Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zrcadlo osudu - kapitola dvacátá první

Paris

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Zrcadlo osudu - kapitola dvacátá prvníTak po strašně dlouhé době je tu další díl. Omlouvám se, ale tuhle kapitolu jsem měla rozepsanou na notebooku a ten se mi rozbil - nešla obrazovka. Po dlouhém snažení se mi povedlo tuhle kapitolu přetáhnout na velké PC a už jsem se vrhla do psaní. Přijde mi, že jsem vyšla ze cviku, posuďte sami. Další díl se pokusím dodat rychleji:) K minulé kapitole: Byla porušená smlouva s vlkodlaky a v této kapitole se chystá boj mezi upíry a vlkodlaky... Prosím o kritiku :)

25.10.2009 (21:00) • LoA • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2141×

Někde v dálce zahřmělo, už tak vlhkou půdu skrápěl hustý déšť. Nebe plakalo, alespoň někdo litoval rodinu upírů, kteří se rozhodli mě bránit. Líně a velice pomalu se slunce vyhupovalo skrze mraky nad obzor a to znamenalo jediné-bitva brzy započne.

Nervózně jsem vydechla.
„Bells, neboj se. Všechno dobře dopadne.“ Utěšoval mne Edward stále dokola. Ani nevěděl jaký mám strach. Co když se něco pokazí? Co když není náš plán dokonalý. Co když se někomu něco stane? 
„Edwarde, slib mi, že na sebe dáš pozor.“ 
„Slibuji“ a vtiskl mi letmí polibek do vlasů.
„A slib mi, že kdyby se mi cokoli stalo tak ty budeš žít dál.“ Stiskl rty do úzké linky a mlčel. Z jeho zlatavých očí se vytratila všechna něha. Najednou byly tvrdé jako kámen.
„Edwarde, slib mi to!“ Naléhala jsem prosebným hlasem. Jen představa světa bez Edwarde mě srážela do kolen. On jen zavřel oči a vydechl.
„Edwarde!“ vyjekla jsem. Otevřel oči a byly tak prázdné, jako by mu nepatřily, jako by to nebyl můj Edward.
„Co chceš abych ti sliboval? Že když umřeš tak já budu existovat bez tebe? To chceš?!“ Němě jsem kývla. „Tak tohle ti slibovat nebudu. A taky nechci.“
Mé oči se rozšířily strachem, budu muset být opravdu opatrná. Mám ve svých rukou nejen svůj, ale i Edwardův život. A o ten se budu prát až do posledních sil.
„Promiň lásko, nechtěl jsem tě vyděsit. Neboj se ni se nám nestane.“ Zašeptal mi opět do vlasů. Čím víckrát tuto větu opakoval, tím méně jsem jí věřila.

Déšť ustal a obloha se pomalu začala protrhávat jakoby se i sluníčko chtělo podívat. Uzoučké paprsky dopadaly na deštěm zmáčenou zem. Najednou se ozvalo hlasité vytí, které neslo snad celým Forks. Je čas.

 

Cítila jsem pohledy všech přítomných, cítila jsem tu nervozitu, cítila jsem strach. Ač se mnozí tvářili, že tento plán je stoprocentní, věděla jsem, že nikdo nevěří v jeho úspěšnost. Všechnu naději sfoukl vítr, který si teď pohrával se zeleňoučkými lístky. Spláchl ji neutěšující déšť a nebo prostě jen vyprchala z optimismem poblázněných myslí. Věděla jsem co přijde, náš plán byl prostý, šlo jen o štěstí. O štěstí, které se mi tak rádo vyhýbá. Pohlédla jsem na Edwarda, který mi hleděl do očí. Naposledy jsem spatřila nepatrnou jiskřičku naděje, ale ta se náhle ztratila. Jen se smutně usmál a políbil mne na rty, jen tak lehce. Náš polibek byl jako západ slunce, krátký, jedinečný a neopakovatelný. Jediný rozdíl je ten, že západ slunce přijde druhý den znovu, kdežto tento polibek už se možná opakovat nebude. Ohlédla jsem se na zbytek rodiny, oni vykouzlili na tváři stejně smutný úsměv jako před chvílí Edward a jen kývli. Já udělala to samé. Žádné loučiní. Potom jsem se otočila a kráčela ke dveřím. Přemáhala jsem silné nutkání se otočit. Otočit se na podpatku a obejmout mého anděla s bronzovými vlasy a už ho nikdy nepustit. Utéct s ním a nikdy se nevrátit. Už žádný vlkodlaci, byli bychom jen my. On a já. Jenže já jsem nemohla. Naposledy jsem nasála vzduch prosycený vůní těch, které mám ráda a vyrazila.

 

Stáli tam. Seskupeni do půlkruhu a hleděli na mne očima ve kterých jsem viděla jen touhu po pomstě. Zavřela jsem oči a soustředila se na náš plán. Byl jednoduchý. Až budu stát čtyřicet kroků od Alfy začnu na něho pokřikovat různé urážky. Jestli se všichni rozběhnou směrem ke mně vyběhne malá upíří armáda a začne boj. Ale jestli zůstane stát a nebo vyběhne jen polovina…

 

Počítala jsem kroky. Zbývalo pouhých padesát kroků.

Padesát, čtyřicet devět, čtyřicet osm…

 

Je to tak správně? Není to prostě jen můj osud? Zemřít teď a tady? Co když pro mne má být smrt záchranou, co když přijde něco horšího, horšího než smrt, má smrt?

 

Čtyřicet sedm, čtyřicet šest, čtyřicet pět…

 

Že by to nejlepší co mě má potkat v mém životě byla smrt? Toto jsou mé vyhlídky? Ano, dřív jediné pro co jsem žila byla smrt. Zvláštní, žít pro smrt…

 

Čtyřicet čtyři…

 

Ale teď už má touha po smrti vyprchala. Nyní nežiji pro smrt, nýbrž pro Edwarda. Pro mého strážného anděla…

 

Čtyřicet tři, čtyřicet dva, čtyřicet jedna…

 

No a už je to tady, Nevěřím, že se to povede. Nevěřím už ani v jediný pohled do jeho očí, v jediný dotek, polibek. Poslední krok a bude po všem. Zemřu nejenom já, ale oni všichni i on…

 

Čtyřicet!

 

Sbohem? Ne, nashledanou v příštím životě!

 

Stála jsem tam, smířená se svým osudem. Nic nebylo jasnější, že i ta nepatrná naděje, kterou jsem si snažila uchovávat zhasla. Hluboký nádech a divadlo započne. Toto je mé jeviště. Má derniéra.

 

„Co psisko?“ zakřičela jsem na něho tím nejopovrživjejším hlasem co jsem dokázala. „ Dál už nejdeš? Máš strach? “ Nic.

 

„Já vím, jedna upírka je pro štěňata velké sousto, že?“ Zkusila jsem na novo. Několik vlků sebou trhlo a vypadalo to, že se rozeběhnou, ale zastavilo je až autoritativní zavrčení alfy. Nenechá se jen tak vyprovokovat, ale já se také nevzdám!

 

„Hm, řeknu ti, ta lidská krev není špatná.“ Degustativně jsem zamlaskala při vzpomínce na tu karmínovou tekutinu a po chvilce opět pokračovala, „ Opravdu, velice dobrá. Jak asi chutná krev té tvojí? Myslíš, že mě chytíš? Nemyslím si!“ Bylo to jako spouštěcí mechanismus. Sam vyrazil jako blesk a jeho smečka za ním. Současně z domu vyběhlo sedm upíru připravených bránit mě. Obě smečky se zastavily a vyčkávaly, já stála mezi nima a těkala očima z jedné strany na stranu. Nikdo se nehýbal, všichni vypadali jako sochy, jediné co dokazovalo to, že jsou živé bytosti bylo jejích vrčení. Hluboké, hrdelní, ze strany vlkodlaků. Dravé a nepatrně hrozivější ze strany mé rodiny.

 

Zahleděla jsem se směrem k vlkodlakům. Devět vlkodlaků se třáslo vzrušením a zlobou – počkat! Devět? Kde jsou ostatní! Jak to, že Edward nijak nereaguje!

 

„Edwarde!“ Zakřičela jsem až příliš pozdě. Zbylých pět vlků nám vběhlo do zad. Byli jsme obklíčeni! Nevím na co jsem čekala, první vlk se ke mně rozběhl a já jen stála a zírala  na Edwarda jak běží směrem ke mně a volá. Já jsem mu ale nerozuměla. Začalo to tak náhle a kolem mě zuřil opravdu tvrdý boj. Onen vlk už byl ve vzduch a já jsem nemohla nic dělat, ruce jako bych měla z olova a mozek mi nepracoval. Všechno jako by se zpomalilo. Vlk se stále přibližoval, něco mě odhodilo stranou a ozvala se dunivá rána jak do sebe dvě tvrdá těla narazila. Ta rána mě probrala, můj mozek začal zas naplno pracovat, do končetin se mi vrátil cit. Edward nyní bojoval s tím vlkem, musela jsem začít bojovat také. Vrčení nabývalo na intenzitě. Bylo to dva na jednoho. Najednou, ani nevím proč mi uvnitř těla opět začala doutnat nepatrný plamínek naděje, který jsem se rozhodla opatrovat. Nikdy jsem nebyla žádná kdoví jaká bojovnice, ale o svůj život jsem se hodlala poprat. Najednou se mé oči střetli obrovskýma, kaštanovýma. Poznala jsem ho, byl to on, ten vlk co mě při našem minulém setkání málem zabil. Jako by myslel na to stejné co já, připravoval se ke skoku, ale já byla rychlejší. Vystřelila jsem jako šíp a přistála mu na hřbetu. Jediným rychlým pohybem jsem mu odtrhla velký kus masa. Zavyl, zlobu v něm překryla bolest. Zlomyslně jsem se zasmála a připravovala se k dalšímu úderu, k tomu smrtelnému. Najednou se jsem ucítila známou nasládlou vůni. Jediné co jsem spatřila byly tmavé siluety postav. Pak následovala už jen tma, křik a nesnesitelná bolest.

Autor: LoA (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zrcadlo osudu - kapitola dvacátá první:

 1
1. Lanoter
27.10.2011 [21:33]

LanoterŠkoda že nepokračuješ, tahle povídka je skvělá Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře