Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zrcadlo Osudu- kapitola patnáctá

03.08.2009 (19:30) • LoA • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2207×

Dny ubíhaly. Úterý, středa, čtvrtek a pátek. Alice se na našich modelech opravdu vyřádila. Každý den jsme chodili sladěni do dané barvy. Dnes však má Alice den D. Je pátek odpoledne a večer, v osm hodin, je pořádán ples na kterém nesmíme chybět.

„Tak, Bells, jdeme na to.“ Vzala mě Rose za ruku a táhla k Alici do pokoje. V pokoji bylo obrovské zrcadlo, ve kterém se odrážela celá místnost. Na posteli jsem zahlédla tolik šatů, že na prsech dvou rukou bych je nespočítala. „Já bych ti dala tyto“ ukázala Rosalie na krvavě rudé šaty. „A já tyhle“ ukázala Alice na modré šaty. „Teď si vyber ty svého favorita. Jedny jsem si vybrala.

Následovala přehlídka. Oblékla jsem si rudé šaty s rozparkem, které odhaloval mé dlouhé nohy. Šaty byly na špagetová ramínka a celé byly posety drobnými glitry tak, že kdykoli na ně padl paprsek světla, zatřpytili se jako krvavě zbarvena noční obloha. K tomu mi Alice přední vlasy sepnula ozdobnou sponou. Boty byly také nádherné-rudé lodičky, které podtrhovali dokonalost těchto šatů.

Po mnoha slovech chvály přišel na řadu Aliciin model. Světle modré šaty v antickém stylu. Kovový zdobený korzet, od kterého dolů splývala azurové modrá, hedvábná sukně. Šaty byly na jedno rameno, čili měly jedno ramínko, které bylo také velice bohatě zdobené. Vlasy mi natočila a stočila na holé rameno. Rose mi vybrala boty s železným kováním. Dále k tomu patřili mohutný náramek s velkými, zdobenými náušnicemi. Vypadala jsem jak Afrodité - bohyně lásky a krásy.

Jako třetí šaty jsem si vybrala bílé-bez ramínek, bez ozdob. Prosté. Ale to by nebyly mé sestřičky aby mi nepomohli. Alice mi podala boty. Ve kterých přede mnou chodili jen andělé. Stříbrné sandálky na podpatku. Rose mi vlasy vyčesala do drdolu a do vlasů vysypala pár třpytek. „Dokonalé“ vydechla Alice „Ještě moment“a chvilku jsem se rozhlížela po pokoji až můj zrak spočinul na sněhově bílých rukavičkách sahajících až po lokty. Rose mi do vlasů vsadila korunku. „Teď je to dokonalé“ Řekla mi s úsměvem.

A opravdu, vypadala sem jako princezna z nejkrásnějších pohádek. Ve vlasech jako by se mi třpytily stovky démantů a mé oči byly dvě obrovské hvězdy. Ani se mi nechtělo věřit, že sem to já. Ale byla jsem to já. Poznala jsem se díky stříbrnému řetízku s přívěškem ve tvaru písmene B, který mám od narození.

Ozvalo se zaklepání na dveře. „Můžu dál?“ zazněl za dveřmi zdvořilý samotový hlas, který tak zbožňuji.“Ne“ řekla rázně Alice a já se na ni nechápavě podívala. „Za chvilku jedeš s Emmettem a Jasperem. My se o tvou lásku postaráme, neboj“ zdálo se mi to nebo jsem za dveřmi zaslechla zklamaný povzdech? „Dobře Alice. Bells?“ „Ano“ odpověděla jsem okamžitě. „Určitě jsi nádherná, nemohu se dočkat až tě spatřím, tvé otravné sestřičky myslí na to, jak nejrychleji zhubnout.“ Usmála jsem se. „Miluji tě“ zašeptal. „I já“ odpověděla jsem. Jakoby mezi námi nebyla stěna a já viděla jak se šťastně usmál a jak mu zajiskřilo v očích. „Uvidíme se“ a už jsem slyšela jeho kroky jak se pozvolna vzdalují.

„Tak to se vám teda povedlo“ a otočila jsem se na ty dvě potvůrky, které se usmívali jako měsíčci na hnoji. „ A kdo by nám pomohl s výběrem šatů?“ zeptala se mě menší ze sester. „ A s make-upem a s vlasy?“ doplnila ji Rose

Po dlouhém vybírání jsme společně s Rosalí vybrali Alici ty šaty, modré, které jsem si zkoušela. Rosalii zas ty červené. Všechny jsem vypadali kouzelně, i já, ne moc sebevědomá, jsem to musela uznat.

Na nástěnných hodinách ručičky ukazovaly půl osmé. Nejvyšší čas vyjet. Opět jsme nasedli do červeného BMW a jeli směr střední škola ve Forks.

I přes naší zběsilou jízdu jsme dojeli na parkoviště mezi posledními. Edwardovo volvo bylo zaparkované v přední řadě, kdežto naše v té poslední. Alice mi hodila nějaký kabát a já se na ní nechápavě podívala. „No, přece si nemyslíš, že zkazíš moment překvapení“ jak Rose tak Alice si kabát oblékly také. Zamknuli jsme auto a šli za hlasitou hudbou, která se ozývala ze školní tělocvičny. Podpatky nám klapaly pěkně do rytmu. I když parkoviště bylo téměř plné, mnoho lidí se schylovalo do tanečního sálu až teď.

Před vchodem jsme si sundali kabáty a pověsili je na živý plot (podle Alice to byly levné napodobeniny takže jich škoda nebude) a s novou písní kráčeli do tělocvičny. Šum utichl a všechny pohledy byly zaměřeny na nás. Jediní kdo se pohnul, byli naše drahé polovičky. Jako gentlemani k nám přistoupili a nabídli rámě, společně jsme kráčeli k našemu stolu. Ostatní se probrali a pokračovali v předešlé činnosti.

„Věděl jsem, že budeš nádherná ale tohle“ ukázal na mě Edwarda a obdivně si mě prohlížel. „Jsi jako anděl, který si před vchodem schoval křídla“ a letmo mě políbil na tvář. Nechápavě jsem se na něho podívala. Pochopil. „Alice mě zabije jestli ti rozmažu make- up.“střelila jsem po ní naštvaný pohled a se jen andělsky usmála. Tak to jí vrátím. Na nic jsem nečekala a Edwarda vášnivě políbila. Make-up, nemaku-up. Slyšela jsem jen jak Alice prská a bylo mi to upřímně jedno. Po chvilce jsme se od sebe odtrhli a já zahlédla Edwardovi fanynky jak mě propalují pohledem a plánují mou vraždu. Tomu jsem se musela trochu zasmát. „No, páni“ vydechl po chvilce Edward. Podívala sem se na něho s otazníkem vepsaným ve tváři. „Nejenom, že to bylo úžasné ale je tu tolik lidí, kteří plánují mou nebo tvou smrt. Je to až neskutečné.“ Oba dva jsme se tomu zasmáli a následoval další polibek.

Ples byl sice v plném proudu , ale taneční parket zel prázdnotou. Všichni byli zapikovaní u stěny a tam se nesměle pohupovali z nohy a nohu. „Tak co kdybychom to tu trochu rozjeli?“ přicupitala k nám Alice s Jasperem v patách. „Máme na vybranou?!“ zeptala jsem se poraženecky. Šibalsky se usmála. „Ne, nemáte“. To už k nám přišel i pár číslo dvě. „ No tak děcka, jdeme si trsnout, ne?“ a přitáhl si Rose blíže k sobě. „týjo Bellčo, řekl jsem ti jaká jsi dnes kočka?“ Edward trochu zavrčel. „Klídek bráško, já mám vlastní.“ A políbil jeho blonďatou ženu na tvář. Ta mu věnovala zářivý úsměv.

„Tak jdeme!“ zavelela. Rosalie zaběhla za DJ-em a něco mu pošeptala. Ten zalovil pod stolem a vytáhl staře vypadající desku. Stáli jsme uprostřed parketu když se z reproduktorů ozvala mě tak známá píseň od Michaela Jacksona They Don't Care About Us. Ostatní na nás vyjeveně koukali a my jsme si šli svou vlastní sestavu. Nikdo ji neznal, ale šli jsme jako jeden. Bylo to velmi roztomilé, známý disco tanec a my ho tančíme ve večerních šatech. Čekali jsme, že se někdo připojí, ale všichni stáli jako přikovaní u zdi a zírali na nás. Po skončení písně tělocvičnu zaplavil ohlušující potlesk. Všichni jsme se na ně usmáli, připraveni vyklidit taneční parket, ale sálem se najednou linula pomalá krásná hudba, začala nová písnička-pomalá a nádherná. Edward mě chytl okolo pasu a já jeho okolo krku. Oba dva jsme se vlnili do pomalého rytmu, vznášeli jsme se nad tanečním parketem. Naše rty se k tobě přibližovali až se spojily do polibku plného něhy a lásky. Všechny naše polibky byly a jsou krásné, ale tento byl tak jemný, přála jsem aby trval věčně, abych tu navždy stála s andělem při nádherné písni, ovšem všechno krásné musí skončit, tak končí i tento polibek. „Miluji tě, a strašně moc. Jsi má hvězda, která mi ukazuje směr, kterým mám kráčet. Jsi jako droga bez které nevydržím jediný den. Miluji tě tak moc, že pochopím když odejdeš, mé srdce si vezmi s sebou, už teď je celé tvé. Miluji tě, po zbytek věčnosti.“ Jeho vyznání mě dojalo, nebyla to jen prázdná slova, byla do toho vložená láska, jeho láska, která je věčná. „Edwarde, já ti nikam nezmizím, miluji tě. I ty máš mé srdce vždy u sebe a já bez srdce žít neumím. Tak stejně neumím žít bez tebe.“ Jeho oči byly plné něhy, ovšem nevěděla jsem, jestli se nedívám do svých vlastních. Miluji ho, miluji ho více než svůj život.

„Nikdy jsem nevěřil, že budu šťastný“ „Ani já ne“ usmála jsem se. „Miluji tě“ řekl „Po zbytek věčnosti“ doplnila jsem ho a naše rty se blížili k dalšímu polibku.

Autor: LoA (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zrcadlo Osudu- kapitola patnáctá: