Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zrození-7.kapitola Život ve Volteře

01.09.2009 (21:00) • james • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1244×

Život ve Volteře

Došli jsme k hradu a vešli dovnitř. Stráže nám vůbec nebránili a bez jediného slova nás pustili dovnitř. Bylo mi divné, že by Bellině rodině patřil takový palác, ale zatím jsem se na to neptal.
Procházeli jsme různými komnatami. Celý hrad mi přišel jako jedno velké bludiště, ve kterém mě za chvilku Bella nechá a bude se smát, jak já ta budu dlouho bloudit. Naštěstí jsem ten nápad v její hlavě neviděl.
„Kde to jsme, Bello??“ zeptal jsem se, když jsem viděl, jak sebejistě se proplétá všemi těmi místnostmi a ví, kam přesně jde.
„Toto je dům mojí rodiny.“ Odpověděla stroze.
„Tvojí rodiny?? Tvoje rodina je odlišná od ostatních upírů???“ pak jsem si uvědomil, co jsem vlastně řekl a rychle jsem dodal. „Nemyslel jsem to zle, ale ostatní upíři ve Volteře mají takové menší domky a tvoje rodina má takový palác. Jaký je rozdíl mezi vámi a ostatními??“
„Jo, máš pravdu. Moje rodina se liší od ostatních. Jsme Volturiovi, královská rodina upírů.“
„Královská rodina?? Co tady dělám teda já??“
„Jsi můj přítel a možná někdy budeš i něco víc? Máš právo tady být.“
„Na co upíři potřebují svého krále?“
„Hlídáme dodržování pravidel našeho světa, aby nedošlo k našemu prozrazení nebo ke zkáze naší existence.“ Odpověděla mi a dál se nechtěla bavit. Byli jsme už blízko trůnnímu sálu. Pak jsme vešli dovnitř.
Naproti nám stály, tři zlatem zdobené trůny.
„Dcero, vítej zpátky! Koho to vedeš s sebou?“ pozdravil ji muž na prostřední největší stolici.
„Ahoj tati, tohle je Edward Cullen, novorozený upír, kterého jsem stvořila, když jsem ho našla, jak umírá na tuberkulózu. Edwarde, tohle je můj otec, král upírů Aro Volturi. Po jeho pravici sedí strýc Caius Volturi a po levici druhý strýc Marcus Volturi.“ Představila nás všechny Bella.
„Dobrý den“ odpověděl jsem zdvořile.
„Ahoj Edwarde, vítej v paláci královské rodiny Volturiových.“ odpověděl mi Aro. „Bello, dnes uspořádáme velkou hostinu na oslavu tvého návrat. Byl bych velmi rád, kdyby ses Edwarde, dostavil taky.“
„Bude mi potěšením.“
Pak mě Bella vzala za ruku a vedla mě do jedné komnaty. Nejprve mi ukázala tu svoji bohatě vyzdobenou komnatu, plnou věcí pro každodenní zabavení v našem nekonečně dlouhém životě. Hned na to mě vzala do mého nového pokoje. Zůstal jsem zírat na tu nádheru, každá z těch místností byla bohatě zdobená zlatem a drahým ebenovým dřevem a krásně voněla po lese a přírodě.
Poté mě zavedla do mé komnaty. Hned jak zapadly dveře do zámku, pocítil jsem Beliny ruce jak mě ze zadu pevně objaly. Přejížděla mě dlaněmi po hrudi nahoru a dolu. Najednou mě naplnil hlad ale ne takový, který jsem měl po ucítění lidské krve. Bylo to něco jiného. Něco tak odlišného a nového. Byl jsem hladový po ní a chtěl jí za každou cenu. (Pozn.:spoluautorku následující milostné scény se stala janecullen)
Začal jsem se v jejím náručí pomalu otáčet. Potom se naše pohledy setkaly. V jejich čokoládově hnědých očích sem uviděl něco zvláštního. Pomalu jsem ji pohladil po tváři a uvědomil jsem si, co se dnešní noc stane. Chtěl jsem, aby to bylo poprvé jemné, lehké a procítěné.
Ale Bella nebyla jemná. Využila všechnu svoji sílu a přirazila mě na stěnu. Potom mě začala s mocným vrčením zuřivě vášnivě líbat. Nevěděl jsem, co dělat. Ale když jsem ucítil její ledový jazyk v mých ústech, tak jsem to neřešil.
„Miluji tě.“zašeptala mezi polibky.
„Já tebe taky.“ Odpověděl jsem ji spěšně a líbal ji dál.
Najednou přešla s polibky ke krku a pořád šla níž. Vrčení v místnosti se zdvojnásobilo. Když došly s polibky k lemu košile, tak jí jedním mocným škubnutím jí ze mě strhla. V tu chvíli jsem jí popadl do náruče a přirazil jsem rty k jejím. Začal jsem škubat její oblečení a ona mě zbavovala mého.
V rohu místnosti stála obrovská postel. Když jsme se na ní s nepřestávajícím vrčením a sténáním padli, tak to stoleté dřevo nevydrželo. Nohy se oddělily od zbytku postele. Ale pro nás neexistovalo nic jiného jen ten druhý. Když se naše těla spojila v jedno tak se pro mě zastavil čas. Tohle se nevyrovnalo pití krve ani toho nejvoňavějšího člověka. Letmo jsem pohlédl z okna. Ve své existenci jsem viděl už tolik úplňku, ale žádný se ani za nic nevyrovná tomu dnešnímu, příjemně strávenému s mojí milovanou Bellou. Potom mi padl pohled na Bellu a už jsem nedokázal sledovat nic jiného.
Asi po pěti hodinách jsme byli schopni se teprve od sebe odtrhnout, jelikož ze společenských komnat se začaly ozývat hlasy jiných upírů, které Aro sezval na dnešní oslavu Bellina návratu. Byla to skvělá noc, hlavně její část, která právě končila. Tahle noc bude patřit k jedněm, který si budu pamatovat až do skonání světa. Byla jednou z nejvášnivějších nocí, kterou jsem ve svém dlouhém životě poznal a kterou bych za nic na světě nevyměnil. Jen doufám, že nebyla poslední. Milovat se s Bellou bylo to nejkrásnější, co mě kdy potkalo. Pocit plný vášně, rozkoše.
Když už nás takto hlasy přerušily, našli jsme si každý nové oblečení, jelikož původní skončilo na kusy a rozhodli se sejít za ostatními a užívat si upířích požitků. Sešli jsme o několik pater níž a vstoupili do rozlehlé místnosti, která svým tvarem připomínala nudli. Byl tu dlouhý stůl, kolem kterého sedělo okolo 300 upírů, a všichni koukali na nás. Jejich pohledy nás pronásledovaly až do doby, než jsme došli do čela stolu, které bylo tvořeno pěti židlemi. Na prostřední seděl, Aro, po jeho pravici seděli jeho bratři Caius a Marcus a po levici bylo necháno místo pro mě a Bellu.
„Vítejte mí drazí přátelé, jsem rád, že jsme se tu sešli v tak hojném počtu, abychom přivítali moji dceru Bellu zpátky doma po její cestě po Americe. Jak jste si všimli, není sama, přivezla s sebou svého nového přítele upíra Edwarda Cullena, kterého u nás srdečně vítám a jsem rád, že přijal moji pozvánku na dnešní hostinu, která právě začíná.“ Přivítal, Aro své známé a hned nato začali sluhové nosit talíře plné jídla. Na každém talíři leželo pět lidí. Každý z nich měl svázány ruce a nohy a kolem každého byla bohatá obloha tvořená z krve různých zvířat. Lidé byli samozřejmě živí a talířů přinesli víc než dost. Celkově by možná počet lidí vystačil na počet ve dvou menších vesnicích. Prvních pět obětí patřilo Volturiovým a mě. Až když jsme je vypili do dna, mohli se ostatní pustit do jídla. Nebylo třeba se s někým prát o jídlo, bylo jich tu dost odhadem kolem 800, což bylo pomalu tři lidé na jednoho upíra. Některým stačilo i míň. Poté se tančilo, bavilo a pár upírů vyrazilo dokonce na lov vlkodlaků a soutěžilo, kdo jich přivede víc mrtvých. Nikdo z Volturiových se ovšem tohoto neúčastnil, už jen ze strachu o svoje životy.
Hostina trvala do pozdních ranních hodin, kdy odešli poslední hosté. Potom jsme se s Bellou odebrali do mé komnaty, kde jsme navázali na to, v čem jsme minulou noc skončili.
Život ve Volteře byl nádherný, plný různých hostin, bálů a plesů. Člověk se tu seznámil se spoustou nových osobností a hlavně jsem se tu velmi zamiloval do mojí Belly. Už nás nic nedokázalo od sebe oddělit. Byli jsme jako jeden muž. Všude jsme byli spolu a nikdo nás už samotné nevídal.
Roky zde ubíhali jako voda, i když každý den zde byl neustále stejný.Od hostiny uběhlo už 6 let. Jedno dne jsem se to rozhodl změnit. Ten den jsem brzy ráno odešel bez Belly do města a zašel ke zlatníkovi. Belle ani nikomu jinému jsem samozřejmě nic neřekl. Spěchal jsem, abych se co nejdříve vrátil zase do paláce, ale rychleji už to nešlo. Když jsem kolem poledne dorazil zpátky, už na mě čekala v mé ložnici.
„Bello, lásko, čekala jsi na mě dlouho??“
„Co je pro nás dlouho, máme na sebe celou věčnost.“
Poté jsem přišel až k ní a poklekl na koleno.
„Bello Marie Volturi, miluji tě více než svůj vlastní život. Když jsem bez tebe, můj život ztrácí smysl, cítím se, jako kdybych byl prázdný. Ty jsi pro mě smysl mého života a bez tebe už ten můj nemá žádnou cenu. Vzala by sis mě za manžela???“

Autor: james (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zrození-7.kapitola Život ve Volteře: