakoupit a jak obohatit, nebo ještě lépe, úplně změnit její šatník. Protože, jak prohlásila, těch pár kousků oblečení, co měla, nemůže nosit, aby prý ostatním Cullenům nedělala ostudu. Jasper byl rád, že už nemá problémy s Bellinou přítomností a že se naučil odolávat její vůni, Carlisle a Esme byli nadšeni z nové dcery a s nadhledem a šťastným výrazem sledovali všeobecný mumraj svých dětí po celém domě. Jediný, kdo byl trochu chladnější, byla Rosalie, ale i s ní nakonec Bella našla společnou řeč.
Už jsou to více jak dva měsíce, co spolu všichni bydlí v novém domově a Edward ji stále odmítá přeměnit…
„Bello, lásko, vím, že jsme se dohodli, ale věř mi, zkus alespoň jeden rok počkat, určitě si vysokou zamiluješ,“ vytrhl ji Edward z přemítání.
„Ne, Edwarde, nechci na vysokou a nechci čekat celý rok! Na něčem jsme se dohodli a ty teď chceš couvnout! To není fér a já už čekat nebudu. Víš, že když to neuděláš, zajdu za Carlislem, a požádám o přeměnu jeho, celá rodina s tím souhlasila. Byla bych sice raději, kdybys to byl ty, ale dosáhnu svého i tak! Copak to nechápeš? Chci být tvojí ženou se vším všudy, nechci se pořád jen ovládat a spoléhat se na ostatní! Sám říkáš, že jsem magnet na maléry a takto by se mi už nikdy nic nestalo!“ skoro už křičela a bylo jí úplně jedno, že ji musejí slyšet všichni v domě.
„NE!“ zařval Edward, až se Bella mimoděk schoulila a zamrazilo ji až v konečcích prstů. Ještě nikdy na ni takto nekřičel. Najednou se ho bála, věděla, že by jí neublížil, ale nemohla si pomoci a slzy se jí samy draly z očí.
„Já to prostě neudělám, nemůžu tě připravit o tvou duši!“ Byl skoro nepříčetný a Bella s brekem vyběhla z pokoje a utíkala po schodech dolů. Edward se ji snažil zachytit.
„Nech mě být!“ zakřičela. Nečekaně ji pustil a uskočil několik metrů dozadu, překvapen tónem hlasu, který na něj doposud nepoužila. Nečekala to a uklouzla po schodech. Naštěstí Alice zřejmě viděla její pád ve své vizi, nebo se šla prostě podívat, čím ji to Edvard tak vytočil, že na něj křičela, a zachytila ji právě včas, aby nespadla a nezlámala si vaz.
„Děkuju, Alice,“ usmála se na ni a Alice jí úsměv oplatila.
„Vidíš, to je přesně to, o čem mluvím!“ vykřikla Bella na šokovaného Edwarda a vyběhla z domu do garáže. Bezmyšlenkovitě popadla první klíče, co jí přišly pod ruku a zmáčkla dálkové ovládání.
Stříbrný Aston Martin na ni zablikal a Bella nasedla do vozu. Vyrazila z garáže takovou rychlostí, až se vyděsila, takže zpomalila a najela opatrně na příjezdovou cestu.
Stál tam. Edward stál na příjezdové cestě k domu, ruce zvednuté v obranném smířlivém gestu.
„Uhni mi z cesty, Edwarde!“ řekla a věděla, že ji slyší i přes zavřené okno vozu. Hnul se z místa a opatrně popošel směrem k ní.
Jak chceš, ušklíbla se a sešlápla plynový pedál až na podlahu. Aston Martin se s ohromným vytím pneumatik zakousl do kamenitého podkladu na cestě a o pár vteřin později se s úžasnou akcelerací vyřítil kupředu ke stále v cestě stojícímu Edwardovi.
Ten nejdříve nasadil šokovaný výraz a pak auto s naprostou elegancí a lehkostí přeskočil. Chtěl se za ní rozeběhnout, ale Carlisle k němu přistoupil a jemně ho zadržel.
Z domu se ozval Emmetův pobavený smích: „Hezky mu to nandala, holka jedna!“ Rosalie jen nesouhlasně něco zavrčela.
Carlisle k Edwardovi klidně promluvil: „Nech ji chvíli být samotnou, potřebuje si vše v klidu promyslet, Edwarde. Popravdě se jí moc nedivím, víš, jak dlouho po tom touží, splnila všechny tvé podmínky, už jako člověk prokázala neskutečnou odvahu a oddanost. Je to paradox, ale tenkráte ve Volteře zachránila tebe, a vlastně nás všechny. Myslím, že jí to dlužíš. Slíbil si to a je to její největší přání od doby, co poznala, že je to jediný způsob, jak být tvojí opravdovou a rovnoprávnou ženou...“ Edward na něj vytřeštil oči.
„To nemůžeš myslet vážně, Carlisle!“ zařval na něj. „Nemohu uvěřit, že opravdu stojíš na její straně a chceš, abych ji zabil!“
„Nechci, abys ji zabil, říkám jen, že kdyby byla jako jedna z nás, bylo by všechno mnohem jednoduší. A nejsem sám, kdo si to myslí, to dobře víš,“ snažil se Carlisle Edwarda přesvědčit.
„Ano, přečetl jsem si to v myslích vás všech!“ zavrčel Edward. „Je to hrozné, všichni jste se museli pomátnout a Bella je z vás blázen největší!!!“ Edward začal okolo Carlisleho rozčileně pochodovat.
„Dobrovolně se chce stát monstrem! To nepřipustím!“ rozhodil rozčileně rukama.
„Slíbil si jí to, na to nezapomínej!“ řekl Carlisle ostřeji. „Krom toho, myslíš, že já, Esme nebo Alice jsme monstra? Myslíš, že jsme zatracené bestie???“ Carlisle vypadal, že ho pomalu opouští jeho pověstný klid.
„Ne, to ne! Samozřejmě, že ne!“ vyhrknul Edward. „Ale ona je tak lidská, slabá a křehká... nemohu se smířit s tím, že ji odsoudím k desetiletí utrpení, než se naučí ovládat svoji žízeň! To není spravedlivé, měla by počkat... měla by si užívat života, dokud to jde!“ Edward vypadal ztraceně.
„Je to její rozhodnutí, Edwarde. A ty bys ho měl respektovat, stejně jako ona respektovala tvoje podmínky! To je vše, co jsem ti chtěl říct, rozhodnutí je jen na tobě. Ale pokud mě požádá o přeměnu, nevím, jestli budu mít právo to odmítnout...“
„To nemyslíš vážně, Carlisle!!!“ vykřikl Edvard.
V tu chvíli vyběhla ze dveří domu Alice a na tváři měla výraz paniky a zoufalství. „EDWARDE...!!!!“ víc říkat nemusela. Edward si okamžitě prohlédl její vizi a to, co viděl, ho naprosto šokovalo a přimrazilo na několik okamžiků k zemi.
„Bello, proboha ne!!!“ zařval a rychlostí, která z něj udělala jen dlouhou šmouhu, vyrazil směrem k městu.
„Alice, co se stalo?“ vyhrkl Carlisle. To už kolem Alice stáli i ostatní a dychtivě sledovali její ústa, která se chystala vyřknout krutou věštbu.
„Bella!!! To ne!!!“ Alici poklesla ramena a svezla se na zem.
„No tak, Alice, řekni nám už konečně, co jsi viděla!“ zeptala se Esme zoufale.
„Bella... dostala se k nehodě... chtěla pomoci ženě s dítětem z vraku havarovaného vozu... a v tu chvíli se na ně vyřítilo jiné auto. Bella tu ženu odstrčila stranou, ale ona už to nestihla... to auto ji...“ Alici se zlomil hlas …
„To ne!!“ vyšlo z úst všem ostatním, a ihned, jakmile Alici zvedli ze země, se všichni rozeběhli směrem, kde viděla nehodu.
„Alice, může to Edward stihnout? Co vidíš? No tak, soustřeď se!“ nabádal ji cestou Carlisle.
„Nevím, nevidím ji... ani Edwarda... jakoby jejich budoucnost přestala existovat... nerozumím tomu... já nevím!!!“
Nezbylo jim nic jiného, než doufat a věřit, že Edward stihne Bellu zachránit včas. Je přece jen nejrychlejší z nás, neslo se myslí všech upírů běžících jako o život, a o život opravdu běželi, jenomže ne o svůj...
kapitoly:
1. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit
2. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-2
3. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-3
4. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-4
5. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-5
6. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-6
7. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-7
8. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-8
9. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-9
10. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-10
Autor: Nemesis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zůstat či odejít:
To je tak nádherné
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!