Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zrcadlo osudu-kapitola třináctá

05.07.2009 (22:00) • LoA • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2333×

Bellin pohled

„Alice! Tohle na mě nedostaneš!“ Vyváděla jsem jak smyslu zbavená, když mi podávala svítivě růžové šaty o kterých jsem si myslela, že jsou delší tričko. „No tak Bello, nevyváděj!“ „Alice, já jsem osoba, která nemá zas tak ráda pozornost a s tímhle modelem v tomhle městě tu pozornost zaručeně získám“ vysvětlovala jsem „ No dobře, počkej moment“ a začala pobíhat po obrovské šatně. Vůbec nechápu proč si oblečení nemůžu vybírat sama, jsem snad nesvéprávná? 

„Tak co lepší?“a podávala mi tmavé jeany, bílé delší tílko, žluté delší sako a k tomu strašně žlutých doplňků. „Děkuju Alice, jsi zlatá“ objala ji a rychle to na sebe hodila. Pročesala si vlasy s lehce nalíčila.

Najednou mne někdo ze zadu objal, „sluší ti to“ a políbil mne ze zadu na šíji. Zachvěla mnou vlna vzrušení. „děkuji, ty taky nevypadáš zle“ řekla jsem naoko lhostejně, mrkl na mě.
„Jdeme?“ jen co jsem kývla mne vzal do náručí a já se přitulila blíže k němu a nasávala jeho vůni. Voněl jako upír ale k tomu jsem tam ještě poznala vanilku a citrón. Voněl jako rajská zahrada.

„Ty hodiny bez tebe budou utrpení“ řekl mi smutně. „Můžeš mne, ale kontrolovat“ mrkla jsem na něho „ To já ti budu moc tak maximálně zamávat“ postěžovala sem si, když mě doprovodil na první hodinu-španělštinu. Opět nás propalovali nenávistné pohledy od spolužáků. Mne dívky a Edwarda chlapci. Oba jsme se k sobě ještě více přitulili a užívali si přítomnost toho druhého. Tuto krásnou chvíli však přerušil ten nejošklivější zvuk ze všech- zvonek, který oznamoval začátek hodiny.

„Užij si hodinu“ šibalsky se usmál, políbil mne na rty a zmizel. Jen jsem pokrčila rameny a vkročila do třídy. Všichni už byli usazení v lavicích a vášnivě diskutovali se sousedem. Já se také vydala na své místo, ale jaké bylo mé překvapení když volné místo vedle mne bylo obsazené. „Ehm…tady sedím já“ chtěla jsem ho upozornit. Otočil se na mě opravdu pěkný kluk (ale na Edwarda neměl). „Ale já na tomhle místě sedim už od prváku“ dodal s úšklebkem, hledala jsem v učebně nějaké volné místo, avšak štěstí ke mně bylo zas jednou skoupé.

Usadila jsem se tedy vedle něho a rozhodla se že si ho nebudu všímat.
„Ahoj, já jsem Patrik King, byl jsem dva měsíce ve Španělsku na výměnném pobytu“ proč lidé chtějí pořád se mnou navazovat kontakt? „Bella“odpověděla jsem stroze. „ Ty si ta nová, o který se tady pořád mluví, že jo?“ „Asi“pokrčila jsem rameny. „Páni, jsi ještě hezčí než se povídá, tak co nezajdeme na večeři?“ a usmál se na mě. Cože? On mě zve na večeři?! Bože můj… „Promiň, ale na takovéhle věci tu mám někoho jiného“ odpověděla jsem kysele. „ Takže s tim Cullenem je to pravda? Cullenovi sou opravdu divní, jo holky maj pěkný, hlavně ta blondýna a vybrala si takovou gorilu.“ Zavrčela jsem. „ To se divim, Cullenovi se s nikym nebavěj. A ty s nim chodíš?“ „Jo chodím!“. „ No tak to nevadí, já se spokojím se zbytkem“ „ Se zbytkem?“ vyjekla sem. „Sex“ a pohladil mne po noze.

