Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zrcadlo osudu- Kapitola dvanáctá

29.06.2009 (18:30) • LoA • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2212×

Aliciin pohled

Byla to nádhera! Prostě skvělé. Oni se líbají už 25 sekund a nevypadají, že by se jeden od druhého chtěli odtrhnout. V té chvíli kdy se jejich rty dotkly se jejich budoucnost změnila. Budou spolu žít až po zbytek věčnosti. Můj bratříček a má nejlepší kamarádka. Co víc si můžu přát? Už 35 vteřin a jejich polibek se prohluboval. 

„No tak, to stačí děcka“ „Emmete!“ sykli všichni téměř ve stejný okamžik na mého neomaleného bratříčka. Naznačila jsem, že bychom měli vyklidit pole. Všichni souhlasili, kupodivu i Emmet.

Když jsme byli všichni dál od domu, propukli jsme ve veselí. „Jupíííí, můj brácha není gay!! Už brzo zasune!“ Carlisle se na něho přísně podíval „Emmete, ty víš, že tvůj bratr nikdy nebyl homosexuál!“ řekla přísně Esme. „Ani bi?“ zeptal se s hraným smutkem v očích. „Ani bi“ dodal výhružně Carlisle. “Alespoň mi tu zbyl můj báška, že Jazzi?“úchlně zahýbal obočím. Než se stačili všichni nadát, tak Jasper po Emmetovi hodil to nejbližší co bylo po ruce- velký kámen a ten se o Emmeta rozbil a mnoho dalších kamínků. “Ještě jednou nahodíš něco o mé orientaci tak se na veřejnost dostanou fotky tvých „ nočních hrátek s Rosalií“. On i jeho žena ztuhli. „Ok brácho, ty můj chlape. Počkat?! Od kud je máš?“ Výhružný pohle. „Dobře, dobře.Už mlčim.“

„Já jsem na něho tak pyšná! Čekal sice dlouho ale vyplatilo se mu to. Doufám, že budou šťastní“ Esme se rozplývala jako matka jejíž syn si našel přítelkyni. To ona ale byla, byla matkou nás všech. „Budou Esme, budou“ já to vím.

„Co kdybychom si zaběhli na společnou snídani?“ Zeptal se nás Carlisle, a já v tu chvíli dostala chuť na losa.

Bellin pohled

Seděla jsem Edwardovi na klíně, hlavu opřenou o jeho hruď. Nemohla jsem tomu uvěřit, že by těch letech konečně přišlo štěstí i ke mně? Že bych byla tou nejšťastnější osobou na zemi a mohla říci, že Edward je můj? 

„Nad čím přemýšlíš? Zeptal se mně sametový hlas. „Nad tím, že jsem nejšťastnější na světě, že jsi můj“ šibalsky jsem se usmála. „Ty jsi zas má“ a políbil mne do vlasů. „ Miluji tě“ zašeptal. „Já tebe milovala od první chvíle.“ „Vážně?“ podíval se mi do očí. „Ano.“ „ Ale nevypadalo to tak“ řekl smutně. Vzala jsem mu obličej do dlaních. „Vždycky jsem tě milovala, ale nevěděla jsem, že to je láska, nikdy sem nic tak krásného nepoznala. Už od první dne mě k tobě něco táhlo, bylo to jak magnet. Už od první chvíle mi na tobě záleželo, a proto sem tě nechtěla ohrozit tím, že se s tebou budu přátelit. To byla ovšem chyba, jen jsme se oba trápili. Bylo tak nepříjemné tvářit se pořád jako ledová královna. A tehdy v La push, když jsem myslela, že doopravdy zemřu tak jsem myslela na tebe.“ Vpíjela jsem se do jeho očí, byly plné lásky. Bylo to jako bych se dívala do těch svých. „Já jsem tě také miloval už od začátku, ale byl jsem slepý.“ Opět jsme se políbili, ale tentokrát mnohem vášnivěji a déle.

„Ehm..“ ozvalo se vedle nás. Oba dva jsme se od sebe odtrhli a opět tu byla celá rodinka, mohli nás tu taky nechat trochu déle o samotě.
„No na mě tak nekoukejte, byli jsme pryč tři hodiny“ spustila Alice. Tři hodiny? Ou. Chtěla jsem něco namítnou, ale to už jsem měla okolo krku pověšenou Alici. „Vítej do rodiny, sestřičko“ a putovala jsem z jedné náruče do druhé. Emmet si ovšem zas neodpustil nějakou připomínku. Ale něco mi vrtalo hlavou :“Jak myslíte vítej do rodiny?“ Emmet propukl v záchvat smíchu. „ No normálně, sestřičko“ mrkla na mě Rose. Zírala sem s otevřenými ústy, že bych mola být šťastnější?

„Bello, nechceš s námi bydlet? Stejně, od té doby co se znáte s Edwardem je pořád u tebe a –„ „Děkuju Esme!“ Vrhla jsem se i okolo krku, potom jsem se však odtáhla „Nebude vám to vadit?“ „Jistě, že ne. . Asi nechceš nový pokoj, že? A podívala se nejdříve a Edwarda a potom na mě. Emmet dostal další záchvat smíchu. A hne dodal : „ale Edward tam má jen pohovku a ta je malá na-„ umlčel ho až konferenční stolek. „Edwarde! I když se tvůj bratr někdy chová jako hlupák nemusíš to řešit tím, že mi budeš demolovat domácnost!“ Řekla přísně naše adoptivní matka. „Promiň Esme“ a vrhl naštvaný pohled na Emmeta, který se znovu rozřehtal. „Ale Emmet má pravdu, musíme vám koupit postel“ Dodala Esme s úsměvem. I ona schytala vražedný pohled od nás obou a všichni propukli ve stejný záchvat smíchu. „Výborně“ řekla jsem naštvaně. „Nepůjdeš se projít?“ zeptal se mě můj zachránce. Já souhlasila odešli jsme.

„Někam tě vezmu, souhlasíš?“ nenechal mi čas abych mu odpověděla a vzal mě do náručí. „Ale já umím chodit“ zaprotestovala jsem. „To ale neznamená, že tě nebudu nosit“ a políbil mne na nos. Běžel se mnou hlubokým lesem a já si to užívala. Po pár minutách jsme doběhli na místo. Byla to kruhová mýtina s hustou zelenou trávou, kde se jako barevné drahokamy objevovaly drobné kvítky. Západ slunce se zrcadlil v klokotajícím potůčku, který se klikatil mýtinou. 

„To je nádhera“ Objala jsem Edwarda hned potom co mě pustil na zem. Vše tu tak krásně vonělo, míchala se zde vůně květin, trávy a vlhké půdy. Na první pohled sem si to tu zamilovala. „Ale tvé kráse se to nevyrovná“ zas mi lichotil a já nevěděla jak se tvářit. Tak jsem zaujatě pozorovala špičky bot. „ Sluší ti to když jsi nervózní.“ach, už zase „ Edwarde nemusíš mi pořád lichot, já nevím jak se tvářit“ tomu se upřímně zasmál. „ Já ale musím, nemůžu to v sobě dusit, jsi tak krásná a-„ umlčela jsem ho polibkem. 

„Ještě, že nepotřebuji dýchat“ usmál se na mě tím svým úsměvem a se mnou se všechno zatočilo, neztratila jsem vědomí jen pevnou půdu pod nohama. Bylo to rychlé ani Edward nedokázal včas zareagovat. „Jsi v pořádku !“ ptal se vystrašeně Edward a už vedle mě klečel a držel mi ruku. „Ale o, já jen.. Když se takle usměješ potřebuji mít pevnou oporu aby se mi opět nepodlomila kolena.“ Sklonil se blíž ke mně, od sebe nás dělily jen milimetry. „Vždycky tu pro tebe budu“ a konečně prolomil tu propast mezi námi.

Autor: LoA (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zrcadlo osudu- Kapitola dvanáctá: