Ahoj je tu další povídka o Edwardovi. tentokráte se ocitne v letadle. Ovládne se a nezabije nikoho??? To se dozvíte dále. Pls pište komentíky
25.07.2009 (10:30) • james • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1188×
Shledání
To čekání bylo snad nekonečné. Nemohl jsem se dočkat, až přijde, těšil jsem se, jak bude reagovat a jak se jí bude překvapení líbit. První, co udělám, jakmile jí uvidím?? Možná jí skočím kolem krku a vášnivě políbím a bude mi jedno, jestli mě sleduje polovina letadla nebo ne.
Pak konečně přišla. Těšil jsem se na ten okamžik jako malé dítě a s napětím očekával její reakci. Když mě uviděla, strnula a jen desetinu sekundy se nehnula, než mi skočila kolem krku a začala mě vášnivě líbat.
„Co tady děláš?? Říkal jsi, že se necítíš na to jet se mnou.“
„Hned jak jsem se s tebou loučil, bylo mi jasné, že už bez tebe nemohu být. Stýskalo se mi jen, co jsi mě opustila se slovy, že musíš stihnout letadlo. A už i dříve jsem pochopil, že bez tebe nevydržím ani minutu. To čekání na tebe, až přijdeš, bylo úmorné. Nemohl jsem se dočkat. Nemohu bez tebe být Bello Volturi.“
„Odkud znáš mé jméno??? Neříkala jsem ti ho.“
„Pamatuješ, jak ti spadla ta letenka??? Podal jsem ti jí a všiml si tvého jména. Bello, kde vlastně bydlíš??? Bydlíš v Římě nebo někde jinde a v Římě se jen vystupuje??“
„Nebydlím v Římě, je to pouze výstupní stanice. Z letiště je to k nám okolo 200 kilometrů. Zvládneš tak dlouhou trasu??“
„S tebou zvládnu všechno. Nyní jsi můj život.“
„A ty zase můj.“
Poté jsme si padli do náruče a líbali se značnou část naší cesty. Tu druhou jsme strávili seděním a posloucháním hudby. Naše hlavy byly sklopené k sobě a každou chvíli jsme se znova políbili. Hlavou mi probíhaly myšlenky na naši společnou budoucnost, nevěděl jsem, co bude dál, ale věděl jsem, že s ní chci strávit věčnost, kterou díky ní mám.
Cesta trvala přes čtyři hodiny. Já celou dobu měl problém se nenadechnout a v Belliných myšlenkách jsem viděl to samé. Měla šílený strach, aby tu během chvilky nepozabíjela všechny cestující. Ten samý strach mě samotného taky sžíral. Ale musel jsem vydržet, věděl jsem, co by následovalo, kdybych se neovládl.
Bylo k večeru, když jsme přistáli na letišti v Římě. Vyšli jsme do haly a vyzvedli naše zavazadla. Poté jsme se vydali k lesu nedaleko letiště a odtud běželi tryskovou rychlostí ruku v ruce, jako tenkrát ze Seattlu, až k belle domů. Bella byla tajnůstkářka a nechtěla prozradit, kam až poběžíme. Snažila se na to ani nemyslet, ale v jednu chvíli to neovládla a já viděl myšlenku na krásné středověké město na Sicílii. Jmenovalo se Voltera.
„Nečti mi myšlenky!“
„Promiň, ale nedokážu si pomoct. Jsem zvědavý.“
Běželi jsme dál, zvířata se před námi schovávala. Bella se snažila vyhnout všem městům, aby mě zbytečně nedráždila. Trvalo to dlouho. Hodiny ubíhaly, stmívalo se, až byla naprostá tma a my neustále pokračovali v naší pouti. Byl úplněk, měsíc nám osvětloval cestu. Ze všech stran se ozývalo vytí vlků. Nyní už jsem věděl, že to nemusí být obyčejní vlci, ale i naši nepřátelé. Museli jsme být opatrní.
Najednou jsme byli pronásledováni. Cítili jsme, jak za námi někdo utíká. Nebyl to člověk, nebylo to zvíře. Byl to náš nepřítel vlkodlak.
„Co teď??“ zeptal jsem se Belly. Přeci jen byla v takových situacích zběhlejší.
„Zastav, postavíme se k sobě zády a začneme kroužit. Až zaútočí, dávej si pozor, aby tě nekousl. Musíš být rychlejší a kousnout dřív. Potom se rychle vydej za mnou a poběžíme. Nepůjde proti nám sám.“
„Dobře. Buď opatrná. Miluju tě.“
„Já tebe taky.“ Pak mě políbila.
Zůstali jsme tam stát a čekali na nebezpečí, které bylo každým krokem blíž. Zanedlouho jsme ucítili pach zmoklého psa a pak po nás skočil.
Autor: james (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zrození-5.kapitola Shledání:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!