To už bylo na mě moc, ruka mi vylítla a už byla pár centimetrů od jeho tváře. V poslední chvíli jsem si uvědomila, že bych mu urazila hlavu, a tak jsem ji zas spustila. Naštěstí zazvonilo. „Už nikdy tohle nezkoušej a od příští hodiny sedíš s někým jiným“ 

Hned ve dveřích jsem vrazila do Edwarda, který se tvářil nepříčetně, šel z něho opravdu strach. „Edwarde?“ nereagoval, stále se výhružně díval na Patrika. „Edwarde“ zkusila jsem to znovu a naléhavěji. Úspěšně. Pohlédl mi do očí. Na nic jsem nečekala a naléhavě ho políbila. „ Miluji tě“ zašeptala jsem.

Zbytek dne už pokračoval v obvyklém sledu. Na hodinách jsem sice byla fyzicky, ale má duše byla s Edwardem. Pozorovala sem zamračenou oblohu, z které se snášely miliony kapiček. Déšť bubnoval do zavřených oken. Vše jako by ještě více zezelenalo. Ač toto počasí působilo velice pesimisticky já se cítila šťastná. A měla jsem proč.

Na obědě jsem seděla se svou rodinou. Bylo krásné je nazývat svou rodinou a oni mne mezi sebe opravdu přijali. Vše jako by chytilo odstín růžové. „Bello, že tě budu moci oblékat?“ zeptala se prosebně Alice. Sice mě ta představa děsila, ale proč neudělat své sestřičce radost. Kývla jsem. „ Za každé situace?“ za každé situace? „Alice co jsi viděla?“ „Uvidíš, sestřičko. A ne aby si jí to Edwarde řekl!“ hodila po něm výhružný pohled. 

„ A jinak jaký jste měli den?“ zeptala jsem se všech přítomných. Myslela jsem, že povedou dlouhý monolog a oni zatím samé v pohodě, jde to, dobrý atd. „ A ty?“ zeptala se mě Rose. Chtěla jsem ji to oplatit a tak jsem odpověděla jako ostatní : „V pohodě“ ale cítila jsem jak vedle mě Edward ztuhl. „ To tak ne úplně v pohodě“ Alice se na mě chápavě podívala „řekneš jim to doma, jo? Hezkou hodinu a Bello nezapomeň na to co jsi mi slíbila!“ zamávala nám a odcházela s Jasperem z jídelny. Za ní se zvedla také Rose s Emmetem, rozloučili se a odešli. Až nyní jsem si všimla, že jídelna se zatím docela vylidnila. „Už bychom také měli jít“ a Edward souhlasil.

Do učebny jsme přišli se zvoněním ruku v ruce. Všichni se na nás otočili a zírali. Já radši zaměřila pohled na mého anděla a on zase na mě. Rozhodli jsme se profesora nijak neprovokovat tak jsme při hodině na sebe jen po očku koukali a drželi se za ruce pod lavicí.

Ke konci hodiny se třídou rozezněla znělka školního rozhlasu. Ty vysoké tóny mi rvali mé uši. Naštěstí znělka trvala jen deset vteřin a potom ji vystřídal hlas ředitele školy. „ Dobrý den studenti. Nejprve bych vám chtěl popřát vše nejlepší do nového týdne a potom vám sdělit jednu důležitou informaci. Týká se vás všech. Naše škola stoupila do spolku středních škol ve státě Washington. A proto tento týden bude ve smyslu barev. V úterý je to růžová- všichni, jak chlapci tak dívky, ve středu modrá, ve čtvrtek zelená, v pátek bílá a vše vyvrcholí v pátek večer plesem. Chtěl bych vás upozornit, že tato akce je povinná a jakékoli bojkotování bude kárně potrestáno . Přeji příjemný den“ školí rozhlas zachrastil a už bylo ticho. Tak, tak to Alice myslela, no můžu se těšit na velmi bizardní modely. Ovšem vyprskla jsem smíchy při představě růžového Edwarda, Emmeta nebo Jaspera. Toto bude velice zajímavý týden.

Autor: LoA (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zrcadlo osudu-kapitola třináctá: