Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zrcadlo osudu-kapitola šestnáctá

New Stephenie photoshoot

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Zrcadlo osudu-kapitola šestnáctáOmlouvám se, že jste museli čekat na další díl ale znáte to, prázdniny. Prostě pořád někde lítám a není čas na psaní. Pokusím se to ale napravit, nebojte¨. Jako vždy přeji příjemné čtení:)

26.08.2009 (11:30) • LoA • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1757×

 

 

 

Od plesu uplynulo několik týdnů. Týdnů, které jsem trávila s Edwardem a byly to velice krásné dny. Za tu dobu co ho znám jsem nepochopila jak jsem bez něho mohla existovat. Nešlo to, jak jsem nemohla být závislá na jeho očích, vlasech, ústech? Byl naplněním mé existence, milovala jsem ho, milovala jsem ho více než vzduch, krev, sebe. Milovala jsem ho více než to všechno do hromady. A to nejkrásnější bylo, že i on miloval mne. Jsem šťastná.

I když je náš vztah bezchybný, oba víme, že mu něco schází. Naše tělesná touha nebyla doposud ukojena. Ano, je to sex. Už párkrát se k tomu schylovalo, ale někdo ( z 99 procent to byl nečekaně Emmett) to vždy překazil. Někdo nejmenovaný (kdo jiný než Emmett) si vždy najde chvilku a přiskáče nám tam celý zabalený v obřím prezervativu jako reklama pro bezpečný sex nebo si přijde půjčit tenisové rakety (které Edward opravdu nemá). Největší perla byla když přišel převlečený za elektrikáře či nám vysvětloval podstatu sexu( že to není jen splynutí těl, ale i duší (Emmett to ví opravdu nejlépe)). A tak dále, a tak dále.


„Bells, zítra chci uspořádat malou oslavu, nevadí ti to?“ při slově malou jsme si představila obrovské neonové, blikající nápisy a spoustu balónků.

„Proboha, Alice, co se zase slaví? Postavení nového nákupního centra? Tvé jendičky z písemky? Nebo jiné bezvýznamné věci?“ za tu dobu co bydlím v tomto pozitivní energíí nabitém domě by toto byla již pátá oslava, kterou pořádala Alice.

„Je to něco mnohem důležitějšího“řekla mi tajemně.“ „Co?“ zeptala jsem se nechápavě. „No tak, Bello. Přemýšlej!“ nic mě nenapadlo, zavrtěla jsem hlavou. Alice nasadila skeptický výraz. „Už tu s námi bydlíš dva měsíce! To je důvod k oslavě!“ usmála se a objala mě tak pevně, že kdybych byla člověk, už bych nedýchala.

„Ok, Alice“ rezignovala jsem. „Máš mou podporu, ale jestli mě teď omluvíš, šla bych do pokoje“ usmála se a nechala mě odejít.

Tak už dva měsíce? Dva měsíce mám milující rodinu. Milujícího přítele. Poznávám štěstí, které mi zatím bylo vždy odepřeno, je mi dovoleno milovat. Cítím se jako ptáček, který byl celý život zavřený v malé, ošklivé kleci, v temné místnosti a až teď byl puštěn ven a poznával krásy světa.

Pomalu jsem vystoupala po dřevěných schodech do našeho společného pokoje a mé kroky vedli rovnou ke knihovně a vytáhla jeden lety omšelý výtisk nějaké knihy. Nevěděla jsem jak se jmenuje, jelikož zlatý nápis, který kdysi býval na předních deskách knihy byl pryč, vyblednul. Nezabývala jsem se tím, protože jak říká jedno přísloví: nesuď knihu podle obalu.

Už na dvacáté stránce jsem se vžila do děje, kniha jako by byla napsána s trochou nadsázky o mě. Dívka, která žije v patnáctém století poklidný život. Avšak je obviněna z vraždy, kterou nespáchala. Je uvězněna a mučena. Dívka je opakovaně pranýřována a následně má být popravena, ale smiluje se nad ní hrabský učitel, který ji vykoupí. Je pod jeho ochranou a on věří v její nevinu. Ona je přivedena učitelem k hraběti, kde učitel učí s prosbou o její zaměstnání. Hrabě ji zaměstná jako jeho osobní služku, práce, která je opravdu výtečně placená. Ona je šťastná, že ji zaměstnal samotný hrabě. Ale ne dlouho, sama totiž netušila co ta práce obnáší. Hrabě ji opakovaně znásilňoval a hrubě týral. To se po nějakém roce dozvěděl učitel, dívčin zachránce, nejlepší přítel a nevlastní otec. Vrhne se na hraběte a ten pohotově zavolá strážné a ti učitele odvedou, zatknou a popraví, Dívka utíká a žije jako psanec, jednou však potkává chlapce do kterého se zamiluje a žijí spolu šťastně až do smrti.

S posledním slovem jsem zaklapla s hlasitým buch knihu a vrátila ji na své místo v knihovně. Musela jsem se sama zamyslet nad tímto příběhem, jako bych se v té dívce viděla samu sebe. Prožila si své, ale potkala pravou lásku, jen s tím rozdílem, že pro nás žádné šťastně až do smrti neexistuje. My před sebou máme celou věčnost. S úsměvem jsem se posadila na černou pohovku( postel stále nemáme) a přemýšlela. 

Z mého dumání mě až probrali líbezné tóny, které se linuly z přízemí. Jako ve snách jsem se zvedla a odcházela z pokoje za zdrojem této rajské hudby, pokračovala jsem po dlouhé chodbě až na leštěné schodiště po kterém jsem opatrně scházela tak, abych nevydala jediný zvuk, jenž by přerušil tuto skladbu. Vstoupila jsem do pokoje, kde stál velký klavír a u něho seděla osoba do které jsem se až po uši zamilovala. Tiše jsem vkročila a zdálo se, že o mě zatím neví. Každičký úder do černo-bílé klávesy a místnost naplnil tón a tóny tvořily skladbu tak nádhernou, že by každý skladatel bledl závistí.

Pomalým krokem jsem kráčela ke hráči. Stála jsem těsně za ním a on byl stále ponořen do hry. Opatrně jsem ho ze zadu objala a vtiskla mu letmý polibek ze strany na krk. Usmál se a přestal hrát. Otočil se ke mně čelem a já hleděla do těch očí, které budu až na věky věků opěvovat. Nejsou výjimečné svou barvou, ale láskou a něhou, která se v nich skrývá.

„Ty jsi mě tedy vyděsila“ začal s humorem a políbil mě na rty. Také jsem se usmála. „Promiň, neodolala jsem, jsi tak okouzlující když hraješ. Když už jsem u toho, co jsi to hrál?“ Jeho výraz ještě více zněžněl. „Tohle byla tvoje píseň, Bellina píseň, skladba pro lásku“ zalapala jsem po dechu, je možné abych ho ještě více milovala? On mi složil písničku. Ne to není ta písnička, kterou někdo sesmolí v kavárně, toto bylo dílo do kterého má láska vložila své srdce. „ Děkuju. Miluji tě“ zašeptala jsem a přitiskla své rty na ty jeho.

Do polibku jsem vložila všechnu lásku. Něžný polibek byl za chvíli ten tam. Našimi těly prostupovalo vzrušení, polibek byl čím dál vášnivějším, pevně mě chytl okolo pasu a přitiskl mě těsněji k sobě. Já své ruce obmotala kolem jeho krku a projela mu jeho bronzové, stále rozčepýřené vlasy. Vzrušení v této místnosti by se dalo krájet. Chtěla jsem ho, chtěla jsem ho hned a tady. Jeho ústa se přesunula na mou čelist, kterou zasypával něžnými polibky a sjížděl na krk, zaklonila jsem hlavu a vzdychla. Edward mě nadzvedl a položil na klavír, místností se ozval hlasitý souzvuk mnoha tónů a atmosféra byla ta tam. Oba dva j jsme se na sebe podívali a věděli, že je konec. Zamračila jsem se, proč to zas nevyšlo? Edward se usmál a políbím mě na noc. „Nemrač se lásko, máme na to celou věčnost“ na tváři se mi rozlil nepatrný úsměv. „Naučíš mě hrát na klavír?“

Autor: LoA (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zrcadlo osudu-kapitola šestnáctá:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře