Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zrcadlo osudu-kapitola devátá

05.06.2009 (20:00) • LoA • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2158×

Bellin pohled

Z mého přemýšlení mne vytrhl až zvuk zvonku. To už je osm? Já myslela, že uběhlo tak pár minut od mého příchodu, s myšlenkami na Edwarda čas ubíhal mnohem rychleji. Zvonek zazvonil po druhé. Pohled mi střelil k nástěnným hodinám, malá ručička byla přesně mezi šestkou a sedmičkou. Ta Alice si tedy pospíšila. Zvonek zazvonil po třetí. „Už běžím Alice!" a upíří rychlostí se přemístila ke dveřím. Když jsem je otevřela ztuhla jsem, to nebyla Alice. Byl to někdo koho bych tu nikdy nečekala.

„Ahoj" pozdravila mne nesměle Rose. Já jen zírala s otevřenými ústy, kde je ta nenávist, to opovržení? „Ahoj" nervózně jsem se ošila, co bude následovat ? Bitka v obývacím pokoji? „Já" zarazila se „Já vím, že mě tu nevidíš ráda, ale mohu dovnitř? Potřebovala bych ti něco říci, prosím" Rosalie Hale prosí? „Ano, pojď dál" vděčně se na mě usmála a vstoupila, posadila se na v obývacím pokoji na pohovku. „Máš to tu moc pěkné" „To jsi mi asi povědět nechtěla, že? Ale děkuju" obě jsme se usmáli. „Já nevím jak začít, já..."Zarazila se, nevěděla jak dál. „Vím, že ti to nepomůže a, že na to ani omluva neexistuje, ale chtěla bych se ti za své chováni omluvit a-„ „Rose, já se ti také m-„ „Bello, prosím, přestaň. Ty se nemáš za co omlouvat." Opět se usmála a pokračovala. „Víš, nepamatuji si do podrobna celý svůj lidský život, ten je schovaný za temným závojem, ale některé věci si pamatuji i nyní velice živě. Byla jsem krásná- nejhezčí dívka ve městě a každý chlapec i muž o mě snil. Já si snila růžovou budoucnost v přepychu a bohatství a nemyslela jsem na jiné, důležitější věci jako je láska, přátelství a vůbec život. Myslela jsem si, že jsem ta Rosalie, dívka, která má všechno, ve skutečnosti jsem neměla nic až na Víru, mou nejlepší kamarádku o kterou jsem považovala za chudou, ale ona na rozdíl ode mě poznala lásku, přátelství i radost ze života- měla syna toho jsem ji záviděla. Po nějaké době jsem si našla svého prince a má vysněná budoucnost se stávala realitou. Avšak můj princ nebyl bez chybičky, byl to vrah, to díky němu jsem to co jsem.Upír, který nepocítí lidské emoce. 

Byla a i jsem pyšná, zlá a povrchní a ublížila jsem ti, což mě mrzí. Velkou část byla kvůli ochraně mé rodiny, tu budu chránit až do roztrhání těla. Ale byl tu i fakt, že jsem žárlila. Nechápej mě špatně, já Emmetta miluji a bez váhání bych pro něj zemřela, ale byla jsem proměněna jako Edwardova družka a on byl první kdo mě odmítl. To mě velice rozčililo a upevnilo to charakter pyšné barbie. Po čase jsem na to zapomněla, za prvé jsem si našla lásku a za druhé ho ženy nezajímali. Avšak potom co si se tu objevila se změnil a já začala žárlit, né že by jsi nebyla krásná, ale-„ „Kdo má na Rosalii Hale?" dokončila jsem za ni. Nesměle se usmála. „ Vím, že má řeč tehdy byla odporná, ale mluvila ze mě zloba a ješitnost. Vím, že se to napravit nedá, ale chtěla jsem aby si to věděla." Nevěděla sem co říct, její řeč mi vyrazila dech. Pálili mě oči. V tu chvíli jsem nevěděla co dělám. Prostě jsem ji skočila okolo krku a ona mě ani neodstrčila, ale mé obětí opětovala. „Děkuju" zašeptali jsme obě na jednou. 

„Rose, jedeme s Alicí na nákupy, nechceš s námi?" „Moc ráda, nejdřív obě podstoupíme zkrášlovací hodinku," mrkla na mě a vyrazila směr hlavní koupelna. Bavili jsme se spolu jako staré kamarádky, sice byla z každé strany cítit nejistota ale ta se vypaří stejně rychle jako ranní rosa na poledním slunci.

Rose mi nabídla, že mě nalíčí, učeše a obleče. „Moment" vyběhla a za deset vteřin byla zpět s naducanou taškou. „Co to je?" "Alice"omluvně se usmála a vytáhla bílé šaty bez ramínek, do půlky stehen. Na krk mi připnula řetížek s modrými přívěšky. Vlasy mi trochu natočila a očí nalíčila světle modrými stíny. Sama si oblékla stejné šaty jako mám já akorát červené. Vlasy si nechala tak jak jsou. Rty zvýraznila červenou rtěnkou a oči černou tužkou. Vypadala jako by utekla z nějaké módní přehlídky, já popravdě také, i když jsem to byla já vypadala jsem jinak, hezčí.

Před domem zastavilo auto a zazvonil zvonek. Bylo osm. „No tak pohněte vy dvě!" Alice stála venku před svým autem v černých, nečekaně stejných šatech. Nákupy začínají.

Autor: LoA (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zrcadlo osudu-kapitola devátá: